O Tobě a o nás
Kdybys mě chtěl číst,
jednou…
Celá bych se zamodrala,
až po konečky řas,
Mladej........
Jeje jeje. to bude dneska zase den. Slunce skoro ještě nevyšlo, ptáci ještě spí a oni už jsou na nohách. Jako mravenci, všude se to jimi hemží.
Mlhavá
Chtěla bych být
tím prvním okamžikem,
mizivě vzdálená
vkonečcích
Deníky zapomenuté... I.
*** I. ***
18. 11. 2011
Věděla jsem, že jednou přijdeš… a tak jsem ti psala dopisy.
Okno dokořán
„Tak, děti, posaďte se, povíme si další příběh. “ Řekla paní učitelka a přesunula se na koberec, kde obvykle děti sedávají, když jim dopoledne, než jdou spát, vypráví pohádky a příběhy plné vzrušujících zážitků. Nemusela je ani napomínat, jakmile uslyšely, že je čeká nové dobrodružství rychle se utišily a už seděly na koberci s pohledy upřenými na tváři paní učitelky. Děti měly tyto chvilky velmi rády, protože jejich paní učitelka byla moc hodná starší paní.