Písmák Živé zlato
Tam někde v dálce čekalo na Tebe
mé srdce chladné bylo jak z kamene
až Tvoje láska v kov zlatý jej ztavila
dala mu teplo a nachem ho zbarvila
Jarní nebe
Obloha v máji je hvězdami posetá
jedna je jasnější, jedna je zakletá
kometou chce se stát, za Tebou doletět
svůj třpytný pel Ti dát, Tvé srdce jasem přiodět
Pro Tebe
Jsem Tě plná:
Jsi naděje mých lepších zítřků
Má duše za Tebou odlétá na křídlech lásky,
jež andělé v nebi utkali z raní rosy a večerních červánků
O lásce
Když dívám se oknem do krajiny
sněhové vločky v duši studí
jen tvé slunce zná důvod viny
kterou láska v srdci plodí
Mladý láskou
Třebas jsi věkem stár
láskou však jsi mladý
mnozí ti závidí ten dar
který prý přísluší jen mládí
Cesta k tobě
Mé myšlenky tak prázdné byly
až ty jsi od nich našel klíč
Pak věrnost svou ti přislíbily
daly ti duši,tělo, chtíč
Můj stín a já
V záblescích temné noci
kdy v tmách jen bledé hvězdy
jsou mi ku pomoci
hledám svou cestu
Procitnutí
Jsiten motýl s blankytnými křídly
co na slunci si našel něžný květ
Když usedls naň, paprsek duhové víly
rázem projasnil ti celý svět
Příběh prázdninový
Vlak pomalu doklopýtal do stanice a prudce brzdil. Můj původní úmysl sundat krosnu ještě vlimitu nevyšel. Nemusel jsem tedy zápasit se zaseknutou přezkou batohu vzavazadlovém prostoru, zato jsem měl co dělat sám se sebou, neboť jsem ležel zaseknut mezi dvěma sedadly vkupé, na mě se válel pootevřený batoh, termoska se pomalu kutálela do chodby a já súžasem zjistil, že tentokrát se nic nezaseklo, protože přezka zřejmě nebyla na svém místě. To znamená, že batoh byl od doby co jsem hledal jízdenku otevřený a místo jedné termosky na mě mohla ležet polovina mého prádelníku, roztřepaný kartáček na zuby a další spousta zbytečností.
Modlitba pro Tebe
Hledám Tě vpaprscích
slunce, poryvech větru,
kapkách deště, svitu měsíce
a jsem přitom nahá.
Ranní dialog rozumu s citem
Zvoní budík
cit se líně protáhne: "Ještě chvilku"
rozum s důrazem přísného rodiče:" Ale jen 5 minut. "
cit: "Nejraději bych nevstával vůbec"
Naděje
Naděje
V tomto pozdním čase,
kdy temnota se vkrádá do srdce a tvoje
duše pláče, že stejnou strastí trpím též.
Schůzka přes INTERNET
Byl zase jeden takový slunný den na sklonku jara, které si pomalu podávalo ruku s nadcházejícím létem. Vzduch voněl, na stromech štěbetali ptáci a trávníky se honosily koberci plných barevných květů. Tato nálada zaplavila zcela mysl Alice, která měla náhle pocit naprostého klidu a volnosti. Z tohoto poblouznění ji doma vytrhlo netrpělivé drnčení telefonu: "No, to je dost, kde lítáš.
Křídla nebo sen, Plamen
Křídla nebo Sen. Ach, chci být krásná krásou, co hladí jen, co bolí , těší, svádí, nezměrnou krásou co prosvětlí tvůj den. Chci být tak krásná, abys navždy zapomněl, co světská krása je a co je jenom sen. Však krása duše ta zůstává vzadu, jen tiše vyčkává, až ty ji zažehneš a vzdáš mi svůj hold pro její slávu.