Písmák Rozcuchaná
Rozcuchaná
Já, oděná včerném,stojíc u oltáře ruku vruce,
já,kamenný šašek bez emoce,
do tmy touhy zahalená,
Oddělení
Oddělení
Pod vlivem tonů tvé já nese se,
štěstí protéká mi mezi prsty,
tak beránku štěstí, otřes se.
Na sklonku
Na sklonku
Já, utopená ve vlastní krvi,
spatříc, že všude kolem plno lásky,
a zas znovu, záblesk štěstí prvý,
Před usnutím
Před usnutím
Ach,vy zmužnělí chlapci a ty vaše kytičky,
jak moc mám je ráda,
když týden co týden ve váze jiné kvítečky,
Památeční
Památeční
Byl jsi pro mě vším, asi toho bylo příliš mnoho na to, abych zapomněla.
Ty tvoje oči, ty oči, dva hnědé korálky, co se mi zakutálely až tak moc hluboko…
Byla jsem tak moc zamilovaná, že jsem se zamilovala znovu.
Šamanovi
š AMANOVI
Slyš tlukot slov a kroků vkruhu ohně,
slyš, ty sladký sne šamanů a vstup do mě.
Slyš můzo má a opíjej se vínem slasti,
Vyhasínání
Vyhasínání
Stála jsem u zrodu té lásky
včase, kdy mlhy ještě spaly,
po hladině kráčí smutný bůh,
Znovuzrozeni
Znovuzrozeni
Nebudu už plakat, jako déšt za okny,
Chci, abys kapku štěstí zase do mě nalil.
Strach znašich slov, at odejde,
Jednoho večera
Jednoho večera
Den končí, noříme se do hloubi své duše,
někdo hloubš a někdo ne.
Něco končí a něco začíná, to zdát se může,
Návrat
Návrat
Stebou nebo bez tebe, pořád jsem to já,
já, vzajetí sebe samé.
Kolik nocí je zase prázdno vedle mě,
Ještě
Ještě
Kde je ti konec, šamane.
Co ted letí ti hlavou.
Už nikdy nikdo tě tak hezky nepohladí,
Systém P33 OFF
SYSTÉM P33 OFF
Dnes zrodila se láska na střepy rozdupána,
nastartovals systém P33 tohoto posledního rána.
Šrouby, matky, závity a hlavice,
The End
THE END
Zmařená víra, ticho prázdnoty,
dusot koní smrti, konec samoty.
Rozlité mléko na modré židli,
Poslední ráno
Poslední ráno
A je tu zas jedno cizí ráno a na polštáři vedle mě motýl, kterého sem vítr zavál bůh ví, odkud.
Šeptá mi cosi do ucha a jeho slova jsou příliš nahá. Chtěla bych je nevnímat, neslyšet včase, který voní skořicí a medem.
Nemluv, mlč a dívej se, spatříš to, cos nikdy neviděl… Tu vůni a chut, co mám ted pod víčky už nepoznáš, neochutnáš…
Z deníku modré Mery
ZDENÍKU MODRÉ MERY
Já stín
30. 5. 1996
Jsem tvůj stín, i když se zdám jako svatozář.
Postřehy
Postřehy
Zij pro každé štěstí, které potkáš,
ale nikdy na něj nevsázej.
Zloba je nelítostná a krutá,