Výlov

Poslední dobou mám štěstí na lidi od filmu. Nedávno, potkal jsem stín Alfréda Hitchcocka. A těsně předtím, než jsem vystoupil z tramvaje, měl jsem tu čest s Homerem Simpsonem (a jeho natřásajícím se břichem). – Nezlobte se na mě, ale musel jsem se smát.

Z cest

Byl jsem v Las Vegas. a tak nějak už je mi všechno úplně jedno.

Ztracená slova

Po roce zase poslouchám hudbu, už nejsem, co jsem býval, neslyším. Všechno je na svém místě, jen já – amen – odejděte pryč, nechci vás tu. Chci tu zůstat sám. Očistným žárem a světlem, – jen se stínem.

a n a t h e m a - natural disaster

a n a t h e m a
Mimořádná událost - nejen, že vydali letos vynikající album Natural Disaster (byť Fine day to exit je o malinko lepší) a chystá se DVD, ale brzy bude u nás v Brně koncert:
09-06-2004 Brno Fléda
Máte-li rádi Portis Head, Pink Floyd možná i Radiohead, přijďte a nebudete litovat.

Poslední člověk

Sedím na pokraji vyhubení a kývu nohama.
Přemýšlím, kdo je ta cizí žena, vedle které se ráno probouzím.
Na zádech mám nápis POSLEDNÍ ČLOVĚK a nezlobte se, - odcházím.

Satanské verše

Jediná cesta ven je šílenstvím.
. a já bych nejradši vyzvracel, veškerou svou lidskost:
Svědomí pana Kopfrkingla - jakási tajemně se zjevující žena. Proboha, odejdi.

Rozespalost

Sníš někdy. Zdají se ti někdy vnoci, ve spánku, ty absurdní frašky, nezřídka připomínající jen sebe sama. A otázka nejtroufalejší: jsem vnich občas i já. Jsme vnich my.

Jsou jen...

Byl to dlouhý telefonát. Hovořila s ním o zkušenostech, praxi
a schopnostech anglické konverzace. Odpovídal s neochvějnou
sebejistotou a určitou dávkou nadšení, kterou však téměř vždy
každý považoval za aroganci. – na testy se měl dostavit další

Dave - a budu snít...?

Ptáci ráno tak příšerně řvou. Ale v té bezprostřední rozespalosti vám to ani nepřijde.
Probuď se člověče a jdi se svým přítelem jen - za stravu a bydlení - učinit potřebu nejen zvířecí, ať zase můžeš spát.
Horko, horko, horko.

SaM

Chtěl bych Tě zmlátit, jenže nesnesu myšlenku, že by se Ti to mohlo vlastně líbit.

Otrávené dary - epilog

Otrávené dary – epilog
Proč znejistím vždy, když Tě potkám.
Proč jsme skončili úplně stejně jako ostatní. MY. Tuctový rozchod, tuctová nenávist…
Náš vztah přece nebyl tuctový.

Posvačte svou duši

Šedesátá léta minulého století. V podvečer na
periferii města New York sbíhá se hlouček lidí.
Děti opouštějí svoje hry a k obloze jen nehybně
hledí. Starci přicházejí o svou dřímotu v proutěných

anathema - a fine day to exit

a n a t h e m a – a fine day to exit
Dostala se mi do rukou, do uší, do očí a do mozku. A zaútočila i na mou duši (jestli jsem ji už dávno neprodal ďáblu ;-). Album od Anathemy, skupiny, kterou jsem dosud znal jen podle jména. Jsem nadšený, co říci více.

Redakce

Žiletky v těle - nový klub

Všechny Vás zdravím. Stvořil jsem nový klub. Mrkněte na něj a pokud se v něm zhlédnete, přidejte se.
Hledám pár lidí, kteří se stanou základními kameny a pomohou mi
klub postavit na nohy.

Dvě zlaté pro Charona

Spousty těl. Vlnicí se těla, natřásající
se zadky a poprsí. Kouř, dým, světla,
paprsky, hluk, chlast.
Zuby ve tmě.

Soucit?

Znám jen jeden druh soucitu. Krutost.

Sebevraždy

Ptala ses mě, jestli někdy zavírám oči.
Hledím Ti do očí tak dlouho, dokud z Tebe nezačnu vysávat duši. Pod mým pozvolným nátlakem se dostává skrze ty dvě překrásně zářící hvězdy ven. Chvilku levituje mezi námi dvěma a raduje se z osvobození, které jsem jí poskytl.

Z mojí mysli III

Na řádku mezi "Nezačínej zase s tím profláknutým
'miluji tě'. " a "Moje duše se zrovna vrátila
z čistírny. " jsem našel Tvůj vlas. Jeded jediný
vlas.

Stín

Už ve svém dětství jsem se soblibou zavíral a schovával do uzavřených, malých, zatuchlých a hlavně temných zákoutí. Naplňovalo mě to podivnou vnitřní extází. Vždy jsem toužil být jen sám se sebou.
Včera jsem učinil výjimku a došel jsem do obchodu ve dne.

Z mojí mysli II

Schoulený ve klubíčku na posteli. Sám sebe objímající. Všude jen klavírní stesk. Do široka otevřené smutné oči.

Z mojí mysli I

Místo abych se učil na zkoušku, na kterou tu vlastně čekám, moje mysl odplouvá tam, kam ji duše táhne. Nemohu se ovládnout. Tak moc mě to baví. Být mimo.

JED

Seriál plnej žlutejch zmrdů. Dnes byla účast opravdu hojná. Uprostřed pořadu přišla do toho ztemělého pokoje dívka nejasných obrysů, ale dívka to byla, nepopiratelně. Nikde nebylo volné křeslo, na které by se mohla posadit.

Zmrde

Jdu z práce. Doplazím se na nádraží a postávám ve špíně a se špínou. V tom spatřím svůj odraz ve skle jízdního řádu. Do kosmu.

Survival

Chladným pouštním ránem si cestu pískem razí Černý brouk. Krytý šerem a svým tmavým pláštěm, hnaný hladem, pobíhá po dunách a shání. Netuší, jaký tropí při tom hluk. Jak duní po dunách, a že číhá na něj Plíživá smrt.

M.I.M.O. realitu

Dnes jsem nesl Tvoji kůži trhem. Tvůj hedvábně voňavý šátek z šály. Nesl jsem ho na špičkách nožů - bezpečném to místě a - všichni se mě báli. Zmámený dotykem, plný žáru, vrazil jsem do stožáru, podpírajícího temně modrou kosatku.

Utopie o díře v ledu

Nad mrazivě šedivou plání visí špinavě bílá koule. Z duny na dunu přesívá se sníh. Jinak se nic nehýbe. ani ta koule.

Mrchožrout

Mlčím jen - jak zaťatá pěstznám sotva rozmazané přátelství vzdálených hvězdChodím ruku v ruce s chladnoucí nocí a přemýšlím. Jak ke štěstí si dopomoci
Vedle cesty, mrtvá srna navěky svou matkou zavržena Vidím žebra propadlákůží hnusnou potáhlá Kdysi horká krev už navždycky vychladla
Hltám chutě padlých krástěla tlení, bez zardění jsem mrchožrout říkám Vám to - bez příkras

Anděl

Ke každému z nás občas přichází anděl. Je to takový černobílý chlápek s příjemným úsměvem v dlouhém kabátu s vyhrnutým límcem. Proč v kabátu. No, - protože už je zima.

Plíživá smrt

Mám strach z každého, ke komu něco cítím. Z každého, ke komu bych chtěl mít blízko. Chová-li se někdo v mé blízkosti mile, je předem odsouzen k nedůvěře. Měj se na pozoru.

Slepá víra

Probudil jsem se zpocený krví. Proboha zase ta noční můra. Cítím tu lepkavou vlhkost, všude kolem sebe, slámu z kavalce nalepenou na svém nahém těle. Obličej choulím do dlaní, do čela mi padají dlouhé chuchvalce vlasů - slepené a páchnoucí.

Rolničky

Mému životu chybí zvuk. Nejsou to však písně Jerišských trub. Celý můj vnitřní vesmír křičí, řve a ječí. Přesto nevydám ze sebe slůvko sebemenší.

Proč?

PROČ TĚ POŘÁD HLEDÁM.

Deprese

text
Jsem ničím a nicotou
nekonečnou prázdnotou
bezbřehou temnotou

Moře smutku

Ležím na lodi a ze břehu je slyšet harmonika. Je tu horko v podpalubí. Postel houpe s lodí a já pozoruju lana, která visí z podlahy. Pavoučí lana na něčí hlavu nastražená.

Voda života

Chodím po břehu v milostné předehře pozdního léta. ONA je dnes křišťálově čistá a průhledná. Na jejím dně si hraje slunce své zrcátkové divadlo. Takoví malí hadi rejdí po tom pískově hebkém povrchu.

Čaj s jedem

. sedím u tohodle posranýho monitoru, jako už milionkrát za tyhle prázdniny, připadá mi,
jako bych tu seděl celý život, mám tu vedle sebe hrnek a v tom hrnku pořádnou lžíci medu
a ještě větší dávku RUM-u. Nevím, jestli bude dobrej, ale vím, že ho potřebuju. Byl jsem
venku, s přítelem za stravu a bydlení, se svým jediným přítelem, Možná je to můj jediný

Zláska

Krev jsme si z těla vypili a zlá krev byla zředěna červeným ale vínem dolili a pravda chvíli zůstala - nevyřčena
Chtěl jsem slyšet Tvoje přání kde jsem se Tě na ně ptal. vždyť nemám o něm ani zdání na kopci či v stínu skal.
Jen jeden polibek Ti dal Tobě příliš jedovatý připadal do stejné řeky vstoupit jsi nechtěla mnou první kulka letěla přec jsi však znovu vstoupila kalichu hořkosti se opět napila . a ta kulka stříbrná - nebyla jediná
Tak řekni mi své přání já řeknu Ti své zdání.

Sám a sám

Jsou to celé nekonečné věky co zřekl jsem se lidské společnosti. Fascinován indiány kteří umí skrývat city - a taky Byrdem a všemi těmi Robinsony. Pořád a pořád padám do samoty. Jako bych byl takový ten barevný míček z pouti, který není míček, ale jen balíček pilin.

Láska, pošetilost nemocných

Bojuješ se stíny. Jsi v neznámém druhu spánku. Čas protéká prsty. Tvůj život ti někdo ukradl.

Skeptik

"Pochybuji i o tom, že pochybuji. "

Děvka podruhé

"Hledám život svému smyslu. "

Děvka

Připadám si jako děvka. Vždyť jsem ji tak miloval, sžil jsem se s ní, znal jsem ji tak dokonale. Byla dokonalá. Proč bych měl začínat nový život, proč bych měl opustit někoho, s kým mi bylo tak krásně.

Duše na prodej

Jak se zbavit neposlušné duše,když zahalena v černém rouše. Černé roucho, černějších myšlenek.
Má duše už mě nebaví,protože mě zabíjí. Kdo mě zbaví jí.

Konec?

Srdce z kamene ruka bez ramene - už nedokáže psát. Žádná víra po srdci jen rozšklebená díra.
Žádné srdce, tvrdý člověk jen on může přežít novověk. Msta na nevinných - mladých, krásných a naivních - objětích.

Odpověď

. myslím na ni kudy chodím a ona řekne lásky není. Jedno z mých já jí věří. Proč.

Zana

Připlavalo ke mně po vodě vážky křídlo blankytné. Jakoby mi říkalo: mě nikdy nikdo nechytne.
Bylo to křídlo alabastrové, Zana na něm stálo napsané. Ruka tahá z vody křídlo tonoucí, jí však není pomoci.

Ticho je smrt

Ticho je ostří meče katana,
ticho je sklenice vody uprostřed prázdného pokoje,
ticho je zvíře v nás.
Mlčení bez výčitek z mlčení,

Běh v dešti

Běh v dešti,
ruce ukřižované,
čakající blesky
- posvěcené.

Manifest solipsismu

Chodíte ulicemi, hledáte místa co nejvíce pustá lidstvem. Jen tady jste schopni dojít klidu. Jen sami se sebou můžete být doopravdy šťastní.
Ležíte na posteli vtichém nihilismu a pozorujete špinavě bílé nebe pokoje.