Písmák á dva...
kuželem plešaté luny
vmodravý pomeranč
vysvítím
vstracholam co píská
di a log
di a log
popsaná vřádky obrací
nemohu najít prázdný list
a tolik toužím po neprchavé liteře
betánskými kroky
zbývá mi jen betánie
utiším se ve zdech papíru
protnu slovy a rozezním zamlklost
snad se vracím vpřed
ke kameni člověcí se přitisknu
načrtnu ti epitaf
a zasypu tě kontinuitou času
naposled zčechrám slova
morgensterna a posbírám drobky
nejistomajně tajně
lítost sobeckosti klaní se iluzí nalezeného
nejistota vrůstá vcestu poznání nejistomajců
vím
víš
brnění brzkých nálad
brnění brzkých nálad
skloněna v zívání mnohotvaru
nazývá v protivu včerejška
dnešek a našeptává do trychtýřku
Jak se třepetatáš
Jak se třepetatáš.
A hledala jsem Tě
vtom prázdnu rozběhnuté plytkosti
však Ty ses vytrácel
PODLÉHÁM KAKOFONII
Snažím se nevnímat kakofonické doteky
vrose Tvých strun
nucena
ulehám
Pour tout le monde
Palčivý výkřik němými hlasivkami
jak ostře vyznívá
a naráží na temnou prázdnotu
slepých dní