Kolik váží život
Odpolední slunce zlehka měnilo barvu ze zářivě žluté na oranžovou. Jeho notně zešikmené paprsky se odrážely od každé skleněné výplně, co jich jen město má a vypalovaly svou intenzitou oči. Nad ulicí se stále v magickém mihotání tetelil horký letní vzduch, avšak vše živé si s úlevou užívalo pozdní odpoledne, kdy teplota vytrvale klesala a dusivé bezvětří se zvolna počalo zachvívat lehkým větříkem, který dával tušit příchodu letní bouře, ježsvým vichrem a přívalem nádherné a svěží vody dokáže vlít život do vedrem zmožených živáčků ave vzduchu plném ozonu je nabít energií. Město ožívalo, lidé uvolněně odcházeli z práce domů a za nákupy i zábavou.
Nový Star Trek je jako...
Nejsem pravověrný trekkie, avšak nakoukáno mám poměrně solidně a jakés takés povědomí o celé sérii mám jakbysmet. Vždycky jsem Star Trek vnímal jako něco odlišného, co se dekády úspěšně vyhýbalo Hollywoodskému mainstreamu a naopak jevilo snahu alespoňtrochupoučit diváka. Byl to sice fantaskní svět, který mi není příliš blízký, avšak na druhou stranu musím uznat, že měl hlubší myšlenku. Nový Star Trek ji však naprosto postrádá a posunuje příběhdo čistě komerčníroviny, na úroveň Hvězdných válek.
Šach Mat
Posunul jsem střelce na G7, položil zlikvidovaného pěcha vedle šachovnicea s lehkým úsměškem se podíval přes figurky na svůj protějšek.
"Šach. "
Michal se nervózně podrbal na hlavě a očima sjížděl šachovnici sem a tam. Zcela jasně jsem viděl, jak mu to v hlavě šrotuje.
Jak to začalo, aneb co nebylo v návodu
„Doktore Atkinsi, tady máte svou kávu. “
„Díky Margaret. “
Muž vbílém plášti převzal plastový kelímek a opatrně usrkl horké tekutiny uvnitř. Bolestivě zkroutil obličej, když si opařil ret, ale vzápětí pokývl.
Defekt dvou pólů
Dnešek se obzvláště vydařil. Ksnídani byly křupavé rohlíčky a bílá káva. To sice nebylo ono, ale dodalo to takový šmrnc. Hlavní událostí byl TEN-CO-SE-PODŘEZAL.
Missionarii II.
minulý díl
.
Matt si prohlížel části vybavení, které dostal, s důkladností sobě vlastní. Probíral jednotlivé kusy a snažil se sám přijít na to, k čemu vlastně slouží. Bylo mu jasné, že i toto je součástí nepřetržité série testů, kterými je ta skupina emzáků s několika papaláši vede již pátým týdnem.
Missionarii I.
“Stojíme krůček od naprostého vyhlazení, pánové. ”Proteus Tremblin Arctur Hasrhršchr pronesl tuto otřepanou a filmovým klišé prolezlou větu tak vážně, až se někteří členové týmu, přes veškerou závažnost situace, pousmáli. Proteus tuto neslušnost nikterak nekomentoval, neboť protokol takové projevy emocí výslovně nezakazoval. Kromě toho si uvědomoval, že má před sebou skupinu pozemšťanů.
I ty, Brute?
"Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem. " Caesarpůsobil trochuznuděně, když mu otrok sundaval chrániče holení. V levé ruce držel pohár s vínem a diktoval Flaviovi poznámky ke svým pamětem.
"Tento výrok si zapiš Flavie, ten vejde do dějin", řekl a zvedl se ze stoličky.
Array
Dynamické, statické,
Při Dim prázdné - panické.
Tak už to tam syp,
nezapomeň typ.
Poutník
Nekonečnézoufalství a nekonečná nuda. Nekonečná prázdnota a nekonečná tma. Nudná sláva, kterounemá kdoocenit. Nekonečný, nudnýživot.
Pohádka
Dva zesnulí bozi,
si ze mne dělaj kozy.
jsem to ale pitomec,
to mělo přijít nakonec.
Milý deníčku
Je 24. května 1993
Sedím pod naší jabloní v zahradě a vzpomínám na včerejší diskotéku. Ten kluk byl tak nádhernej. Vysoký, světlé vlasy, široká ramena, prostě ten sportovní typ, po kterém holky šílej.
Stačí pochopit
Slyšel jsem vyprávět, jak dvě světlušky zachránily celou rotu na NTS-215/58. Naše vojáky tam tehdypřepadla bouře. Výkyvy v elektromagnetickém poli jimzlikvidovaly veškerou elektroniku, včetně podpory života v bitevních skafandrech. Životnost člověka v tak silné bouři je několik sekund.
Zrcadlo
Leštím zrcadlo.
Co mně to napadlo.
Jsem jako letadlo,
co do vln dopadlo.
Smutné usínání za dlouhé noci
Usíná.
a hvězdy se mění v bílé trpaslíky.
Temný plášť vínové barvy se vlní kolem hlavy,
hází odlesky hvězd skutečných a.
Chemie
Vzpomínám na včerejší večer plný vášně. Na bouři erotiky, která se převalila přes náš pokoj a nechala ho v troskách. Cítím laskající prsty, které chvílemi nesměle, až
zvědavě, jindy drze a přímo, prozkoumávaly mé tělo. Cítím vzrušující dotyky dvou pevných hrbolků a hebký samet pod svýma rukama, který se kroutí v dokonalých křivkách
a perfektní harmonii.
Dejte si načas
Ráno. Vstávám, oči vytřeštěné, beru do ruky budík. Krucinál. Zase jsem zaspal.