Písmák OMYL
do kvarty gymnázia
jsem si myslel že holčičky
mají na toaletách
také pisoáry
ŠLÉPĚJE
jsou nohy stolu
do nichž kopou
nohy lidí a židlí
prokousat se biblí
NA VLNÁCH FSF
piješ z gramofonu
a jehla šije košili
zvyku na zvyk
i psaní básní je zvyk
POCHOVEJ MĚ
teď mě pochovej
vztahuješ ruce dětské oči
ať plním tvé srdce
až zhasne mé srdce
UŽIJ DNE
nač krátit času ofinkunač skákat z mostu s koulí na nozenač pokládat hlavu pod gilotinu osobního vlaku v zatáčcenač vázat nepříliš nepevnou kravatu úplně jiným ne zcela neestetickým uzlíkem když lze včelařit v oleandrovém háji.
BON BÓN
v motýlích křídlech kostka cukruna kostce cukru kapka vínav kapce viny andělská křídladokola pořád život ústy dobrýcelofánová pomíjivost třpytek v letumy já a kornout pro velké děti
KOČIČÍ TAJEMSTVÍ
nad řekou mrtvých + -+ - + - +- + každou vteřinuduší naboso míjetbílou kočku s černým ocasem vrní holomrazymňoukají kolovratyzatímco předivo je předeno a zamáčknuté oči mrouskajíŽďár n/Sáz. , 26. 12. 2008, 23:36.
KONEC ŘÍJNA
musel napadnout stoletý sníhna žďárské vrchy plné vzduchuaby přišlo podzimní světloto když roztály jazyky v závějícha na cínové cestě bylo upito ze sněhové studánky která zbylasama samotinká mezi smrky.
ONA
jako závoj odložila rozum
a zůstaly jen její modré oči
dlouho potom
nad ránem
STŘÍHÁNÍ DREDŮ
co ani vítr neodfouklzůstalo dlouho se mnoucelé nocikmen bez větví další růstdalší tvářdalší vráskysnad beruška zavítána podzim do větviček
LÍČIDLA
jinovatka maluje tenkou rtěnkouTvé rty polomáčené vášnířasenka též škrábe (prý dveře v pantech nemazané)((až sousedi si stěžují))a pudřenkou říkají červánkyže jsme zapomněli jít spátženo krásně nenalíčená.
ZVON
a co se skrývá vcimbuří
když ne tajemství
jsem starý rezivý zvon
a mé srdce dosud nepuklo
PŮLKA BŘEZNA
stále delší sluneční ruce
laskají zlatý déšť
a nejrůznější havěť dovnitř
vstupuje bez pozvání
Dračí studna
Kdysi dávno, za sedmero čajovými horami a sedmero řekami, stála u břehu Osmé řeky chaloupka. V Osmé řece však poznenáhlu začala ubývat voda a zdejší převozník Tadeáš se začal strachovat, že přijde o práci a nastane bída. Jen žízní by snad neumřel. Na hoře, která svým vrcholem připomínala rozkrojené jablko, pramenil dravý horský potok, který se nedaleko převozníkova obydlí vléval do Osmé řeky.
jarachvění
ruce se mi chvějí
roztoužené po dotecích
všude zanechávají
letmé doteky
jak to jen nazvat?
stmívá se
mysl se zjasňuje
zklamáním
ze kterého chce se smát
co teď?
již nemáš nic před sebou
splnil jsi co jsi chtěl či měl
nebo nesplnil
ale je Ti to jedno
balónek
ruce dětského snu jednou v noci uplácaly ze vzduchu a stébel jarní trávy lehce zelený balónek. dětská duše rozpustila se v něm zcela, přisála se k němu jako k matčině dudlíku a nafukovala jej vlastní radostí. balónek průzračněl a duše se v něm schovávala. jakmile se cítila úplně bezpečně, udělala duhový uzlík.
žárovka
cvakne vypínač
a světlo se šíří
naráží do zdí
jenom oknem vykukuje
tušení
vykouklo a mrklo
nesměle se zavrtělo
zlehka totiž vylézalo
oprávněně se bálo
zakulacovávaná pohádka
v jistý moment na jistém bílém akvarelovém papíře byl velmi hranatý a fialový čtvereček načrtnutý fialovým uhlem bylo totiž také ráno takové, po kterém nechce se očím otevřít vědí že je sychravo a nesvětelno proto byl tak hranatý čtvereček jeden vykutálený toho rána řekl si kdy už bude sychravosti konec snad přijde jaro a ozáří mě jasně žlutou barvou zpod víček usmál se a úsměvem nevědomky do sebe vpustil jasně jarní barvu skica byla stále bílá s fialovouhelnými hranami mezi nima jarní žlutá hnala ráno z kožíšku do louky voňavé naboso dva paprsky ostýchavé pronikly rozsychřeným oknem skica proti své vůli velmi se divila a bránila se tomu kvetla a začala dýchat lehčeji takhle mě nikdo nezarámuje nebude mít jak úžasem vydechla nebude mít nade mnou moc začala žít nebude to mít lehké začala cítit
zasněná
občas Tě potkávám
jsi zasněná s otevřenými víčky
přes průzračnou mlhu
v níž otvíráš dušisvou
dobré ráno
zamyšlená mikropauza
když náhodou probleskne
a mysl uvědomí si
vlastní ubohost
snad
snad nalezneme sílu
jako voda trpělivě plout
plynout sami sebou
pokojně v korytu
korálky vykutálené
korálky svlékajících se vteřin
do mozaiky duše
řadí se za sebe
a každý z nich zažívá moment slávy
SMS Dialog Ranního Typu
737. , 28. 12. 02, 7:42zdalo by se, ze jinovatka ne a neustupuje.
Podzimní a skořicová
Už dlouho si jí nikdo nevšímal, zavřené v malé skleničce, která byla uvězněná v kredenci vedle ledničky. Bylo to tak zoufalé, že skořicová vůně, zvyklá každého oslňovat, zvolna vyčichávala a poznávala, co je vlastně zač.
Kdysi byla čerstvě pomletá, s velkou slávou koupená u Babky Kořenářky a s potěšením uložená do nenápadného kousku skla. Ze začátku byla protežovaná, sypána na knedlíky, krupičnou kaši i škubánky, a když přišla babička na návštěvu, slýchala: „To je Vám panečku cikorka.
16 minut
(už dvě minuty marně přemýšlím. :o)
nejde mi přestat přemýšlet.
že by.
Listy v dešti se otočily za voňavým průvanem a povzdechly si: "Takhle nějak by to mělovypadat.
ideální retrospektiva?
kamsi, kam - to věděl jenom on sám
odešel
usmál se
rozhodl se
Hvězdná a mléčná (pohádka?)
Mléčné dráze po mnoha bujarých letech naplněných pohybem, zářením a mejdany, začalo docházet Mléko. Dojným hvězdokupám začaly schnout struky, nejspíš proto, že jim je někdo začaroval. Nebezpečné na tom bylo to, že by hvězdy z celé Mléčné dráhy mohly přijít o své tradiční mejdany, které si získaly velkou oblibu. Mejdany probíhaly tak, že hvězdy vybočovaly z vlastních oběžných drah a rojily se a prolétávaly hvězdokupami jako slalomářky.
duše člověka
pod peřinou
se zavřenými víčky
umiňuje si
že zítra
Stavebnice (lidem)
Dvě děti si hrají v pohodlí domova s budovatelskou stavebnicí. Každé z nich má svůj pokoj a hra je zcela ovládla. Jejich hra závisí na výši kapesného a výši vedlejších příjmů, které druhému nesdělují. Vlastně se spolu nebaví.