Písmák Vánoce jsou pryč...
Jako světla na Vánočním stromku ještě naposled rozsvítím hvězdu svého srdce pro tebe Za přátelství, za oddanost, za důvěru, za touhu, za pochopení, za trpělivost, za víru, za lásku, za všechno. Tam nahoře ve věži září všechna světla naplno pro tebe.
Mám času plnou náruč a žádný mi nepatří
Moje nejlepší kamarádka. za tu dámu bych dýchala a strkala pro ni do ohně ruku, i jiné končetiny. Kdybych jí mohla pomoct. Nemůžu.
Když nejde o život, jde o ...
Říkala mi nedávno kamarádka – „Tak jsem ti o tom tak přemýšlela, nevim co my pořád blbnem. Nejhorší co se může stát je, že nebudem mít děti. “ No jo, má pravdu. Začala jsem se usmívat, že když nejde o život, jde přece o …nic, že jo.
Jednou
Přijde den, který po nás nebude chtít, abychom se rozloučili.
A my.
. Rozloučíme se.
Dopravní špička
Tak jestli mi něco chybí, po odstěhování se ztohohle nejskvělejšího místa na světě (no fajn, neznám celý svět, ale doma je doma a vPraze je vPraze), pak je to jistě tahle ranní chvilka poezie za volantem, když se snažím dostat do práce.
Jako Kozoroh a slušňačka za normálních okolností nenadávám. Ovšem nábřeží pana kapitána Jaroše kolem desátý dopolední není ani zdaleka standardní situace. Je…velmi emotivní, řekla bych.
Co je zadarmo...
Včera večer jsem při jízdě autem domů poslouchala rádio a jak už to tak bývá kolem jedenácté večerní, hráli pěkně pomalé, cituplné písničky. snad aby ti, kdož nejsou sami byli inspirováni kpříjemnějším činnostem.
No, já byla vautě sama, jen se svýma myšlenkama, které se toulaly do té doby bůhvíkde ani fakt nevim kde to bylo a pak začali hrát písničku Janka Ledeckýho, kde vrefrénu říkal něco jako "dvakrát je málo a třikrát je moc", pochopila jsem, že šlo o nějakej rozchod, ačkoli signál vautě nebyl úplně nejlepší. dál jsem se také od Janka dozvěděla, že "co stálo za to, nestálo nic" a tak jsem se vám tak pěkně zasnila, říkám si jak je to hezké, to, že ty nejlepší věci jsou zadarmo.
Odejít
tak jako ten poslední den
a každý předchozí
mě budou vídat
s dlaní na hladině
Naposledy
Někdy je příliš těžké
Odcházet…
Mám Tě tak moc ráda
A tak moc už nemůžu
Kolotoč
Kdyby věřil vnějakého Boha, modlil by se. Ještě dnes ráno ji prosil, ať je na sebe opatrná…neměla se namáhat. Teď umírala a on stím nemohl nic udělat. Jen tak, sám pro sebe prosil, ať o ni nepřijde.
Otevřený dopis
Ahoj Fizinko.
Já vím, jsi v Holandsku. Na lodi.
Mně se tu stýská.
Odrazy
Znáte ten stesk, když zapadne slunce. A. všimli jste si, jak dlouho někdy trvá než se objeví měsíc. A.
Sen
Brzy bude jaro. venku krásně voní déšť.
asi bych chtěla být tím deštěm.
a větrem.
O Ní
Letěla vlahou stříbrnou nocí, když stanula u Jeho otevřeného okna. Vklouzla dovnitř – On již spal. nechtěla Ho probudit, tedy jen lehounce políbila Jeho pootevřené pravidelně oddychující rty. chtěla být Jeho snem.