Písmák Bílý motýl
Viděla jsem motýla
jak letěl
vznášel se k obloze
na lehkosti svých křídel
Má..........duše(tak mladá a omšelá)
Stojím před starým mlýnem je to budova šedá,neutěšená jako by čas zasekl se do něj klínem však stavba celá je zraněná Pozoruji oprýskanou,vybledlou omítku přemýšlím kolik tu asi stojí let možná někdo vyřkne námitku když řeknu,že žilo zde lidí bezpočet Dovnitř svítí slunce děravou kachličkovou střechou také tam prší,když nebe začne protestovat v zimě vločky snášejí se takovou měrou že proti chladu,bezmoci,utrpení už nemá cenu bojovat Ješte vidím vyvrácená okna,roztřískané sklo kéž bych opravit ho mohla,kéž by to šlo
Ani prosba nepomůže
Můžeš prožít milion dní
a taky milion nocí
ale nikdy neucítíš jeho teplé dlaně
na svých rozpálených bocích
Peklo na ulici
Neproniknutelné oči
semknuté rty
prázdné oči
žalostný výraz prázdnoty