Chaluhaligula (Teil eins)

Ta s ostrým úsměvem, plným nablyštěných drátů,
s krvavými koleny, plných boje.
Vzpřímeně stojící, u chřátnu kanálu,
v botníku ostruhy (alespoň troje).

Zvrhlý Vyvrhel

Co jsem já.
Vyvrhel z vařícího hrnce,
pokoj a klid hlubin moře.
Pyšná princezna na hedvábném mostě,

Rezonující kráva

Zadávená shnilými jablky,
hraješ na piano Schnittkeho koncert pro piano a housle.
Nikdo Tě neposlouchá,
prsty těžknou v práznotě,

Redovabiatch

Bezedná křídla zesnulé nevěsty,
plápolají nocí zapovězených tuh.
Žhnou v údolí Krásnozkázy.
Šum smrti a proher, objímá její ramena.

Hnijící sonáta

Shnilá zlatá jablka padají vodopádem do chřtánů,
zbíjíme led za třpytem hvězd,
vzdálení, lapení, v sítích osmičky.
Pomíjívá limonáda souznění,

Konvoj Krvavé Obsese VII.

Hromada Českých oven,
voní chmelem,
přemoudřele.
Skákají v prohořelém hávu,

Rozežranost

Opovážlivě žvýkáš stéblo suché trávy,
vyprahlá, zvlhlá, špína ze zavěšených lan.
Pohádkařka, bez citu pro realitu,
znějící oponou, ve věhlasu krávy

Zlé dny

Ve známé však zapomněné prázdnotě,
hučí vítr vnitřních propastí Tvých,
skučí a piští šíleností.
Smrt zase šeptá do ucha,

Náhrobní polibek

Rozehnaná svými pekly,
jak tříšť bezhlavá,
údy lapená ,
smysly trápená.

Choboškvýrnice

Nechť přijde tmavomodrý stín pravd,
skřípání mezi zuby sametově pohladí sluch,
a kvílení, divé, stokilové imaginární sestřičky protne mord noci.
Zapadlý jazyk, mrtvolná vůně,

Plod KKND

Poslední čin v imaginárním ráji,
kde hniloba ukusuje živá těla,
akt rozkoše vitězí nad realitou,
polibek vztyčené bradavky, topí sebereflexi,

Galerie bolesti IV.

VI.
Otevřela oči ve chvíli, kdy nějaký hlodavec proběhl malou kaluží, jež sestávala z jejích slz, vody a moči. Exkrementy do kaluže nezasahovaly, nicméně první dny o sobě dávaly silně vědět. Ale teď už ne, smrad a vlhko jeskyně kolovalo v Eviných plicích každý týden a zvykla si.

Ráj pekla a vína

Průzračná, ohmataná sklenka od vína,
spolčující se s rukou a pohyby,
zpívá pod mokrým prstem hlubinné chorály,
zakrývá pohled do reality,

Svatba KKND

. usmívám se nad dokonalou epopejí lidské zkaženosti.
. hořící plátno - popel z vlhkých děr - tupé pyje.

Hlava oddělena

hluboké oči do propastí
úsměv zářicí s krystalky soli
vědění nevěděného
==============koleje

Cukrový bič

Dvojí smysly a čarovné smyčce,
kříží se, perou se a víří se,
temnotou hlubokoprázdných ker,
zlovolným momentem otřesu nechtěné choreografie,

Galerie bolesti III.

V.
"Sedmnáct let. Kristepane, ten svět kolem nás nezná hranic. Minulý měsíc jsem ukončil případ, ve kterém matka snědla své dítě.

Svítání

Z okraje propastí, pařát natažený cílím k nebesům,
a úsměv roztál mi v chladné skále bezedné pravdy.
Ach ano. Smířliví Bohové poslali mi poslední ženu k strmým útesům,
do duše jí nevidět, tvrdí však, že uchránit mě chce, z náručí magmy.

Proč je Písmák horší než Saspi.cz

Jsem na Písmákovi od roku 2002, teď už spíš jako občasný návštěvník a autor. Tehdy to byla zajímavá zkušenost, působilo zde spoustu autorů, co se snažili dávat maximum do kritiky ať už byla hřejivá egu, či nikoliv. Častokrát jsem tehdy kritiku neunesl, ale vždy jsem si z ní chtěl něco vzít. Neříkám, že jsem z těch, který ji uměl použít ke svému růstu, ale určitě mi pomohla najít svůj styl a sebevyjádření.

Galerie bolesti II.

III.
Purpurový bar právě ožíval noční zábavou, když se Eva nenápadně usadila do jeho nejméně osvětleného rohu. Věděla, že má ještě tak den, možná dva, než zjistí, co provedla, a tak chtěla pokračovat v oné nabyté posedlosti, dokud je čas. Navíc tušila, že tu dnes bude její kamarád Oto a to ji potěšilo.

Galerie bolesti

I.
Její dech připomínal pach rozinek. Více už jich před hřbitovem spolykat nestihla, a přesto se jí stále držel. Pořád si v duchu nadávala do těch nejšpinavějších kurev, a jak plynuly další minuty, co ležela v jámě, z nadávek se staly táhlé slzy a beznadějný fňukot.

Motýlek

7 dní
utahuje smyčku z osmičky
Oheň sežehl jeho křídla,
v pádu, zaslepený prachem

Ubohé plody lidské

Linka každodenních všedností,
maluje nekonečnou frontu manipulace,
mediální zdrogovanost a fetiše klidu.
Trhá myšlenky na kusy,

Kuspoh Suphok

Ty zrádná kreaturo ovládaná točivými momenty.
Zobrazuješ ohavnosti v pohyblivých proměnách.
Fetuješ pachy tíživé a pak topíš se ve svém osudu.
Nakonec se rozplyneš v temnotě.

Jsou ženy lidmi, či nikoliv?

Jsou ženy lidmi, či nikoliv.
Navzdory menším, či větším potyčkám se ženami (ala klasické muži nerozumí ženám), mě do dnešního dne tato otázka ani nenapadla, ba i teď působí docela šíleně, a proto jsem se jí začal zabývat. Tuto otázku položil neznámý autor žijící v dobách středověku, v publikaci Disputatio nova, a já si jí pokládám dnes, v 21. století, v dobách spravedlivě se tvářících lidských práv a svobod, v dobách, kdy emancipace žen překročila svůj, či snad i jejich stín.

Ďábel v ráji

nechává hrát
nemilosrdnost v medu
naráží do zdí
zocelení návratů

Vražedná romance

Čekání v prudkém dešti.
Umývá nohy poutníka za Smrtí
Blesky promítané v očích.
Strnulé v úžasu z budoucnosti

Štěstí

Linka se měnila v nesouvislou prázdnotu,
když našel jsem dnes kus utrženého srdce.
Hnilo obalené vzpomínkou na lásku,
usmívalo se a plakalo štěstím.

Děvka

Cupitáš mezi náhrobky,
tančíš tango rozpustile,
hravě odfukuješ semena pampelišek,
lízatko v puse chřoupáš roztomile.

Láska sežraná

Sonáta jí hraje převráceně
pohled absorbuje slzy
A Ty
FALEŠNÁ

Temnota

Má drahá nespatřená,
masturbuju nad sklenkou,
vestoje kropím stěny zbudované tmou.
Ty, oblizuješ půlměsíční krajinu,

Utrpení cizoložnic

Sklenka číslo 8 padla
už nevidíš pohledy do očí,
kamarádů - nápadníků,
slintající na Tvá ňadra

Anarchie reality

panelák kolem Tebe dokola
zrak a čich omámen bdělostí
hlasitý bass rezonuje o stěny
čaruje dlaněmi od kostí

Konvoj Krvavé Obsese VI.

Zkáza lidstva.
Jaká nádhera.
Oblaka se rozestoupila a na lidstvo padají kusy mrtvého masa.
Ocelové háky se s láskou zaklesly do miliard kůží.

Marnost

Z květu vyrostla křídla,
v začarovaných nočních hodinách
při nichž zamrzaly jejich ručičky
Snažila se vzlétnout k nebi,

Gilotina

Pláčeš u zdijak slepá jeptiškapřejedená hrozny
Slzy ženou se ti k dlani,mezi vlhké prsty
Plná hořkého medu,saješ bradavky marnostiz bílé zdi
Ze žiletek máš bláto,z vlasů klíčí ti zmar

Traitor

"Where is no trust, there will be blood in the dust. ".

Sebesežrán

Jak divý vlkchlemtám krev z náruče života
Zčeřený pohled do odrazuhbitě zaniká mi na jazyku
víc, víc, víc. kořist brzy zmizídožírám zbytkyfuním z plných plic
a pakjen na chvilkuzavřu očikapky utichnouv hlubokém nádechu

Patetická zvěř

Dýcháš, piješ a jíš,myslíš jak se nemáš,potichu uctíváš kříž
Zevnitř však hniješ,nevnímáš vůně a chuť,faleš ze rtů ti plyne,protkaná zvratky těžšími než suť.
Rádoby rady do života,rozdáváš na potkání všem,smrdí z nich slepota,tupost, spojená švem.
Na hudbu tancuješ,tvoříš kreace tělem,rytmus však odklušeš,prsy v něm skákají neumělem.

Tanec mrtvých

jak blesk. mění se svět v očích,ztuhne retramena dozadu a vpřed
prsty třou stehnav klopýtavých rytmech
kolem nohopojení radostítne hlavy mlhavému životutiše šeptá mu na rozloučenoumyšlenkovou nahotu
tuc tuc tuctucty jehel do hlavypropichují žalklavír ve znamení popravypolyká stvůrný zmar

Mrtvý

je nový denslunce probodává žaluziepaprsky sápou se k tělu brouci nasycení kůží v postelimarně unikají mému hněvu
nohama na zemiduší však v podzemívykročím ke zkaženosti vpřednasávat život nezvolenýdnes snad naposled
v labyrintu prázdnotyhučí napodobeniny strojebezcitní paraziti v masce hledači perel v mračnech hnojeoddáni své víře a láscev kódech Sodomy a Gomory
lživé obrazy zdízahalené v iluzíchmočí mi na hlavu krevz nenarozených dětí boha

Sexuální úchylky - najdete se ?

Abasiophilia - psychosexuální záliba ve zmrzačených lidech, bez noh, s omezenou pohyblivostí.
Agalmatophilia - záliba v sochách, panenkách, umělými postavami. Nejznámější vyobrazení této parafilie je ve filmu Cela, kde sériový vrah topí své oběti a následně je vybělí tak, až připomínají panenku. Následně poté masturbuje zavěšený nad nimi.

MEGAPSYCHOINDUSTRIALIZACE

90 milard napěchovaných do armády,chemická amortizace,čistá manipulace,zkroucené teorie sebevražd,chaotické poruchy neznámého,lidé vysáti do tekutin,proroctví nezastavené,topí se svět v krvi . věříš v bohy .
v torturách tělkde náboje explodujídezintegrace mění směrchaos a víra detonujído matky Země
zpustošení napříč tělynapodobitelé z televizezoufalé politické směryinjektují děti krize
genocida roztrhaných úsměvůtopí rozbořenou architekturudává vodu ke spláchnutístarým záchodům

Konvoj Krvavé Obsese V.

V krásné sněžné dopoledne mažeš mi med po puse, bankéřko. Já mlád s voňavým platem,a ty jen opíjíš mě výstřihem .
zarámované očiupřeně ždímají pot z dušepodáváš pero jak snubní prstýnekposlední usměv,když začínám psát.
pak jen sliny na papíru .

Krvelačná Noc

U zdí kostela,pařáty derou se ven,hluboké sýpání,chlad zakryt tmavou kápíz potrhaného knězevzduchem zní jeho poslední sten
proud opilé krveklopýtá v křiku ze dveří,cestou neviděnou
teplo obepíná stěny a těla,mazlí se, něžně polykají vášeň,hlouběji, v páře od ůst uniká láska
. blízko temného rohu,kde oči žhnoupohledem spalují milence,kde hlad a chtíč zmítá hrozivý plán

Láska v plamenech

Rozpouští se. z kůže, odpadává k zemizaniká v prachusežraná mikroby
činy však zůstalyna kostích poskládané
vyrytá slova do ústzardousily rty
stěny pocákanéslzy v omítce umírajív očích jen zmar,za nehty Ty.

Konvoj Krvavé Obsese III.

V kachlích stojíš polonahá,kladivem boucháš staccato. do zdi.
Rozžhavený polokov ve tvářiv rukách čerstvá cihladrásá mi jemné dlaně do krvea ty se směješ .
Krvácejme tedy spolu .

Konvoj Krvavé Obsese IV.

Drahá kolegyně,rozmazáváš fakta po světě,děláš scény konvencedrbeš smysly v nesmyslya já Tě mám mít rád .
Cukáš hlavou na stranuhledáš skulinky pro další blábolna jazyk vážeš svůj chorobopisa já Tě nemám zardousit .
Bílý papír rvu ti do chřtánu . Uhýbáš marně přemarně .

Beksinského dopisy Piotru Dmochowskému

Beksinskeho dopisy Piotru Dmochowskemu
Dopis 1.
(…)Svou orientaci jsem si uvědomil ve věku 35 let. Náhle, během kreslení obrazu, mě to osvítilo jako kdysi svatého Pavla. Bylo to jako rána do hlavy.

Sukuba

Tvá ústachlemtají vodu rezavoužíznivá toužíš pít slušněale nedokážeš. po bradě ke krkuzbytky rzi a tekutinyrazí si cestu níž. tam kde stín brání svitua pot čaruje vůně přirozenostiv krajinách Venuše
tak chladně zocelenánepřestaneš chtítani když rzivábrzy začneš být
ponořená v sekretechoxiduješ s minerálydáváš polibek na dobrou noc
. necítíš chvěnízatajím ho v odvráceném pohledu.

Konvoj Krvavé Obsese I.

už hřmí . padá listí stromů
do chřtánů těch nenažraných zplozenců souloží . leží na zemi plni červů a bezdechostimísto kolébek mají hroby
nemodlí se k ničemui když v nohách mají velké skoby
s krvavými tlapkamitam leží .

Konvoj Krvavé Obsese II.

důchodce zvoní mi na dveřes posláním nej nej nejpes a pazvuky starých hlasivekslintají na zvonekchtějí otevřít .
nevydrží okamžik . hned do bytu zase si zalezekdyž já nahý vycházím mu vstříc .
ten pán už příště nezazvoní .

SMRT pro Tebe

minuty ubíhají nečekaně rychleposlední soud dává marné nadějezměnu pohlcuje dlakminulost mění se v prach
vzdálená voníš parfémemradost a smích rezonují konturami tělaflirtuješ s ethanolemjako bys smutek nepřipouštěla
ten nos celý jsem milovalty oči opíjely mě radostíty rty ujistily nedůvěru že jsi hmotná
V PEKLE POMILUJEM SE ZAS .

Spoutaný

posunuji tělo vpřednevím jak, nevím pročněkam jdu, neviděn
zrádná pole úrodyskrývají jedovaté pokrmysteny větru na tělestínem oblohylámou klasy v prach
kráčím dálz těla venhrdě se slzamiplynule s chaosemsplývám s větremjiž nekráčímjen letím
ve spirále s rychlostíhledám tělo plné marnostiodsouzené v realitě v řečišti odpornosti

Romantické pohřbení

krčím se v rohuv kaluži plné slznecítím nic,jen doteky na zdi
láska a pohlazeníje opar na rtechmých největších můr. přicházejí tišeodejdou s masem v ústechkaždou chvilkou s větším
již brzy nezbyde nicposlední láhev padne nehty zůstanou na stěněvzpomínky uzamknuv břiše
pak najdu cestudo zahrad nasycených kostmi,kde hmyz sežere mě láskoudo říše, kde mají radost z návratu

Svlékání děvky

Odhaluje svůj truporosená potemzahlesla"vem si mě"
naléhaváv popadavém dechupohledem mrchyprotahuje krkse zatáhlými rty
poznáváminstinkt
"vem si mě"vydechla

Řev z temnot

jsi vzdálená mým rtůmvolná a svěžínocí naplněnávoníš v podbřišku
upíjíš doušky ethanoluvítr v lahvi hraje stěnami
A já hniju v obrazech .
S ukrutnými démonyv pekelných rámech smějí se životemdávají obžerství realitostré úhly do nozdera semena bezduchosti

Pyj v hubě

Pyj v hubě
čtyři roky úsměvu a objetívlastního namalovaného světasem tam nějaké to napětíuhasila něžná věta
a přece jen iluze
cigareta padla k zemipůllitry piva stále na stoleúsměvy lovce na tebeza chvíli po tobě poleze

Lacrimae

mažu si prsty v inkoustukrvácející srdce maluje výtokve skvrně nejživější rudosti
zářezy v očích pálí víčkadochází roztok citu
však to hlavní je dokonáno. obraz zhroucené krveláskyslzného krytu
zkáza nás v prvním obrazevykostěná přání v čáře temnotbolest a nenávist všehoneznalost not a křiklacrimae minulostis ní tichý ryk

Variace smrti

znásilňování ručiček v hodináchvzdychá tiky posledních chvilnamalovaná minulost sleduje přelud koncekrví naplněných žil
vdechnu prachvztyčím krks hrdým pocitemsmrti mezi čtyřma očima
misky vahrozlomil trhzuřivých chvilnesplněných snů a tuh
tělo padá k zemik nesymetrickým výstupkům koberceústy vstříc neviděnému hmyzunenápadně pro muchy u světel

RELATIVNÍ SVOBODA I. - Šestihlavá saň : Hlava první

Demokracie - forma vlády (státu), ve které je zdrojem veškeré státní moci lid.
Podoby a formy demokracie :
přímá demokracie -
lid vykonává státní moc přímo rozhodnutím, vyslovením své vůle (referendem, přímou iniciativou),

RELATIVNÍ SVOBODA I. - Úvod

RELATIVNÍ SVOBODA I. – Úvod
Rozhodl jsem se sepsat spoustu zajímavých informací, následně je analyzovat, zkritizovat a případně pokračovat vmyšlenkovém proudu pokud vtom budu vidět smysl. Nehodlám se snikým hádat ani se pouštět do dlouhosáhlých diskuzí skritiky. Je docela možné že se budu někde mýlit, uvedu nepřesnosti, představím náhled který není pro většinu přijatelný.

Krásnozkáza

Oči pootevřené pro chvilku okamžikuškvírkou ve dveřích rezonuje křikblond vlasy sevřené v pěsti tělo se trhavě zmítá v odrazu klik
Nemáš klíč do místnosti znásilněnípláčeš nad brutálním obrazembezmocí obklopentajně klej dálzávist
Dokonalostí protkaný filmbolestné krásy a kostnatých úderůlámání síl v pokořených odvetáchtvrdá slova zvučí oponounení úniku
flirtuješ s myšlenkamichceš vstoupitotčenášuješ třesavým šepotemhusí kůže a led na tělelákají tě být dalším na řaděvydat další křik mimo postele

Tělo vodorovně

Tělo ve voděrybky odkusují parazityoči otevřenéústa uvolněnávše vodorovně
podívej se na sebedo zrcadlavzhledem škaredý-obyčejný-hezkýbloudíš a kráčíš denně či častoza stejnými škaredo-obyčejno-hezkými lidminevidíš co mají uvnitřpřetvářka_dobrotivost_zmatek_lásku_bolest_a dalšímapu kterou ani oni sami neznajíněkteří si ji upravují aby naoko vypadala podle nichstaví si citove úkryty a stavějí činy do sve minulostitulí se k někomu pod roužkou lásky, přitom jen hledajísvědky svých životů, obdivovatele, společníky, ikony láskyžijí v sortách společnostizapadaji_nezapadaji_bloudíneví jestli je bůh _ věrí v boha _ věrí v sebe v něco co jim dává smysl životaten najde útěchu v sadistickém vraždění plné sodomických praktikta si jde za svým cílem klamat a razit si cíle v žebříčku společnostiten užívá alkoholu, cigaret a drog - uniká do svého světaslabý hlavou zabijí rukama - jen proto že nedostal rodinu co ho nutila do školchytrý hlavou ničí nepřímo životy ve světě společnosti, tam má navrchchytrý hlavou a silný tělem má nespoutané ego, statný jedinec, idol všechslabý tělem i hlavou se přetvařuje, odpadá, nestihá, prežíváoch pravda, ta je dokonalá, milá, krásná, chytrá, úspěšná, spravedliva, čestná . ano ano vím, víš však Ty, co se jí honí hlavou v hloubce pohledu očí, kdy ráno kouká na sebe do zrcadla.
voda vtéká do uší a nosushnilé kusy dřeva míjejí uvolněná ústakoutky plní se slzmivše vodorovně
myslíš že víš proč tu jsikdo jsi zač a co je tvým posláním_hehehehehehehehehehehehehehehehehehestrach, o sebe, blízké - ty co sdílejí tvůj životty co tě přivedli a zaučily přežít v pravidlech a pomyslné svoboděnebo snad strach o to co budete dnes jíst, kdy ta střelba za okny skončíkdy to znásilňovani skončíalkohol, proč piješ _ víš to _ dokážeš si na to odpovědět upřímně _ dokážeš to vůbec. cigarety, no jistě proč ne, dělá to skoro každý jedna ze zavislostí co je tvým elementem uklidnění, sex .

Klavírní agonie

ostří v očíchklenoty posazené v lebcenehnije ti ani masokdyž hraješ s klavírem křehcesonátu bezejmennou
dynamicky trháš tóninami vzduchrezonuješ a vaří se ti krevplná kontrolované moci
sebejistá zaslepenátopíš se v mračnech kolosáliíjež neberou konce ani rozměruočima rozřezáváš minulostplnou bolesti a úsměvu
siyah es nerr vi necrostar laki menh oi magnusocridius

KRVAVÝ KOMBAJN

vítr ve vlasechhebká chodidladívka s láskou v srdcijako labuť tančí v klasech
slyší cvrkot cikádhučení motoruutichneztuhnou ji řasytlukot srdce duní tělem
tepláocel na lýtkáchstrojový pach v nozdřeúděsný pohled ve tvářinerovnovážně padá do náručežací lišty
ve stehnech trhavá bolestsvaly prochází mlátícím procesemzadek se jí pořádně promlacuje lépe jak v její noční představěkrvavé proudy ženou se všemi směryčtvrtlitr napravočtvrtlitr míchán na zemis motorovým olejemňadra jsou již sklizenátrhací ústrojí hučí

Konce Fetiše

Studno. Tvé hebké ruce se změnilyžíly pulzujía svaly ti dávají mocohýbají mé těloprostíráš stůl
plný masarudých pochutinz tvé zahradyco pohltí i noc
sklenice se třesoupod tvým smíchemjá pláču a žasnutobě se jen leskne řasa
změnil jsem tě k nepoznáníjsi můj sen . kat s dílem zkázyhmat odcházíklesnu

Kannibální přitažlivosti

co víc chuťové buňky a slastgeniální hudební orgasmusslzy a mrazivý ledv dechberoucích tónech piána
co víctmavá zákoutí našeho domustrachem prosycené kostikřik rezonující mezi stěnamitiché proužky krvemezi tlapkami krys
co víc erotické obrazy dokonalostiklín plný žáru přirozenostipohlazení živočišné přitažlivostivzdechy a volnost
tancuješ mezi chodbamibůh ti otvírá dveřeněkteré spaluješ do jinýchvstupuješ

Milování II.

hledíš na stromnudný kořen životana němž masturbují ptáčci
pípají si u tohoAQILOOM AQILOOMje to velmin e e eeesoustavný tón
přešlapuješkrmíš se pohledemna létající peříhypnotickypírka na nosecítíš
|||

Industriální život

taneční variace v černobílém tunelu. osvobozující dávky industriální mozkobijky.
otáčím sebedlaněmi odezdi ke zdidál a dálkráčím v ponuré tónině
nezastavenýsex sex sex
nehynoucí touhakrvavé sevření v tvých pažíchkoušu tvé bradavky znova a znova

Milování I.

v melodii harfyskrýváš nenažrané zvířeza krásným úsměvem a těžkými slovy
zoufale volám"no tak vraž mi . "
a ty pořád syčís jak ježekkdyž tě drtím kladivemkoušu tvé bradavkya vyrývám na tvou kůžisexuální anomálie
roztok krve a vášněz tebe vytéká venna černé prostěradlo

Rozervaný

už necítím svou dušitělo je zamotané v křížiz ostnatého drátu
pokropená kolenapulzují rudými skvrnamia slzy stékají k rozkroku
poslední kapka krvez mých rtů letíprostorem a časemkřiklavou dírou životado náruče přírody
těším se na další smrtopravdově vrní pod mými víčky

Krvavý tanec s Elis

utopila jsi moje slzyhluboko v chladu své myslisobecky sis vypálila cigaretoupentagram ochranyproti mému původua olizuješ si rtys ostatními v lahvi lihu
zamotaná naivníprovazořečkas "neprofouknutýma botama"líže a slibuje čokoládové tornádos namočeným dredem
a srdce v prach jsimiobrátiladlouuuuhým francouzským polibkems jiným
a naději mou znovu mi zapálilapornem a panákems jiným

Kočičí pasti

ležíš zjizvená v polia rudé klasy nad tebouhoupají se ve větru
nahé tělo cítí dotekyrozlámaných stébel. splynulas s přírodoumá lásko.
hebké nohy proběhly rychlestráň plnou kočičích pastía ty ani nevnímáš že jsi je ztratila. útěkem ode mnedo polního bludištěkde pach krve vane mým směrem
kapky krve ze stébelse vypařují k mým nozdrámslyšíš mé kroky

Reinkarnace

našel sis ke mne cestuzahrady pekla čekají na hnojivojá vímje čas
krvavé listy slintají pohledem na mnea já jim oplácím hlubokým polibkemolíznu jejich plodya protrhnu jemnou listovinu jazykemslastně padají k zemi
skřípání dveří naznačuje svobodumým vizím a útrapámohlédnu se naposled
z mřížemi zoufale lomcuje moje vstupenkamezi Vás

Kočka

kůže na rukách mi praská
oči zalité krví zhypnotizovaně hledí vpřed
srdce bije pomalu a klidně
v jeho nitru zaražen mám led

Veni Vidi Vici

leží v kaluži krve
osvobozená od těla
krouží teď v paralélním vesmíru smrti
čistím si svou katanu jazykem

TEMNO

oklepáváš drkotavě pot
v rožku zdi, kde není východu
pro tvé tělo
i duši

Erotický terror

kobka prolezlá červy
pohlcuje můj řev
tma prosvícená paprsky
mi před očima maluje samotu

trest za zločiny

padám tunelem z kostí
není vidět na dno
nehty křičím po stěnách
jak kočka po pohovce

Vyznání III.

svádíš můj jazyk
do svého klína
jiskřičkou v oku
přesto jsi jiná

SMRT

kámen padlnymfám do úst
vroucí olej zalil jejich chladná ňadra
se zakaleným úsměvem smrtky
slastně a vášnivě

SEBETERROR

spálená země hrdě polyká
hromádky těl zabalených v prachu
rozbité děti o šutr
leností pozbírat je

K smrti žárlit

výbuchy endorfinu
zapalují můj mozek
bubny znějí mi krví
a já

Dárky pro vraha

. udírna je plná.
maso a specialitky z bývalých spolužáků
houpe se nad kýbly s krví
tvá hlava skončí tedy pod stromkem

Křížem do žen

jsem kříž na vytetovaným hrobě
zvracím krátké sms
k tvým nohám
v doufání

London I.

odbíjí půlnoc na věži
dřímáme na lavičkách v Hyde parku
samotní ve své nahotě
pod sukní co vítr povznese

ZVRÁCENÝ

dech květin pomřel v ústech mých
hlad znásilňuje žízeň v poloze 69
kousky těl přijíždějí za mnou dolů na saních
kus nohy, vlasy s hlavou, údy, vnitřní orgány

Láska v Absinthu IV.

mozek zahlcen orgií večera
tvé tělo leží na mém
a v objetí se koušeme
do krve

PSYCHO DRIVER

pobodaná vdova
splétá mé myšlenky neohrabaně
jako když děti válejí se pod auty
sem tam

Sebepoprava

tenká linie krve
gilotinou zabolela
hlubokým barytonem
zahučel můj jazyk

Vlčí královna

cáry masa rozhozené po ložnici
zardoušené lebky smyslně voní tmou
obnažená ňadra zamotaná v tasemnici
dál už ty zrůdnosti jít nemohou

Poslední pouť

I. návrat
odpoutáný od rakve
zvracím ztracený čas,
myslím na sex

Láska v Absinthu III.

rájem pekla procházím
hříšná těla pulzují před mým zrakem
a já poutám své tělo mezi okovy
(marně)

Nesežrané slzy

odhoď svůj okouzlující úsměv
nech projít střevy kusy stolice ven
ústy, uchem nebo nosní dirkou
oči nabodni na dort

PEKELNÝ RÁM

vyumělkované divadlo odhozených nohou
krvácejících ke kořenům stromů
e ne je í á
z tvých rtů krev stýká

Láska v Absinthu II.

Necrominion,
bezedná studna tajných přání,
mrtvá slova bez slabik
úděl mrtvých

Láska v Absinthu I.

kapky Absinthu
klouzaji se po holých kostech
mého zvětralého těla
touha mrtvých přání

Necromania

suchá zeměspálená krvíz usušených tělpolyká krokyzaprášených bot
oči nabodané na kůlecha šlachy vlají po větru. je chladno
v rukách ohlodané lebkysvítí mrtvým na cestuv úplňku hladovípro svou živou nevěstu
ocelové jehlicepronikají tělem. jde to ztuha. bolest zakryta je řevem

Slzy nenávisti

až ponoříš své rty na dno
ochutnáš nepoznané bahno
mého malého světa
polykat jej nemusíš

Animal Instinkt

Hyeno.
přežraná odlitky němých panenek
svádíš onanistické obrazy do klína
a sápeš se umělými nehty po mně

Pekelné zahrady

rozbitá skla z očí
zaseknutá v zazelenalých listech
pláčou dehydrované slzy
smývají uškvařený hmyz

Déšť romantických snů

apokalyptické vize odvál vítra jižanská krev ovládla má znamení nocijsem šnek na růživ omotaném igelitovém drátua líbám každou kapku její rosy
domy shořely deštěmmá tykadla zůstala bdělájak tabák v doutníkučekající na plamen
srdce mi buší rytmickyhledá slova morzeovkychlípnějak opiceco skáčí po stromechv australské buši. bez banánu
sladký jazyk rozmnělňuje křehká soustana chodidlech cenzurované krásya mým hladem proudí zvířecí instinkty

Sado maso krucifix

pod mizerným úplňkemtancuješ na betonové ulicidíváš se skrze zašité očibývalých zákazníkůa hledáš někoho ke znásilnění
postříbřený kříž v mechanické proměnězaklínáš v krucifix
víra tě povedek sexus lidmi v kostelea vášeňdo temných koutůobyčejné postele. jak dětinské.
slovem odzbroujuešza pár vteřin mrtvé kněze. jejich dech stoupá rychle nahoruke gotickým klenbámchladkřikzkrvavený krucifix.

Krvavé sonety I.

I.
pod rudou oblohouv dešti jarních listůklečím v blátě z rozpuštěných vzpomínek
v ústech vsáklé kapkyz kalichu melancholiea třpyt slz co ulpělyna mých starých botách
cítím.

Krev k ústům krys

v bouřkových anomáliíchsvítí oči plné sadistických proměn
z tvých úst prší smrta v dlaních dýka s úsměvem čekáaž otevře vrata do mé hrudi
nostalgická noc tiše proniká rychlými pohybytvé rukya krev chladně odtékádo kanálu
k a p k a pk apk ústům krys

Vražda v melancholii

jsi mrtváaspoň doufámže jsiz tvých mrtvých ústuž může vylézt leda tak nějaký ten červ. ale hláska už NE
v hlavě mi zní tvůj smíchkdyž jsem tvé tělo čtvrtilkousek po kouskubyl silnější než výkřik bolestí,kam se hrabe utrpenízněl ulicí - třištil okna - umíralani ďáblova děvka by se za něj nestyděla
taky máš pěknou lebku,i když dá dost práce ji očistit. takové služby nikdo neposkytujemusíš si vše co odřízneš očistit sámzatracenej systém
ale neboj, na tvoje pohlaví se nekouknukaždý by měl mít určité soukromí,v místech, kde je na to zvyklý. za lebku a ty zbytky vevnitřse snad nestydíš.

Bez dechu

dřímám v košise znásilněným prádlemje špinavéjak má depkaco zajídámchutným žrádlem
turecké rytmyodvádí pochmurné myšlenkyna smrt
polonahé tělo křičí"Jdi ***va spát . "a já v ignoracina truc otevírám víno
něco mrtvého v něm plavechrstnu ho do sebevyskočím z okna a bez dechu zařvuave.

Proklínám se

záhrobní myšlenky protékají ven záclonami melancholiemůj pohled je strnulýa ústa potřísnil těhotný skunk. jsem mašina na zlo
abeceda s anglickýmH T D E A topí seve sklenici s 18°pivema prst mi krouží kolem úst mé milované
přispívám 3 koruny na kusovkua nohy nechám domů se kymácet. zatracená ublíženost
ve spánku příjmá můj mobilSMSKY z lihuz odřených rtůvychází jemný výkřik bolestia noc dává mi své noční můry

Romantické vzkříšení

for Elis
v zahradách nasycených kostmi
mých nespoutaných lásek
projel traktor s pluhem naděje

Anti-romance

už jsme spoluv jedné rakvis tichými třískamiv těle
údy ztuhlé v ledpotní kapky proměněné v medve smradu z otevřených ranpádlují k ústům postrčenyfyzikálním zákonem
chlad v tepelném prouduodemyká taje posmrtného sexuzástava srdce dala nám odkazbudem hnít v orgasmuplnit rozkazsv. Smrti
červený červ vyjeven budeaž v leze dovnitř vášnivého spojeníbude blinkat . ne, kousne si a poleze o mrtvolu dálvždyť nějaké tělo cítí přec kousek opodál .

Zhmotnění strachu : Galerie smrti II.

A měla pravdu. Další obraz byl mnohem větší a působil mnohem majestátněji než rosolovitý plod požíraný s velkou dávkou apetitu. Katy začínala pomalu rozeznávat jednotlivé obyrsy. Vypadalo to narysy obličeje.

Splněný sen

až ucítíš chlad a mrtvé chvěnína ramenou
nech se vésttemným stínem ve svých očícha poslechnivroucí lázeň pekelnou
vůně snůz úst růžído tebe proniknea skrz kostiuslyšíšdopadnout mincinezbytnou k převozuna druhý břeh
v masochistických proměnáchutopíš své slzy po vášnia kapky krve nechášpadat na dno propastikde tepe tvůj chlad

ČERVI

tam, kde země propadá se pod lebkaminahá temnota smyslně voní okoloa kapky deště protékají chodbami
skrze kosti vybělené procházejí armádyneslyšně pádlující v rosoluvstříc zatuchlým zbytkůmmasa
cesta nelehká jestplná kusů rzize starých rýčů
sbíhají se ze všech stranomámení hudbou rozbouřených instinktůnažrat se.

Děti zabijáci

tvůj odraz v zrcadlechpláče jako malé jojorozbité mezi zdmive chřtánu malého los nino sicario
v žilách znásilňuje krevrozpuštěná touhamrtvých myšleneka ostřím pronikášskrzhebké mechyprorostlé stromytuhé masoobrostlé svalya úzkostlivý řev. dáldo hlubink orgánůmkde černější je krevskrzrozmočená střevavaky tonoucí stolicejen otáčíšsvé ostřía obrušuješ kostiv hrudním koši
vnitřnosti hodíš opodálvyndáš svou hračkua jdeš si hrát.

Diskuze klubu : TEMNÁ DUŠE

Veškeré možné formy temna nás obklopují ze všech stran - myslím tím i rozporuplný svět hororových filmů, dramat a takové té klasiky, která bývá někým nazývána brakem a tzv. "hraním si na někoho správně temnýho"
Teď se nechci vracet k tomu, proč a kvůli čemu tohle rozebírám - viz. předchozí diskuze, ale spíš k jádru nespoutaných zážitků, které jste každý z Vás prožil. Je těžké se přiznat a ani to někdy nejde - ten temný obraz duše je v každém z nás.

Black Romeo

klíč v dlaních svírášna dně propastipod kořínky divokých růžíkde hmyz na svém obličejismývášutopenou slzou
z bílých ňaderkrev stéká k mým snůmtvé oči zapadlé v důlkumarně se bráníchutím přírody
sonety v obálkách z polibkůrudé květy nadnášízatuchlé pachy požírá zeměk mým nozdrám tak putujevášnivá smyslnost vůní
hadí mládě krouží kolem dokolave spirálách zmítá sechtěl jsem ho zabítale nedá se

Potoky krve

V úzké chodběvidíš svůj odrazv zrcadlechvarhany trhají tvůj sluch ve všech úhlecha chladná země bere si svůj díl tebe
jak směšné jsou ty odrazy . krystaly slepé v mlzeneukojitelné touhyv prostorechjimž došel dech
ro zz zostřený obrazbez stínuv kapkách utopených ve vínuodmítavě příjmáš
uvězněná pod hladinou realitytrpký úsměv ukážešs kladivem v rucepak odhalíš co dokážeš

Dvouhlavá zmije

Oči zastínil neznámý hieroglyf
na rukou vyryté dno propasti
Okovy sadistických proměn
zdobí vášeň ukrytou

Hořká smrt

cítím jak tělem projela chladivá oceldoušky černé mlhy zaplnily mozkovou komoruvzduch se stal těžkým soustema kolena se promáčknula tvrdým betonem
zajistila moji pokoru
bez sentimentu
ponořen v mrtvé realitěbez citu

Smrtící obřad

otvírám brány poslední nocibudeš mé znamení krvavé mocimezi pyramidami pulzuješ srdcemodvádíš světlo temnými chodbamido hlubin zuřivých perel smrti
pokládám na oltář pírko z bílé holubiceco přinesla mír do jejich ústvšak zrádné polibky světla v kostelechzčernají krví spravedlivých. ty to víš
přehnali tobudou odměněni věčným zatracenímhnít jak sirka na dně popelnice. bez plamene mezi plechem
imaginární fantazií naslouchámtvému pulzujícímu srdcičekám na znamenízapíchnout pírko zpětdo bílé holubice

Sebehledání

Procházím dýmem zahořklé cigaretyskrz zrcadla co neodráží obrazyomámen vůní rozpadlých růží
čekám.
s hlavou plnou sebedestruktivních myšlenek
hledám.

Záhrobní sci-fi - Mé poslední vyznání lásky

Tvůj vítr odvál všechen citzaryla ses do hloubky záhrobní říše však čas udělá své . naše těla budou v zemi bez života hnít .
země se obrátí v prach .
a ty naše zbytky v hrobě zmizí jak kapky krve z tvého hrdla
všechny deprese, všechny vzpomínkyvšechna zašedlá láskabude jen křivou čárou na náhrobkuco nechají nám postavit naše děti

Bezvýchodnost

absolutní deformace myšlenekteď sedla přímo do mé dušenejsem schopen ničehojen tu sedím sušea mačkám černobílé klávesy. omámen neviditelnou láskouzahlcen jedovatým vzduchemčekám na své další ránoa hledím nepochopením
konvence vítězítopím se v jejím tělejako myš v hadím ocase
miluji, ale jinak než bych mělmilovat, to jediné jsem chtělmezi střepy hledám skulinkupro svoji Achillovu patuuž jen chvilinku. a brzy zemřu v omotaném drátu

Zhmotnění strachu : Galerie smrti

ZHMOTNĚNÍ STRACHU – Galerie smrti
Katy se před očima vykreslila hluboká tma. Tma, kterou však vnímala velmi silně. Věděla že se ocitá ve svém snu a tušila, že to určitě bude něco zajímavého. Jenže pocit cítění snu byl nečekaně silný.

Rozcestí chladných žil

Vplamenu tajuplných vírůsním o čarokrásné perlepod křídly nekonečných stínůodkrývám smrtikrásné nebe. co láká mě svou vizí nočních myšlenek
nekonvenční řešetonasycené krvíprostoupeno temnotourozčtvrcené ve dvíhledá černý EXIT
rybník vyschnulzmije vyplavaly nahorumladík prchnulz náruče děsivého hororu. pod atomový hřib
vírou v láskuv čistou nesmrtelnoststojím stále na nohoupropasti prázdnotna mě už nemohou

Křik v hrobě (návrat)

Světlo zhaslo, mouchy umřelynyní čekám na svůj další krok.
Volání noci proniká mnou. vzpomínám na staré časytemná znamení zvoumoji duši ke kryptě,kde pohřbil jsem svůjdekadentní sen.
Ve světle Lunyrez rýče chladně odpadávák zemiV očích utichají slzy,krystaly mrtvého tichaodhalují truhlu.

Zhmotnění strachu (část IV.)

ZHMOTNĚNÍ STRACHU (část IV. )
Mohutný švih sekery protnul hrobové ticho mlhy. Katy se hbitě odvalila na stranu a snažila se mu podrazit nohy. Michael se silně zapotácel a upustil zruky sekeru.

Vášnivý třpyt Noci

Vodním proudem unikášdo náruče svobodné hloubkytam kde tvá mysl dřímá
hravě tělo ponecháščistým rybkám rybníkuvzduch chladí tvé vlasyláskouco přišla z tmavých stínůvybarvená hvězdami. ponořená ve vlnách magnetických světů. oči zabarvené erotickou touhou. pluješ vstříc nekonečné vášniv hladinách milována měsícem
nespoutané kapky polibkůlesknou se v tvých rtech
v třpytu touhyplného vlněnítěla jenž zastínilo Afroditéspirálově kouzlíš vlny nočního světa.

Vražedné cítění

Drkotání zůbů zesiluje
žaludek mění svůj tvar
táhlý zvuk tělem prostupuje
vtvých očích je vidět zmar

Zhmotnění strachu (část III.)

Na obloze se rozsvítil úplněk, který jemně ozářil noční krajinu.
I přes téměř neproniknutelnou tmu Katy uviděla obrysy Jackovy chaty. Zvykla si už na noční vlnění měsíce. Chata nebyla příliš velká.

Pocity mrtvoly

Hroby natahují ruce měsíc osvětluje kosti. tichá myšlenka. mrtvá vzpomínkana poslední výdech
Krví probarvené čelozískalo novou tvářHlas srdce zesíliltvá duše volí jiný tvar
. v hlíně.

Věčná tma

Vjem ticha pochybil
zrak zklamal smysly,
jenž splynuly v jeden
Temnota nevědění

Zhmotnění strachu (část II.)

Nebylo příliš těžké složit zkoušku z přírodních věd. Katy to věděla. Celou dobu si byla jistá, že jí nic nemůže zabránit v úspěchu. Na rozdíl od svých kamarádek ale nestrávila hodiny a dny přípravou.

Zhmotnění strachu (část I.)

Když zavírám s nocí okno, vniká do chaty chlad. a pověstná lesní nálada, před blížícím se úplňkem. Noc pomalu proplouvá mým pokojem a toužebně obepíná každým svým stínem vše, co se jí postaví do cesty. Paprsky slunce končí za tajemnými horami a nad celým lesem se vyhoupne žezlo Noci.

Metamorfóza

S rozcuchanými vlasyhledíš do temnot,jenž zavedly tě ke mně
Instinkty hladurozdrásaly morálkuco byla ti přítěžícelé roky.
Strach z konce. svítí z tvých tonoucích očí. srdce upadá do hlubinprázdnoty a dokonalého ticha

Čekání mrtvého...

Roztříštěné sklo po zemileskem oslepuje očiPadavá touha proniká dlaněmihebkým tónembrázdivým
Lebka oschla červi odešli
Láska se nad hrobem vznáší,jak červený proužek krvena poslední pouti do srdce
Rákos mlhou zvlhlvodní víly rozvířily prachČekající rybář usíná. na hřbitově prochází se vrah

Vzpomínka ze hřbitova

Křehká bolest v lunární zářisplývá s temnotou v Tvém srdciKrvavý úplněk v černém kalendáři,mohou k němu jen vlci.
Netopýr z jeskyně vylétázahalen v bíle mlzeRudý květ z hrobu vykvétáoči Tvé koukají skrze. otevřený hrob
Kost ohlodaná hmyzemrozpadá se ve Tvé dlaniVzpomínky rozčeří hladinu. jenž jsi nikdy nespatřil(a)
hlas lesních vil kolem v kruhu,ze kterého Tvoje duše neuteče

Rozpálené srdce

Cítím jak tančíš nad mou hlavou
voníš jako květ ledové růže
pod zámkem
Piješ krev z mých rtů

Démonické sevření

Dýcháš mi na záda.
a přesto jsi už zemřelaV rudém rouchu jsem Tě pohřbilpři osmnáctém úplňkuv Tvé rodné zemi
Však cítím Tvůj parfémjak plyne skrz mé těloTvůj hlas doprovází snya vzpomínky na dávné bytí
Tvé oči zahlail jsem krvípři tom starém rituálu, jenž učinil Tě nesmrtelnoua přesto jsi zemřela.

Depresivní utrpení

Bloudí mezi stěnami
v rukou meč,
na zádech památky biče
Hláskou odemyká dveře

Hrobka

Černá, jak díra v lebce
v chladu mrtvých úst
V mlhách ponořená srdcem
odhalená touhami

Vzplanutí universa

Pod září nebeského světlav lebkách utichaly stínyTam v rukách horoucího pekla. umírali cherubíni
Padlým bije na počestmrtvá ruka osudu
V plamenech vyplyne nová láskakmeny stromů vzdávají ji čestNa čele ďábla urodí se vráskaruce temné zaťají se v pěst
Poslední červ vstyčil hlavu vzhůruKameny země zasypaly mostymezi vírou, krví osudem.

Černá vdova

Hřmělo.
o skály se roztřištily blesky
déšť smetl život do jezer
a stromy pokleknuly obdivem

Rozčarovaná myšlenka

Mé vášně odezněly,duše našla začátekSmysly silně rozehřmělymůj mrtvě černý svátek
Písním shořel všechen textpln zármutku a slibůČíše rozlily má prokletína poslední pentagram
Havrani obkroužily hrobkuduše vzlétla k vrcholuRty políbily hloubkujenž zavřela se v rosolu(smrtonosné lásky)
Cítím chladné dýchánískrze moje egoskrze mrtvé srdce

Tisíce tváří

Smývám Tvé slzy krví
průzračnými okamžiky snů
bez závoje nevinnosti
Kouzlím vůně v Tvých dlaních

Na dně propasti

Na dně nejhlubšího příkopunachází se moje myšlenkyZatoužily po chladunoc jim už páchne
Totální hloubka. Co mi tím chtějí dokázat. Když ochutnám kapku své krvea vyjdu z hradu venTisknu se na zdizkrvavenou rukou, šmátrám bezsvých myšlenek po mokrém povrchutěch starobylých zdí.
Totální hloubka.

Nekonečné dřímání

Jsem sladkou chutí okouzlen
pochován pod šedivými perlami
Neznám city, slova, stíny
tma stala se mi hvězdami

Láska (v odhalení)

Sním v nitru noci
o zářivém polibku
co vryl mi na ústa
anděl

Diskuze klubu : Přátelé temnoty

Smrtihlav

SMRTIHLAV
Mrtvý, v zapomnění
popěvků vzpomínek
Suchý na dně srdce

Vyznání II.

Perly v šumu oceánu
tiše září v kráse
nočního sevření
hvězdného třpytu

Nosferatu-nová naděje

Pozemské bytosti hledí na věžvěž jenž byla jim nadějí, bohem danýmklíčem.
Však bůh nedal vám klíčklíč k věžik naději.
Démoni smrti zahubí vaše zhoubné nadějeZ věže nezbude nicani silná víra v klíč.
Nosferatu povstane nad hroby mrtvých .

Poslední výdech

Zpívám v duchu zimy
ten dávný sonet
Vykreslen mrtvými rýmy
v citech musí stále bolet

Paranormální milování

Jednu noc s Tebou
(v rudé lázni chtíče)
budu milovat Tvou duši
všemi směry bez hranic

VLK

Je noc.
Vánek větru přinesl mi touhu
odnesl mou lidskost
Běžím - míjím kmeny stromů

Vyznání

Voníš jak dech květin
v půlměsíci
Směješ se ve svém
temném stínu při

RENECRONUM 3.

Peklo a nebe Země
zanikne mrtvým dechem
padlých duchů
Rovina a realita pominou

Láska věčnosti

Svitla svým jasným usměvem nad tím mrakem věčné temnotyusmála se na mě.
Přinesla, jak blesk z nebeslásku, mocnější než nesmrtelní démoniVe větru hladily ji stíny nociv mračnech kouzlila své štěstíVyrval jsem si srdce z hrudia nátahl k ní dlaň.
Kapky deště smyli zrudlou ránuTisíce pouští začali se otevíratmým touhyplným nadějímmé nekonečné štěstí.
Hlubiny moří chladily ty rty,jenž splynuly s mým srdcemv rudém rouchu doteků

Corpus animusque

Chtěj můj polibek, co ovine tě kolem dokola
Chtěj mé srdce, jenž bije ve stejném rytmu jako Tvé.
Čekej na mnev tomvětru nocí,
který rozžhavil údernou touhu po Tvé duši.

Terra Incognita

Modrá krajina osídlená Vámi,
tvory, jenž chtějí žít pro fyzické touhy.
Tak ta krajina již modrá není
je černá

Sen mé mrtvé duše

Jak deformovaná hrouda z popelavyhlížím čerstvý hrobMoje touha dávno pomřela,když zakusil jsem její škrob(jenž dřímal na roztoužených rtech)
V ruce držím kus dřevěné jehly,krev z ní kape mi na kabátOči měla jak růžové perly,bez nich bude se jí lépe spát
Vždyť vyřezala do mé hrudi temno,jenž vysálo mé živé ´´já´´Už je mi to všechno jednoz oblohy jen slyším´´krá, krá´´(na můj nový dům si sedají havrani)
Sedm životů bych byl jí věnovalrůže z ráje klidně doneslTen její stín však čarovala mou lásku roznesl

Rudé šílenství

V hloubi města chtěl být uznaný
v mládí zapřen byl
svojí poručnicí týraný
doma, osamělý hnil

Spadlá jiskra

Dolů
povzbuzena chladem vesmíru
padá.
padá.

Depka na špinavém koberci

Zachtělo se mi nočního spánku,v uších mi doznívá ta smradlavá operaUpíjím rudého vína z rudého džbánkua v hlavě bzučí mi slovo NEVĚRA .
Hodiny odbíjí jednu ráno,džbán už prázdnoutou zejeKde jsi Ty zběhlá panno. Já tu řvu a mozek KLEJE.
Padám na zem v eufórii,koukám vzhůru ke stoluUž nikdy nechci znát tu zmiji,mou milovanou potvoru.

Lebka

Lebka zčervenala,naplněná hmyzem, čekajícna čerstvý posyp hlínyleží v prázdnotějak sousedky okolo
To co kdysi obývalo její prostorzmizelo v malinkatých červíčcích,jenž mlsně vykousali tu velkou lahůdkuco říkala si ´´mozek´´
Zybtky rosolu zasychají na povrchu lebkyčasem získá svůj krásný bílý plášť,jenž bude její chloubou uvnitř rakve,kterou spatří už jen málokdo.
(snad moji část hlavy někdo vykopea koukne se jak byla krásně bělavá)

ČARODĚJ

Čaroděj
U černého ohně rozjímá,žhavé okovy z něj vyjímáPodroben tisícem zkoušekupíjí svůj oblíbený doušekpelyňku.
Kouzlo modrobílých paprskůplyne touhou dalších rozbřeskůPerleťový výbuch testamentůrozproudil život starých monumetnůhned vedle jeho domku.
V očích odrazil se plamenzrcadlově nakreslil pár panenjak klečí kolemněj v kruhuoči jeho rozpoznali duhu,jenž prosvětlila jeho příbytek.

Dívky zabíjejí

Temné mraky zahalily oblohu
Můj život se krátí - dál už nemohu
Déšť bičuje mé tělo ze všech stran
Už jen stěží počítám

Duše v bouři

Bouřka rozčarovala oblohu,
vítr prošel rudými kameny
(zastudil a kráčel dál)
Nad hlavou mi zní

Vraždící oči

V jiskřivé nocipodhvězdnou oblouhouhraje nám hudba
Vášeň v rytmu tónůprochází našimi tělyjako meč zaražený v tělemršiny
Konci prstů dotýkám se jíteplo chladně vyčaruje mlhu,jenž mi vniká do úst
V opojení pokračuji v tancis ďáblem, co rozvrátil mi mysla hltám jeho krásu očí,které budu vidět ještě po smrti

S T R A CH

Cítím jej v patáchdýchá mi na srdcečeká až udělám chybu
Pak chladným vánkemovane moji dušiZocelen špatnými pocityvrhne mi do hlavy temný stín
Mráz projde celým tělem,pud sebezáchovy je mým jedinýmochráncem.
Strach najde si mnevezme moji nedostupnou schránkua s chutí se v ní přehrabuje

Utrpení duše

Krev v žilách proudí mio tom není pochybJá cítím se však žhavý,jak uhel v ohni,co vzplál posledním dechem draka
Panické obrazy strmých stěnobklopují mne a odrážejíhudbu smrti,v mých očích tvoří se slzya já hltám padající kamenytak těžké, a přece mě nezabijíomráčená duše zmítá se v mém těle
Křičím bolestí,utopen jsem v nekonečnupohřben v rakvi děsivé bouřekterá stala se mojí matkou bytíMiluje mne, jako svoji černou ovci
Tváří v kaluži ležím obrácený nyníkrysy lidské po mě šlapoukrvácím bolestí citůa celé utrpení trvá.

Zpěv mrtvých

V půlnočním svitu otvírá se země,kameny o sebe navzájem vržouhlínou prorážejí cestu červynasycení po okraj svých břich
Tóny zvonů bijí půlnoc,netopýří křídly zahalují půlměsíc. Ruce mrtvých sápají se vena zemí se rozléhá:
Budoucnost je černáta strast nám pije krevDémoni lásky zakleli násdo hnilob a ztuchlinÓ měsíci osvoboď nás .
Pochod mrtvých hřbitovemrozléhá se vzduchem,mlha váže jejich krásná tělado jemňoučkých obleků

Ochutnaná bolest

Na vraku lodi plné vzpomínekpropolouvám tisíci myšlenkamidržím ztrouchnivělé kormidlose smutkem v očích ohlížím se zpěta vidím ty jemně černé obrysydívky
té co vrazila mi dýku do srdcesvým chtíčem něčeho jiného
Proudem krve ze svého srdceproráží mi cestumůj vrak zbloudilého ducha,který ochutnal všechny poháryhořkostí a nadějeaž zbyl mu jeden z posledních
Neváhal a vypil jejjenže už nikdy nezapomněl.

Kaine, dívka noci

Kaine, dívka noci
V jednom válkou zmítaném kraji, se někdy kolem roku 1339, udál v malé vesnici, blízké řece Rýn, tajemný příběh, který způsobil mnoho nevysvětlitelných otázek.
V rodině německého kupce žila dívka jménem Kaine. Za několik týdnů jí mělo být už 18 let, ale ona sama už působila velmi samostatným dojmem. Chodila do nedalekého kostela na raní modlitby a pomáhala rodičům s domácími prácemi.

Vysněná nesmrtelnost

Odvrácená od konvence světavzhlíží v noci k měsícůmmlhou plynou její myšlenky
Láskou zrazenávášní zmámenáupíjí z kalichu temnotna šedivém oltářilehce oděnastrachem z neznámého
Kapky krve stékají ji po tváři třpytem životazáří na jejím těle
Motory noci již běželi,rozervaly její srdcenový květ v něm vykvetl

Černé Zrcadlo

Odraz světla v něm zanikaljak maso ve vlčím chřtánuNoční paprsky v něm ukázalyobraz temných smyslů přírody
Dívka upřená pohledem na nějuviděla chtíč svého podvědomí,opojení a rudými čárami zobrazeno bylo slovo SEX
Muž zahleděný do nějuviděl dívku, obnaženou
Snažily se temný obraz rozbít kamenem, věříc, že ta pravda zmizí

Tajemné prokletí

Mezi stromy, které rostly blízko skal byl červený palouk. Byl posetý rudým mechem a u něj byl jeden starý hrob. Nebylo na něm napsáno vůbec nic. Kolem dokola byla různá zvířata, ale na červený palouk nikdy nevstoupila – cítila zněj strach.

Láska ukrytá v hrobě

V příštím okamžikuhleděla hluboce do závojenocí, jenž křehkými dotekyhladil kámen ve tvaru kříže
Po čase odvrátila zraka vůní podzimního listíprocházela zahradou,která v tichu schovávalatamní těla před smrtív peřejích hlíny
Vítr ji chladně objala slzu z oka doušky vyháněl
až dotkla se země

Vychrchlaná krev země

Vroucí krev zeměs přísadami lidských obětídere se v rytmu tepu na povrch
Ne . Bojíme se . Vrať se zpět .
Mrtvolný pach však ukáže pravdu.

Srdce skal

V propasti bytícity na dněv kaluži
Blýskavé stěnyskály, dýchajína sebe, pláčouv nehybnostiKonce rozbřeskůneprocítíve své kamenné dušibije jim tam srdcenikdo o něm neví
v zapomněníbijenepřestává.

Hrad Děsu

Hrad děsu
Nikdo uvnitř. Ale zněla tam ta hudba. Bubny a bičující varhanyzněly mrtvým, bez rytmuKlavír p r o n i k a v ě vrývalkonce mrtvé opery,a neutichal - stále opakovalhrobní tóny nesmrtelných
Ohromný blesk osvětlil zemikde duše zatracené bitvamiposlouchali tóny temnotyHromy duněly a déšť zkapával po kamenných stěnách do úst řek
(Ze stromů dopadl na hrad listčerný list dávných vzpomínekposlední z posledníchopuštěn nyní ležel, pohlcen šedíkameneTen list neslyšel hudbu děsu,nevnímal, necítil ale byla hnil - po tolika letechzbaven smyslu bytí. )

Vášeň upírů

Vášeň upírů
Doteky nehtů po tvářicítí duše nemrtvéŽal z prožitků obtéká jim kolem očíSvit měsíce v dlaníchjemně jí šmátrá kolem krkua cítí teplo, uvězněné podchladnou kůží.
Špičky zubů hladí její ňadraduše jejich spojené- telepatiíBez pravidel, letí spolu nocípropleteni myšlenkami . zrazeni vzpomínkami.
Jak vrak lodi,jenž může letět mrakypropolouvají nebem a milují se.

Nespolknutelné...

Na kameni u řeky seděl pes.
měřil asi 1m a díval se do řeky
Vítr ho za chvilku začal otravovat
plastiková láhev přefuněla jeho nechuť spadnout do vody

RENECRONUM 1.

Daleko v noci věků,
rudé duše boří světy dávno zapomněné
V Okovech moci sevřen byl.
Černé diamanty v očích zářily mu.

RENECRONUM 2.

Z nitech prachu
spřádá se nový svět.
Duše zrazených se pomalinku navracejí.
Nočními cestami (osvíceny měsícem),

Pocity v rakvi

Tóny hudby zpívají mi
v černočerné noci.
Vychladlá duše zjevila se
nad mým hrobem.

Chladné objetí

Hladina hlíny stoupla s větrem
rudé růže vzkvétaly z těl mrtvých.
Bílé střepy poháru z nebes
rušily klid temna

Relativní krása

Suchá kůže vysí na jejím
starém obličeji
Vlasy šedivé jak mraky
před bouřkou

Otrok noci

Noc je dlouhá a sny mrtvé
Nyní moje duše neslyší tep srdce
Je po všem.
Nehledám světlo, chci krev

Květina temna

Rudá je.
její tajemství už poznal svět
neroste nám na zahradě
Sílív srdci každého z nás,

Křik v hrobě

Křik v hrobě
Tichý hlas putuje černým hřbitovemNa kamených kachlích se odráží svit měsíceOsamělý chlapec zvědav je a blíží se. Bílá mlha proniká každým mrtvým hrobemNáhle se ze země ozve :
''Láska je věčná. ''
Zpěv havranů zesiluje a chlapec strneTajemné stíny jej doprovází při každé jeho myšlence Přestává vnímat havrany a naslouchá zemi :