...
Vyměním víc než stránku,
Nezbyde už vůbec nic,
Poslouchat jen vítr vát,
Je mým snem,
....
Na tom, že jeden je den,
Nevidím nic zlého,
Na tom, že nocí tmou,
Nevidím,
nemocná
Zbývá den, ptáci vyjou na měsíc,
Spoutá sen a já sedím jako nic,
Nesmím říct, co je osud a co ne,
A tak zpívám, jako batole,
.-..
Proč jekot proč křik,
proč slova proč okamžik,
proč život proč čas
proč déšť a proč já.
Pár dnů života
Červených střech je mnoho. "Ta naše je ale něčím zvláštní. má jiný odstín. Ano.
světová
Dosáhnout něčeho jen mrknutím oka,
Podáním ruky a řeknutím slova,
Tak se zdá každá sloka, každá noční sova,
Nezajímavá vpořadí vjakém tempu rytmus udává,
žvtlyka žlutyková? nové dobrodružství
,,není dne ze kterého bych neukrojilo ani kousek,, řeklo si žvtylka kolem dvanácté hodiny kterou naneštěstí snědlo, zmizelo a objevilo se až večer. ,,Skaryš, je čas na večeři,, a najednou bylo ráno a žvtylka mělo hlad. Tak se na to vykašlalo.
žvtlyka žlutyková
-Teď už všichni vědí že jsem děvče-. pomyslelo si žlutyko. -ale co když mám ještě nějaké další překvapení-. dodalo si žvtlečko pro sebe.
pravdomluvec
Přihoďte do mého klobuku,
vaše nohy ,víc nevidím,
temno mě náhle zaskočilo,
je to ruka. ano. máte zlaťák,
SMůlA
Bezvládné štěstí,
míjí převeselá těla,
bez duše bez mysli-Nevím.
Všímám si jen otevřených rtů,
Jeskyně
Na co se mě ptáš.
Mám ti snad odpovědět z listu papíru.
Nevidím nic než pláč
a roste i houšť netopýrů,
Poloduchá
Svoji duši najdeš jedině když zapomeneš na svůj život. Nenajdeš-li ,tak jsi už stejně mrtvý.
Peklo neztrácí svou víru v dobro ,protože ji nikdy nemělo.
Nebe neztrácí myšlenky na peklo ,a proto nebe neexistuje.
Žvtlek 2: aneb pravda se prokáže
Šel tak Žvtlek po cestě a říká si ,,Všichni si myslí ,že jsem malý ,hloupý ,ubohý a nezajímavý" tajemně se pro sebe zamyslel a pokračoval ,,zatímco já jsem malá ,hloupá,ubohá a nezajímavá. "
Další šokující pokračování až příště.
A teď se ponořme spátky do svých hlubokých nor a čekejme kdy vyjde najevo jeho. její tajemstvý.
Město
,,Jedeme," křikla na mě máma z kuchyně. Ležel jsem v druhém patře na své posteli a přemíšlel jsem na vhodnou chvíli pro útěk. Nějak se mi doma prostě nelíbilo a tak sem chtěl pryč. Ne rodiče se nehádali,ani mi toho moc nezakazovali ,ale prostě se ke mě nehodili.
18:00
Vyšel jsem po schodech nahoru do svého pokoje. Venku padal sníh ,ale nebyla zrovna velká zima. Dole v obíváku se ještě ozývali výkřiky mích neustále se hádajících rodičů. Každý večer jsem vyšel přibližně v tuhle dobu po schodech do svého pokoje ,protože oni se začali hádat jen co přišli z práce a pořádně se to rozjelo až v tuhle dobu.
5
Je jarní odpoledne ,vítr vane příjemným studeným vánkem ,na zemi se válí pár osamocených lístků. Jdu po posekané louce připomínající anglický trávník. Na pravo vedle mě je alej bříz táhnoucí se do zapadajícího slunce a nalevo je vidět daleko na hory. Na obloze jdou červánky a slunce je už skoro za obzorem ,ale světla je pořád dost.
105,3 FM
Je večer. Sedím na židli a poslouchám rádio. Je rozhašené stejně jako já. Slyším kroky po schodech ,ale po dlouhodobé skušenosti jsem jednoduše a správně odtušil že je to můj otec.
Básně
Moře mraků
Vítr letí do všech koutů
skály stojí na větvích
listy sletí po mém boku
VODA
mjgfksgrdfld)))))))))
,kgflkfhghf)))))))
f,xgkhg))))))
jgtfgffg)))
žvtlek
Šel tak Žvtek po silnici a potká souseda:čau. řekne a soused odpoví:čau. odpověděl tedy soused.
pokračování příště.
Život
Ležím v hrobce bez hnutí
a ani pláč mě nenutí,
Ležet dál.
Vstanu a podívám se do očí
Letím
Vítr okusuje moje uši,je to pocit nádherný
ale když si uvědomím,že už dávno
neletím,tak se moje naděje,
na uspěšné přístání,
PROČ NE
Nevím proč tu vlastně stojím,
nevím proč už jsem si nesed,
vážně nevím proč se bojím,
proč už dávno jsem si neřek,
Les
Vítr vane a zastaví se,
bojí se vletět do lesa zapomnění,
obletí tu jistou smrt a nadále žije zkamenělý.
Hrůza vychází jen z něho, popsat se to nedá,
Temno
Prázdno a křik dává svůj dík pocitem viny
je to jenom smutek který se dere na povrch
měsíční zář svítí všude jen v koutě je slyšet odkopávání hlíny
světla se nedočká ani ho nechce ten kdo ho slyší podobá se lebce
22.srpna
Můj pes vyskočil a chytil ve vzduchu klacek ,který jsem mu hodil. Hrozně mě můj pes nudí:to jak ho musím každý večer vypouštět, jeho houpavý způsob chůze a jeho otravné štěkání. Přiběhl ke mě a dal mi pod nohy klacek. Nevšímal jsem si ho.
21.SRPNA
\"21. srpna
Když jsem vyběhl z hradu bylo venku nádherně,,
Dopsal jsem a odložil deník. Byl to zatím můj nejdelší úsek ,který jsem napsal. Přečetl bych si ten předchozí ,ale nevěděl jsem jak to udělat když tam žádný nebyl.
TMA
Světlo pouličních lamp skrývá pravou noc,
ani jeden člověk neví, jaká strašná je to moc.
Je silná a tmavá, zahalí i slunce,
sáhne a už nepustí, vezme smrt i lebce,
Diskuze klubu: Nác nác Náctiletí(nebo taky ne)
1. soutěže o prima tipi
2. soutěže o nejvíce kritik
3. prima zábava a hromadné tvoření básní na pokecu :-)