Písmák PoloMilostnej dopis
Miminka čápů dneska celej den
padala na chodníky
vířila mezi tvými podpatky
z panelákových antén
Ztratila se Řásná, ztratila
Ztratila se řásná
ta tajemná, foglarovská
(bez toho přihřátýho podtextu)
ztratila se nadobro mezi horní řadou na klávesnici
JINÝ DIMENZE
Možná jsou ještě
i jiný světy
mají v nich ženský
jak voňavý květy
fotbalovej fanda na špatnym místě
sedíme v baru
já a dva dáni
prostě tři chlápci
tři hodný páni
filozofický rozjímání staroušovo
Tak jako včera
stejně i dnes
cítím se pořád
jak spráskanej pes
sedm stejnych slunci
posmrtnej zivot je prej fakt
zadny jen jedna z moznosti
jako bud si to vezmes hned nebo sleva neplati
a v sest zavirame
moje osobni nirvana
tak jsem si dneska zazpival
pochmurnou pisen s pivnim strepem
jalovym ranem po rukou
prosel jsem kdyz jsem dozival
In loco parentis
Když ses narodila
chtěl jsem tě vzít do mordy
na tý vytahaný kůži za krkem
a přenést tě někam
Nejsme tu sami
Zasáhlo mě to přímo mezi laloky
i šimpanzi mají něco co jsme měli mít jen my
a ještě se proklatě podobají naše geny
a tváře
Lehká žárlivost
Na tvých bocích cizí ruce
ve tvé hlavě temná noc
ma mých rukou dotek prázdna
pocit takovej nic moc
Sněhem, mlhou, ledem
oslnil mě sníh
vločky bílé
tající polibky
mé milé
Moc Komplikovaná Báseň
Struktura času
oxymoron nebo jen letmo vytušená propast
odraz skutečnosti
nebo nevědomí puštěné z klece
jak to všechno je
bzučení radiátoru mě odsekává jako časomíra krystalu
z bílé místnosti bez dveří a bez oken
a také bez podlahy
to jsou nebeský halucinace.
Prázdný ulice
jsem zvyklej
že lidský teplo je tak intenzivní
že i dobytek
je jen flákotou vynesenou z mrazáku
Smáznem to...
a tak jsem
od sirky vyhořelej
vodou křtěnej
zlomenej v podstatě
Milostná píseň cynikova
co skrývá každý ženský klín
závrati hořké
sladký blín
zmařené úponkové slzy
dezorientace
Jsem trochu zmatený
snad z deště
z nekonečných pramenů
a ještě
teoretické úvahy o zabití
Z kopce na kopec
přes údolí
tak trochu dobrej symbol
chtění
Nalijme si čistého vína, idioti
Karel měl po práci
konečně
já taky
že na Vinohradech je po burčáku
pozdní noční chodec ulicí Revoluční
Senilní ptačí trus
a prázdný stříkačky
směju se co mám sil
jinak jsem na sračky
Cestou domů z práce
v ulicích večera jenom pár zoufalců
co v botách díry maj
v těch místech u palců
tak jsem se procházel
Zjevení podle Ezechiela
na vlastní oči viděl jsem
jak si dva ptáci oči vyklovali
na vlastní oči viděl jsem
dva starce
vzpomínka
Dnes ráno
v tom žiletkovém Slunci
jsem nadechl vůni šaten v Podolí
smísenou s něčím tak těžkým
Podzim a mladá dívka
Když cítím to hnijící listí
prokvetlé žilkami
odumírání
jde na mě stesk
v zablesku casu
Spatril jsem ji v okamziku kdy jsem oteviral
dvere auta
stihla jako svate prijimani
jeji lodicky to byly ruce Herberta von Karajana
začátek krutého dne
lavička v parku osamělá
a taky slunce dnešní ráno
šouravý stařík s cigaretou
a na trávníku posekáno
ztracen
Bloudím v sobě celý den
ztracen nebo neztracen
nevidím na špičku nosu
necítím na kytkách rosu
první cigareta
škrtneš sirkou o krabičku
psssssssst
připálíš sobě a pak dámě
která tu není
Surrealistická inspekce vlastního bytí
Povrchní tříska v kůži na patě
nebo vytékající oko
po pádu z koně
volný pád nebes na prašnou cestu
Zima,Zima,Mráz a Vánoce
A potom skončily i zmrzlé hroudy
pole se dál vleklo daleko, daleko
a nám zaslzely oči chladem bělma
předtím než jsem se já sám odporoučel do bezvědomí
Po povodni
Pařím se vmetru a cizí dejchám pachy
Na patře chuť jak po snědeným vejci mám
Za kurvu teď bych všechny dal snad prachy
Jen nemuset bejt vtom hrozným stavu sám
Znepokojivá zpráva o vychladlé vodě
Pršelo dlouze a beze strachu
pršelo tulením pářením
a volským okem
zdymadly podzemních větrolamů
bod zlomených paprsků
z bodu A do bodu B a potom zpátky
tlustou čarou za minulostí
vaginálním kobercem do bytí
a zastavit
Duše
Pane máte duši v těle
ve Vašem těle
když je Vám blbě
když je Vám skvěle
Taková malá přestávka na něco malého
sedíme takhle všichni
na laviččce
Karel lokty na kolenou
Karel je nejstarší
Dneska ráno přesně v pět
Dneska ráno přesně v pět
musím Vám to povědět
co jsem vlastně zažil
stará paní s jednou holí
Takový studený mozek
poetové, básníci, flákači, snílci, zhulenci, intoušové, prdi, lidi
Chci se zde vyjádřit ve smyslu, že mozek je to nejúžasnější co můžete používat ke hraní, psaní a snění, dělá za Vás jednak všechnu špinavou práci, do špíny Vás namáčí i z ní tahá a ještě dokáže psát poezii, tedy poezii. všechno co je tady. Ale kdo z Vás se ho nechce zbavit, napojit se na mystický proudy, podvědomí, ssát inspiraci jak štěně z cecku, být utopený v proudu vědomí, kdo z Vás se ho nesnažívyřadit. A potom, když s ním takhle vyběhneme, ho zas jen na chvilku pouštíme aby psal kritiky, výpady, osočování, pochvaly a dokonce úplné bláboly.
takový vyprahlý večer
bezmyšlenkovitě sním
obírám se dálkou
zatuchlá vycpávaná kachna
i tu sním
napadl mě verš
napadl mě verš
nemám k němu rým
někdo mi snad píchne
co já vím