Písmák Pro tři oříšky a Popelku
Třicet sedm minut po půlnoci
Ze čtvrtého na pátý den měsíce září
Za okny prořezávají tmu vykřičníky blesků
A štěkot psa přejíždějí kola zpozdilých aut
Okrem
Zasadím petrklíč -
vyroste lomikámen
utíkám stále pryč
lásce vyschl pramen
Odhodlanost
Odhodlanost.
Je to při všem, co jsem už promýšlela, ta poslední věc, ke které bych se hlásila. Nechávám plynout dny s tím, co přinášejí a nevšímám si moc toho, jestli se mi daří plnit svoje předsevzetí, protože pak zbytečně vyšiluji, jestli jsem neměla místo toho, co dělám, dělat něco úplně jiného. Znáte to.
Rychlost...
Proč ten název. Inu protože.
Objevila jsem novou čajovnu, je dobré mít pár přátel, protože ti vám ukážou jejich oblíbená místa a ta se mohou stát i vašimi oblíbenými místy. Obzvláště, když jsou obrostlé květinami, uvnitř se při troše fantazie potkáte s draky, princeznami a někdy právě s těmi kamarády, které vám život přivádí do cesty, ať už si je přejete, nebo ať jste jejich ”náhodným” potkáváním mírně vyváděni z rovnováhy… Já si poslední dobou zakládám na tom, že mě málo co vyvede z míry, no a abych byla vyzkoušena, poslala mi nějaká sudička dva dny po sobě do cesty dvě osůbky, jednu ženského, druhou opačného pohlaví.
Pomalost
V pohodlí květinové čajovnyse řeči rozvíjíz ještěří zelenavé královnyovité zlatem liliíse v jantarovém oparulístek po lístku odvíjíjak na východě, postarubez spěchu - pomalost.
Slyšíš jak obehraná melodiese v kapse kalhot tiše kryješumění vln - ne mořskýchjen těch z éterurozezní škálu chutí božskýchv blue velvet odérua postačí jen dotek letmýza víčky hnedle se ti setmí
Pro tuhle chvíli opusť klecnebuď jen tělo, však právě ono přeczachytí velejemné křehké vzrušeníjako když bosa poskakuješ v osenírosou když brouzdáš, mokrou trávoutu mohou se ti honit hlavou
čertovsky kořeněné motivyjak ne(či ano)podlehnout, dojít spásy -v těch představách je tolik krásy. Ne s Ano dlouhý souboj svádízatímco klín už prsty hladía nedají se zahnat - protivy