Písmák Přítel
Na tichých vodách loďka zlatá
před přídí se objevila
Jakoby vyplula z útrob mého bouřného korábu
Na ní kapitán i kormidelník
Kormidelník
Od kud jsi přišel kormidelníku milý.
samotnou na otevřená moře
k tajemnému cíli
od břehů
Krátké zastávky
Jdu ven
jen tak
jak mě pán Bůh stvořil
s dny co už odešly a ještě tíží
Žal
Že najednou prožiješ mou chvíli
bezmocný budeš pozorovat žal
tak blízko potkáš moje dojetí
máš strach že ten stisk půjde dál
Krajinka tvého vesmíru
Někdy máš strach, že najednou úplně prožiješ mou chvíli
bezmocný budeš pozorovat žal
a nad bolestí, kterou ti to způsobí, v ustrnutí že zešílíš.
Cítiš Slunce které ti žhne v prsou a říkáš:
Jediná
S nádechem vůně svůj dech jí dává,
přijímá její čerstvost s výdechem svého probuzení.
tak na louce mlčenlivá dívka stává,
s rytmem podzimů a jar vplouvá do souznění.
Jed
Nocí i dnem, ráno i večer bděl,
tou změnou procházel nezměněn.
Tak prázdný vášně, bez vší křečev hrudistažený,
tak lehký srdce měl.