Písmák ladit na volno
Budu hrát svou jazz ijazz racionalitujen mysl,ná smetanavlasy do ušía nesmírnéach pohltit voňavě mezi zubyprostorem teplá malá hra brčky brnky. prosím pokračujvrnět a smáthlasem mi zníže od konce, intuice.
Zásnubní tanec
V kloubu pohyb, tik a takt rytmu bliknout. Ještě pomalu, jen napínám zorničku v tikotu, jen se, pomalu, jen klidně, ne tolik, nahni se a plyň. Zouvám se, kotník klouže, měkce půjdu dál, měkce. Jen jako abych se přesně vrátila.
Vědět
Ve dnech sšerým vzduchem
Vlétě, když znamená stáří vočekávání
Na konci jazyka, na mandlích, úzkosti kapička
Přerod viděn
Symbol básně
Možnost otázek rozšiřuje vědomí
Věda vkompozici životní
Uteč, Křič, Jdi ven, Mlč
Nazpět se vrátit je smyslem
Surrealismus v úvaze
Asociální averze vůči obecnému mínění. Sen jako surreálno, vychází ze slepého pohledu do slunce. Agónie vetřelce bez flexibilní kreativity loajálnosti je zastřena absurdní emancipací.
Kletí rozpuklého dubu.
Rozcvička při čekání na letní déšť
Čekám na letní déšť
Ploužení. Mlhy. Deště. Otevřená schránka sněhu je rozežírána, kapkou.
Oči miláčka
Ach lísala bych se
bolestivou něhou
sevřená v sobě
ten drahokam zářících očí
EQ
Když potkáte vlka na vodítku
nevíte nic
ale
když ležím pod vonící peřinou
Adventure must be!
V ženě
je mnoho zamčeného
petlicemi
Místa odporného
PřesTo
Nesrozumitelnost
otevřených dveří
Čistě rozumová absurdnost
padání z balkonu
O štěstí v člověku
Víš co si představím, když uslyším rovnováha. Rovnováha. Vítr proběhnuvší flegmaticky mezi prázdnými zdmi a ulicemi tichého opuštěného města. Kde jsou lidé.
MALÁMALÁ
Za skleněnými tabulemi domů pro vysoce postavené nakupující se na provázcích houpe duše princezny. Na čele má napsáno v zima. Je z polystyrénu. Těsně pod oknem je topení.
Neznám nic než vše co se bojím vyslovit
Propiska z Paříže
vytrhla mým vlastním vlnkám
v předmětech
možnost soustředění
Byl jednou jeden
Pán s dlouhou bílou šálou stál na kopci. Byl podzim, vítr si silnými poryvy pohrával s loukou, podzimem mrtvou a suchou. Když vítr vybíhal do kopečka k pánovi, nabíral na síle, prudkosti a agresivitě. Pán pořád stál a nechával vlát po větru šálu i vlasy, neposlušně vypadlé zpod přilehlé kožené čapky, náležící letcům.
Modrá
Blue je snad generací
Bleděmodrá je snad snem
Pařížská tajemnou senzací
lehkým tichem v
NIC ORIGINÁLNÍHO
Deníkové zápisky- Čtvrtek
V poslední době na mě sedá stín pochybností o kratochvílích normálu chodu věcí mojích. Divím se.
Můj sluha připravuje výzdobu k příjezdu hostů o tři dny dříve. Naaranžuje po pokojích do váz a na stěny stovky nejzářivějších květů těch nejvzácnějších rostlin, vytvoří nejfantastičtější expozice, oku podívanou nejgeniálněji rozkošnickou.
Porno
Poté co jsem jednoho dne praštila
medvídkem o zeď
schovala jsem jedno tajemství do zbytku
zemlbáby
NAŠÍM OBRAZEM
Vítr,
jenž vílou jest
hlas, jenž květinou
květ a jeho láska
P.U.D.
Zarámované pudy
narážejí hranami
do panenských blán
zavřených domů.
Kouřová clona
Nad modrou planetou
neznají se
lidé planí
vůně nevkusu je pouhou
Za oknem kláštera
Flétnovým zvukem
krajinou se rozléhá
onen libozvučný tón
zardělé cudnosti.
Jaro otevřete, nechci vás!
Strach ovládá brvy mého těla
strach před životem, co ze země pučí
proč skončí klid mrtvolného ticha
kdy suchá smrt žahala
Teplý pocit v puse
Můj krásný břeťanový květe
kyselé zelí, octový pole
čokoládová závisti, the tělo
Šedivý hodiny v bleděmodrym
Love in a world clasic
Hej, duníš planými nadějemi
větev tvého nebe kouše přátelství
Jsi rozumnou cestou
s davy na bedrech
Úcta ke smrti
Díky tobě, naše paní
kvetou květiny
jimiž utěšujeme
naše pozůstalé
Název udělej si sám, HOMEMADE
V kalužích bez barvy
teď bloumám
Bylas dort bez šlehačky
a já do puntíku všechno plním
Sokoli
Včera jsem byla v kině. Teda, byli jsme tam všichni. Já, semeno i Karel. Ten film se jmenoval Sokoli.
Až jednou doplujem
V nesnázích vodního království
kde můj ráj nastat měl
teď tonu
ve vlastní nespokojenosti
Poslední hodina před bouřkou
Morfiový feťáci
koušou do bublin
prázdnýho vzduchu
a zakázaný ovoce
Tak to fakt nevim
Ve spánku zaniklém
houževnatě probíhá
ono, jenž splodilo nás
v uzavřeném kruhu
Pohádka(Od semene)
Ten svět byl stejný jako my.
On nebyl stejný, nikdo není nikdy stoprocentně stejný, to si pamatujte, ale byl nám podobný.
Přikryj si nožičky, ať nenastydneš.
Byl svět, a měl vesmír, a ten vesmír nebyl černý, jak ho známe, ale byl temný.
Smyslem nesmyslu vstříc
Smyslem nesmyslu vstříc
Je autonomní království
ve skrytu duše
zaplněné pohanou
VNON-vánoční
Mám pocit.
Většina se snaží být
většinou
ale dokud tu budu já
První VÝKŘIK
Proč musí být lidé odsuzováni.
Nemám právo odsuzovat
slabší a hloupější
ale co
NECH Mě BEJT
Jinovatko
Ty má lásko
Dotkni se mé horké kůže
Zchlaď mé tělo
CHCETE NĚCO ŘÍCT?
Dřevěný pán
se modlí stále dokola
pořád má za co
Neberme mu jeho
To neuhodnete!!
. nebyl na něj hezkej pohled. Moc z něj nezbylo. Střelil se do pusy.
Omluvte mě, jsem jen nitkou pavučiny
Omluvte mě, jsem jen nitkou pavučiny
Šlapu po cizích cigaretách
vcizím světě
Stanu-li se jednou střevlíkem
VYTŘETE si zadek prstem
Natahovala se pro spadlý list
zachycený na plachtě stánku
mezi perlami
čerstvého deště.
Ó můj bože. JEŠTĚ TO NEKONČÍ!
Byla jednou jedna rodina na jednom malym světě. Vznikla z unáhlený neúcty k lásce. Špatně začala a bůh ví jak skončí.
Přeskočím-li léta kojeneckého věku, začnu optimisticky:
”.
(ne)CHCI SPÁT
Zhaslo světlo.
Tma nás zalila jako asfalt. Veselé tlachání buší do spánků. Mozek měkkne, víčka mě táhnou hluboko, tam dolů.
OSPALÝ VEČER
Ze zraků krvavých tečou slzy
povětřím se vznáší smích
povykem křičí oči
Tanči. Tanči.
PRVNÍ BÁSEˇN o nich
Napsaly své: "sbohem lásko"
usmály se a křivě narovnaly židle
Zapni to. Vyrovnej se a pojeď.
Nespálené částečky z výfuku motorek
Okamžik(y) (tloudev)
Chci žít okamžikem. Prožít každý okamžik naplno. Hledám okamžik. Nacházím jen čas.
Nezabranitelná Pomíjivost Bytí
Byla jednou láska. Milovala jsem jí a stále miluji. Doufám, že to nebolelo. Nesnesla bych pomyšlení na to, že bys trpěla.
Polibky prázdnin
Při jednom návratu
budu psát ve vlaku
za okny krajina míjí
u mě se ticho vybíjí
Něco z mého soukromého šílensví, pokračování Jen tak pro začátek
Vítr, jenž mě tolik oslovil, však snad ne tolik jako oheň, se opět dnes probudil a mele se ve stísněném prostoru světa. Mačká se, válí se, vznáší se hraje si. Je hravý jako malé kotě, divoký jako splašené stádo mustangů, je kolotočem z nějž táhne hrůza uvnitř sedících, je milencem laskavě se mazlícím s těly svých lásek, pročež mu slouží jak lidé a zvířata, tak též nahá těla stromů šustících vzrušením.
A tento je dnes opět před mými okny.
Jen tak pro začátek
Svět se mění a my s ním.
někdy stačí pohled. Někdy vane nenávistí. někdy láskou.