Písmák Zabitá dovolenka
I stalo se, že nám na Východním Slovensku přes noc očesali kola- blikačky a tachometry ráno už naše stroje nezdobily. Měli jsme podezření na skupinku místní mládeže, která se večer kolem boudy s koly motala, ale dokázat jsme jim samozřejmě nemohli nic.
Takže jsme zavolali místní policisty.
Z khaki Land Roveru vyskákali rovnou čtyři.
O inzerátech
Jó Ivan, ten se měl. VMrazíkovi mu stačilo vystrčit nos zrodné chalupy, a už na něj děvčata mávala sukněmi. Nikde žádná konkurence, byl to jediný chlap široko daleko. To se to panečku vybíralo.
U pokladní fronty klid
Miluju supermarkety, diskonty a vůbec všechny obchody nabízející své zboží přímo zkrabic.
Jak jinak si rozumně vysvětlit, že vnich trávím celou věčnost.
Přesněji řečeno, trávím ve frontách.
Ať už je otevřena jediná pokladna nebo jich je třeba pět, vždycky spolehlivě stojím vté nejpomalejší frontě.
Ó ty tupá reklamo
Neštvou vás reklamy. A teď nemyslím jakékoliv, teď myslím ty v rádiích. Posloucháte-li celý den, odpoledne nebo třeba jen pár hodin stále tu samou rozhlasovou stanici, musíte zákonitě po jisté době (a ta se může lišit v závislosti na rezistenci jednotlivce) totálně zblbnout a ještě se nejdřív před tím pořádně naštvat.
Ovšem, i v televizi se reklama opakuje, a také dost často, ale čeho je moc, toho je .
Jak se dělá sladká rejže
„Je tvůj fotr sklenář. “ zasyčel náhle kdosi za mnou, protože jsme zrovna seděli vzahradní restauraci někde vBrně a sledovali na velkém plátně, kterak naši hokejisti znemožňují své kolegy zKazachstánu.
„Máš tlustý sklo, vole. “ přidal se hrozivě znějící hlas, a hubený, nervózně vyhlížející mladík konečně neochotně uhnul zvýhledu.
Jak voní tymián- Marcel Pagnol
Miloval jsem Záhadu hlavolamu a vůbec celou Vontskou trilogii Foglarovu.
Bavil jsem se při čtení Tajných deníků Adriana Molea.
Když jsem byl zamilován (nešťastně, jak také jinak), obdivoval jsem Exuperova Malého Prince.
Usínal jsem s Heminwayem dávajícím Sbohem armádě na polštáři.
V.I.Lenin a další užitečné zkratky
Vždy jsem se pyšnil tím, že dokonale ovládám všechny zkratky.
Již jako dítko sotva mluvící, věděl jsem dobře, kdo to byl V. I. L.
Občanku, prosím
Šel jsem takhle dneska do Penny Marketu nakoupit si pár litrů vína, aby bylo co na kolejích vBrně za dlouhých večerů popíjet. A protože právě dnes před x7 lety se můj otec narodil, přihodil jsem do nákupního vozíku i lahvinku Moravské švestky od Rudolfa Jelínka.
Ktomu bonboniéru pro sestřenku (měla narozky včera) a troje žvýkačky bez cukru pro moje zuby.
Narovnal jsem svůj nákup na pojížděcí pás a čekal, až na mě dojde řada.
Čekání
Dvě stíhačky prořízly srpnový vzduch nad letištěm a jejich hukot ještě dlouho poté drnčel v oknech starých vojenských budov. Budov, které by si už dávno zasloužily opravit.
Jenže na to nebyly prostředky. Vlastně na nic nebyly prostředky.
Lásky mezi kapkami sněhu
Věnováno jedné slečně, na které mi opravdu záleží
Květen/Červen 2004
Neznali se ještě příliš dlouho. Musel o ní těžce bojovat, aby jí získal. Párkrát se zprvu setkali, ale pak mu dala najevo, že o něj nestojí tak moc, jak by chtěl. Nevzdal se, a začal jí dobývat.
Of Mice and Men and Women (O myších a lidech a ženách)
Rozešla se se mnou moje holka.
Prostě taková ta filmová výměna názorů před rozchodem, kdy si řeknete všechen ten hnus nashromážděnej během vašeho společnýho soužití.
Řekla, že jí odjakživa vadilo, když „lžičkou vybírám nejdřív bílej jogurt, a pak teprve sním obsah toho malinkýho sladkýho kyblíčku připojenýho k tomu velkýmu“ (opravdu to dělám).
„To se míchá dohromady, pitomečku," štěkala na mě.
Tajné deníky Adriana Molea
Když jsem poprvé dostal do ruky první z deníků Adriana Molea, bylo mi něco málo přes třináct, zrovna tak jako hrdinovi mé knihy. Originální název první ze série knížek Sue Townsendové je totiž The Secret Diary of Adrian Mole Aged 13 3/4, 1982.
Adrian je 13 (a třičtvrtě. ) roku starý intelektuál žijící na předměstí britského Leicesteru.
Mikuláš od Lídla
„Tu mikinu si sundám, abych si ji nepoblil," zabrumlal si pro sebe budoucí Mikuláš Láďa a zavzpomínal tím na minulá léta.
„Stejně tady zase budu s Jardou spát, až nebudem moct chodit. Hergot bábo, proč ste tady nezatopila. ", obořil se(příslušník nejmenovaného sdružení)Láďa na jistě už zasloužilou členku.
Co nového v Brně
„Občane, co tu drobíte. "- chytla mě hlídka, když jsem před brněnským Carrefourem čekal na tramvaj a pojídal čerstvě zakoupený křupavý rohlík.
„To já ne, to ten rohlík," pokoušel jsem se chabě bránit.
Kupodivu to zabralo: „Půjdete snámi," rozhodli se a odtáhli můj rohlík s sebou.
Joseph Heller: Gold za všechny peníze
Od doby, kdy jsem poprvé přečetl Hlavu XXII (Catch XXII), uplynulo již několik let.
Hellerovo nejslavnější dílo ve mně zanechalo již navždy nesmazatelnou stopu. Popisovat vtuto chvíli její kvality by bylo nošením dříví do lesa.
Další Josephovou knihou, na kterou jsem narazil (a přiznám se, že od přečtení Hlavy jsem další díla záměrně vyhledával kvůli jejich autorovi), bylo Bůh ví (God knows).
U holičky
Seděl jsem tuhle u holičky a (ne)trpělivě čekal, až na mě přijde řada. Bylo pátek dopoledne a holičství bylo plné starších pánů. Usazen do nepohodlné plastové židle, z kapsy jsem vytáhl mobila a začal hrát hada. Ze hry mě vyrušil až příchod staříka, který nejprve zdvořile pozdravil všechny přítomné a poté se dal do řeči s jedním z důchodců, který přišel hned po mně.
Pan prezident Tvrdík
(od našeho zvláštního zpravodaje)
Tvrdík má připravit plán, který by zvýšil dynamiku rozvoje a zajistil ekonomickou stabilizaci firmy.
Podle nařízení nového prezidenta ČSA tak dostanou všechna letadla patřící českým aerolinkám nový kabát.
Ve snaze pokračovat alespoň symbolicky v kariéře politika-vojáka, Tvrdík určil, že zbrusu novou barvou všech 35 letadel patřících do flotily ČSA bude pouštní-maskáčová.
Jak jsme budovali samostatnost
Od našeho zvláštního zpravodaje
První pokus o vytvoření samostatné republiky uvnitř jiné republiky skončil naprostým fiaskem. A to přesto že podle prvních prognóz politologů vše nasvědčovalo úspěchu. Původní myšlenka obyvatel obce Soušice, (okres Vlašim, pošta Trhový Štěpánov) založit si samostatný, na České republice nezávislý stát, se začala naplňovat poté, kdy se po volbách do obecních zastupitelstev postavil do čela radnice mladý zemědělec Hromas. Jakožto starosta, v dědině okamžitě vyhlásil stanné právo, aby se poté se svými nejbližšími zabarikádoval v bývalém obecním kravíně, dnes soukromém objektu.
Too late, Terminator 3
Terminátor se potřetí vrátil = Terminator 3 - The Rise of Machines
Dějově po deseti letech od doby, kdy se tehdy třináctiletému Johnu Connorovi a jeho matce Sarah podařilo společně sTerminátorem T800 zažehnat Den Zúčtování. Den, kdy lidstvo téměř zničí samo sebe.
Ve skutečnosti se na třetí pokračování slavného Terminátora čekalo plných dvanáct let.
Od druhého dílu se mnoho změnilo.
Jak jsme vlastně byli šťastní
„Jo. -- Nasrat na hrob. -- Žádný kytky. -- Lidi to kradou.
O seznamu StB
Nedávno jsem při prohlížení webové stránky určené volně šířitelnému software narazil na odkaz Seznamy StB. Jakožto člověk od přírody zvědavý, otevřel jsem odkaz a celý zazipovaný dokument si stáhnul. Podotýkám že to pro modemové připojení byl úkol nelehký, zabalený soubor má cca 12 MB, rozbalený potom něco více nežli 38 MB. Vlastně jsem ani nevěděl, co od toho seznamu ve formátu MS Excel očekávat.
Duch První Republiky
Ostatně nemyslím že by doba, kdy se mohu s kýmkoliv dohovořit kdekoliv (mobilní telefon), získat jakoukoliv informaci odkudkoliv (internet), či si cokoliv pro nejen svou potřebu zvěčnit a v okamžiku kamkoliv komukoliv poslat (digitální fotoaparát a elektronická pošta), byla dobou nepraktickou či dokonce špatnou, zastesklo se mi jenom a pouze po časech, které ni pamatovati nemohu. Před očima mám obrázek nedělní kavárny, ve které slušný člověk v ještě slušnějším obleku (zkuste si dnes přijíti v saku do restauračního zařízení) pije kávu, zakusuje koblížky, čte noviny a k tomu tiše, aby nerušil ostatní hosty, beseduje se svými přáteli o otázkách veskrze aktuálních, nejen politických. Pominu zapálené viržínko, nejsem příznivcem kouření a vůbec potahování z čehokoliv co znečišťuje vzduch, obecně pak již ani automobilů, ostatně veterána svého jediného, před nedávnem jsem prodal. Pominu-li tedy onu cigaretu, dostávám obrázek takřka totožný se scénou ze známého románu Zdeňka Jirotky, ze Saturnina.
O pádu bitevníku L159 Alca
Bylo 20. září 2001 a za mnou se právě zavřela velká těžká vrata Chotusických kasáren. V kapse sem měl doklady o zdárně ukončeném lékařském kurzu na Vojenské Lékařské Akademii. Do čtyř hodin jsem se měl hlásit na personálním oddělení, odkud mě pošlou na místo, kde dosloužím zbývajících devět měsíců základní vojenské služby.
Čendův stužkovák
Bylo to vdobě, kdy Čenda už asi půl roku úspěšně abstinoval. Byl na to taky patřičně pyšnej (ostatně jako skoro na všechno).
-------------------------------------------
Čendíkova třída odjela na víkend nedaleko za město na půjčenou chatu, aby tady strávila „nejlepší stužkovák vživotě", jak před odjezdem zdůrazňoval třídní primus přezdívaný Rohlík.
Přípravu celé akce si vzaly na starost holky, předem se vybralo dost peněz, takže víkend vypadal nadějně a alkoholu bylo zakoupeno tolik, že původní záměr přepravit celou „kolekci“ na kolech musel být nahrazen novým operativním řešením (nakonec ho ve svém voze Wartburg kombi odvezl otec třídního repetenta Bupínka).
Čenda na horách
Kdysi dávno, někdy ve druhé třídě gymnázia, jeli jsme se třídou na školní lyžařský kurz. Čenda tehdy neuměl vůbec lyžovat a byl proto zařazen do poslední, začátečnické skupiny. Tam patřili ti, pro které chytnout si kotvu a nechat se vytáhnout na kopec bylo něco nadpřirozeného a takřka nemožného. Čendík však, již po prvním dnu, jevil známky značného pokroku, třetí den pak byl zařazen do skupiny pokročilých.
Čendovy narozeniny
1. 12. 02 11:47 Ráno po bouřlivé oslavě
Dneska byl Čenda jak blondýnka, před desátou se probudil, voblík se (vzbudil mě. ), a šel domu.
Proč se brali?
Jmenovala se Ilona, bylo jí přes pětatřicet. Rozhodla se, ze se to už nedá vydržet.
Jmenoval se Milan. Měl rád pivo, cigára, válení na gauči.
Jak sem málem spal s prostitutkou
„Tak nasedej,“ zařval na mě Jirka a natočil Modrýho Retardéra (tak se říká Aviím).
Otevřel jsem dveře a s námahou vyskočil do kabiny.
„Nemáme čas, do sedmi chci bejt na hranicích,“ řekl na půl huby a zuřivě zatočil volantem.
Vyjeli jsme ze dvora jeho kralovickýho domu a zamířili směrem k dálnici D1 (nájezd někde u Vlašimi).
Dědovy příhody
Spal jsem vchatě, když mě probudil psí štěkot. A vtom jsem uslyšel dědu: „Nazdardobrýdenahoj. “
Vtu ránu jsem byl probuzenej. To, že děda zásadně používá pozdravu nazdar-ahoj jsem dobře věděl (ostatně zdraví tak i stoletý babky, který ho uctivě pozdravěj „dobrý den, pane …“), to dobrý den tam ale bylo navíc.
Malý Princ - co jsem zamlčel
věnováno K.
Musím se přiznat, že jsem vám nevyprávěl všechno.
Když jsem opravoval své letadlo a v duchu se těšil, že snad již brzy poletím domů, Malý Princ byl neustále se mnou a kladl mi všetečné otázky, na které vždy vyžadoval brzkou odpověď.
Sundával jsem zrovna řemenici, když se mě zeptal, proč se chci vrátit domů (myslel jsem zrovna na Francii a jestli ji ještě někdy uvidím).
Le Petit Prince - pokračování
Věnováno K.
Rok po těch šesti letech, které uplynuly od mého setkání s Malým Princem a jeho odchodem z tohoto světa, letěl jsem znovu nad Saharou.
Mé staré letadlo bylo v té době již v zaslouženém důchodu, nové fungovalo bezproblémově a nejevilo známky poruchy (přestože jsem si to moc přál). Přistál jsem tedy na jedné písečné duně, která byla pro přistání vhodná, a při tom se příliš nevzdálil od místa, kde jsem havaroval před sedmi lety.
Trekingové kolo a jak to bylo s dědou
Doba se změnila. Už neslyšíme od lidí: "já na tebe kašlu" (apod), teďka se říká "já tě fakuju". Ve druhý třídě sem se odnaučoval říkat soudružko učitelko, v pátý sem uměl zesprostnit pánský přirození, v sedmý jsem se naučil zbytek vulgarismů a před dvěma roky jsem definitivně pochopil, že dnešní mládež není jiná, akorát že čůrákem si nadávaj děti ve školce. Spousta známých se mi letos svěřovala: "jak moc já nesnáším ty zasraný Vánoce, každej z toho plaší a mě to sere, co z toho ty lidi maj.
Prosím čtěte všichni. Děkuji
1. Proč sou lidi zlí. 2. Proč se dokážou zabíjet.
Vánoční tradice
Je výborné být v tomto případě nad věcí, aspoň trochu. Ideální věk je, když člověk už není ve věku, aby ho aktuální vánoční trháky, které jsou každým rokem pochopitelně jiné (Pokémoni, mobily a další), nutily přát si podobný nejčetnější vánoční dárek pod stromečkem nalézt, a přitom ještě nemá děti, které by podobný "dáreček" vyžadovaly. Nemusí totiž ve svém pracovním spěchu a stresu řešit ještě problém, který že to dárek si všechny děti tenhle rok zrovna přejí. Proto se jen můžu zasmát, že melouny se valí.
Klaus na Hrad
Nejsem přívržencem ODS ani pana Václava Klause, jak by se mohlo z titulku zdát. Jenom si po důkladném zvážení všech kladů a záporů jednotlivých prezidentských kandidátů, kteří jsou v poslední době našimi médii tak propíráni, myslím, že u nás není vhodnějšího člověka než právě pana Klause. Jak říkám, nejsem stoupencem ODS, vlastně ani pravice, náš volební systém a situace v politice se mi ani trochu nezamlouvá, nejsem však ani levičák, prostě mě politika sere. Nechme stranou možnost přímé volby "hlavy státu", tak daleko bohužel díky našim-vašim zákonodárcům nejsme.
Mikuláš od Family Frost
Padnul mi do oka leták od Family Frost, ve kterém se psalo, že "Mikuláše potkáte u autíčka Family Frost celý týden od . do . "Psal jsem zrovna něco do školy když se za okny ozvala známá písnička "Véééézeme Vám zmrrrrzlinu". Vzpomněl jsem si na leták.
Kousíček dopisu
Tak sem Ti, kamaráde, tuhle mluvil s jednim známym, byl celej na prášky z toho, že miluje jednu holku, která na něj kašle. Že prej mu to nikdy neřekne na rovinu, tvrdí, že na něj nekašle, ale ve skutečnosti jo. Sesypal se a brečel mi na rameni, že by za ni dal život, že ví, že s nikym nikdy nebude tak štastnej, že ( v extrému) nechce žít ( to sem mu rozmluvil), že se stydí, když ona ví, že on ji miluje, a že jí přesto nestojí ani za trochu pozornosti. Že prej jí napsal, ať mu řekne, že na něj sere, ale ona prej zase jenom že to neni pravda, ale že on ví, že je.
Dušičky
Dneska večer byl asi jedinej den v roce, kdy se za tmy ubíhající podél vlaku dal bezpečně nalézt hřbitov v místě kterým právě projíždíte. Jel jsem teda vlakem z Brna, nebyla ještě úplná tma, byl to čas, kdy v létě ještě ani nepomýšlíme na návrat z koupání, neboť sluníčko ještě naplno žhne a den zdaleka nekončí. No zkrátka a dobře bylo kolem pátý odpoledne a rychle se šeřilo. Kousek za Brnem jsem zahlédl podivnou změť všelijak barevných světýlek.
Postžiro, Váš dobrý soused
Mě osobně se to nijak nedotklo. Ale ostatní nadávali. Česká Pošta zdražila známky i ostatní služby. Je mi to jedno.
Lípy
Přešel jsem bránu a hned první strom po cestě byla lípa. Poznal jsem ji podle její nádherný nenapodobitelný vůně. Asi se mi budeš smát, ale v tu chvíli mi to přišlo hrozně líto. Totiž že tohle byla předposlední neděle kdy se takhle vracím tmou na kasárna.
Stereotyp
Nedávno se mi svěřoval kolega z práce se svou příhodou. Vzbudil se kolem půl páté jako obvykle. Nevyskočil rázně z postele ( je mu už přes padesát), ale nakonec přece jen vstal. Došel do koupelny.
Tramvaje a toalety
Ve včerejších večerních zprávách na TV Prima mě pobavila jedna obrazová reportáž vypovídající o problému řidičů tramvají v Praze. V našem Hlavním městě je totiž z důvodů oprav podzemní dráhy po nedávných povodních zajišťována náhradní doprava tramvajemi a autobusy MHD. Intervaly jízd se nutně musely zkrátit. Dochází tak ke kuriózní situaci, kdy nejenom že řidiči zmíněných tramvají nemohou dodržovat povinnou půlhodinovou přestávku po čtyřech hodinách služby, ale dokonce nemají ani předepsaných deset minut pauzy, kdy je elektrika v konečné stanici.
Přání
Bylo mi asi deset a hrozně jsem si přál najít pod vánočním stromečkem robota. Toho, co se umí přestavět v auto. Měl jsem hezký dětství, toho robota jsem našel. A u babičky pod stromečkem taky.
Volili jste?
Byli jste u voleb.
Protože pokud ne, právě vaše rozhodnutí nevolit mohlo způsobit podporu strany, kterou v budoucí vládě nechcete.
Tak tuhle větu slýchám v poslední době často. Naprosto s ní nesouhlasím.