Písmák okno
Je podzimní a omšelé odpolednecesty moknou, šedé nebe vlhkem dusís člověkem se umí udát zvláštní kusyčas se vleče, život místy trochu blednemlčky hedím na svět, krátce po půl jedné.
z ran od května
Když se rozední
a ptáci začnou zpívat
jsem ten poslední
kdo přestane se dívat
z divadýlka
Opona se vlní,oděrky světel na sametuvzácný účel plníkdyž v podkroví je rozsvícenošero neoslní.
bloudivé opratě
Jak zvěř o potravu, jak vlimbu o peklo
vůlí vší hledané iluzí pastvy
duše leprovité, jíž jmění proteklo
chátrá mdle pokáním vpámbíčkářství
malá komedie
Srdce moje kyne krkem a úprkem bijekdyž zahlídne krásy něžné, co se pestře rojípohled na ně sytí teprv pocitem, že žije, . jenžemaří prohrou s pocitem, že neobstojí a proto pije( je to roztomilá malá komedie ).
šach - maturita
Bude to týž den, jako každý jiný
vše se bude odehrávat jako doposud
čas nám udusá další vrstvu hlíny
pár bodrých studentů začne věřit na osud.
capture
Ať blázní ten , kdo nehledá, když mysl vtrní ukrývá
a listí - sen , květ vrůžovém, třebaže hladí , cloní
Když znahých věd strach zeje. vpřed . vždyť budoucno tak voní.
Nešťasten všek je pak ten, co autority podrývá
Ankh
Tam,kde to znám,
to kdysi hřálo.
- lecos se stalo -
Teď různo smím si přát.
sněhová maska radosti
Kouzelný světe, div se, div.
- z radostí malých, že jsem živ -
Az každé zvlášť já na míru
stavím si vždy hrad z papíru.
když sněží
Galaxií vloček země temně vzhůru stoupá
na koberci ze snů čiře hledí chvilka pouhá
mdlésmětiště zvuků se nám přes mříž do hlav vloupá
a vzduch- čisté nic - voní sladce jako touha.
maestría
Sedí se tišeintelekt dřímáčas na nás sypá vzácné klíma
sedíme zklesle oči se mhouřípod zlatou klíckou ticho se bouří
sedíme marněmarně nám zdá se,že čas se zastavil v té horší kráse
čekáme - dlouhoa z dlouhé chvíledoktorům kážeme o vlastní síle
caine
Na zemi leží
obzorem běží
tuláček , barvy becenné.
Něco ho tíží ,
sliver
Milí lstiví milostiví ,
dopřejte nám krásné květy
- za knihy a hebké věty -
Jen tu trochu úrody.
večer
Večer je ve vzduchu
přítmí nás hladí
u kříže na duchu
lpí spící hadi
kotvička
párá se vestička
vestička stará to
z vestičky kostička
prý byla nad zlato
Osudy
Do černé hlavně se natlačí náboje
hlava se zatočí , budeme spát
věčnost je přítelem klidu a pokoje
a ti dva zas umí zapomínat
loď
Zábradlí na moři
houpá se , houpá
psí vlny rozráží
padlá zlá kroupa
lékařská péče
velikost čerta neber v úvahu
leč jeho jazyk , ostrý jako nůž,
ta ostrá barva hladíc nějvzácnější růž
pokládá slepou sochu spravedlnost na váhu
naděje ?
ztracená existencevyznívá z povzdálímatčino dítě v plencezáhadně zahálí
děti jsou popelnicepro vichry , výry slovneznajíc náčelnice ,ni knihy moudrých sov
proč mají hledat cíle , když slunko zapadá . tvář milé ledabylekřiví zlá nálada
jen trochu podporya zamávání křídly . " vy ležte , potvory . "
oničem
Když čert usne klaun se směje zlatý zvonek štěstí přeje krásně prší -přímo leje - kousky duší tají děje stříbrý slunec ječmen seje odpoledne věků kleje láme-li se pole -pleje- ruší lidské obyčeje věčné mlhy páry myslí vláha země chlouba hor děti letí na peřeje pro prokletí prach a mor.
závod , to snad ne
čas je kouzelník takže proč s ním nesouhlasit proč jít proti proudu , vždyť opačně je to rychlejší a pohodlnější - ryby na to také přišli - ale najdou se i pstruzi .
hustota čirého vzduchu
bláznivý kostel z okýnka vlakuletící postel z nasáklých mrakůbláhový den čistě se dýchánepaměť jmen zrak nedoslýcháje modré vlaho,šedivá kůrapokojné blaho , "povidá můra"sečou se lány, sémě se plejepraskají blány , země se sejeříkám ó říkám ledviny v mracíchjen nenaříkám na vinny v štacíchkrásně se nese ten oháv šedýv lese se snese volav na vědyk čemu jste krásky . k čemu že jdete . podstatu lásky - li nechápete . můžeš se snažit , jít ze všech silbez ní ti vždycky unikne cílčím větší objem , tím větší povrchchceš běžet dolů,li padáš navrchna jeden háček se navážou dvaháček je otazník , velikost lvaotazník není král , co vládne světemto láska,spojení,bdíc našim dětemžehná a bude , maluje , píšežeh zná a bludy miluje .
(neurčitá)
Já zeju nad tou prázdnotoujak slavík víská nad notoua s samotou já znám se tak- no všelijak a pak jinak - vždy li však o mě zavadíJO romantika , nevadíto ukážu vám všem - až pak píšu než přijede vlak
10:48
festfest
vyplýtval jsem zas a zasjá mdrý svůj jazyk , jeho hlason využit byl ledovým a k čemu , už se nedovím .
depky jsou potvory
jendoho dne , to jsem byl sám doma, byla moc moc velikánská bůřka a já pozavírával všechny okna , padaly opravdu moc veliké krůpy , takže by to mohlo klidně zničit i rostlinky , ale to mně hned nenapadlo . foukal divokej vítr a někdo zazvónil , šel jsem otevřít - a snažil jsem se rychle ,protože , kdyby to byl někdo , kdo by se chtěl chovat před bůřků , taky aby se mohl rychle skovat , no . potom sem zjistil , že tam nikdo nestojí , že zvonek zvoní sám od sebe "asi" a leklo mě to . ač tam nikdo nestál a já se díval na tu prázdnů chodbu , nebo co to je , a zvonek normálka zónil , asi nějakej duch ,řekl jsem si a tak sem se tomu podivil a myslel si , že se může dít všechno , co snad jen půjde , ale mně že to bude uplně fuk ,ať se děje co se děje , z míry mě to nevyrazí , klídek , protože nejblbější věc , kterou kdy můžu udělat je" divit se " - prostě , svět není tím čím si ho považujeme , li by to tak někdy bylo , museli by le sidé chovati uplně jinak , vážit si ho , milovat ho , brát všechno tak jak je , a ne ja k by to mohlo být .
M d R o
kabaretní hudba , linoucí se tichemletmé úsměvy z vysmátého kina oprašujem vytahané staré manžestráky krmíme své syté vaky - prachem obrázky z kouřeHRAJU OMÍLANOU ŠACHOVOU PARTIIS OSAZENÍM HOSPODSKÉHO STOLUje ještě mladý , slyšel jsem z dálkytequilový seriál na pokračováníveselá zábava , žvatkavé kecy thc přebíjí absinth , jsem probuzen, či nakopnut . zas hodinu nic , jen dávám polibky církámříkali mi , co tady tak sedíš . ale já nechtěl . .
skříňka
Jednou , bdě v noci, já zaslech jsem sten.
- tvé básnické schponosti jsou víc než chabé -
" Slyšíš . Tak slyšíš mě , ty líný srabe . "
Má druhá hlava přeje dobrý den .
zmatek a nevinnost
po sklizni matou
dívčiny modré oči
- vzduch voníc mátou -
tanec smrti
Vichřice skučí, až to rve uši na kopci boří se hřbitovní kámen na kříži umrlec, ledasco tuší čeká už po šesté na vlastní ámen kůže se svraští v mžiku, bez teče mrzne, až praští, roští krev saje v čertově lese, kde se čas vleče černý kněz v kleče sprostě se kaje v pekelném rubáši na plese s ďáblem z huby se zapráší proklaté stařeně přez kosti do dřeně, krmené žrádlem vynesou s prádlem na marách v pěně ohyzdná ruka zkřivená kloubem zčernalá špínou a zostřená drápem nad červy vyžrané plýtváním koumem že pařát vyzívá na parket, chápem Řinčící stroj v zoufalém běsnění jak včelí roj o milost prosí smrtící zdroj - doměnka nesmění - temný vrah hláskem povídá cosi otáčky kritické, víc než maj být rychlost je urputná, kozlí dech mečí mršiny mýtcké nemůžou shnít život jim zachutná v smtrelné křeči ve mlýně, při mariáši, mizí prsty na nohách při rohatých hrách se sluší hledat vlastní rány práh na Bogotě lidi straší, každý člověk sám svůj vrah pod koleny hrách tě tlačí, stačí na tě - sektegah, -
tredfukin
můj polštář bohatší je o pár snů za jeden, či více dnů. co vlastně bylo, bude dál. kdo ví jak dlouho jsem tu spal. který pán řekne atak jestkterej jí kaši z prachu cest.
vodník
vodník číše ponuré
má kalich smrtí vydlážděn
ač zoufalstvím je nakažen
pod vlasy řeky umrlé
paprskové blaho
V páteční odpoledne , příliv lidí kolem jednéintr pláže vlnou vzvedne a slunce s dusnem si sednevlažné blaho , jižní kraj , sedlina ,kde dá se ajžít jenom tak z ničeho , toulat se spjat pevně s zemínačpak zůstat ,u čeho . - nevázanost mezi všemi - příjmat léta vibrace,jež rezonují po okolítráva s rosou - matrace , víla , an uspí kohokolivšude býti znám a vždy tak trochu cizívždyť z obrazu to rám je každodenní vizímít kapsy prázdný a přec bohat býtimíti smysl rázný a věděti co chtítipoutník , co šlapje po cestě polníkapka , co kapá si z domku , v němž rolníknemajíc hmoty a přece zdráv-šťastenzná s dírou boty v nichž skrývá se prstena zlatá rybička , v kterém je jezeře . vypustme vodu , ať každý to vív každém to skalisku , v každé to mezeřejen jedním způsobem přání splnídlážděné náměstí od prachu z podpadkůmravenec naštěstí vstříc jarním odpadkůmvychází s měsíčkem v srpeční podoběs motýlím jazýčkem , tonoucím pro obě -ruka má rub a líc , muka víc , než měsíctrvají , k sobě bdíc , nakonec zbude nicto nic , co hřeje se se mnou tu na lavcejak krásně smějě se , vidí li nespavcesmějě se srdečně , od duše , s přánímže zpívám konečně všem jeho paním,já ale vděčně se , vděčně se , vděčně sevděčně se , vděčně se , vděčně se klaním , -
život je jinde
Spokojenost,ta je krásnáTak si vyskoč na pecZahrabat se do blbosti- vždyť jsi šťastný chlapec - kolik bylo letů . a kolik z nich mimo . kolik kixlo pak . a kolik z nich přímo .
hell
kopec krájí cestanáš čas nadešelvěci šedě mněstaa náš drahý hellna tom kopci v cestětulák krajem šelpětset třista dvěstěkolik má kdo hell . pomoc přijde rádaže jsi neuspěl . článek článku strádámiluješ svůj hellčekáš na zahraduco by se v ní skvěljednooký kvítekpřekonečný hellV lese plném lidímedvěd zaúpělneradi to vidíšestiocí hellmůžeme jít směrěmjakým´s mohl,chtělšedé okno v kterémvyrůstalo hellstarý farmář padalnepokrytě klelz klášterního místarozplynul kouř hellzuby z hradů padlyrybník vyletělruce nad ždímadlya nad párou helldělá to , co nemámyslel, že nesměllítat nade všemanad proklatý hell.