Písmák Kytara
Léto už skončilo a byl jeden ztěch hezkých podzimních dnů. Kdy svítí sluníčko a vítr si pohrává sbarevným listím na stromech. Ale mezi teplými barvami ještě jedna chyběla. Na tu krásnou podzimní červenou si musíš ještě pár dní počkat.
Duši....
Zdá se, že ztrácím všechny své sny,že už navždy jsou pryč ty šťastné dny,šeptám si: Bože, vždyť to nejsem já. Kampak mi zmizela duše ztracená.
Kdo mi ji vzal- že bych ji odehnala.
Odpusť mi, prosím, že jsem tě opustilaa na své pocity dávno zapomněla,vrať se zpátky, nemůžu žít tak dál,pláču pro tebe a vše si vyčítám,vdechni mi své sny a pocity,dej mi, to co dokážeš vrátit jen ty.
Tobě
Duše moje uvnitř někde schoulená,
spíš tak nevinně, jsi jak ztracená,
ale cítím tvoje sny, něhu a romantiku,
tvoji nevinnost, lásku a hloubku.
Olomoucké jizvy
Tak už zase sedím ve vlaku, miluju ten pocit, když někam jedu, pryč od toho všeho co mě tíží a trápí, cítím svoje mládí a svobodu, a když zapíská píšťalka a vlak se pomaličku rozjede, dovolím si odpoutat se od reality a otevřu své srdce sladkým snům a romantice. Jedu do Olomouce, musela jsem odjet zPrahy, která už mě tak příliš úzkostlivě tížila. VOlomouci jsem nikdy nebyla, věděla jsem, že je to hezké město a chtěla jsem se podívat na fakulty. Chvíli mě trápilo špatné svědomí, že místo ve vlaku bych teď měla sedět ve škole, ale jistě znáte ten pocit, že musíte něco udělat, i když přitom zároveň zanedbáte jednu vaši povinnost, je to prostě silnější.
Kouzelná...
Když večer usínáš, musí být temná noc,
tiše chvíli buď, ať slyšíš jen svůj dech,
pak snad pocítíš jakou já mám moc,
to ocitneš se v mých nejkrásnějších snech.
Zapomeň
Nemysli na chvíli na chmury světa, pusť do duše trochu světla, otevři oči a koukni se na nebe, vždyť život je tu taky pro Tebe.
Nesmíš vnímat jen ty špatný věci, hodně vyřčených vět jsou jen prázdný řeči, na ty zapomeň, zapomeň na lidi, co se pořád nudí, co počítačem, hulením a alkoholem svůj život řídí. Zapomeň na všechny protivný bytosti, zapomeň na nenávist, egoisty a agresi, nedívej se na ty, co mají moc prázdný oči, zapomeň na lidi, co vnímají jen svou práci. Zapomeň na ty, co celý den sedí doma, na ty, pro který je důležitá jenom škola, na lidi, co nikdy nebudou chtít víc, na ty, co před chtíčem nezastaví je nic.
Jsi mé...
Jsi mé slunce mezi mraky,
jsi můj měsíc mezi tmou,
jsi můj sen co se ztratí,
nad ranní oblohou.
Pocity
Pocity
Kvečeru obloha setmí se,
a hvězdy do oken padají,
na své srdce nezlob se,
Duše a sen
Duše a sen
Můj pláč je ten nejtižší,
tak že ho nikdo neslyší,
má duševolá o pomoc,
Smutek
Samota
Stromy tu stojí u modré hladiny,
až tam někam do nebe rostou koruny,
slunce větve prosvítá a kreslí si na vodu,