Písmák NOC V OBCHODNÍM CENTRU-7
Kuneš seděl s protaženým obličejem v pohodlné židli, držel si na nose mokrou žínku a vůbec ho nezajímaly obrazovky monitorů. Před nimi seděl s naštvaným výrazem v obličeji Horák, který si zase lžíci zamačkával bouli na čele.
„To se ti teda zase něco povedlo. “ řekl on naštvaně.
TIM A DIM II-9
Tim se rychle postavil na nohy, tak jako Dim. Oba se chtěli rozeběhnout, ale vrazili do sebe a spadli na ležící Němce.
„Ty debile. “ vykřikl Dim, který se držel za nos.
NETYPICKÁ DOVOLENÁ V ZAHRANIČÍ-10
Má pozornost se soustředila na pláže, kde bylo k vidění mnoho krásek v bikinách. Z těch se mi protáčely panenky v očích a spodky mi začaly být velmi těsné. Nějak jsem se pojednou připletl k několika dívkám, které hrály na pláži volejbal. Přidal jsem se, ale záhy jsem nepinkal do míče, ale do jejich silikonů.
NEBE NAD SOMMOU-47
Několik metrů před sebou o něco výše spatřil nadporučík Robert Fantes čtveřici německých stíhacích letadel Halberstadt rozličných zbarvení. Okamžitě zahájil palbu na světle zelený stroj, který byl k němu nejblíže. Kulomet vychrlil v několika dávkách veškeré náboje ze zásobníků a Fantes postřehl, jak bok předku letadla byl zasažen. To už však strhl Airco ostře do strany, přičemž pootočil hlavu a sledoval, jak ze zelené stíhačky se začal valit šedivý kouř.
NOC V OBCHODNÍM CENTRU-6
Kuneš seděl za stolem, na němž bylo postavené malé zrcátko. Do něho upřeně hleděl a několikrát si pokoušel nalepit velkou náplast na bolavý nos.
„Já budu mít nos jako kliku vod blázince. “ vyhrkl a Horák, co skoro ležel na sklopeném opěradle židle, se jen potutelně pousmál.
POŠŤÁK MICHAL-5
Michal Vaněk nechápavě hleděl na valník, na kterém někdo ležel v poštovních pytlích a přemýšlel, jestli má na to upozornit rozčileného vedoucího.
„Pane vedoucí, támhle na tom valníku asi někdo je,“ vysoukal ze sebe.
„Co. Kde že.
NETYPICKÁ DOVOLENÁ V ZAHRANIČÍ-9
Za nějaký čas jsem s panem Metráčkem konečně došel k místu, z něhož byl pěkný pohled na velkou vodní plochu.
„Nevidím na druhý břeh. Tak to jsme došli konečně k moři,“ mínil jsem.
„Já bych něco pojedl,“ pronesl pan Metráček a za chvíli šel napříč pláží a za ním zůstávaly v písku hluboké stopy.
JEDEN DEN VÁLKY-6
Poručík Charles Crawford se proplétal mezi ostnatými dráty, které se nacházely před německým zákopem, přičemž překračoval nehybná nebo svíjející se těla vojáků. Zároveň sledoval, jak pěšáci vnikají do zákopu, v němž začal boj muže proti muži.
O chvíli později doběhl na předprseň nepřátelského zákopu, v jehož vnitřku spatřil zápasící vojáky. Přímo před ním se v klinči drželi dva muži.
NOC V OBCHODNÍM CENTRU-5
Roman cítil na svých zádech bednu a pod sebou něco, co nadávalo. Tím něčím byl Petr, který ležel rozplácle na podlaze.
„Slez ze mě. “ opakoval rozčíleně Petr.
TIM A DIM II-8
Když dozněl praskot a hluk, tak se Tim nacházel zaražený ve spodní části kadibudky, zatímco Dim stál v ní maje jeho nohy kolem svého krku.
„Jééé Dime, já jsem se nějak propadnul a vůbec nic nevidím. “ vykřikl ze spodu Tim.
„Ty debile.
NETYPICKÁ DOVOLENÁ V ZAHRANIČÍ-8
Jak jsem tak běžel ulicí, tak mému zraku neunikl muž, jehož jsem podle uniformy odhadl na policistu. A tak jsem se k němu hned rozeběhl. Policista stál uprostřed křižovatky a všelijak pohyboval rukama a mně došlo, že se neprocvičuje, ale řídí dopravu.
„Zdravím vás, policisto.
NEBE NAD SOMMOU-46
Po obloze plné bělostných mraků letělo letadlo rámové konstrukce, ve kterém seděl nadporučík Robert Fantes. Ten se vkokpitu Airca obezřetně rozhlížel všemi směry. Dírami mezi oblaky viděl zem, na níž spatřil bílé čáry, které představovaly zákopy.
„Tak jsem zase nad frontou,“ řekl si a zrakem přehlédl vzdušný prostor kolem sebe.
NOC V OBCHODNÍM CENTRU-4
Kuneš jel po eskalátorech a držel se za nos, na kterém měl náplast. Přitom se tvářil kysele, a ještě více se jeho kyselý výraz v obličeji prohloubil, když uviděl Petra.
„Jejda. Copak se vám to stalo.
POŠŤÁK MICHAL-4
Když Michal Vaněk s vedoucím pošty vstoupil na halu, tak naprosto užasl. Uviděl mnoho dlouhých pásů vedle sebe, na nichž a kolem nich bylo velké množství zásilek všech velikostí. Všude po hale běhali lidé, mnozí křičeli, nadávali nebo se všelijak hlasově projevovali. Tu a tam se vzduchem mihl letící balík a Michal pojednou postřehl fotbalový míč, který vzápětí dopadl necelý metr před překvapeného vedoucího Roberta Miclika.
NETYPICKÁ DOVOLENÁ V ZAHRANIČÍ-7
Protože v hotelu díky mně a mému sousedovi panu Metráčkovi panoval jaksi rozruch, tak jsem hotel raději opustil. Mojí snahou bylo najít vytoužené moře a písčitou pláž. A tak jsem začal chodit sem a tam a záhy mi bylo jasné, že nevím, kudy mám k moři dojít. Na ulicích byly cedule, ale po jejich přečtení jsem došel ke zjištění, že nejsou v mém mateřském jazyce.
JEDEN DEN VÁLKY-5
Gefreiter Walter Walz ležel na dně zákopu, přičemž slyšel křik korporala Ericha Vallendora, který se nacházel na něm. Vysunul se zpod něho a naskytl se mu pohled na jeho zkrvavený obličej, na němž zela hluboká rána, která se táhla od oka přes celou tvář.
„Nemám voko. “ řval Vallendor s rozklepanýma dlaněmi u obličeje.
NOC V OBCHODNÍM CENTRU-3
Kuneš stál vedle svého automobilu a obouručně manipuloval s podlouhlou anténou, která trčela kolmo do výše.
„Sakra. Takhle přeci nemůže trčet,“ řekl si a začal jí ohýbat, snažíce se její konec uchytit.
Tou dobou se Roman nacházel ve stoje na záchodovém prkénku a pravou rukou šátral na výklenku, co byl ve zdi.
TIM A DIM II-7
Dim ležel rozplácle na zemi a přes něho se ve stejné poloze nacházel Tim.
„Asi jsem to prase netrefil,“ pronesl Tim.
„Ty by si netrefil ani slona. “ vyhrkl naštvaně Dim.
NETYPICKÁ DOVOLENÁ V ZAHRANIČÍ-6
Když jsem došel chodbou ke dveřím od pokoje, tak jsem se zadíval na číslici 13. Ta se mi vůbec nelíbila, tudíž mne napadlo, že by nebylo na škodu odstranit číslo 1. A tak záhy bylo mou snahou za pomocí klíče onu číslovku ze dveří odstranit. Po půl hodině mého intenzivního snažení, byl povrch dveří plný rýh a škrábanců.
NEBE NAD SOMMOU-45
Po prašné polní cestě drkotalo vozidlo sněkolika muži. Jedním znich byl nadporučík Robert Fantes, který se vracel zdovolené. Na hrudi měl připnutý Military Cross-Válečný kříž, kterým byl nedávno vyznamenán.
„Za chvíli dojedeme na letiště,“ řekl řidič.
NOC V OBCHODNÍM CENTRU-2
Roman šel rychlým krokem chodbičkou, která vedla kWC, přičemž vpravé ruce držel mobilní telefon a palcem stiskával jednotlivá tlačítka. Za okamžik vstoupil na dlaždičkovou podlahu, přičemž mu náhle podjela noha. A než se nadál, tak se poroučel na dlaždičky, na nichž se rozplácl. Současně rozhodil rukama a mobil vylétl do výše.
POŠŤÁK MICHAL-3
Vedoucí Robert Miclík se užasle zadíval na papíry, které dopadly na chodbu zkanceláře, a vzápětí do ní vběhl. Michal poté pohlédl do místnosti a spatřil nadávajícího vedoucího vkanceláři, která byla plná rozházených listů. Ty zuřivě sbíral zpodlahy a házel je na desky dvou stolů, co stály u sebe. Otevřeným oknem však opět vnikl do místnosti vítr a skoro všechny papíry, co byly na stolech, se opět přemístily na podlahu, a některé dopadly na ohnutého Miclika.
NETYPICKÁ DOVOLENÁ V ZAHRANIČÍ-5
Hotel opravdu vypadal zvláštně a nebylo lehké určit, jestli se opravuje nebo se staví. Byl jsem iniciativní a rázně jsem vykročil ke vchodovým dveřím. Ty se mi nějakým záhadným způsobem začaly zavírat těsně před nosem, načež se mne zmocnil pocit, že špička mého nosu je přivřená. Chvíli jsem tupě hleděl před sebe, přičemž mi začalo šimrat vnose.
JEDEN DEN VÁLKY-4
Střelba zkulometů, zpušek a občasné výbuchy, to byla kulisa pokračujícího útoku britských vojáků na německé zákopy.
Desátník Cliford Davis vpřikrčeném běhu občas vystřelil zpušky a zároveň přeskakoval mrtvé i svíjející se raněné vojáky. Někteří znich křičeli bolestí a on očekával, že se každým okamžikem ocitne na jejich místě. Vzápětí uviděl, jak u dvou postav, co běžely před ním, došlo explozi.
NOC V OBCHODNÍM CENTRU
Roman se pátravým zrakem zahleděl přes skleněné tabule na prostor před vchodem do obchodního centra, který osvětlovaly lampy.
„To jsem zvědav, kolik zase dneska přijde bezďáků vopilců,“ pomyslel si, načež vykročil pasáží. Tou prošel až na její konec, přičemž postřehl svého kolegu, jak vyběhl zchodby, kde bylo nouzové schodiště.
„Copak tady asi dělá.
TIM A DIM II-6
Dim za nadávání začal lézt ze studny, a když se zní vydrápal, tak uviděl na zemi sedícího Tima. Ten se připitoměle usmíval a vruce držel sluchátko vysílačky, do kterého mluvil.
„Tady Adam jedna, tady Adam jedna. Narazili jsme na nepřátelská prasata, která před náma utekla…“
„Proboha.
NETYPICKÁ DOVOLENÁ V ZAHRANIČÍ-4
Letadlo zdárně stoupalo do výše, přičemž jeho pilot pan Vrtulka klidným hlasem do rozhlasu upozorňoval cestující, že zadní část letounu je nebezpečně ztěžklá. Toho jsem byl příčinou já a pan Metraček. Oba jsme se nacházeli zaražení ve WC místnosti, do níž jsme se nechtěně přemístili při vzletu. Společným úsilím se nám podařilo zoné místnosti dostat, načež jsem já vrávoral uličkou mezi sedadly snádržkou zaraženou na hlavě.
NEBE NAD SOMMOU-44
Německý dvojplošník zaražený vporostu lesa začal hořet, zatímco poručík Robert Fantes ležel na povrchu pole a držel se pravou dlaní za bolavé levé rameno.
„Krucinál. “ procedil mezi zuby a vrávoravě se postavil na nohy. Zároveň uslyšel bolestný křik, který se ozýval zletadla zachváceného plameny.
KDYŽ NASTANE BLACK OUT-3
Když dozněl rachot, tak se ztemnělou kuchyní ozval výkřik Dany.
„Co tě to napadlo házet ten smeták. “
„Už mě sra…. “ vyhrkl Martin.
POŠŤÁK MICHAL-2
Michal vstoupil do vchodu pošty a zadíval se na vrátnici, ve které seděla dvojice mužů vuniformách. Jeden koukal do malé televize a druhý seděl skloněný nad velkou křížovkou.
„Dobrý den,“ oslovil je a oba se na něho rozmrzele zadívali.
„Dobrý den.
NETYPICKÁ DOVOLENÁ V ZAHRANIČÍ-3
Když jsem dorazil na letišti kletadlu, kterým jsem já, a ostatní turisty měli odletět, tak jsem vytřeštil oči. Nevelký dopravní letoun vypadal jako nějaký exponát zleteckého muzea.
„Kapitán a pilot vjedné osobě, pan Vrtulka vás vítá. Ničeho se nebojte.
JEDEN DEN VÁLKY-3
Nadporučík Hervey Garland letěl ve dvojplošníku Sopwith Camel a střídavě se díval na oblohu i na zem pod sebou. Na ní spatřil stovky běžících postav, které směřovaly kněmeckým zákopům, vnichž bylo mnoho nepřátelských vojáků. Poté uviděl, jak na zákopy nalétávají jednotlivé britské letouny. Jejich piloti stříleli zkulometů a svrhovali menší bomby, přičemž ze země na ně pálilo všechno, co mohlo.
KDYŽ NASTANE BLACK OUT-2
Dana sMartinem ve skoro naprosté tmě pomalu došla do kuchyně, vníž se vzápětí ozval Martinův výkřik. Šlápl totiž na dolní část smetáku a jeho násada ho zasáhla do levého ramena.
„Do prde. Zatracenej smeták.
TIM A DIM II-5
Tim seděl opřený o kamennou studnu a popíjel spolní lahve.
„Jak si ze mne ten sud strhával, tak mám teď pocit, že jsem se plížil potrubím,“ pronesl.
„Hlavně už nikde neuvázni a do ničeho nespadni. “ řekl mu Dim, který byl přikrčený vedle něho.
NETYPICKÁ DOVOLENÁ V ZAHRANIČÍ-2
Představa pěkné dovolené někde u moře mne stále neopustila. A tak jsem vytočil číslo jedné cestovní kanceláře, která se zdála solidní.
„Halóó. Je tam na druhé straně ta cestovní kancelář, kterou volám.
NEBE NAD SOMMOU-43
Poručík Robert Fantes se pozorně zaposlouchal do hluku leteckého motoru a hned věděl, že se jedná o německé letadlo. A to proto, že zvuk německých strojů byl hlubší, na rozdíl od britských, které zněly jemněji a vydávaly něco jako bzukot.
„A sakra. Buď letí bombardovat, nebo tu chce někde přistát,“ pomyslel si Fantes.
KDYŽ NASTANE BLACK OUT
Martin seděl za stolem snohama na jeho desce a zpíval si písničku, která zněla znahlas puštěného radia. Po chvíli však začala blikat stolní lampička, což jej znervóznilo.
„Krucinál, snad zase nepraskne žárovka. “ řekl a sáhl pravou rukou na spodní část lampičky.
POŠŤÁK MICHAL
Michal Vaněk řídil automobil, skterým zahnul do ulice, vníž se nacházela budova pošty. Byla to jeho první jízda do jeho prvního zaměstnání po skončení poštovního učiliště. Velkou šedivou budovu viděl už zdálky a zároveň spatřil u autobusové zastávky dvě postavy vmodrých uniformách. Ty náhle vběhly na ulici a začaly zuřivě mávat na přijíždějící poštovní skříňový vůz.
NETYPICKÁ DOVOLENÁ V ZAHRANIČÍ
Když začal podzim, tak se mi zastesklo po slunných dnech a teplém počasí. A protože mi zbývala dovolená, tak jsem se rozhodl vyrazit do teplých krajů. Mé kroky vedly do sídlištní cestovní kanceláře, jejímž majitelem byl pan Bělásek. Ten byl známý organizátor ledasčeho i podnikatelv ledasčems a občas ho hledala naše i zahraniční policie.
JEDEN DEN VÁLKY-2
Prostor, kde se nacházely nepřátelské zákopy, zakrýval pozvolna rozplývající se kouř. Poručík Charles Crawford svíral vpravé ruce odjištěnou pistoli a upřeně hleděl před sebe. Desítky a desítky dalších vojáků vkhaki uniformách šli rychle sním vočekávání, kdy se ozve palba zkulometů a pušek.
Desátník Cliford Davis měl ukazováček na spoušti pušky a přes postavy před ním jdoucích postav pozoroval, jak se kouř nad rozstřílenou zemí začíná rozplývat.
KDYŽ SE VYBÍRÁJÍ SCHRÁNKY-3
Karel točil volantem doprava a poštovní vůz zahnul do ulice, kdeměla býtna zdi poštovní schránka. K jejich překvapení však uviděli na jejím místě jen železa. „Hele, kde je schránka. “ vyhrkl tázavě Petr.
TIM A DIM II-4
Kdřevěnému plotu se vysokým porostem plížila dvojice postav.
„Jsme u plotu. Přelezeme ho nebo se podhrabeme. “ zeptal se Tim, který měl zaražený nos mezi laťkami plotu.
NETYPICKY V MINULOSTI-9
Pan Pokustón byl hodně naštvaný, ale podařilo se mi ho přemluvit, abychom navštívili mého pradědu, který byl bláznivým vynálezcem. A tak jsme se časem rozjeli do konce třicátých let 20. století.
„Proboha, brzděte.
NEBE NAD SOMMOU-42
Světlo zpetrolejové lampy osvětlovalo místnost, ve které u stolu seděla trojice postav. Poručík Robert Fantes střídavě hleděl na Francois sedící naproti němu a na velké nástěnné hodiny.
„Budu už muset za chvíli jít. Děkuji za večeři,“ pronesl.
KDYŽ SE VYBÍRAJÍ SCHRÁNKY-2
Poštovní vůz vjel na náměstí, na kterém stála dlouhá kolona vozidel.
„Zatraceně. Co se to dneska děje. Všude kolony.
PARALELNÍ SVĚT-70
Major Karel Pokorný pozoroval točící se listy větráku na pozadí zářivek umístěných na stropě. Vedle něho sedící nadporučík Mirek Vincent zamyšleně hleděl na hladký povrch stolu a hlavou mu táhlo velké množství myšlenek. U stolu seděl i kapitán Karel Skácel, který se tvářil zachmuřeně a nervózně si prsty přejížděl kořen nosu. Podplukovník Michal Novotný těkal zrakem po místnosti i po těch, co seděli u stolu.
NETYPICKY V MINULOSTI-8
Naší další zastávkou vminulosti byl konec 90. let 19. století. A my jsme náležitě oblečeni vkročili do ulic Prahy.
JEDEN DEN VÁLKY
Oblohu ozařovalo vycházející slunce a ranní paprsky osvětlovaly rozervanou zem, zatímco duněla děla a ozývaly se exploze, při kterých do výšky létaly gejzíry zeminy.
Kapitán John Pashley přes dalekohled průzorem mezi pytli pozoroval výbuchy dělostřeleckých granátů vprostoru, kde se nacházely německé zákopy.
„Pokolikáté pane majore, už tohle sledujete. “ zeptal se poručík Charles Crawford.
KDYŽ SE VYBÍRAJÍ SCHRÁNKY
Karel usedl za volant poštovního vozu a jeho kolega Petr si sedl na zadní sedadlo a na sedačku vedle řidiče dal poštovní pytel.
„Tak máme všechno. “ zeptal se Karel.
„Máme,“ dostalo se mu odpovědi.
TIM A DIM II-3
Tim spolu sDimem šli pomalu vyšším porostem, co rostl na poli.
„Co když tam budou Němci. Co budeme dělat. “ zeptal se Tim.
NETYPICKY V MINULOSTI-7
Seděl jsem sprotáčejícími se panenkami na okraji lesa a držel se za hlavu, zatímco pan Pokustón nadával ostošest.
„Vám dát do rukou cep, znamená připravit se na úraz. “ vyhrkl a přejížděl si hlavu.
„Já vás zasáhnul nechtěně.
NEBE NAD SOMMOU-41
Dvojplošník rámové konstrukce letěl nad německým zápolím kfrontové linii. Vjeho kokpitu seděl poručík Robert Fantes, který na podlaze měl fotografický přístroj a vkapse bloček. Tohle mu stačil dát pilot průzkumného letadla, které bylo sestřeleno, ale on sním dokázal přistát na silnice. A na ní dosedl i Fantes právě proto, aby fotoaparát se snímky a poznámky o týlu nepřítele získal.
KDYŽ SE ZKAZÍ POČASÍ-2
Potemnělou oblohu osvětlovaly blesky a rachotivě duněly hromy. Kamil byl naprosto fascinován tím, co se strhlo. Se zavřeným slunečníkem jen těžko šel proti větru kmístu, kde bylo prostranství, na němž byla jeho přítelkyně Martina.
„Dělej.
PARALELNÍ SVĚT-69
Major Karel Pokorný pociťoval vlevé noze prudkou bolest, přičemž se zatnutými zuby vleže svíral vrukách pušku přes její horní část, se díval na ležícího německého vojáka, který na něho vystřelil. O vteřinu později stiskl spoušť a uviděl, jak tělo vojáka sebou škublo a zůstalo bezvládně ležet.
„Do hazlu. “ vyhrkl major a zadíval se na levou nohu.
NETYPICKY V MINULOSTI-6
„Brzděte. “ vykřikl pan Pokustón, který upřeně hleděl na obrazovku počítače. A já jsem okamžitě sešlápl pedál od brzd. Záhy se bílé světlo kolem automobilu rozplynulo a nám se naskytl pohled na krajinu, která však už nebyla pravěká.
VAGONY-3
Pavel chvíli hleděl na jedoucí trojici vagonů, která nezadržitelně směřovala knádraží, co bylo nedaleko. Znovu si uvědomil, že jedině na onom nádraží můžou být vagony odkloněny na kolej, aby nepokračovaly vjízdě po jednokolejné trati.
„Krucinál. “ vyhrkl a kulhavě došel kležící motorce.
KDYŽ SE ZKAZÍ POČASÍ
Kamil ležel ve stínu velkého slunečníku a upřeně hleděl do malé obrazovky fotografického přístroje. Martina ho pozorovala se zachmuřeným výrazem vobličeji a pak ostře pronesla.
„To jsi celej ty. My si vyrazíme po dlouhý době na výlet a ty pořád něco fotíš.
TIM A DIM II-2
Tim a Dim se prodrali porostemna konec lesa, před nímž bylo pole, za kterým se nacházelo několik stavení.
„Tam by mohli bejt Němčouři. Ty dva co jsme zabili možná právě votamtud přišli,“ řekl Dim.
„Tak to zjistíme.
NETYPICKY V MINULOSTI-5
Jeli jsme pravěkou krajinou a pan Pokustón se tvářil dost zachmuřeně. Zřejmě byl ještě dost naštvaný, že díky mému vjetí do řeky vnikla do vnitřku vozu voda.
„Kam vlastně chcete dojet. “ zeptal se mne po chvíli.
NEBE NAD SOMMOU-40
Poručík Robert Fantes upřeně hleděl na klesající dvoumístný dvojplošník, za kterým se táhla stužka černého dýmu. Jeho pilot se snažil přistát na silnici, po níž jela dvojice vojenských nákladních vozidel. A na ně Fantes zaměřil svou pozornost. Vzápětí provedl ve vzduchu manévr, jímž se dostal nad silnici a záhy sklopil Airco.
KDYŽ SE DORUČUJÍ ZÁSILKY II-2
Mirek vytřeštil oči a sledoval, jak od dvou oken letí klíče. Chvíli sroztaženýma rukama poskakoval ze strany na stranu, načež udělal dva kroky dozadu. Přitom však narazil na lavičku bez opěradla a přes ni pozadu přepadl na chodník. Současně kousek od něho spadl jeden klíč a to přímo na mřížku kanálu, kterou propadl.
PARALELNÍ SVĚT-68
Nákladní vůz jel velkou rychlostí po nerovném povrchu pole a kněmu se rychle přibližovalo vozidlo se čtyřmi německými vojáky.
„Voni nás doženou. “ křičel vleže na korbě náklaďáku nadporučík Mirek Vincent.
„Zkuste se trefit do předního kola.
NETYPICKY V MINULOSTI-4
Automobil, který jsem řídil, obklopovalo ostré světlo a vedle mne sedící pan Pokustón něco zuřivě mačkal na klávesnici počítače.
„Začněte brzdit. “ vykřikl pojednou a já jsem sešlápl pedál od brzd.
„Hlavně zase do ničeho nenabourejte.
VAGONY-2
Zvířená oblaka prachu zůstávala na cestě, co vedla zkopce, po které jel velkou rychlostí Pavel. Ten předtím díky fotoaparátu zpozoroval, jak se znádraží samovolně rozjely tři vagony. A protože mu nefungoval mobilní telefon, tak se rozhodl na nebezpečí upozornit jiným způsobem. Stále však doufal, že si někdo chybějících vagonů na nádraží všimne nebo, že je uvidí jet po trati.
KDYŽ SE DORUČUJÍ ZÁSILKY-II
Mirek odcházel od poštovní dodávky sdvěma velkými balíky vrukách, když tu náhle uslyšel dopad klíčů na chodník.
„Zatraceně. “ vyhrkl a pohlédl knohám, kde uviděl ony klíče ležet. Vedle něho stál kontejner, na jehož horní část obě zásilky položil.
TIM A DIM II
Dvojice postav se prodírala lesním porostem, přičemž se občas ozvalo zanadávání.
„Musíš pořád nadávat. “ zeptal se Dim.
„Tobě se to mluví, ale já táhnu na zádech tu vysílačku,“ odpověděl mu Tim.
NETYPICKY V MINULOSTI-3
„Co to vyvádíte. “ rozkřikl se pan Pokustón, který ležel rozplácle na zemi a já přes něho.
„Já jen utíkám. “ řekl jsem mu.
NEBE NAD SOMMOU-39
Dvouplošník rámové konstrukce letěl nad železniční tratí a vněm sedící poručík Robert Fantes se pozorně rozhlížel všemi směry.
„Sakra, kde jen může bejt. “ zeptal se sám sebe, když marně pátral po průzkumném letounu. Zanedlouho však vdálce před sebou postřehl osaměle letící letadlo.
V ŽELEZNIČNÍM MUZEU-3
Pozornost čtveřice mladíků vželezničním muzeu upoutaly vyhybky a hned snimi zkoušeli všelijak manipulovat.
„Jdou nějak ztuha,“ mínil Lukáš.
„Taky máš sílu jako ženatej vrabec,“ mínil Patrik a obouručně uchopil jednu zvyhybek. Chtěl sní pohnout, ale to se mu nepodařilo.
PARALELNÍ SVĚT-67
Nadporučík Mirek Vincent vleže na korbě nákladního vozu se snažil zalícit pušku na řidiče vojenského automobilu, který jel za nimi.
„Za chvíli budeme u brány. Musíme se těch Němců rychle zbavit. “ uslyšel vnaslouchátku hlas majora Karla Pokorného, který řídil náklaďák.
NETYPICKY V MINULOSTI-2
Oba jsme hleděli do toho, do čeho se zabořil předek automobilu, a mne napadlo stáhnout dveřní okénko.
„Co to je za zvláštní hromadu. Jejda, já vidím nějaké velké mravence. “ vyhrkl jsem.
VAGONY
Pavel jel na motorce po silnici, co vedla podél železniční tratě, a už zdálky viděl malé nádraží, které si chtěl vyfotografovat. Byl nadšeným foto amatérem a fotografoval ledacos. A své nejpovedenější snímky publikoval na fotografických serverech.
„Škoda, že tu není nějaká parní lokomotiva,“ pomyslel si, když zastavil u budovy.
V ŽELEZNIČNÍM MUZEU-2
Čtveřice mladíků chodila sem a tam mezi starými vagóny a lokomotivy.
„Hele, tady je ruční drezína. “ zvolal náhle Patrik, který stál na částečně zarostlém kolejišti.
„Ta ještě možná pamatuje Rakousko Uhersko,“ pronesl Lukáš.
TIM A DIM-30
Tim ležel rozplácle na krokodýlu, přičemž pocítil žár na své zadnici. Krokodýl totiž na ocasu hořel.
„Jéééé…Dime, já hořím. “ zařval, prudce vyskočil a začal běhat sem a tam po místnosti.
NETYPICKY V MINULOSTI
Když mne sídlištní vynálezce pan Pokustón pozval na výlet do minulosti, tak jsem mu moc nevěřil. On to však myslel vážně a o jedné sobotě přijel před vchod se speciálně upraveným automobilem, vněmž bylo velké množství obleků a oděvů zrůzných historických období.
„Račte nasedat. Výlet do minulosti začíná.
NEBE NAD SOMMOU-38
Na obloze létala vkruzích čtveřice stíhacích letadel a jejich piloti se snažili dostat do výhodné střelecké pozice. Poručík Robert Fantes sváděl souboj sšedobílým Fokkerem a několikrát se mu podařilo na okamžik dostat nepřátelský stroj na mušku. Kulomet vpřední části kokpitu Airca zarachotil a sprška kulek dopadla na horní část levého křídla německé stíhačky. Její pilot provedl ostrý manévr do strany a zmizel Fantesovi ze zorného úhlu.
V ŽELEZNIČNÍM MUZEU
Čtveřice mladíků došla kvraku velké parní lokomotivy, která stála na zarostlé koleji nedaleko plotu, co ohrazoval areál železničního muzea.
„Tahle lokoška dojezdila už před hodně dávnou dobou,“ mínil David.
„Hodí se akorát tak do starýho železa. Jen by mne zajímalo, proč takovejhle vrak je vystavenej u vchodu,“ řekl Lukáš.
PARALELNÍ SVĚT-66
Po silnici jelo velkou rychlostní nákladní vozidlo, za kterým byla motorka spostranním vozíkem. Vté se nacházeli dva němečtí vojáci. A ten, co seděl ve vozíku, střílel ze samopalu. Na korbě nákladů ležel nadporučík Mirek Vincent a občas vystřelil zpušky.
NETYPICKY DOBROVOLNÝM HASIČEM-2
Pan Bělásek se rozhodl znás udělat profesionální dobrovolné hasiče, čehož chtěl dosáhnout intenzivním výcvikem. Nám však sházela hasičská výzbroj. Jak se mu jí podařilo sehnat, nám nebylo známo, ale sídlištní noviny psaly o náhlém nárůstu krádeží hasicích přístrojů a hadic.
Hasičský výcvik pojal pan Bělásek jako vojenské cvičení.
SVĚT ZA ZDÍ-39
Asim a Imar se zadívali na oblohu, kterou záhy začaly křižovat blesky, přičemž se ozývalo ohlušující dunění hromů. Vztyčení obří hadi vněkolika vteřinách zmizeli mezi skalisky, načež oblohu rozčísl oslepující zářící pruh. Zároveň se zintenzivnilo dunění hromů, při němž se začala třást zem.
„To je snad konec světa.
KDYŽ SE DORUČUJÍ ZÁSILKY-2
Roman ještě chvíli sledoval, jak dvě ženy zdomu honí kočku, která pronásledovala fretku. Pak však přistoupil ke zvonkům a zadíval se na jména, co byla na nich napsaná.
„To jsem zvědav, jestli bude někdo doma,“ řekl si, když stiskl jeden ze zvonků, na němž bylo napsané jméno jednoho zadresátů.
„Kdo je dole.
TIM A DIM-29
Tim sDimen vběhl do místnosti osvětlenou zapálenými svíčkami, které se nacházely ve stojanech. Vzápětí Tim klopýtl o malý stoleček, jenž se neúspěšně pokusil přeskočit. Dim zase narazil do velkého křesla, přes něhož přepadl a záhy na dlaždičkách udělal kotrmelec. Po něm zůstal ležet sprotáčejícími se panenkami na podlaze a užasle hleděl na černé holinky.
NETYPICKY DOBROVOLNÝM HASIČEM
Pan Bělásek si jednoho krásného dne vzpomněl, že je předsedou sboru dobrovolných hasičů, který jaksi už delší dobu nefunguje. A tak okamžitě vyvěsil plakáty, na kterých oznamoval obnovení činnosti sboru dobrovolných hasičů. Rozpomněl jsem si, že i já jsem byl členem a na určené místo ve stanový čas jsem se dostavil vhasičském obleku. Přišli i ostatní a díky pestrosti uniforem to vypadalo, jako když se sejdou hasiči zněkolika století.
NEBE NAD SOMMOU-37
Posádka dvoumístného dvojplošníku FE. 2B rámové konstrukce začala provádět průzkum fotografováním krajiny i psaním poznámek do zápisníku. Mnohem výše ve velkých kruzích létala dvojice dvojplošníků Airc DH. 2, též rámové konstrukce.
KDYŽ SE DORUČUJÍ ZÁSILKY
Roman zastavil dodávku na rohu dvou ulic a po vystoupení z kabiny začal hledat v jejím úložním prostoru tři zásilky. Zanedlouho je našel, načež je vzal do rukou, a když je dal na sebe, tak vykročil podél obrubníku chodníku. Díky balíkům neviděl pořádně před sebe a pojednou levým chodidlem šlápl do prázdna, načež okamžitě ztratil rovnováhu. Vzápětí vykřikl a dopadl na dlažbu ulice, na které se ocitly i tři zásilky.
PARALELNÍ SVĚT-65
Major Karel Pokorný rychle nasedl do kabiny náklaďáku, zatímco nadporučík Mirek Vincent vlezl na korbu. Na ní se přikrčil a přes namířenou pušku se zadíval na prostranství, nad kterým se rozplýval bílý kouř zdýmovnic. Hned uviděl několik německých vojáků, kteří spatřili nákladní vůz. To už major sešlápl pedál od plynu a náklaďák se rozjel po nerovném terénu prostranství.
NETYPICKÉ LOVENÍ 13 BOBŘÍKŮ-9
Přede mnou byl další bobřík zvaný Bobřík síly. Jeho splnění se mi zdálo být jednoduché. A tak jsem o jedné noci vnikl potají do tělocvičny školy. Brzo se mi pomocí rozsvícené baterky podařilo najít hrazdu, na kterou jsem se chtěl pětkrát přitáhnout.
SVĚT ZA ZDÍ-38
„Skrč se. “ vykřikl Asim na Imara, kněmuž se zpoza rohatého podstavce přibližoval obrovský had. Přitom namířil napnutý luk na hada a vzápětí vypálil šíp. Ten proletěl těsně nad Imarem, který se na schodech přikrčil.
KDYŽ SE NAKUPUJE-2
Marek před sebou tlačil nákupní vozík, snímž zanedlouho dojel kotočným proskleným dveřím. Přitom se zadíval na to, co bylo napsáno na plakátě, který byl vylepen na skle. To mělo za následek, že stále svozíkem jel za pohybující se skleněnou stěnou.
„Tati, my jdeme nazpátek.
TIM A DIM-28
Pod schodištěm vznikla valná hromada a zároveň se ozývala směsice výkřiků. Tim se vyplazil ze zmítajících se těl, přičemž uchopil do ruky svítící baterku. A vpruhu jejího světla vzápětí spatřil ležícího Dima, jemuž svítil do obličeje.
„Navrhuju rychle utíct.
NETYPICKÉ LOVENÍ 13 BOBŘÍKŮ-8
Bobřík zručnosti jsem začal plnit svelkou vervou. Má snaha o vyřezání třinácti koleček o průměru jednoho centimetru zlepenky, skončila přilepením nože, pak i mých prstů a nakonec jsem ke svému úžasu vrávoral celý oblepený po bytě. Záchrannou mi byla sprcha, kterou se mi podařilo spustit, přičemž mne stříkající vody přišpendlil na dno vany. Vní jsem svedl úspěšný boj shadicí sprchy, a ještě jsem se stačil osprchovat.
NEBE NAD SOMMOU-36
Za neutichajícího dunění děl začalo nádherně svítání. První sluneční paprsky se začaly prodírat mlžným oparem, který se jako závoj vznášel nad letištní plochou. Tou burácela dvojice motorů letadel rámové konstrukce stojících před hangárem. „Až se rozplyne mlha, tak bude krásný den,“ mínil nadporučík Ralph Ansell.
KDYŽ SE NAKUPUJE
Marek svíral vrukách volant a upřeně hleděl přes přední sklo, přičemž přemýšlel, jak co nejrychleji nakoupit. Vhlavě mu stále zněl hlas jeho ženy, která mu po mobilním telefonu říkala, co má nakoupit. A on si přitom vrychlosti psal jednotlivé věci na papírek.
„Tati, zapomněl si zahnout,“ řekl mu jeho syn Lukáš, který seděl na zadním sedadle.
PARALELNÍ SVĚT-64
Uměle vytvořená bílá mlha zdýmovnic zahalovala prostranství nedaleko lesa. Vněm zmateně pobíhali němečtí vojáci a český četníci, kteří vůbec nechápali, co se to děje. Dým zakrýval místo, ve kterém stál nákladní automobil, který měl kolem sebe vytvořenou ochrannou clonu proti spatření a přiblížení se kněmu. A to ztoho důvodu, že měl píchlé kolo, které major Karel Pokorný chtěl rychle vyměnit.
NETYPICKÉ LOVENÍ 13 BOBŘÍKŮ-7
Na lovení bobříka osamělosti jsem se velmi těšil. Představa deseti hodin samoty mne těšila. Chtěl jsem být originální, a tak jsem zablokoval kabinu výtahu vmezipatře. Vybaven spacákem, přenosným rozkládacím záchodem, plynovou maskou, pitím a jídlem jsem byl zcela připraven strávit deset a i možná více hodin ve výtahu.
SVĚT ZA ZDÍ-37
Přes napnutý luk hleděl Asim střídavě všemi směry na prostranství mezi skalisky. Uprostřed něho se nacházelo schodiště vytesané do skály, co vedlo kpodstavci, který měl tvar rohů. Do něho musel Asim umístit truhlici sdémonem zla. Ta se nacházela na schodech, na které jí upustil, když byl uchopen obřím hadem.
POŠŤÁCI NA SNĚHU-3
Poštovní dodávka smýkavou jízdou se pohybovala bílou ulicí a náhle se dostala do smyku, po kterém narazila do velké hromady sněhu.
„A jéje, to jsme zase dojeli, že,“ mínil Michal.
„Jen na chvíli. Hele, zatlač na předek a bude to dobrý,“ mínil Karel, který se marně snažil sdodávkou couvat.
TIM A DIM-27
Tim chvíli nehybně ležel na těle omráčeného německého vojáka, přičemž mžouravě hleděl do rozsvícené baterky.
„Dime, kde jsi. Já vidím světlo. “ vyhrkl zmateně a pomalu se začal zvedat.
NETYPICKÉ LOVENÍ 13 BOBŘÍKŮ-6
Dalším bobříkem, co byl na řadě vulovení, byl bobřík velkého mlčení. Rozhodl jsem se jej ulovit o víkendu, což se mi zdálo ideální a jednodušší, než se o něho pokoušet ve všedních dnech.
To sobotní ráno jsem vstal smyšlenkou, že nesmím do nedělního rána promluvit ani slovo. Zdálo se mi, že to bude jednoduché, ale poté, co se mi vkoupelně podařilo nechtěně vyrvat ze zdi kohoutek, tak mi začalo být jasné, že jeho lovení bude dramatické.
NEBE NAD SOMMOU-35
Major Harry Ransley stál před podrobnou mapou, která byla zavěšená na stěně, a na jedno její místo přiložil konec ukazovátka.
„Tak pánové, zítra brzo ráno vás čeká velmi důležitý let. Budete doprovázet jednu efédvojku, která bude provádět průzkum vtéto oblasti,“ sdělil poručíkovi Roberu Fantesovi a nadporučíkovi Ralphu Ansellovi.
„Tahle oblast je velmi důležitá pro naši ofenzívu.
POŠŤÁCI NA SNĚHU-2
Poštovní dodávka jela pomalu ulicí, u které se nacházelo velké volné prostranství. A na něj se zadíval Karel, který řídil.
„Hele, co kdybych zkusil trochu zasmykovat na támhle tom velkým plácku. “ řekl tázavě.
PARALELNÍ SVĚT-63
Nákladní vůz jel po silnici, kterou ze stran začal zahalovat dým zdýmovnic. Major Karel Pokorný sedící za volantem měl na očích brýle, které mu umožňovaly vidět normálně. A tak díky nim spatřil po neširoké silnici pomalu jedoucí vozidlo, jemuž se nebylo možné vyhnout.
„Držte se, pane nadporučíku.
NETYPICKÉ LOVENÍ 13 BOBŘÍKŮ-5
Svelkou chutí jsem se vrhnul do lovení bobříka květin. U něho jsem předpokládal, že nedojde kžádnému velkému rozruchu, který doprovázel lovení předchozích bobříků.
Má pozornost se upřela na záhonek plný květin, co se nacházel před domem vedle vchodu, kde jsem bydlel. To byla pýcha majitelky domu pani Blažkové.
SVĚT ZA ZDÍ-36
Asim po spatření obrovských hadů vytřeštil oči, načež postřehl, jak had, který byl po jeho pravé ruce, rozevřel tlamu. Zní ve zlomku vteřiny“vylétl“ obrovský jazyk, jímž byl vzápětí obtočený kolem pasu. Rychle se vzpamatoval a pravou rukou, ve které svíral meč, se prudce rozmáchl ve snaze hadí jazyk přeseknout. Zároveň byl jím vtahován do otevřené tlamy, přičemž had hlasitě syčel, až Asimovi zalehlo v uších.
POŠŤÁCI NA SNĚHU
Zasněženou ulicí jela pozvolna poštovní dodávka, která se náhle dostala do smyku.
„To nebyl zrovna dobrý nápad sem jet,“ řekl Michal.
„Klid, to bude dobrý,“ mínil Karel, který řídil.
TIM A DIM-26
Zeď se začala pomalu otevírat a Dim zhasl baterku, načež obouručně namířil před sebe samopal. Tim si vpokleku přiložil pažbu automatické pušky kobličeji a oba poté hleděli do tmy.
„Pomalu a vopatrně vpřed. “ řekl potichu Dim a jako první vykročil.
NETYPICKÉ LOVENÍ 13 BOBŘÍKŮ-4
Dalším bobříkem, co jsem měl ulovit, byl bobřík odvahy. Což o to, odvahu na jeho ulovení jsem měl, ale strach také. A tak jsem si jeho lov přetrénoval na jistých přechodech. I když svítila chodcům zelená, tak automobily občas stejně jezdily.
NEBE NAD SOMMOU-34
Poručík Robert Fantes s vytřeštěnýma očima hleděl přes kulomet na louku, po které kráčela kráva. A to přímo na místo, kde on chtěl se svým kouřícím letadlem nouzově přistát.
„Do hajz…. “ procedil mezi zuby a přitáhl k sobě řídicí páku.
NA LYŽÍCH DO PRÁCE
Lukáše probudilo zvonění budíku a on se rozespale posadil na posteli. Chvíli si mnul oči, pak za zívání vstal a došel k oknu. Překvapeně poté rozhrnul záclony, protože sídliště bylo pod velkou vrstvou sněhu, který stále padal.
„No nazdar.
PARALELNÍ SVĚT-62
Nadporučík Mirek Vincent se vyšvihnul do korby a poté hned dvakrát vystřelil zpušky na přibližující se německé vojáky. Major Karel Pokorný se vrhl na povrch silnice, přičemž nad ním prolétly dvě kulky. Zároveň rychle do pistole dal zásobník, načež se na silnici dvakrát překulil. Poté vleže obouručně zalícil zbraň na jednoho vojáka.
NETYPICKÉ LOVENÍ 13 BOBŘÍKŮ-3
Svelkou vervou jsem se vrhnul na plnění bobříka dobrých činů. A příležitost udělat dobrý skutek se mi naskytla záhy. Protože popeláři začali stávkovat, tak se kolem popelnic začaly hromadit odpadky a já jsem se rozhodl je odvést. Svůj automobil jsem zcela zaplnil odpadky a popelnice jsem spoutal řetězy a připojil je za vozidlo.
SVĚT ZA ZDÍ-35
Sedm mužů kráčelo mezi skalisky do kopce a přitom obezřetně hledělo všemi směry.
„Nevěřím, že tady na nás už nic nečíhá,“ řekl Imar.
„V to taky nevěřím,“ mínil Asim, který vpravé ruce svíral meč a vdruhé truhlici. Ta ukrývala démona zla, který mohl být poslán do pekel jen ztohoto kopce.
V OBLEŽENÍ SNĚHU-2
Kamil chodil po místnosti sem a tam se zapnutým rádiem vruce, přičemž poslouchal i lamentování Kláry.
„Tak co podnikneme. “ zeptala se Klára, když vypnul rádio.
„Pokusíme se dostat do vesnice.
TIM A DIM-25
Tim a Dim vrávorali po kamenném schodišti a navzájem se podpírali.
„Nestrkej mě ktomu vokraji nebo spadnem zase do toho vína. “ vyhrkl Dim.
„Já vyrovnávám svoje výkyvy.
NETYPICKÉ LOVENÍ 13 BOBŘÍKŮ-2
Další bobřík, kterého jsem chtěl ulovit, se jmenoval bobřík záchrany. Na jeho plnění jsem se velmi těšil, protože jsem měl osobně velké zkušenosti se svými úrazy a jinými zdravotními problémy. Telefonní číslo na policii, hasiče a záchranku jsem dobře znal díky mým častým telefonátům. Adresy jsem také znal a vnitřky budov mi též byly dobře známy.
NEBE NAD SOMMOU-33
Když poručík Robert Fantes postřehl nečekaný pohyb pozorovatele za kulometem, tak strhl Airco do strany. Přitom se instinktivně v kokpitu přikrčil a zároveň kolem něho prolétlo několik kulek.
„Ten parchant předstíral mrtvýho. “ proběhlo mu hlavou, načež ostrým manévrem stočil letadlo k tmavě hnědému Albatrosovi.
V OBLEŽENÍ SNĚHU
Kamila vzbudilo zacloumání, načež otevřel oči a spatřil rozmazaně tvář Kláry.
„Vstávej, stala se šílená věc. “ řekla mu ona.
„Co se stalo.
PARALELNÍ SVĚT-61
Automobil s černými kříži a čtyřmi Němci se rychle přibližoval ke stojícímu nákladnímu vozidlu. U jeho zadní části stál major Pokorný s nadporučíkem Vincentem a u nohou měli bednu, kterou nestačili dát na korbu.
„Rychle se je pokusíme uspat. Máte ještě nějaké uspávací střely.
NETYPICKÉ LOVENÍ 13 BOBŘÍKŮ
Jako fanda Foglarovek jsem se rozhodl, že ulovím všech 13 bobříků. A tak jsem ještě za tmy vnikl na sídlištní stadion a začal jsem sportem lovit bobříka mrštnosti. Ten spočíval vběhu, ve skoku do výšky a do dálky. Abych opravdu absolvoval běh na 50, 60 a 100 metrů, tak jsem si zakoupil mnoho vysunovacích metrů, které jsem všechny roztáhnul na běžecké dráze a zatížil je kameny.
SVĚT ZA ZDÍ-34
Těsně nad povrchem pláně se vznášel mlžný opar, v němž stála početnější skupina koní s bojovníky v sedlech. Vysoko nad nimi kroužil za křiku dravý pták, zatímco muži užasle hleděli všemi směry do dálky.
„Tak to je teda něco. Vosm stejných kopců a nad každým svítí slunce,“ řekl Imar.
POŠŤÁCKÝ VEČÍREK-2
V místnosti baru panoval díky pošťákům rozruch a vedoucí Stehlík vše zděšeně sledoval.
„Roberte, už to začíná připomínat minulej rok,“ ozval se rozesmátě dispečer Novák.
„Tobě to je k smíchu. Aby nás zase nevyhodili.
TIM A DIM-24
Proud červené tekutiny se prudkým proudem valil zobrovského sudu a vní se za křiku plácala dvojice postav.
„To se ti zase ty pitomče, něco povedlo. “ rozkřiknul se Dim. „Já jen narazil sud.
NETYPICKÉ STĚHOVÁNÍ GAUČE-3
Když se otevřely dveře nákladního výtahu, tak jsem zněho vysokozdvižným vozíkem vycouval. A ke svému překvapení jsem zjistil, že se nacházím vpodzemních garážích. Chvíli jsem jezdil mezi zaparkovanými automobily, načež jsem spatřil výjezd ven. Užasle se tvářící muž ve vrátnici závoru nezdvihl a mně se nějak nechtělo brzdit.
NEBE NAD SOMMOU-32
Šestice letadel rámové konstrukce svrtulemi za kokpitem letěla směrem kfrontové linii, na které se tvrdě bojovalo.
Poručík Robert Fantes letící vjednom ze dvou tříčlenných rojů se rozhlížel po obloze. Vlevo vdálce rozpoznal město Amiens, ale svou pozornost soustředil do prostoru, kam letěli. Netrvalo to dlouho a jako ostatním letcům se mu naskytl pohled na početnou formaci letadel, která se nacházela nad rozstříleným městečkem La Boisselles.
POŠŤÁCKÝ VEČÍREK
Velkou barovou místností se rozléhal hluk, který zvláště vycházel od podlouhlého stolu, u něhož se nacházela bujaře rozveselená skupina lidí.
„Dneska to tady pořádně rozjedeme. “ vyhrkl Josef Novák, který dělal na poště dispečera.
„Abychom to nepřehnali a neměli vostudu jako minulej rok,“ řekl Robert Stehlík, jenž byl vedoucím.
PARALELNÍ SVĚT-60
Major Karel Pokorný sešlápnul pozvolna pedál od brzd a přitom se díval na dva německé vojáky. Jeden z nich zvedal ruku, čímž mu naznačoval, aby zastavil. Za okamžik nákladní vůz zabrzdil, přičemž pomalu začal zvedat pravou ruku, vníž svíral pistoli. Zároveň střídavě hleděl na oba Němce.
NETYPICKÉ STĚHOVÁNÍ GAUČE-2
Protože mi nevyhovovalo sedět vobývacím pokoji na koberci, tak jsem se pokusil nastartovat své auto a dojet do obchodního centra. Automobil se kmému překvapení rozjel, ale po nějaké době jeho motor ztichl a mně nezbylo nic jiného, než jej dotlačit na parkoviště před nákupní centrum. Mé kroky pak směřovaly do obchodu snábytkem, kde se má pozornost soustředila na gauče. Všechny jsem si pozorně prohlédl i vyzkoušel.
SVĚT ZA ZDÍ-33
Mlha se líně převalovala mezi skalami, od nichž se odrážel dusot jedoucích koní s jezdci. Včele mužů na koních jel Asim, který neustále hleděl na dravého ptáka, jenž krouživě létal před nimi a vedl je ke kopci, na něhož chtěli dát truhlu sdémonem zla.
„Máme sice náskok, ale musíme jet co nejrychleji. Navarové určitě za námi vyrazili ještě před svítáním,“ mínil Asim.
VZHŮRU NA STŘECHU!-3
Martin sedel na trávě a držel se za hlavu, přičemž sprostě nadával.
„Radši to vyčištěný komínu necháme kominíkovi,“ mínila Dana.
„Já to zvládnu, neboj. “ vyhrkl Martin a rychle se postavil.
TIM A DIM-23
Dim měl nepříjemný pocit, že má hlavu naraženou ve kbelíku, přičemž cítil, že na něm sedí Tim.
„Jééé Dime, kam jsme se to dostali. Já nic nevidím. “ uslyšel hlas Tima.
NETYPICKÉ STĚHOVÁNÍ GAUČE
Už nějaký čas jsem při sezení na gauči pozoroval, že se má on tendenci rozpadávat. Začal také poněkud pelichat a občas jsem se propadl do jeho nitra. A když jednoho večera se zněho vymrštilo několik per, která mne katapultovala ke stropu, tak jsem se rozhodl, že si pořídím nový gauč. Tudíž druhý den jsem začal řešit, jak gauč odstěhovat zbytu.
NEBE NAD SOMMOU-31
Nad letištní plochou se klenula modrá obloha sbělostnými mráčky, přičemž zdálky bylo slyšet dunění děl. Tohle všechno vnímala šestice mužů vleteckých oblecích, kteří seděli ve stínu hangáru.
Poručík Robert Fantes seděl vhoupacím křesle a zamyšleně se díval na oblohu. Zrak upíral na jednotlivá oblaka a některá ho zaujala svými tvary.
VZHŮRU NA STŘECHU!-2
Martin sDanou stál před chatou a oba se dívali na střechu, na níž se on chtěl dostat, aby vyčistil komín.
„Budu na ní muset vlízt klasickým způsobem,“ pronesl a rozhlédl se po zahradě.
„Žebřík je ve sklepě,“ řekla mu Dana.
„Máme přeci někde i ty velký štafle.
PARALELNÍ SVĚT-59
Major Karel Pokorný seděl za volantem nákladního vozu, snímž velkou rychlostí couval. Přitom střídavě koukal na rozevřený kufřík, vněmž se nacházel malý monitor sklávesnicí. A na jeho obrazovce viděl zptačí perspektivy silnici, po které jel. Tenhle pohled mu umožňovala mikro kamera, co byla zabudovaná vmini letadélku, co se vznášelo vochranné cloně proti spatření, a které na dálku joystickem mohl ovládat.
NETYPICKÝ VÝLET DO PŘÍRODY-5
Vykračoval jsem si to lesem a opět jsem nevěděl, kam vlastně jdu. To mi však nevadilo, jelikož se mi v lese líbilo, přičemž mi bylo jasné, že stejně někam dojdu. A za nějaký čas jsem došel k potoku, přes který vedlo dřevěné přemostění. Po mém vkročení na něho, však záhy už nevedlo a mně neunikla ta skutečnost, že sedím v proudící vodě.
SVĚT ZA ZDÍ-32
Na břehu jezera rozháněli muži na koních stovky koní, zatímco Asim snavarským králem došel na konec přemostění.
„Přišel čas, abych se stebou králi rozloučil,“ řekl Asim.
„Máš jen kopu štěstí. Ale věčně ho mít nebudeš.
VZHŮRU NA STŘECHU!
Místnost se vchatě zaplnila černým kouřem, přičemž se ozvalo kašlání, které doprovázelo velké množství nadávek. A za okamžik se prudce otevřely dveře a zchaty vyběhla dvojice postav.
„To je strašný. Ten komín potřebuje vyčistit.
TIM A DIM-22
Dim strkal prsty do úst a zároveň se mu chvěly ruce.
„Ty debile, co tě to napadlo mě udeřit do tváří. Co když jsem nějaký střepy spolknul. “ vyhrkl na Tima.
NETYPICKÝ VÝLET DO PŘÍRODY-4
Chodil jsem lesem a má snaha najít modrou značku nebyla úspěšná. Za to jsem dvakrát zakopnul o stejný pařez, což znamenalo, že chodím asi pořád dokola. Po dalším bloudění se mi opět podařilo zakopnout zase o ten pařez, ale nejenom o něj. „Jau.
NEBE NAD SOMMOU-30
Šedozelený Fokker provedl na obloze vzdušný půlkruh, jímž se dostal do prostoru za ocasní plochy Airca. Vjeho kokpitu sedící nadporučík Robert Fantes na poslední okamžik strhl letadlo prudce do strany a proud olova zkulometu prolétl neškodně vzduchem.
„Tak teď jsem mu vydán na milost a nemilost,“ pomyslel si Fantes, který nemohl kvůli zaseknutému kulometu střílet. A snaha o jeho zprovoznění boucháním kladívkem do něho byla marná.
MAGNETICKÁ ZÁSILKA-2
Poštovní dodávka jela ulicí a za chvíli zastavila u velké budovy. „To se budou vpodatelně lidi divit, až jim ten balík přineseme,“ řekl súsměvem Michal a vystoupil. „Jen jestli ho vodtrhneme vod podlahy,“ pronesl Pavel, který po vystoupení otevřel boční dveře vozu. „Neboj, já ho vodtrhnu.
PARALELNÍ SVĚT-58
Nákladní vůz vyjel zlesa na silnici, po které jel jen chvíli, načež se zastavil vmístě, kde byla utržená krajnice.
„A teď musíme ty čtyři bedny rychle dostat na korbu. Vy nadporučíku přitom neustále koukejte na hodinky, jestli se knám někdo neblíží. “ pronesl major Karel Pokorný, když vyskočil zkabiny.
NETYPICKÝ VÝLET DO PŘÍRODY-3
Kráčel jsem si to zvesela po modré značce, ale jen do té chvíle, než mi došlo, že už delší čas nikde na stromech onu značku nevidím. „Sakra, kam se tak najednou ztratila. Asi jsem poněkud sešel zcesty,“ napadlo mne, když jsem se prodíral hustým porostem. Zanedlouho se však přede mnou objevila velká mýtina, která se nacházela na kopci.
SVĚT ZA ZDÍ-31
Navarští vojáci stojící na břehu upřeně hleděli na most, který se klenul přes zelené jezero. Na něm stála dvojice postav, kníž od Ďáblovy hory přijížděla početná skupina jezdců na koních.
„Králi, tvůj život teď záleží na tvých vojácích,“ řekl Asim navarskému králi, jemuž držel čepel meče u krku.
„Co zamýšlíš.
MAGNETICKÁ ZÁSILKA
Pavel sundával postupně z pásu zásilky a dával je do úložního prostoru dodávky. Zanedlouho mu na pásu zbyl poslední větší balík, který obouručně uchopil, ale k jeho překvapení jej nenadzvednul. „Zatraceně, co to s ním je. “ zeptal se překvapeně a opětovně napnul síly.
TIM A DIM-21
Po chodbě běžela početná skupina německých vojáků, vjejímž čele byl důstojník sovázanou hlavou.
„Ty dva parchanty musíme vokamžitě najít. A já jim vosobně vystřelím mozek zhlavy. “ křičel kapitán.
NETYPICKÝ VÝLET DO PŘÍRODY-2
Rychlík si to uháněl krajinou a já jsem se jí snažil vnímat přes okno. To ale moc dobře nešlo, jelikož sklo bylo poněkud špinavé. A tak jsem okno chtěl otevřít. To se však zaseklo, tudíž jsem se rozhodl jít do jiného kupé.
NEBE NAD SOMMOU-29
Šest dvojplošníků Airco D. H. 2 rámové konstrukce, se srovnalo ve stoupavém letu do řady vedle sebe, zatímco pětice F. E.
KDYŽ SE TOČÍ GROTESKOVÁ SCÉNKA-2
Patrik upřeně hleděl na malou obrazovku kamery a po chvíli řekl. „Připravte se, akcéé. “ Za okamžik ke sloupu došel Lukáš sDavidem, kteří měli na sobě staré šaty a vruce drželi stočené plakáty a kbelík slepidlem. „Stop.
PARALELNÍ SVĚT-57
Major Karel Pokorný si prohrábl vlasy a zachmuřeně hleděl na obrazovku monitoru ve vnitřku otevřeného kufříku. Na ní viděl motorku sčetníkem, který zastavil na silnici u místa, kde ve voze seděli dva němečtí důstojníci, které Pokorný střelil uspávacími střelami. A do automobilu je posadil tak, aby to vypadalo, že odpočívají.
„Co se děje.
NETYPICKÝ VÝLET DO PŘÍRODY
Hezké počasí o víkendu mne zlákalo podniknout výlet do přírody. A tak jsem popadl batoh a vyrazil jsem smapami směr nádraží. Cestou kněmu jsem se rozhodoval, kam vlastně půjdu na výlet. Ve frontě na lístky u pokladny jsem zuřivě zkoumal několik map najednou, přičemž na mne ostatní čekající lidé užasle hleděli.
SVĚT ZA ZDÍ-30
Navarský král skřikem udělal prudký pohyb mečem, kterým hodlal bodnout Asima. On se však na zemi rychle překulil do strany a zároveň oběma nohama kopnul krále do nohou. Ten vpředklonu ztratil rovnováhu, přičemž špička čepele dopadla na povrch přemostění. Ve zlomku vteřiny se pokusil mečem zasáhnout Asima, který se však ve stejný okamžik zlehu vrhl na stojícího navarského krále.
KDYŽ SE TOČÍ GROTESKOVÁ SCÉNKA
Automobil jel okrajovou čtvrtí města, vníž se nacházela stará zástavba a opuštěné tovární haly. „A támhle vlevo bude ideální místo kfilmování tý naší scénky. Nikdo a nic nás tam nebude rušit,“ řekl Patrik, který seděl za volantem. „V to doufám.
TIM A DIM-20
Tim a Dim běželi chodbou a neustále se otáčeli za sebe. Přitom do sebe navzájem vrazili a dopadli na povrch chodby.
„Dime, už mě nebaví pořád utíkat. “ pronesl Tim.
NETYPICKÉ HLEDÁNÍ KEŠÍ-4
Vešel jsem do ulice, v níž měla být ukrytá další keš. Podle nápovědných informací se měla nacházet vedle kamenné zdi v otvoru, v němž byla mříž. A záhy jsem se nenápadnou chůzi přibližoval k onomu místu ve zdi. Nějakým řízením osudu jsem však narazil do jakéhosi stroje, který se mým přičiněním dal do pohybu.
NEBE NAD SOMMOU-28
Osm dvojmístných dvojplošníků rámové konstrukce FE. 2B, jenž nesly bomby, letělo směrem k německému letišti, zatímco šestice Airc D. H. 2, též rámové konstrukce, letěla klikatě nad nimi.
CESTA DO PRÁCE-3
Žena sedící na lavičce vytřeštila oči, když postřehla postavu, která dopadla na povrch nástupiště. A ta se vzápětí za nadávání ocitla u jejich nohou.
„Pardon, já jsem zakopnul,“ vyhrkl omluvně Milan, který polovinou těla zajel pod lavičku a zkoprněle hleděl na ženu. Poté se vysoukal, postavil se a rychle se rozeběhl ke schodišti.
PARALELNÍ SVĚT-56
Major Karel Pokorný dotáhl uspaného četníka do místnosti, v níž se nacházel nadporučík Mirek Vincent.
„Tak tohle jsme zvládli. Dokud je tady někdo nenajde, tak žádný poplach nenastane,“ pronesl major.
„To je naprosto šílená situace.
NETYPICKÉ HLEDÁNÍ KEŠÍ-3
Po pádu do sklepních prostor kostela jsem vnich poněkud ztratil orientaci, což vyústilo vmoje vniknutí do jakési místnosti. Vní jsem se nějakým řízením osudu zamotal do podivného oblečení, které bylo na věšáku. A o něco později jsem vyvrávoral zmístnosti, načež následoval náraz do něčeho, co připomínalo kazatelnu. „Co to tady vyvádíte vmém rezervním farářském obleku.
SVĚT ZA ZDÍ-29
Na přemostění přes zelené jezero za řinkotu mečů sváděla dvojice postav souboj. Asim opakovaně vykrýval mečem výpady navarského krále, který měl ve tváři kamenný výraz.
„S mečem to celkem umíš, ale myslel jsem si, že jsi lepší,“ pronesl král Navarů.
„Ty jsi králi zatím nic moc také nepředvedl,“ řekl mu Asim.
CESTA DO PRÁCE-2
Milan běžel přes trávník směrem k autobusové zastávce, když náhle zakopl. Vzápětí se rozplácl na trávníku a ke svému zděšení se mu nos zaryl do psího exkrementu.
„Néééé. “ vydralo se mu z úst, přičemž se rychle postavil na nohy.
TIM A DIM-19
Do zdi vedle otvoru okna se zaryly kulky a Tim zpříčený s obrazem v jeho vnitřku se zkoprněle zadíval na Dima. Ten se křečovitě držel za ochoz pod oknem a užasle se zahleděl na Tima.
„Dime, někdo asi vystřelil. “ vyhrkl Tim.
NETYPICKÉ HLEDÁNÍ KEŠÍ-2
Další keš měla být ukrytá někde poblíž kostela, a tak jsem konomu kostelu došel. Jeho prostranství bylo ohrazeno nevysokým plotem a já jsem se rozhodl, že jej srozběhem přeskočím. Po nárazu do zasklené vývěšky u plotu, se mi zajiskřilo před očima, a já jsem se ocitl zaražený votevřené popelnici. Chvíli trvalo, než se mi vše vhlavě srovnalo, načež bylo mou snahou se zpopelnice dostat.
NEBE NAD SOMMOU-27
Když poručík Robert Fantes došel do místnosti, vníž byla skupinka letců, tak jen letmo pohlédl na nástěnný kalendář. Na něm bylo datum pondělí 1. července 1916. Už od předchozího večera věděl, že dnes ráno začne ofenzíva na řece Sommě, které předcházelo několika denní mohutné dělostřelecké ostřelování německých pozic.
CESTA DO PRÁCE
Milan chvatně došel ke svému zaparkovanému automobilu, rychle do něho nasedl a nastartoval jej. Sotva sním však ujel několik desítek metrů, tak se ozvala velká rána. Lekl se, vytřeštil oči a sešlápl pedál od brzd. Chvíli zkoprněle hleděl před sebe a poté zvozu vystoupil.
PARALELNÍ SVĚT-55
„To je špatný, vtom autě přijeli tři četníci. Určitě půjdou dovnitř. “ řekl major Karel Pokorný, který měl na očích brýle, které mu umožňovaly hledět skrz zeď.
NETYPICKÉ HLEDÁNÍ KEŠÍ
Když jsem se dozvěděl o existenci internetové hry Hledání keší, tak jsem se rozhodl do ní zapojit. A tak vybaven GPS přístrojem a mapou, která označovala místa, kde jsou schované krabičky, jsem vyrazil do ulic města. Jedna keš měla být ukrytá vparku, v nějakém stromě. Podle souřadnic jsem sGPS vruce vyrazil to místo ukrytu krabičky hledat.
SVĚT ZA ZDÍ-28
Šípy dopadly těsně za ležícím Asimem na povrch mostu a on se přes řvoucího zraněného bojovníka zadíval na přibližující dvojici Navarů sluky. Vzápětí se mírně nadzvedl, oběma rukama uchopil vojáka a jeho tělo dal před sebe, přičemž poklekl. To už vzduchem letěly další dva šípy a ty se záhy zapíchly do těla bojovníka. Ten zařval a zůstal vrukách Asima bezvládný.
JEDNO RÁNO NA POŠTĚ-14-2
Vedoucí Robert Stehlík sbalíkem vrukách kráčel po chodbě, když se náhle otevřely dveře od kanceláře dispečera. Stehlík vytřeštil oči a vzápětí se chodbou rozlehla rána doprovázenávýkřikem. „Nazdar Roberte, co se tady válíš. Snad nejsi nametenéj.
TIM A DIM-18
Německý kapitán se na dlaždičkách chodby posadil a zadíval se na dvě boule, co měl na čele, a které vypadaly jako dva menší rohy.
„Já toho hajzla, co mi tohle udělal, stokrát zabiju. “ vyhrkl důstojník, přičemž si boule ohmatával a bolestí opakovaně vyjekával. Pak zpovrchu chodby sebral pistoli, vstal a rázným krokem vykročil.
NETYPICKY SE VZNÁŠEDLEM
Protože doprava vulicích města kolabovala a zlepšení kvůli neschopnosti jistých institucí realizovat silniční obchvaty bylo vnedohlednu, tak mi vhlavě uzrál nápad na sestrojení vznášedla. Můj pradědeček, který byl ztřeštěným vynálezcem, po sobě zanechal plánek na jeho zkonstruování. A já jsem byl rozhodnutý podle něho postupovat.
Když jsem došel ke garážím, tak mne překvapila ta skutečnost, že mojí garáž někdo ukradl.
NEBE NAD SOMMOU-26
Na obloze se začaly objevovat černé chomáče srozprasky granátů, které znamenaly palbu německých protiletadlových děl. Poručík Robert Fantes spatřil ve směru britských linií letět osamělé letadlo, vněmž rozpoznal britské Airco. A to znamenalo, že jeho pilot nadporučík John Elliot přežil souboj sněmeckým Fokkerem. Ten na obloze nebyl nikde kvidění, což mohlo znamenat, že Elliot jej sestřelil nebo německý stíhač ze souboje znějakého důvodu ulétl.
JEDNO RÁNO NA POŠTĚ-14
Jan Mráček se zadíval na obrovskou hromadu zásilek a měl sto chutí do nich začít kopat. „Já snad ztěch balíků postavím pyramidu. “ vyhrkl naštvaně a záhy jí začal stavět. „Co to děláš.
PARALELNÍ SVĚT-54
Sotva četník bezvládně klesl na podlahu, tak major Karel Pokorný slezl zrámu okna a přikrčeně pod ním poklekl. Zároveň si zčela stáhnul na oči brýle, které mu umožňovaly rentgenové vidění skrz zdi. Ve vedlejší místnosti se nacházel další četník, hajný, uspávací střelou uspaný četník a vbezvědomí nadporučík Mirek Vincent, jehož hodlal Pokorný zachránit.
„Musím na ně vletět a rychle je uspat,“ pomyslel si major, jenž se přikrčeně přibližoval kpootevřeným dveřím místnosti.
NETYPICKÉ HRANÍ NA HUDEBNÍ NÁSTROJE
Když jsem se dozvěděl, že sídlištní organizátor pan Bělásek dává dohromady orchestr pro hraní všech hudebních žánrů, tak jsem se hned běžel přihlásit. Představa muzicírování, plných sálů a ječících fanynek, mne zcela pohltila. Doma jsem měl vlastnoručně sestrojenou elektrickou baskytaru, která se však na první pohled od jiných kytar poněkud odlišovala. A nebylo divu, jelikož vznikla předěláním kontrabasu.
SVĚT ZA ZDÍ-27
Navarský král se vsedle koně upřeně zadíval na vzdálený konec přemostění, na kterém spatřil postavu struhlicí.
„Králi, je mimo dostřel šípů,“ řekl jeden zbojovníků.
„Není hloupej,“ mínil král.
„I když vyzval na souboj vás, tak mi králi dovolte, abych vám pro tu truhlu došel.
TŘI MUŽI VE VÝTAHU-4
Pan Kumpošt si střídavě přejížděl levou rukou rameno a pravou část hlavy, přičemž se tvářil naštvaně. „My jsme vám to říkali, abyste to nedělal,“ pronesl pan Rybín. „Tu poznámku, vo tom blbci, jsem slyšel. “ vyhrkl Kumpošt.
TIM A DIM-17
Německý kapitán s boulí na čele kráčel chodbou a byl brunátný vzteky.
„Vy idiotííí. Kde jste všichni. “ rozkřiknul se naštvaně a přitom došel ke schodišti, u něhož seděl v květináči zaražený a otřesený Dim.
NETYPICKÁ PROCHÁZKA MĚSTEM-3
Vhouštinách parku jsem se motal jako ten vítr vbedně a až po nějaké době se mi podařilo znich vylézt. A sotva se tak stalo, rozkřičela se přede mnou dvojice žen, která seděla na lavičce.
„To je nějaký exhibicionista. “ vyjekla jedna z nich.
NEBE NAD SOMMOU-25
Dvojplošník Airco rámové konstrukce, se přibližoval ktrojici letadel, která sváděla vzdušný souboj. Vjeho kokpitu sedící poručík Robert Fantes začal střílet krátké dávky zněkolika desítek metrů na jednoho zFokkerů. Německý pilot se okamžitě odpoutal od souboje sbritským letounem, zatímco Fantes hbitě vkulometu vyměnil prázdný kulatý zásobník za plný. A poté stočil Airco na nepřátelskou stíhačku, která prováděla klesavou zatáčku.
TŘI MUŽI VE VÝTAHU-3
„Baví vás to hodně mlátit do těch dveří. “ zeptal se pan Farták pana Kumpošta, který opětovně usedl na podlahu kabiny výtahu a díval se na zčervenalé dlaně. „Nenapadá mě nic lepšího. Kdyby šlo zavolat, tak klidně zavolám.
PARALELNÍ SVĚT-53
Nákladní vůz jel po lesní cestě a směřoval kvesnici, co se nacházela nedaleko za lesem. Za volantem sedící major Karel Pokorný střídavě hleděl na cestu a do monitoru, co byl vkufříku, na jehož obrazovce viděl rentgenově les zptačí perspektivy. Tenhle pohled mu umožňovala mikro kamera, co byla zabudovaná vmini letadélku, které pod ochranou clonou proti spatření na dálku ovládal.
Pokorný po chvíli náklaďák zastavil a zadíval se pozorně vpravo do lesního prostoru.
NETYPICKÁ PROCHÁZKA MĚSTEM-2
Vykračoval jsem si to ulicemi města a bylo mou snahou vychutnávat si jeho krásu. To však skončilo vtu chvíli, když jsem narazil do cedule, která označovala výkop. Jakýsi pracovník, který se o ni opíral spivem vruce, stáhlým výkřikem do něho spadl.
„Já vám pomůžu nahoru.
SVĚT ZA ZDÍ-26
Na začátku kamenného přemostění, co vedlo přes zelené jezero, seděl na bílém koni ve stříbrném oděvu navarský král a upřeně hleděl na vzdálený břeh. Na něm se tyčila černá skála ve tvaru Ďáblovy hlavy, a před prostranstvím, u něhož bylo velké množství balvanů, leželo mnoho mrtvých bojovníků i koní. Za jedním zkamenů stálpřikrčené Asim a upíral zrak na postavu na bílém koni, za níž na břehu stálo několik stovek bojovníků.
„Hej vy tam.
TŘI MUŽI VE VÝTAHU-2
Pan Kumpošt vztekle ještě několikrát kopnul do horní části dveří, které se nacházely před stojící kabinou výtahu a poté usedl při stěně na podlahu. „Tak už jste se vykřičel a vykopal. “ zeptal se pan Farták. „Nestarejte se.
TIM A DIM-16
Tim a Dim utíkali chodbou, když se náhle Tim zeptal. „Dime, proč pořád běháme dokola. “
„Jak si na to přišel. “ otázal se užasle Dim.
NETYPICKÁ PROCHÁZKA MĚSTEM
O jednom víkendovém dnu jsem se rozhodl pro procházku městem a chtěl jsem si vychutnat jeho krásu. A tak jsem rázně vkročil do ulic. Při jednom kroku mi však neunikla ta skutečnost, že mám pod chodidlem prázdno. A vzápětí se mne zmocnil pocit, že padám do kanálu.
NEBE NAD SOMMOU-24
Se zatnutými zuby poručík Robert Fantes těkal zrakem po čtveřici přibližujících se německých letadel, načež stočil Airco trochu do strany. Přitom v mířidle kulometu, co měl před sebou, uviděl předek jednoho Fokkera. Pohotově krátce stiskl spoušť a v následujících vteřinách vypálil opakovaně krátké dávky na další nepřátelské stíhačky. Z nich dvě na něho zaútočily, zatímco druhá dvojice Fokkerů letěla ke vzdálenější dvojici britských letadel.
TŘI MUŽI VE VÝTAHU
Pan Kumpošt vyběhl ze dveří bytu, zabouchnul je, klíčem otočil v zámku a poté se několika dlouhými kroky ocitl u výtahových dveří. Hned stiskl tlačítko, přičemž se zadíval nervózně na hodinky. Kabina výtahu přijela zachvíli a on rychlým pohybem otevřel dveře, načež vstoupil do kabiny. Přitom pravou ruku natáhnul k tlačítkům, ale ve stejný okamžik se za ním ozval hlas souseda pana Fartáka.
PARALELNÍ SVĚT-52
Na asfaltové silnici stál tmavý mercedes, jemuž brumlal spuštěný motor. Za volantem seděl major Karel Pokorný, který střídavě hleděl přes přední sklo a na kufřík, co měl na sedačce vedle sebe. V jeho nitru byla obrazovka, na níž viděl z ptačí perspektivy krajinu se silnicí. Tohle mu umožňovala mikro kamera, co byla zabudovaná v mini letadélku, které na dálku ovládal, a jenž se v ochranné cloně proti spatření vznášelo vysoko na obloze.
NETYPICKÉ SEZNAMOVÁNÍ-2
Na chodbě jsem si to namířil k pokladně, jelikož zvací plakát na seznamovací akci upozorňoval na vstupné. K mému překvapení však byla zavřená. Zároveň mému sluchu neunikly podivné zvuky, které se ozývaly z vnitřku pokladny. A tak jsem zabušil na zavřené a zakryté okénko.
SVĚT ZA ZDÍ-25
Přes hřívu koně hleděl přikrčený Asim na povrch mostu, na jehož konci bylo velké prostranství, na kterém se nacházelo velké množství kamenů. Za okamžik trojice koní tryskem dojela před balvany, přičemž jezdci hbitě seskočili ze sedel a rozeběhli se ke kamenům. Zároveň několik desítek jezdců se blížilo na konec kamenného přemostění, které překlenovalo zelené jezero. Asim v běhu uskakoval do strany, čímž znesnadňoval navarským bojovníkům míření šípů, které vystřelovali.
KDYŽ SI NA POŠŤÁKA ZASEDNE SMŮLA-2
Mirek se zásilkou došel ke vchodu do domu a zadíval se na zvonky. A když přiložil ukazováček na jeden ze zvonků, tak náhle pocítil, jak mu na hlavu dopadá sprška vody.
„Jééé…Co to je. “ vyjekl, prudce sebou škubnul a uskočil do strany.
TIM A DIM-15
Tim si sundal z hlavy rouru a zadíval se na Dima, který seděl s naraženou rourou na hlavě vedle něho.
„Jééé Dime, proč si tu rouru nesundáš. “ zeptal se ho.
„To je blbá votázka.
NETYPICKÉ SEZNAMOVÁNÍ
Rozhodl jsem se, že zkusím štěstí a zúčastním se seznamovací akce, kterou pořádal známý organizátor všeho možného i nemožného pan Bělásek. Bylo mi jasné, že základem úspěchu je vzhled. Strávil jsem dost času před zrcadlem vylepšování svého zevnějšku vším, co mělo mít nějaký účinek na pleť a vlasy. Asi jsem to přehnal, protože konečky vlasů se mi dotkly stropu a na obličeji se mi objevilo mnoho podivných fleků, pupínků a také mně neunikla ta skutečnost, že mi natekl.
NEBE NAD SOMMOU-23
Vysoko na obloze letěla čtveřice letadel, která začala kopírovat britské zákopy. Poručík Robert Fantes se nacházel ve čtvrtém letounu, zjehož kokpitu měl dobrý výhled na Airca rámové konstrukce. Ve dvou znich letěli noví piloti, pro které to byl první let nad frontovou linií. Fantes si dobře dokázal představit, jaké mají nováčci pocity.
KDYŽ SI NA POŠŤÁKA ZASEDNE SMŮLA
Mirek zachmuřeně hleděl přes přední sklo na stojící auta u chodníků a přemýšlel, kde poštovní dodávku zaparkuje. Po chvíli uviděl na konci ulice volné místo a hned kněmu přijel. Najel levými koly na velký obrubník chodníku, přičemž se vůz hodně naklonil na stranu a on zároveň uslyšel, jak se vúložním prostoru přemístily za rachotu zásilky. „Krucinál.
PARALELNÍ SVĚT-51
Major Karel Pokorný pravou dlaní zajel do kapsy obleku, v níž měl pistoli. Zároveň hleděl na německého důstojníka, jemuž se v rukách rozevřel kufřík. A v jeho vnitřku se objevila obrazovka s klávesnicí a joystickem.
„Was ist das.
NETYPICKY V TELEVIZNÍ SOUTĚŽI-2
Soutěž v televizním studiu už začala a já jsem nechtěl přijít o její začátek. Jenže jsem se nacházel zakutálený v rohu místnosti. Při mém snažení o postavení se na nohy mi neunikla ta skutečnost, že mám na sobě namotané nějaké kabely.
„Co to tady člověče, vyvádíte.
SVĚT ZA ZDÍ-24
Když Asim dorazil sbojovníky kvýchodu ze skály, tak našel ostatní muže přikrčené za kameny sluky vrukách.
ČTYŘKOLO-2
Po schodech na chodník snesla čtveřice mladíků vcyklistických dresech čtyřkolo, na něhož pak nasedla. „To jako pojedeš včele. “ zeptal se Patrik. „A proč bych neměl.
TIM A DIM-14
Dim svytřeštěnýma očima hleděl na přibližující se stěnu, do níž vzápětí narazil, přičemž mu na hlavu spadla podlouhlá dvojitá polička. Chvíli seděl otřesený sprotáčejícími se panenkami, načež se pokusil vstát. To se mu nepodařilo, jelikož pocítil na své hlavě zátěž. Příčinou byla ona polička, mezi jejímiž dvěma částmi mu uvázla hlava.
NETYPICKY V TELEVIZNÍ SOUTĚŽI
Už ani nevím, jak se to stalo, ale nějakým řízením osudu jsem se dostal mezi diváky jisté televizní soutěže. Už můj příchod do studia vzbudil menší pozdvižení, jelikož mi zůstala v ruce klika od dveří a zároveň jsem trochu klopýtl. Moje snaha neudělat kotrmelec skončila saltem, po němž jsem se ocitl u kamery. Má hlava se ocitla zaražená v její přední části a ten, co stál za kamerou, se držel za nos a nadával.
NEBE NAD SOMMOU-22
Do vzdáleného dunění děl se začal ozývat hluk automobilu, který se drncavou jízdou přibližoval k letištní ploše. Poručík Robert Fantes upřel zrak na hangáry a stavení na okraji letiště, načež řidič vozidla nedaleko letištní plochy zastavil.
„Tak jste, pane poručíku na místě. Za pár dnů určitě začne vofenzíva.
HAVRANI
Les ve větru šuměl a po obloze líně plula velká šedivá oblaka. Václav Hájek v teplém oblečení příliš zimu nepociťoval a rychle se snažil sekyrkou nasekat dřevo na zatopení. Okolí si moc nevšímal, ale po chvíli mu neuniklo, že vítr náhle ustal. Pokračoval v sekání, přičemž se hluk sekyrky rozléhal lesem, ve kterém pojednou zavládlo nepřirozené ticho.
ČTYŘKOLO
Čtveřice postav v cyklistických oblecích a helmách seběhla schodiště do sklepa a zanedlouho došla před jeden ze sklepů.
„Tak pánové, představuji vám čtyřkolo. “ pronesl David, když odemkl a otevřel sklepní dveře. A všem se naskytl pohled na podlouhlé kolo, které vypadalo podivně.
PARALELNÍ SVĚT-50
Major Karel Pokorný držel křečovitě volant, jímž točil do strany a zároveň sešlapával pedál od brzd. Se zatnutými zuby hleděl přes sklo a kapotu na povrch silnice, zatímco nákladnímu automobilu skřípaly brzdy, přičemž se mu od kol kouřilo a zároveň se v zatáčce dostal do smyku. V následující vteřině major uviděl kmen stromu, do kterého vzápětí náklaďák narazil, a on horní části těla dopadl na volant.
„Do hajzlu.
NETYPICKÉ FOTOGRAFOVÁNÍ-3
Umanul jsem si, že vyfotografuji různá lesní zátiší. A tak jsem počal kráčet s fotoaparátem před obličejem s ukazováčkem na spoušti, abych pohotově zvěčnil vše zajímavé. Mou pozornost v hledáčku upoutaly sluneční paprsky, co prosvítaly korunami stromů. Přitom jsem na jedné větvi postřehl jakýsi pohyb, načež mi neunikla padající šiška.
SVĚT ZA ZDÍ-23
Asim rychlým pohybem vysunul konec kopí z rukojetě truhlice, načež pevně uchopil druhé kopí. Současně přes obě k sobě přivázaná kopí hleděl na okřídleného tvora se žlutýma očima, jehož hlava připomínala ďábla. Prudkým pohybem jej bodl do těla, přičemž na schodech uskočil a zároveň byl zasažen vystříknutou krví. Létající ďábel za příšerného řevu dopadl vedle něho a ve smrtelných křečích se skutálel po schodišti, na němž zanechal dlouhou krvavou stopu.
KDYŽ STOJÍ KOLONA AUT
Na ulici stála nehýbající se kolona automobilů, ve kterých začali být lidé velmi nervózní. Pan Málek hleděl na auta před sebou a poklepával naštvaně prsty po volantu.
„Co se tam zase krucinál stalo. “ vyhrkl pojednou.
TIM A DIM-13
Ve vodním příkopu, co byl u hradeb, se nacházeli rozkřičení vojáci, které poštípaly sršni.
„Vy idiotíííí. Rychle vylezte. “ křičel na ně jejich velitel, který se jako první vydrápal z příkopu, přičemž byl v obličeji rudý vzteky.
NETYPICKÉ FOTOGRAFOVÁNÍ-2
Odhodlanost fotografovat mne rozhodně neopustila, a tak jsem opět vyrazil. Mou snahou bylo pořídit makro fotografie, tudíž jsem se v přikrčené poloze s ukazováčkem na spoušti začal prodírat vysokou travou. Hodlal jsem vyfotit stonky trávy, což se mi podařilo. Brzo mi však neunikl jakýsi blížící se hluk, načež jsem na obrazovce fotoaparátu postřehl cosi velkého.
NEBE NAD SOMMOU-21
Přes horní část kulometu hleděl poručík Robert Fantes na německý šedivomodrý jednoplošník. Přitom zřetelně viděl hlavu pilota, která se pohybovala, načež postřehl, že se on zadíval jeho směrem. V tu chvíli už byla ideální vzdálenost k účinné střelbě, a tak stiskl spoušť. Do hluku motoru se ozvalo zarachocení kulometu a Fokker záhy prudce změnil směr letu.
O PŘESTÁVCE-2
Ty ale pelášej, co. “ pronesl súsměvem Patrik, který přes okno sledoval vhusté chumelenici siluety dvou běžících postav. „To se nám vrátěj do třídy dva sněhuláci,“ mínil Petr. „A budou asi pěkně naštvaný.
PARALELNÍ SVĚT-49
Po silnici, co vedla lesem, jelo velkou rychlostí nákladní vozidlo, které řídil vcivilních šatech major Karel Pokorný. Ten upřeně hleděl přes přední sklo na povrch vozovky, přičemž rozevřel na vedlejším sedadle kufřík. Poté se dvěma prsty dotkl okrajů ucha kufru, na nichž byla skrytá tlačítka. Ty dlouze stiskl, načež se vhorní části vnitřní strany kufru objevila plochá obrazovka sklávesnicí a joystickem.
NETYPICKÉ FOTOGRAFOVÁNÍ
Tak jsem se jednoho dne rozhodl, že si pořídím digitální fotoaparát. S focením jsem měl sice špatné zkušenosti díky fotoaparátu, jenž sestrojil místní sídlištní vynálezce pan Pokustón. Ale na rozruch, co tenkrát kolem něho a mne nastal, jsem už zapomněl. A tak jsem vyrazil na nákup.
SVĚT ZA ZDÍ-22
Asim upřeně hleděl na černé schody, co vedly na plošinu, na které se nacházela kamenná hlava ďábla. Na její hlavě mezi rohy byla truhlice, co ukrývala démona zla. Po chvíli došel k prvnímu schodu a zkoumavě se na něj zadíval. Poté čepelí meče několikrát prudce udeřil do jeho povrchu, ale nic se nestalo.
O PŘESTÁVCE
Patrik seděl na židli u lavice a pátravým zrakem se rozhlížel po třídě. Pak vytáhl láhev s vodou a umělohmotné vajíčko. V jeho vnitřku byl nasypán prášek zvaný šumák, co se rozpouštěl ve vodě a pak se pil. Do jedné půlky vajíčka nalil vodu, pak rychle obě části dal dohromady a neúplně napevno zavřeným vajíčkem pořádně zatřepal.
TIM A DIM-12
Dim pomalu přikrčeně lezl po čtyřech se samopalem vrukách podél zdi ke schodům, které vedly na nádvoří následován Timem.
„Proč mi pořád tou helmou boucháš do zadku. “ vyhrkl Dim naštvaně na Tima.
„Tak lez rychlejc,“ řekl mu on.
NETYPICKÉ BRUSLENÍ
Když mi na náledí podjely nohy a já jsem se na něm rozplácnul, tak mě napadlo, že bych si měl vyzkoušet bruslení. A tak jsem se po příchodu domu vrhnul na hledání bruslí. Slunce už zapadlo, když se mi je podařilo najít v botníku. Já si je hned nazul a zkoušel jsem lehce bruslit.
NEBE NAD SOMMOU-20
Poručíka Roberta Fantese se zcela zmocnilo napětí, což se projevilo tak, že si několikrát zuby kousl do spodního rtu. Přitom neustále hleděl na oblohu nad řekou a stejně tak činil i poručík Ernest Dixon. Oba pilotovali stíhací letadla rámové konstrukce s motorem za kokpitem a zanedlouho doletěli do prostoru, kde končil na břehu lesní prostor. Oběma se vzápětí naskytl pohled na rozlehlé travnaté prostranství, na němž se nacházel velký počet protiletadlových kulometů.
KDYŽ SE NA POŠTĚ TOČÍ REPORTÁŽ-2
Vedoucí pošty Robert Stehlík se začal na chodbě na členy televizního štábu usmívat jako to sluníčko, zatímco směnová vedoucí zapadla vpředtuše další ostudy do kanceláře. „Tak vás tady paní reportérko svašimi kolegy vítám. Určitě jste na tuhle poštu zavítali, protože je nejho…ééé, tedy jedna znejvětších vtomhle městě,“ vysoukal ze sebe vedoucí. „Ledacos jsme o téhle poště slyšeli,“sdělila mureportérka.
PARALELNÍ SVĚT-48
Nadporučík Mirek Vincent běžel poklusem lesní cestičkou, přičemž vpravé ruce svíral pistoli a zároveň se střídavě díval na levé zápěstí. Na něm měl hodinky, jejichž sklíčko mělo černou barvu a vněm svítil modrý bod, který představoval jeho. Zároveň se pod sklíčkem pohybovaly i tři červené body, co označovaly lidi vokruhu několika set metrů. Hlava mu třeštila bolestí, ale on se zatnutými zuby přidal na rychlosti.
NETYPICKÉ SUPER AUTO-2
Od benzínové pumpy jsem se vrátil poněkud otřesený, jelikož u ní došlo kexplozi, která patrně vznikla mou vinou. A díky tomu jsem měl problém najít na automobilu otvor od nádrže. „Chci vás upozornit, že se snažíte nalít benzín do výfuku,“ sdělilo mi auto. „Aha, a já pořád, že nemusím odšroubovat víčko,“ řekl jsem.
SVĚT ZA ZDÍ-21
Chodbou kráčel zástup postav, které svíraly vrukách zapálené pochodně a ty mihotavě osvětlovaly zdi a zem.
„Kam jen ta chodba vede. “ pronesl tázavě Imar.
„Někam tam, kde je ta truhla stím démonem,“ mínil Asim, přičemž se pozorně zadíval do temné chodby.
KDYŽ SE NA POŠTĚ TOČÍ REPORTÁŽ
Pod sprchou vhoupacím křesle seděl vedoucí Robert Stehlík, který vyspával po flámu, a tak nezaregistroval, že se blíží směnová vedoucí Marta Blažková. „Ježišmarja, Robertééé. “ vyjekla na něho a současně s ním prudce zatřásla, což mělo za následek, že se křeslo rozhoupalo. Vedoucí jen něco zamumlal a dál seděl zhroucený.
TIM A DIM-11
Tim a Dim současně vběhli do rámů dveří, což mělo za následek, že jimi neprošli, praštili se rameny o ně a hlavami zároveň o sebe.
„Ty blbče. “ rozkřikl se Dim, který jako Tim, ležel na kamenné podlaze a držel se za hlavu.
„Já jsem myslel, že to proběhneme,“ soukal ze sebe Tim.
NETYPICKÉ SUPER AUTO
Když jsem usedl do svého vozu, tak mně neunikla ta skutečnost, že nemohu zavřít dveře. Po chvíli mi došlo, že ony prostě chybí, což mne poněkud překvapilo. „Já se vám divím, sousede, že si nekoupíte nový auto. Tohle se vám pořád rozpadá,“ sdělil mi soused pan Bezoušek, na něhož jsem hleděl sprotaženým obličejem přes otvor, kde kdysi bylo přední sklo.
NEBE NAD SOMMOU-19
Na potemnělé obloze se ještě třpytilo několik hvězd, ale na východním obzoru už začínalo svítat. Mechanici vytáhli zhangáru dvojici letadel rámové konstrukce a jim zanedlouho nahodili motory. A záhy se tmavým letištěm začal rozléhat hluk motorů.
Poručík Robert Fantes byl už dávno vzhůru a vplné polní postával u jednoho dřevěného stavení.
ZÁVĚŤ
Před vilku přijela dvě luxusní vozidla, z nichž vyskákaly postavy včerných oblecích. „Půjdu jim, pane notář votevřít. Nebo ti nedočkavý pozůstalí vyrazí dveře. Slezli se jak ty šváby na pivo,“ pronesl pan Kovář, který přes okno hleděl na branku od plotu, skterou někteří lomcovali.
PARALELNÍ SVĚT-47
Sluneční paprsky prosvítaly korunami stromů a dopadaly na potok, který líně protékal lesem. Vjeho blízkosti ležel nadporučík Mirek Vincent, jenž pomalu přicházel kvědomí. Pozvolna otevřel oči a uviděl rozvětvené paprsky slunce, jak se prodírají větvemi. Zároveň pocítil bolest vhlavě a přitom uslyšel vmikronaslouchátku hlas plukovníka Clárka Davidsona.
NETYPICKÝ ŠTĚDRÝ DEN
Když jsem bydlel ještě u rodičů, tak jsem si musel zvyknout na rozruch, který vbytě často panoval. Tenobvykle vyvrcholil koncem roku.
Že nastal Štědrý den, mi bylo jasné ještě dříve, než jsem vstal zpostele. Vzbudila mne totiž velká rána, co se ozvala zpředsíně.
SVĚT ZA ZDÍ-20
Bojovníci dovedli koně do velkého skalního otvoru, za nímž se nacházelo velké množství balvanů a temná chodba vedoucí do nitra Ďáblovy hory.
„Deset mužů půjde se mnou. Vostatní tady zůstanou. Zpoza těhlech kamenů je ideální výhled na ten most a také se dají účinně střílet šípy,“ řekl Asim a zapálil pochodeň.
JEDNO RÁNO NA POŠTĚ-13
Vedoucí pošty Robert Stehlík seděl zkoprněle zaražený ve vnitřku kontejneru mezi zásilkami. Do něho před půl hodinou spadl a přitom pociťoval, jak mu nepříjemně hučí v hlavě.
O pár metrů dále se Aleš Macháček u pásu přehraboval vhromadě zásilek a jeho pozornost upoutal rozbitý balík. Bylpřekvapen, když zjistil, že obsahuje různé erotické pomůcky.
TIM A DIM-10
Tim se nacházel ve stojkové poloze shlavou zaraženou vmalém soudku, zatímco Dim po několika kotrmelcích narazil do zdi. Chvíli otřeseně hleděl před sebe, načež vstal a rozeběhl se přes nádvoří.
„Jééé Dimé…já mám něco na hlavě. “ vykřikl Tim, který vrávoral a držel se za soudek.
NETYPICKÁ DOMOVNÍ SCHŮZE
Majitelce a správcové vjedné osobě pani Blažkové jednoho dne došla trpělivost snájemníky, kteří se chovají velmi špatně. To moc dobře věděla, protože se věnovala šmírování všeho a všech vdomě i mimo něj. A tak jsem jednoho dne objevil na nástěnce plakát, který svolával všechny nájemníky na schůzi do bývalé prádelny ve sklepě. Pod velkými písmeny-ÚČÁST VŠECH NUTNÁ, mne zaujalo několik nápisů, které se nelichotivě vyjadřovaly ke schůzi a kpani správcové.
NEBE NAD SOMMOU-18
Velkou místností hostince zněla muzika a všichni přítomní se snažili na pár hodin zapomenout, že je válka. Tedy až na jednoho muže vletecké uniformě. Ten seděl u stolu vrohu a mezi popíjením hleděl do mapky.
„Blonďáku, co tady tak sedíš.
TŘÍDNÍ MEJDAN-4
Jindy večer tichou školou zněla nahlas diskotéková hudba a ozývaly se výkřiky. Zároveň po chodbách vrávoralo několik postav s lahvemi alkoholu, což někteří brali jako poslední procházku po škole, ve které strávili řadu let. A v tmavých koutech se také začaly objevovat dvojice, které zajímalo úplně něco jiného. Tomáš, se smetákem stál na katedře a předváděl hraní na kytaru, přičemž dělal divoké pohyby.
PARALELNÍ SVĚT-46
Nadporučík Mirek Vincent seděl vletícím automobilu, který měl kolem sebe ochrannou clonu proti spatření. Zanedlouho doletěl nad silnici vmístě, kde byl její kraj utržený. Ten se utrhl pod nákladním vozem, vněmž byly bedny se zlatem a cennými věcmi. Náklaďák se nacházel převrácený vpotoce mezi kmeny stromy a nadporučíkovi se zněho podařilo vytáhnout zraněného podplukovníka Novotného s kapitánem Skácelem.
NETYPICKY V MLZE
Když jsem se ráno probudil, tak mi neunikla ta skutečnost, že za okny je bílo. Asi zato mohla rozespalost, protože jsem se vrhl na zuřivé mytí oken. Když jsem zjistil, že ani po umytí se nic nezměnilo, tak mi došlo, že je venku mlha. Byla tak hustá, že se mně zdálo, že bych jí mohl krájet.
SVĚT ZA ZDÍ-19
Mužům na koních se zatajil dech, když se ze zelené hladiny jezera prudce vymrštil obrovský hnědý had. Vzápětí za ohlušujícího syčení otevřel dokořán tlamu a jeho černé oči se rozšířily. A poté se bojovníkům na vzpínajících koních naskytl pohled na špičaté bílé tesáky.
„To je drakohad.
TŘÍDNÍ MEJDAN-3
Školní budova se nacházela na okraji sídliště u parku. Když Tomáš sMichalem a Siengem přišli ke vchodu, tak uviděli u něho vrávorat školníka Kopřivu. Hned jim bylo jasné, že školník popíjel, což u něho nebylo nic neobvyklého.
„Ahoj mládeži.
TIM A DIM-9
Rozkročený a močící německý důstojník hleděl upřeně před sebe do země, když tu náhle zaslechl praskot. Poté postřehl, že korunami stromů letí dělová koule. Vytřeštil překvapením oči, načež ona dopadla několik metrů před něho. Kouřící koule se pak začala kutálet po zemi, přímo kněmu.
NETYPICKY V LESOPARKU
Jedno ráno mě napadlo, že bych se mohl projít po lesoparku, co se nachází u sídliště. Neunikla mi však ta skutečnost, že je dost hustá mlha. Ta zapříčinila to, že jsem poněkud ztratil orientaci a prodíral jsem se porostem. Vzápětí došlo knárazu do jakési postavy, která se za výkřiku ocitla na zemi.
NEBE NAD SOMMOU-17
Kulomet vpřední části jednoplošníku Fokker chrlil proud olova, přičemž se německý pilot díval přes jeho mířidlo na Airco, jenž letělo před ním. Vjeho kokpitu seděl poručík Robert Fantes, který měl pootočenou hlavu a viděl střílející nepřátelskou žlutou stíhačku. Současně strhl ostře letadlo do strany, přičemž se do podpěr, co se nacházely mezi levými křídly, zaryly kulky. Úhybný manévr mu vyšel, ale vzápětí se sním Airco dostalo do vývrtky.
TŘÍDNÍ MEJDAN-2
Kroky Tomáše zněly ztichlou ulicí, kterou osvětlovaly lampy. Měl namířeno k bývalé samoobsluze, u jejíž zadní části měl sraz s Michalem. Oba chtěli pomoct svému spolužákovi Siengovi, jehož rodiče vlastnili potraviny, s láhvemi pití a dalšími věcmi na třídní mejdan. Na asfaltovém plácku svítily jen dvě lampy, které jej jen spoře osvětlovaly.
PARALELNÍ SVĚT-45
Plukovník Clark Davidson seděl za stolem a popíjel kafe. Zklidu byl náhle vyrušen, když se rozblikala a rozezvučela červená žárovka nad vchodem. Ta signalizovala, že něco mimořádného se děje.
„Krucinál.
NETYPICKY NA POŠTĚ-3
Díky velkému množství zásilek jsem pocítil stres. Do několika balíků jsem si tedy kopnul a jednu zásilku jsem dokonce prokopnul. Z ní vzápětí začalo cosi vytékat, načež jsem ucítil vůni domácí slivovice. Rychle jsem tedy balík položil na vozík a rozjel se směrem kmístnosti, kde se poškozené zásilky zabalovaly.
SVĚT ZA ZDÍ-18
Oblohu nad obzorem začalo osvětlovat pozvolna vycházející slunce. I když se krajina stále ještě utápěla vtmavém šeru, tak Asim sbojovníky vyrazil ztábořiště směrem kĎáblově hoře. Její červený povrch vprvních nesmělých paprscích slunce začal výhružně rudě zářit.
Jezdci na koních vjeli do temného lesa, jehož pahýlovité stromy vyhlížely vmlžném oparu zlověstně.
TŘÍDNÍ MEJDAN
Tomáš vytahoval ze skříně jedno oblečení za druhým a stále si nemohl vybrat ty pravé kalhoty s tričkem. Chystal se totiž na třídní mejdan, který měl být rozlučkový se školní docházkou. Když si konečně na sebe oblékl džíny a tmavě šedivé tričko, tak se válelo po koberci velké množství oblečení. „To by mě zajímalo, proč mám tolik věcí, když stejně nosím sotva polovinu,“ pomyslel si.
TIM A DIM-8
Dim se opíral o hradby a upřeně hleděl do krajiny, kterou osvětlovaly sluneční paprsky. Ze zamyšlení byl však náhle vyrušen zvukem trubky. Rychle se zadíval tím směrem, odkud příšerné troubení přicházelo. A spatřil Tima shelmicí na hlavě, který vpravé ruce svíral jakousi trubku a vlevé ruce držel bojovou zástavu, sníž zuřivě mával.
NETYPICKY NA POŠTĚ-2
Když jsem promočený došel na své pracoviště, tak se mi naskytl pohled na velkou hromadu zásilek. Upřeně jsem se na ní zadíval a bylo mou snahou jí hypnotizováním zmenšit. To se mi však nepovedlo. Pak se mne zmocnila zlá předtucha, že tohle všechno budu muset naložit do poštovní dodávky a během dne rozvést.
NEBE NAD SOMMOU-16
Ze dvou teček, co se nacházely vdálce za trojicí stíhacích dvouplošníků rámové konstrukce, se pozvolna staly velké čárky. Poručík Robert Fantes kroutil hlavou všemi směry a zrakem pozorně propátrával vzdušný prostor. Přitom postřehl před sebou a pod sebou černé chomáčky, které představovaly palbu německého protiletadlového dělostřelectva. Ty se objevovaly kolem pětice dvouplošníků, co nesly bomby.
V MULTIKINĚ-2
Michal seděl rozvalený na sedačce a zpytlíku vytahoval jednu brambůrku za druhou. „Musíš se tak nehorázně cpát. “ zeptala se ho Klára, která seděla vedle něho. „Sou dobrý.
PARALELNÍ SVĚT-44
Do ticha temné noci se zdálky začaly ozývat zvuky cvrčků. Nadporučík Mirek Vincent byl přikrčený a přitisknutý u kmenu stromu. Zpoza něho přes obouručně napřažené ruce, vniž svíral pistoli, hleděl brýlemi pro noční vidění na automobil. Někde za ním se krčil německý voják, zatímco druhý ležel vedle něho po zásahu uspávací střelou.
NETYPICKY NA POŠTĚ
Že asi vážně budu pošťákem, jsem si uvědomil vtu chvíli, když jsem vyfasoval modrou uniformu. A když jsem si jí doma před zrcadlem na sebe oblékl, tak se mne zmocnil pocit opravdového pošťáka. Nedalo mi to a rozhodl jsem se sní projít venku. A hned před domem jsem potkal svého souseda zpatra pana Bezouška.
SVĚT ZA ZDÍ-17
Slunce pozvolna směřovalo kzápadu a stíny se vkrajině prodlužovaly.
„Bude brzo tma. Musíme najít nějaký vhodný místo kpřenocování,“ pronesl Imar.
„Na tom skalnatým kopci, co je před náma, se utáboříme,“ pronesl Asim.
V MULTIKINĚ
Michal rychlým krokem přišel před vchod multikina, u něhož stála jeho přítelkyně Klára. „Jako tradičně jdeš pozdě. “ řekla mu sotva jí políbil. „Píchlo metro,“ pronesl ironicky.
TIM A DIM-7
Když se Tim probudil, tak pocítil velké bolení hlavy. Zároveň zjistil, že leží na podlaze a má obličej zabořený ve vnitřku helmy. Chvíli mžoural očima, přičemž spatřil paprsky slunce, které dopadaly na podlahu. Zapřel se rukama a pokusil se vstát.
NETYPICKY NA ŽELEZNIČNÍM PŘEJEZDU
Už zdálky jsem viděl, že signalizační zařízení na přejezdu červeně bliká. A tak jsem tedy dupl na pedál od brzd. Brzdná dráha mého vozu byla poněkud delší, než jsem očekával. A tak jsem náhle zjistil, že stojím na kolejích.
NEBE NAD SOMMOU-15
Obzor na východu byl osvětlen, zatímco letištní plocha se nacházela vtmavém šeru. Tou se rozléhal hluk leteckých motorů, který se mísil se vzdálenou dělostřeleckou palbou od frontové linie. Poručík Robert Fantes došel se skupinou letců ksedmi vřadě stojících letadel. Jednalo se o dvouplošníky rámové konstrukce Airca DH.
POŠŤÁKOVO RÁNO-2
4:00-Tupě zírám do tmy pokoje. Jsem všoku, že je zase ráno. Marně se sebe snažím přesvědčit, že dneska nemusím jít do práce. Do kuchyně dovrávorám po tmě.
PARALELNÍ SVĚT-43
Motorka sněmeckými vojáky zastavila vedle automobilu a oba hned kněmu přistoupili.
„Kterej blbec tady takhle zaparkoval. “ pronesl tázavě jeden zvojáků.
„Třeba má poruchu,“ mínil druhý, přičemž zamířil rozsvícenou baterku do vnitřku vozu.
NETYPICKY V LETADLE-3
Pasažérů vletadle se zmocnila velká naštvanost. Vyhlídkový let už vůbec nikoho nezajímal. A někteří se snažili vyrazit dveře, za nimiž se nacházela pilotní kabina.
„Vážení cestující, díky smogu není naše překrásné sídliště a jeho okolí vidět.
SVĚT ZA ZDÍ-16
Jezdci na koních se obezřetně přibližovali klesnímu porostu, co byl u řeky. Vtu chvíli zněho ze dvou stran vylétly šípy a zasáhly muže na koních. Vzápětí letěly vzduchem další a někteří bojovníci se zhroutili na zem, načež za bojového pokřiku zhouštin vyběhli muži smeči vrukách.
„Bojujte do posledního dechu.
VOSA A CESTUJÍCÍ
Pavel nastoupil do zadní částiautobusu a usedl na sedačku vedle staršího muže, který byl začtený do novin. Poté se zadíval na zavírající se dveře,mezi nimižna poslední chvíli prolétla vosa. Upřel na ní svou pozornost a sledoval, jak začíná létat sem a tam. Vzápětí ztuhl, když mu proletěla těsně kolem obličeje.
TIM A DIM-6
Dim obřadním způsobem zapálil sirkou knot svíčky, přičemž se vjejím mihotavém světle zadíval do tváře Tima.
„Jsi nějakej rudej. Co se děje. “ zeptal se hned.
NETYPICKY V LETADLE-2
Vyděšenost lidí ve startujícím letadle se stále zvyšovala. A to oprávněně.
„Za chvíli budeme ve vzduchu, ale bude to napínavé. Zjistil jsem, že startuji zpřistávací dráhy a zrovna nějaké letadlo jde na přistání.
NEBE NAD SOMMOU-14
Poručík Robert Fantes se za stolkem postavil a zasalutoval.
„Přeji vám dobrý den,“ řekl nadporučíkovi Jacku Roltonovi, který došel ke stolku.
„Já vám také poručíku. Tak jak válčíte.
POŠŤÁKOVO RÁNO
5:00-Probudil jsem se a shrůzou zjišťuji, že je ráno. Další šok je způsobem tím, že je pracovní den a já musím do práce. I když mám už vrávorání vrozespalosti po bytě nacvičené, tak narážím do křesla. Snídaně mi vůbec nechutná.
PARALELNÍ SVĚT-42
Nadporučík Mirek Vincent se několika skoky ocitl u na bok převráceného nákladního vozidla, které se nacházelo vpotoku. Díky brýlím pro noční vidění spatřil přes skla kabiny dvě zhroucené postavy. Ty patřily podplukovníku Michalu Novotnému a kapitánovi Janu Skácelovi. Vincent okamžitě otevřel dveře od kabiny a zadíval se na oba muže.
NETYPICKY V LETADLE
Jednoho dne bylo celé sídliště zasypáno nespočtem velkých letáků, které shazoval zletadla místní letecký nadšenec pan Vrtulka. Ten ostatně vzápětí volným pádem zahučel do komína místní továrny, protože jako tradičně nezvládl pilotování. Zřícený letadla si nikdo nevšímal, jelikož to nebylo nic neobvyklého, a tak svou pozornost všichni věnovali textu na letácích.
I já jsem se začal zajímat o letáky, ale až poté, co mne přešla omráčenost.
SVĚT ZA ZDÍ-15
Křik a šustění křídel poletujících ptáků se ozývalo vlese, když jím projížděla početná skupina jezdců vedená Asimem.
„Nemáme šanci jim ujet. Koně jsou vyčerpaný. “ vyhrkl Imar.
VZHŮRU K VODĚ-4
„Hele, doplaveme k těm holkám. Bude legrace. “ řekl Patrik. „Koukaj sem.
TIM A DIM-5
Dim si sedl na židli, přičemž si nahmatal na hlavě bouli, kterou mu způsobilo paroží. Tim se posadil naproti němu a vzáblescích blesků spatřil na stole svícen, velký džbán a dvě sklenice.
„Hele, můžeme se napít,“ řekl Tim.
„V tom džbánu bude určitě voda,“ pronesl zachmuřeně Dim, který se pořád držel za hlavu.
NETYPICKÝ ZÁVOD NA KOLECH-4
Mne i ostatních závodníků se zmocnil pocit, že tenhle závod jedeme za trest. Pan Bělásek seděl stále na korbě dodávky a přes amplion náspovzbuzoval i nám nadával. „Do pedálů pořádně šlápněte a o vítězství se poperte. “ zarecitoval nám.
NEBE NAD SOMMOU-13
V jídelní místnosti seděl poručík Robert Fantes u okna a popíjel limonádu, přičemž přes nečisté sklo hleděl na letištní plochu. Zadíval se na několik dvojplošníků rámové konstrukce, které stály u hangáru, u nichž se pohybovaly postavy mechaniků. Myslel však na to, co zažil po sestřelení nad frontovou linií.
„Smím si přisednout, pane poručíku.
VZHŮRU K VODĚ-3
Čtveřice mladíků dotáhla loďku na vodu a jako první na ní vlezl Patrik, který si stoupl na její příď. „Vzhůru do dálek vodních. “ vyhrkl. „Hele, v pádlování se budeme všichni pěkně střídat.
PARALELNÍ SVĚT-41
Temnou nocí jela po neširoké silnici dvě neosvětlená vozidla smuži, kteří měli na očích brýle pro noční vidění. Nadporučík Mirek Vincent jel vosobním vozidle, jenž ovládal počítač. Přitom pozorně sledoval obrazovku monitoru, na niž byla zptačí perspektivy zachycena silnice a široké okolí. Vysoko nad silnicí totiž letělo miniletadélko, které mělo vsobě zabudovanou mikrokameru, které nadporučík na dálku ovládal.
NETYPICKÝ ZÁVOD NA KOLECH-3
Závodníci na kolech podle výrazů obličejů vyhlíželi jako peloton galejníků. Pan Bělásek sedící na korbě dodávky se nás všechny snažil přes amplion povzbuzovat a tím více ho každý nenáviděl. „Čím rychleji pojedete, tím rychleji do cíle dojedete. Kdo zvítězí, ten první místo obsadí.
SVĚT ZA ZDÍ-14
Za dusotu kopyt jela tryskem velká skupina jezdců krajinou, před nimiž letěl dravý pták, který se pozorně rozhlížel všemi směry.
„Koně takovýhle tempo dlouho nevydržej. “ vyhrkl Imar.
„Až dojedeme na ten kopec, tak uvidíme, jak jsou ty naši pronásledovatelé daleko.
VZHŮRU K VODĚ-2
Po zalesněném svahu utíkala čtveřice postav, zatímco od okraje lesa řval nadávky hajný. Patrik v běhu náhle zakopl o pneumatiku od traktoru, která se zarazila o velký kmen stromu a ve zlomku vteřinu se na ní rozplácl. Pak se rychle postavil na nohy, znovu se rozeběhl, ale o vteřinu později pocítil na tváři velkou pavučinu. Rychle se jí snažil rukou strhnout, přičemž klopýtl o pařez a dopadl za výkřiku do trnité houštiny.
TIM A DIM-4
Tim a Dim šli chodbou, přičemž za okny hřmělo a střídavě se blýskalo. „Co když tady na nás někdo číhá. “ zeptal se Tim. „A kdo jako.
NETYPICKÝ ZÁVOD NA KOLECH-2
Že závod bude opravdu napínavý nás přesvědčila už první zatáčka. Pan Bláha se za táhlého výkřiku sroztočeným řetězem kolem krku ocitl na špici pelotonu. „Něco máte sřetězem,“ sdělil jsem mu. „Já víííím.
BLÁTO A KREV-2
Přes kulatý zásobník a hlaveň kulometu hleděl roztřeseně poručík Robert Fantes na postavy německých vojáků. Ty se přikrčeně přibližovaly kněmu a on pociťoval, jak mu na čele vyvstal pot. Přitom se mu stupňovala bolest vlevém rameni, do něhož ho škrábla kulka a ke sluchu mu zároveň doléhal bolestný nářek Němce, jehož bodl bodákem do hrudi. „Krucinál.
VZHŮRU K VODĚ
Obloha byla blankytně modrá a slunce svými paprsky neúnavně pálilo na všechny a všechno. I na les, v němž kráčela čtveřice mladíků k vodní nádrži, kterou obklopoval lesopark. „To je šílenej hic. Já si připadám jako v tropech.
PARALELNÍ SVĚT-40
Noční oblohu zakrývala oblačnost a krajinou ponořenou do tmavé tmy supěl nákladní vlak tažení parní lokomotivou. Nad tratí se vznášel rozplývající se dým vycházející zkomínu, který však pro tmu nebyl vidět. Dobře jej však viděl nadporučík Mirek Vincent. Ten seděl ve vozidle, co letělo nad železniční tratí.
NETYPICKÝ ZÁVOD NA KOLECH
Jednoho dne mou pozornost upoutal plakát, který oznamoval, že pan Bělásek, známý to organizátor všeho možného i nemožného, pořádá nultý cyklistický závod Tourde Sídliště. A tak jsem se hned nadšeně rozeběhl do svého sklepa, kde se nacházelo mé kolo. Už letmý pohled na něho mi prozradil, že mu chybí pár věcí. Že není přední ani zadní kolo mne trochu překvapilo, ale já si brzo věděl rady.
SVĚT ZA ZDÍ-13
Jezdce střídavě osvětlovaly sluneční paprsky a nebo na ně dopadaly kapky deště. Asim s bojovníky byl ve střehu, protože se nacházeli na území barbarského kmenu. „Stejně si myslím, že už vo nás vědí,“ pronesl Asim. „Oro je zatím vklidu.
SOUSEDI
Pokorný seděl v křesle a usilovně přemýšlel, co provést svému sousedovi Novotnému na patře. S ním se nesnášel od chvíle, kdy se porvali v hospodě. Netrvalo to dlouho a na tváři se mu vyloudil úsměv. „To teda bude něco.
TIM A DIM-3
Zhromady dřeva vykoukly dvě hlavy vhelmách a jedna znich se okamžitě rozkřikla. „Time, už nikdy nebudeš řídit. “„Dime, já už boural do ledasčehos, ale do tohohle teda ještě ne. “„Až vylezu, tak tě nakopnu.
NETYPICKY V SUPERMARKETU
Letmý pohled do ledničky a špajzu mi prozradil, že bych měl zajít na nákup. A tak jsem se rozeběhl do nedalekého supermarketu. Díky mému sprintu jsem však pojednou narazil na jakási točící železa, kterými procházel muž. Ten zařval, přičemž pro nás pro oba následovalo otočení se nazpátek.
BLÁTO A KREV
Otřesený poručík Robert Fantes seděl vkokpitu zdeformovaného letadla, které se nacházelo zaklíněné vkráteru. Nejdříve pomalu začal hýbat hlavou, pak rukama, aby současně zrakem přehlédl nejbližší prostor. Potom se pomalu odpoutal od sedačky, načež se vysoukal zkokpitu. Vzápětí dopadl na dno kráteru, přímo do velké hnědé louže.
KDYŽ JSOU POŠŤÁCI NA ŘECE
Jan Mráček a Jiří Kovář seděli v dodávce a hleděli na nedalekou řeku, na niž se pohybovalo velké množství šlapadel a lodiček. „Hele, co kdybychom si vyšlápli na šlapadlo. Skončili jsme brzo a kdybychom přijeli teď na poštu, tak by nám dali ještě nějakou práci,“ řekl Mráček. „To je fakt.
PARALELNÍ SVĚT-39
Podplukovník Michal Novotný seděl u počítače, na jehož obrazovce sledoval nacistický propagační film. Ze zachmuřeného zamyšlení ho vytrhl hlas nadporučíka Mirka Vincenta. „Pane podplukovníku, můžu vás vyrušit. “ zeptal se.
NETYPICKY V HOTELU-3
Konečně jsem bez potíží došel před dveře, na kterých bylo vyznačeno číslo 13. A to se mi vůbec nelíbilo. Tudíž jsem vytáhl černou fixu a kněmu jsem dopsal jedničku. A takovéhle číslo mi už bylo sympatičtější.
SVĚT ZA ZDÍ-12
Krajinu, po niž jela velká skupina jezdců, skrápěla přeháňka. Pod dešťovými mraky kroužil dravec Oro, který určoval jakým směrem muži musí jet. „Už jsme teda potkali mlhu smrti, bílý rytíře, podivný obří dravý ptáky a naposledy písečný tvory se železnýma palicema. Co nás asi čeká dál.
KDYŽ SPADNOU KLÍČE DO POPELNICE
Mirek nesl dva velké igelitové sáčky kpopelnicím, ke kterým za chvíli došel. U jedné se poté zastavil a zadíval se otevřenou horní částí do jejího nitra. Kontejner byl zaplněný zpoloviny, a tak rychle oba sáčky do popelnice mrštil. Poté natáhl ruce khorní pohyblivé části a kontejner zavřel.
TIM A DIM-2
Tim a Dim užasle hleděli na hradby, které vmlžném oparu vypadaly jako zjevení. „Hele, vidím hrad. “ mínil Tim. „Já taky.
NETYPICKY V HOTELU-2
Potíže mi opět překvapivě nastaly už vkabině výtahu. Asi jsem moc zmáčkl tlačítko, protože to se prudce vymrštilo a dopadlo na podlahu kabiny. Mou snahou bylo jej hned nasadit zpátky, ale to se mi nepodařilo. Protože opět prudce vylétlo a zasáhlo mne do nosu.
NEBE NAD SOMMOU-12
Dvojice britských stíhaček se stoupavým manévrem dostala mezi čtveřici útočících německých letadel a anglické letoun, který prováděl fotografický průzkum. Poručík Robert Fantes zrakem rychle přehlédl Fokkery, načež pohnul řídící pákou. Vzápětí se snažil na mušku dostat jeden německý stíhací letoun a vnásledující vteřině vypálil zkulometu krátkou dávku. Současně postřehl, jak se vpřední části Fokkera zablesklo, což znamenalo střelbu.
POŠŤÁCI NA STADIONU
Poštovní dodávka dojela před závoru, za kterou byl vjezd na stadión. Pošťáci se na ní upřeně zadívali vočekávání, že se zvedne. Ale to se nestalo. „Hele, proč je ta závora dole.
PARALELNÍ SVĚT-38
Ponořený ve vodě a přitisknutý k vnitřní straně kašny, hleděl major Karel Pokorný nad sebe. V pravé ruce svíral pistoli, kterou měl nastavenou na tichou střelbu a také na střílení uspávacích střel. Ty působily během několika vteřin.
„Je přímo u kašny.
NETYPICKY V HOTELU
Když jsem spatřil hotel, ve kterém jsem chtěl strávit dovolenou, tak došlo knárazu do popelnicového kontejneru. Nevím, jak se to mohlo stát, ale náhle mi neunikla ta skutečnost, že se nacházím vjeho vnitřku. Kontejner se dal do pohybu, načež se mi naskytl pohled na blížící se vchod hotelu. Jím jsem projel a zastavil se o pult recepce.
SVĚT ZA ZDÍ-11
Přes napnutý luk Asim uviděl vynořující se velké postavy obalené pískem. To se dělo za chraplavého řevu, který pronikal do morku kosti. A vzápětí se obrovité postavy svelkými palicemi rozeběhly kbojovníkům na koních. „Miřte jim na hlavy.
KDYŽ SE KRADE-2
Pan Michálek schovaný ve skříni se stékajícím potem poslouchal rozhovor dvou mužů, kteří přišli do sklepa ze stejného důvodu jako on. „Ježišmarja, to je Vondráček a Dufek,“ řekl si vduchu, přičemž se mu podle hlasů vybavily tváře dvou sousedů. „Někdo nám usnadnil práci. Podívej se na ty pytle cementu pod tím vokýnkem,“ pronesl pan Dufek.
TIM A DIM
Po zamlžené cestě jel jeep se dvěmi vojáky. Tim sedící za volantem vytřeštěně hleděl přes sklo a děsil se toho okamžiku, kdy díky mlze do něčeho narazí. Vedle něho sedící Dim si zkoušel zapálit cigaretu, ale díky výmolům na cestě se mu to nedařilo, načež mu z ruky vypadl zapalovač a z úst cigareta. „Musíš do každý díry vjet.
NETYPICKÁ NÁVŠTĚVA HRADU-2
Má individuální prohlídka hradu nezačala zrovna nejlépe. Na dlaždičkách chodby mi podjely nohy, načež jsem se projel napříč chodbou. Na jejím konci se nacházely otevřené dveře a díky prahu jsem zakopl. Následným saltem jsem se ocitl nohami zavěšený na obrovském lustru.
NEBE NAD SOMMOU-11
Ve stínu hangáru seděl poručík Robert Fantes u rozebraného kulometu a čistil jej. Přitom se mu vhlavě honila spousta myšlenek. Všichni letci perutě dosáhli sestřelení a nebo poškození letadla, ale on stále nic. Dost ho to trápilo.
KDYŽ SE KRADE
Pan Michálek se zadíval na ciferník budíku, na němž se malá i velká ručička setkala u číslice 12. Byla půlnoc. Nadešel čas akce, kterou on už plánoval delší dobu. Jižněkolik týdnů probíhalo vpanelovém domě zateplování a zároveň i opravy balkonů.
PARALELNÍ SVĚT-37
Ve zlomku vteřiny se musel major Karel Pokorný rozhodnout. Pravou ruku rychle pozvedl, zalícil pistoli na jednoho ze dvojice německých vojáků a poté stiskl spoušť. Zbraň byla nastavená na tichou střelbu a také na to, aby střílela uspávací střely. Voják stojící u řídítek motorky se chytl za krk, načež ztuhl a poté klesl na dlažbu.
NETYPICKÁ NÁVŠTĚVA HRADU
Proslunění den mne zlákal na výlet. Rozhodl jsem se navštívit jeden hrad, který se nacházel nedaleko za městem. Vmém plánu však nebylo za návštěvu hradu platit. Provaz mi posloužil jako laso, jenž jsem chtěl použít kevniknutí na hradby.
SVĚT ZA ZDÍ-10
Za ranního úsvitu se mužům naskytl pohled na mrtvé obrovské ptáky, kterých leželo kolem tábořiště velké množství. „Vypadaj teda pěkně hnusně,“ mínil Imar, když došel kjednomu tělu. „Asi proto taky lítaj jen vnoci,“ řekl ironicky Asim. „V tý sopce jich musí bejt strašně moc.
JEDNO ODPOLEDNE ZA POŠTOU
Za lesním porostem, u něhož byla asfaltová cesta vedoucí kopuštěné továrně, stálo několik poštovních dodávek. A u nich byla skupina pošťáků, která zkoumala vrak automobilu. „Pár věcí by se ještě dalo použít,“ mínil Jan Mráček. „Sháníš na tu svojí rozkvetlou zahrádku na kolech náhradní díly.
VÝSADEK-37
Dvojice hornoplošníků Lysander letěla měsíční noci kfrancouzskému pobřeží, které zanedlouho přeletěla. Major Marcel Degail seděl na sedačce, přičemž se mu vhlavě honila spousta myšlenek. „Pane majore, zvu vás a toho druhýho na naší základnu. Uspořádáme pořádnou voslavu.
NETYPICKY U BENZÍNOVÉ PUMPY
Že mi došel benzín jsem zjistil poté, co se na ulici za mnou vytvořila dlouhá kolona troubících vozidel. Zeptal jsem se několika řidičů jestli by mi nedarovali benzín, což však nebyl zrovna moc dobrý nápad. Seřvali mě, někteří dokonce poté, co jsem je upozornil na jejich neochotu, vystoupili a fyzicky mne inzultovali. Lehce otřesený jsem pak seděl ve svém vozidle, které rozzuření řidiči odtlačili na stranu.
NEBE NAD SOMMOU-10
Přes hlaveň kulometu hleděl poručík Robert Fantes na německý šedobílý dvojplošník, v němž zřetelně viděl ve dvou kokpitech hlavy a ramena letců. Postřehl, že muž vdruhém kokpitu, u něhož byl kulomet, má zakloněnou hlavu. Přišlo mu to divné, načež se snažil do zaměřovače dostat předek letadla. Jeho pilot však provedl úhybný manévr, přičemž Fantes stiskl spoušť.
V AUTOBUSE
Oldřich jako každé ráno vpracovním týdnu nastoupil do autobusu, co odvážel lidi změstečka do vzdáleného města. Všechny ostatní cestující moc dobře znal. Předem věděl, kteří se budou bavit a také o čem. „Hm, stejný ksichty na stejných místech,“ pomyslel si a jako tradičně usedl na sedačku vzadní části autobusu.
PARALELNÍ SVĚT-36
Bolest v levé paži se začala stupňovat. Major Karel Pokorný ležel se zatnutými zuby na hromadě uhlí a v pravé ruce svíral pistoli, přičemž upřeně hleděl na otevřené sklepní okénko.
„Pane majore, jak jste na tom. “ uslyšel v naslouchátku hlas podplukovníka Michala Novotného.
NETYPICKY NA BOWLINGU
Jednoho dne mne na jedné budově zaujal název BOWLINGOVÉ A KULEČNÍKOVÉ CENTRUM. Chvíli jsem přemýšlel, co si mám pod tím názvem představit. Pak se náhle ozval řinkot okenního skla, načež vylétla na ulici modrá koule. Dokutálela se mi knohám a já jsem do ní kopl.
SVĚT ZA ZDÍ-9
Slunce už zapadlo za obzor a červená obloha začala přecházet do tmy. Na pozadí tmavnoucího nebe se ostře rýsovala sopka, před níž se nalézal les. Zněho muži rychle přinášeli dřevo a brzo plameny ohně začaly ozařovat okolí. Asim přivřenýma očima hleděl do plamenů, přičemž ho ze zamyšlení vytrhl výkřik dravce Ora.
KDYŽ SE OD SOUSEDŮ OZÝVÁ HLUK
Luděk seděl vkřesle a měl zastrčené ukazováčky vuších. Ktomu ho přimělo vrtání a bouchání, které se ozývalo ze sousedního bytu. „Zatracený Havlíkovi. “ procedil mezi zuby, načež začal chodit po místnosti sem a tam.
VÝSADEK-36
Měsíc byl vúplňku a jeho světlo zalévalo krajinu jako několik předchozích nocích, což bylo ideální pro orientaci pilotů. Major Marcel Degail za pomocí desátníka Jeana Anyze sestavil ze tří kapesních baterek provizorní signální přistávací dráhu. Ta představovala odlehlé pole uprostřed zalesněné krajiny. Baterky umístili ve tvaru obráceného L, přičemž ta první se nacházela na dostatečně viditelném místě, kde nebyly žádné houštiny ani stromy.
NETYPICKÉ KOUZLENÍ
Jednoho dne mi při úklidu sklepa spadla na hlavu velká kniha. Když omráčenost pominula, tak jsemjí otevřel. Hned mně bylo jasné, žejejím autoremje jeden zmých praprapradědů, který byl vášnivým kouzelníkem. A traduje se historka, že kouzlil ještě vrakvi a možná totéž provozuje na onom světě dodnes.
NEBE NAD SOMMOU-9
Letiště bylo zahaleno vcárech mlhy, jimiž pozvolna pronikaly první paprsky vycházejícího slunce. Poručík Robert Fantes vyšel ze dveří budovy, přičemž kjeho sluchu dolehl hluk motoru. Poté spatřil před jedním hangárem letadlo rámové konstrukce a u něho dvojici mechaniků. Nasadil si na hlavu leteckou kuklu a vykročil kletadlu.
POŠTOVNÍ MEJDAN
Z pošty zněla diskotéková hudba, přičemž se voknech rozsvěcovala a zhasínala světla. Kolem budovy začínalo být na blito a tu a tam bylo vidět klátící se postavy. Některé jedince už alkohol zmohl, a tak se uvelebili, kde se dalo. Vedoucí pošty Robert Stehlík křepčil vprostřed haly, přičemž vjedné ruce svíral láhev a vdruhé razítko.
PARALELNÍ SVĚT-35
Sotva major Karel Pokorný dopadl na zem, tak pocítil bolest v levé paži, do níž ho zasáhla jedna z kulek. Poté se rychle přitiskl zády ke zdi a rozhlédl se po dvorku. Z něho byl jen jediný východ a tím byly vzdálené dveře do domu. Sotva tohle zjistil, tak postřehl na zdi objevit se dvojici německých vojáků.
NETYPICKY VE SNĚHOVÉ KALAMITĚ
Když jsem se zadíval oknem ven, tak se mi zdálo, že venku je mlha, čehož jsem chtěl využít kzacvičení si na balkoně. Do rukou jsem uchopil činky a naklusal jsem bos ve cvičebním úboru na balkon. Po několika rozpaženích se mne zmocnil pocit, že mě studí chodidla. Také mi neunikla ta skutečnost, že venku chumelí.
SVĚT ZA ZDÍ-8
Dravec Oro kroužil na obloze a občas proletěl nad početnou skupinou mužů jedoucích na koních, vjejichž čele jel Asim sImarem.
„Podívej se Asime, támhle je už normální krajina,“ řekl Imar, který uviděl v dálce zelený pas země. U něho končila zčernalá zem, kterou způsobila tmavá mlha smrti.
„To je dobře.
NOČNÍ NÁVRAT Z DISKOTÉKY
Tomáš se u odpadkového koše předkláněl a zakláněl, načež náhle zjistil, že se hlavou ocitl vjeho horní části. „Tome, snad si nezačal bufetit. “ uslyšel náhle hlas kamaráda Jirky, přičemž se rukama odrazil od okrajů koše. To mělo za následek dopadnutí na chodník.
VÝSADEK-35
Měsíční světlo ozařovalo pole, jímž pomalu přikrčeně šla dvojice postav. Major Marcel Degail upřeně hleděl přes konečky klasů obilí a desátník Jean Anyz rovněž, přičemž oba svírali vrukách samopaly s ukazováčky na spouštích. „Asi Němčourům zdrhneme,“ řekl šeptem Anyz. „Jen to nezakřikněte,“ pronesl skoro neslyšitelně Degail.
NETYPICKY VE VICHRU
Letmý pohled oknem na balkon mi prozradil, že se nějak podezřele pohybuje zavěšené prádlo na šňůrách, a tak jsem zvědavě otevřel okno. Kmému překvapení jsem pocítil prudký závan větru, což mělo za následek mé zamotání se do vzdouvající se záclony. Nějakým způsobem se mi podařilo záclonu strhnout, načež jsem rámem okna přepadl na balkon. A tak jsem následně nějaký čas vrávoral ve větru mezi prádlem.
NEBE NAD SOMMOU-8
Nad oblaky kroužilo stíhací letadlo Airco DH-2 rámové konstrukce smotorem za kokpitem, za jehož řízením seděl zmatený a vyděšený poručík Robert Fantes. Ten se neustále rozhlížel všemi směry, jelikož pod ním byla frontová linie a on nevěděl, kterým směrem má letět. Ke všemu palivoměr ukazoval, že benzinu vnádrži už moc není. „Musím letět na západ,“ pomyslel si Fantes a pohlédl na kompas.
JEDNO RÁNO NA POŠTĚ-12
Vedoucí pošty Robert Stehlík se probudil na klávesnici počítače. Na tváři měl obtisknuto několik písmen ztlačítek, přičemž se užasle zadíval na obrazovku. Na ní se nacházely obrázky nahých prsatých slečen. Promnul si oči a sotevřenými ústy se upřeně na fotky zahleděl.
PARALELNÍ SVĚT-34
Strážník zahlédl, jak prchající muž s batohem na zádech běží k jedoucí tramvaji, za kterou vzápětí zaběhl. Rychle se proto také k ní rozeběhl, načež se u tramvaje, která v zatáčce přibrzdila, ocitl. Nikde však onoho muže neviděl, přičemž spatřil dalšího strážníka, který přibíhal k tramvaji z opačné strany.
„Asi naskočil do tramvaje.
NETYPICKY NA PLESE
Místní sídlištní organizátor pan Bělásek, u příležitosti otevření nového kulturního domu, zorganizoval ples. Ani já jsem nechtěl na téhle akci chybět, tudíž pro mne doma nastalo hledání vhodného oblečení. Několik plesově vyhlížejících obleků jsem objevil ve skříních. Díky náhlému výpadku elektrického proudu jsem však při oblékání jednoho znich ztratil orientaci.
SVĚT ZA ZDÍ-7
Asim a Imar stáli u sloupu na vrchu kopce sluky vrukách a upřeně hleděli na bílé rytíře na koních.
„Na co čekaj. “ pronesl tázavě Imar.
„To nevím.
KDYŽ NA SEMAFORU SVÍTÍ ČERVENÁ
Roman svíral v rukách volant, přičemž upřeně hleděl na vozidlo před sebou, které se přibližovalo ke křižovatce. Zároveň zahlédl po chodníku jít mladou ženu s bujarým poprsím. Zadíval se zkoumavě na její velký výstřih, načež se ozvala vedle něho sedící Markéta. „Aby ti nevypadly voči.
VÝSADEK-34
Jasný kotouč měsíce majestátně svítil na obloze a jeho stříbrné světlo ozařovalo krajinu, která vyhlížela mírumilovně. Major Marcel Degail stál přitisknutý za kmenem stromu a upřeně se díval na cestu. Ta vedla napříč částečně zalesněným kopcem, na němž bylo stavení, zněhož vysílal desátník Jean Anyz. Díky svitu měsíce viděl major na několik metrů daleko.
NETYPICKY U ZUBAŘE-2
Po vstoupení do ordinace jsem ke svému překvapení na zubařském křesle uviděl seděl zhrouceného pana Havlík, jenž byl viditelně mimo.
„Vidím, že máte obsazeno. Tak já přijdu někdy jindy,“ řekl jsem.
„Tenhle pacient je už na odchodu.
NEBE NAD SOMMOU-7
Svytřeštěnýma očima a zatnutými zuby poručík Robert Fantes prudce pohnul řídící pákou do strany, čímž letoun rámové konstrukce“postavil“ na pravá křídla. Zároveň postřehl, jak věž kostela mizí doleva. Vtu chvíli se mu zatajil dech, protože měl obavu, že by mohl podvozkovými koly vrazit do střechy kostela. To se však naštěstí nestalo.
PO PÁNSKÉ JÍZDĚ
„Průůůůser, průůůser,“ rozlehlo se bytem a Milan otevřel pomalu oči. Chvíli nechápavě hleděl do stropu, přičemž pocítil bolest vhlavě. Poté se pomalu na gauči posadil a na stole spatřil dvě prázdné láhve odvína s trojici skleníček. „Průůůser.
PARALELNÍ SVĚT-33
Kapitán Jan Skácel šel rychlým krokem kanálem a díky brýlím pro vidění ve tmě sledoval zdi chodby, aby nepřehlédl křídou nakreslené křížky. Ty kreslil s majorem Karlem Pokorným, když předtím procházeli kanály.
Kapitán měl naspěch, protože nesl batoh, v němž byla podomácku sestrojená nálož, k níž byl přidělaný budík. Ten byl nastavený, tak aby za necelou hodinu zazvonil, což mělo způsobit explozi.
NETYPICKY U ZUBAŘE
Když přikládání studených obkladů nezmírnilo bolest jednoho mého zubu, tak jsem se rozhodl navštívit místního sídlištního zubaře pana Kleštíka. Ten byl postrachem pro vše živé, co mělo nějaký ten zub. A tak jsem tedy spobledlou tváři došel kbudově, vniž byla zubní ordinace.
Před ní zrovna velitel místních dobrovolných hasičů pan Bělásek uděloval povely, jak roztáhnout plachtu.
SVĚT ZA ZDÍ-6
Obloha, na níž zapadalo slunce, plála rudě, zatímco zčernalá krajina pod ní vyhlížela mrtvolně. Asim seděl opřen o bílý sloup a zamyšleně se díval na rudý kotouč slunce, který pozvolna mizel za obzorem.
„Nač myslíš. “ oslovil ho tázavě Imar.
KDYŽ JDE OPILEC DOMŮ.
Pan Bém dovrávoral před schodiště do vchodu, a když se zadíval na jednotlivé schody, tak měl pocit, že se pohybují.
„Jééé…,to vypadá, jako když jsou tady jezdící schody. “ řekl si a vkročil na první schod.
„To je divný.
VÝSADEK-33
Desátník Jean Anyzseděl u pootevřeného okna vmístnosti, vniž panovala naprostá tma. Pozvolna se ho začínalo zmocňovat napětí, protože netrpělivě očekával návrat majora Marcela Degaila. Představa, že by se on nevrátil ho děsila. Pojednou kjeho sluchu dolehlo zahoukání sovy, které se vpravidelných intervalech opakovalo.
NETYPICKÁ RANNÍ PROCHÁZKA
Jednoho nedělního rána jsem se rozhodl pro procházku do lesa za sídlištěm. Avšak díky husté mlze jsem ztratil orientaci. Což mělo za následek, že jsem skončil na něčí zahradě vpařeništi, ale od procházky mne to neodradilo.
Mlha byla, tak hustá, že se možná opravdu dala krájet.
NEBE NAD SOMMOU-6
Poručík Robert Fantes bez zájmu hleděl na tmavě zelený dvojplošník Airco DH-2 rámové konstrukce, který sestavili mechanici. Stále měl před očima výjev toho, jak se zřítilo po startu letadlo, vněmž byl jeho kamarád zpilotní školy.
„Pane poručíku, vaše letadlo je už vcelku. Můžete sním vzlétnout,“ oslovil ho jeden z mechaniků.
JEDNO RÁNO NA POŠTĚ-11
Při pohledu do zrcadla se vedoucí pošty Robert Stehlík zděsil. Vlasy připomínaly vrabčí hnízdo a bělmo vočích vystřídala červená barva. Poté si povšiml dvou rozmazaných fleků na tvářích a on vytušil, že se jedná o obtisky rtěnky. Vhlavě mu nepříjemně hučelo, přičemž se snažil vzpomenout na to, jak se vlastně dostal do své kanceláře na poště.
PARALELNÍ SVĚT-32
Podplukovník Michal Novotný se přikrčeně tisknul k boku cihlového komínu, zpoza něhož se zahleděl na okraj střechy. Brýle, které mu spadly, však nikde neviděl. Poté se pozorně zadíval přes ulici na nádvoří kasáren, na němž stálo několik vozidel. A na jednom nákladním automobilu se nacházel válec s malými radárky, jenž měl kolem sebe vytvořenou ochrannou clonu proti spatření.
NETYPICKY V ZOO
Jednoho sobotního odpoledne jsem se rozhodl pro návštěvu zoologické zahrady. A rozhodl jsem jí navštívit stylově oblečený. Ve sklepě jsem měl vycpaného medvěda, jehož skolil můj pradědeček. Ten byl vášnivým lovcem ledasčehos, zvláště žen a pak si připadal jako štvaná zvěř, když prchal před partnery oněch dam.
SVĚT ZA ZDÍ-5
Dusot koní se rozléhal planinou a zvířený prach se začal pomalu mísit sčernou mlhou smrti. Ta postupně začala zakrývat kopcovitou krajinu i oblohu nad ní.
„Ty mlze neujedeme. “ vyhrkl Imar, který jel vedle Asima.
PODLOUHLÁ ZÁSILKA-3
Karel vypouštěl z úst tolik nadávek, že kdyby se zhmotnily, tak by se do výtahové kabiny nevešly. Než výtah dojel do přízemí, tak stačil několikrát proklít podlouhlou zásilku, tu firmu, která se odstěhovala, i lidi, co v domě potkal. A nakonec si zanadával na své zaměstnání. Přitom se výtahové dveře otevřely a podlouhlý balík vypadl z kabiny ven.
VÝSADEK-32
Vlese panovalo ticho. Major Marcel Degail obezřetně procházel lesním porostem, přičemž bedlivě sledoval své bezprostřední okolí a byl připraven vpřípadě nebezpečí zareagovat. Po několika minutách došel khustému porostu. Chvíli zpoza kmenu stromu pozorně hleděl do spleti houštin a až potom vykročil jejich směrem.
NETYPICKY V BRNĚNÍ-3
Okolí hradu připomínalo spíše obrovskou býčí arénu, ve které nechtěnými toreadory byly účastnící historické bitvy. Ta se zcela vymkla jakékoliv kontrole. A pro mnohé platilo heslo: Kdo uteče, ten vyhraje. Přičemž někteří proti své vůli osedlali býky.
NEBE NAD SOMMOU-5
„Jsme na místě, pane poručíku,“ pronesl mechanik, když nákladní vozidlo dojelo kletišti ve městě St. Omer. Vtomhle starobylém severofrancouzském městě mělo britské letectvo, Royal Flying Corps zřízené hlavní administrativní středisko. Poručík Robert Fantes se pozorně zadíval na letištní hangáry a budovy.
PODLOUHLÁ ZÁSILKA-2
Karel dotáhl podlouhlou zásilku ke dveřím výtahu, načež stiskl tlačítko a o chvíli později kabina výtahu přijela. Rychle dveře otevřel a balík do kabiny vsunul. To se mu sice podařilo, ale zásilka zůstala stát zapříčená v kolmé poloze. „Zatraceně.
PARALELNÍ SVĚT-31
Podplukovník Michal Novotný sedící v civilním obleku za volantem upíral zrak na ulici. Ta vedla ke kasárnám, do kterých vjelo nákladní auto, které mělo na střeše kabiny válec s několika malými radárky. Tím válcem byla sonda, která byla schopná proniknout do budoucna. Kolem sebe měla vytvořenou ochrannou clonu proti spatření, a tak německý řidič ani vojáci v kasárnách o ní neměli žádné tušení.
NETYPICKY V BRNĚNÍ-2
V den bitvy, kterou organizoval sídlištní organizátor všeho možného pan Bělásek, byly silnice z města přeplněné motorizovanými rytíři. Před bitevní horečce propadl i místní policista pan Houkačka, jenž trpěl po svých účastech v krizových oblastech světa komplexem maskování. A tak v převlečení za rytíře řídil dopravu na jedné velké křižovatce. I já jsem spěchal k místu, kde se mělo odehrávat dobývaní hradu.
SVĚT ZA ZDÍ-4
Početná skupina jezdců jela zvlněnou krajinou, na niž rostlo jen pár nízkých houštin. Před nimi ve vzduchu létal dravec Oro, jenž patřil mágu Ykanu a měl je dovést kmístu, na němž byla ukryta truhla sdémonem zla. Ke stejnému místu také směřovala výprava Navarů včele snavarským králem, který se chtěl oné truhly zmocnit, zaklínadlem démona vypustit a stát se jeho pánem.
Asim střídavě hleděl na dravce i na vlnitou krajinu.
PODLOUHLÁ ZÁSILKA
Poštovní dodávka jela ulicí, po jejíž obou stranách byla zaparkovaná vozidla. „Hele, zahraješ si na výsadkáře,“ řekl Michal za volantem. „Co. “ vyhrkl překvapeně Karel.
VÝSADEK-31
Major Marcel Degail se v sedě opřel zády o stěnu a hleděl strnule před sebe. Desátník Jean Anyzse mezitím přikrčeně přemisťoval od okna koknu, přičemž se pátravě díval ven. „Němčouři jsou pryč,“ pronesl poté a také si sedl na podlahu. „Tak to bychom měli,“ vysoukal ze sebe po chvíli major.
NETYPICKY V BRNĚNÍ
Jednoho dne mou pozornost upoutal velký plakát, který oznamoval, že o víkendu proběhne za městem historické dobývání hradu. Pro účast bylo nutné brnění a nějaká ta dobová zbraň. Hned mi bylo jasné, že tuhle akci nemá na svědomí nikdo jiný, než sídlištní organizátor všeho možného i nemožného-pan Bělásek. Moje touha zúčastnit se bitvy byla velká a stejně tak uvažovali i mnozí jiný.
NEBE NAD SOMMOU-4
Ztrosek hangáru stoupal dým, jenž se pozvolna rozplýval nad letištní plochou. Poručík Robert Fantes hleděl na dva zničené letouny, u kterých se shlukla skupina mechaniků.
„To není dobrý, že nám ten Hun zničil hned dvě letadla,“ pronesl velitel perutě major Harry Ransley a zavolal si jednoho zmechaniků. Současně se ozval ve směru od fronty hluk leteckých motorů.
V PRAVÉ POLEDNE-2
Když Jarda došel ke dveřím výtahu, tak spatřil rozsvícené horní červené světylko, což znamenalo, že výtah jede nahoru. Vzápětí uslyšel přibližující se štěkot a hned mu došlo, že v kabině výtahu je sousedka bydlící ve stejném patře. A ta měla dogu, která vůbec nebyla přátelská. Jarda se tedy okamžitě rozeběhl ke schodišti, ale ve stejný okamžik kabina výtahu dojela do patra.
PARALELNÍ SVĚT-30
Podplukovník Michal Novotný v civilním oděvu rychle došel k zaparkovanému automobilu. Přitom pozorně hleděl na ulici, načež na ní spatřil svižným krokem jdoucího generála Smitha Stevensona, který měl také na sobě civilní oblek.
„Pane podplukovníku, ten náklaďák jede k řece. Asi pojede na most,“ uslyšel Novotný v naslouchátku hlas nadporučíka Mirka Vincenta.
NETYPICKÉ SUPERPILULKY
Při úklidu bytu jsem náhodou objevil jakousi malou krabičku, která obsahovala několik všelijak barevných pilulek. Po delším přemýšlení mi došlo, že tyhle pilulky jsou od místního vynálezce všeho možného i nemožného, pana Pokustóna. Ten mi je dal stím, že se jedná o superpilulky, po jejichž požití člověk zažije neobvyklé stavy. Představa něčeho nezvyklého mne lákala, a tak jsem hned pár pilule spolkl.
SVĚT ZA ZDÍ-3
Na obzoru pomalu vycházelo slunce, jehož paprsky začínaly ozařovat krajinu. Po ní vranním mlžném oparu jela početná skupina jezdců, nad nimiž kroužil dravý pták, který jim ukazoval směr, jímž mají jet.
Asim se střídavě díval na dravce, na krajinu před sebou a zároveň se mu vhlavě honila spousta myšlenek.
„Tuším Asime, že jsi myšlenkama už za tou zdí,“ řekl mu Imar, jenž jel vedle něho.
V PRAVÉ POLEDNE
Jarda se pomalu probouzel, přičemž slyšel vyzvánění tón svého mobilního telefonu. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že se mu to zvonění nezdá. Poté vleže natáhl ruku po mobilu a snažil se zrak zaostřit na jeho display. Kjeho překvapení na něm uviděl napsáno Pavla, což bylo jméno jeho manželky.
VÝSADEK-30
Dvojice gestapáků spistolemi vrukách vnikla na zahradu, přičemž major Marcel Degail, jenž byl přikrčený vedle okna řekl: „Ty jsou tady asi kvůli hajnýmu. Vo nás nemají tušení. Schováme se do skrýše. “„Nejradši bych do nich vystřílel všechno, co mi zbylo.
NETYPICKY V METRU
Když jsem se dozvěděl, že nedaleko mého bydliště byla otevřena nová stanice metra, tak mne to hned lákalo se na ní jít podívat. Novotou zářící budova, kterou užzdobily sprejerskévýtvory, mému zraku neunikla jižzvelké dálky. Skleněné stěny na mne velice zapůsobily, což způsobilo, že dva pokusy o vstoupení do jejího nitra skončily nárazem do skla. Lehce otřesený jsem po čase našel vchod a přitom mi došlo, že nemám legitimaci ani lístek.
NEBE NAD SOMMOU-3
Během několika dnů nadporučík John Elliot začal poručíka Roberta Fantese seznamovat sválečným létáním a se vším, co ktomu patří. A Fantes měl brzo pocit, že ztoho všeho začne mít velkou hlavu jako pozorovací balón.
Ranní obloha byla plná mraků a na východě se přes oblaka nesměle prodíraly sluneční paprsky. Poručík Fantes se židličkou vlevé ruce a kulometem vpravé, kráčel podél letištní plochy.
JEDNO RÁNO NA POŠTĚ-10
Vedoucí pošty Robert Stehlík byl překvapen, když spatřil ze vchodu pošty rychle vybíhat pracovníky znoční směny. To se mu zdálo podezřelé, a tak rázným krokem vstoupil do budovy. Nešel ani do své kanceláře a rovnou si to namířil na halu. Na ní uviděl spousty konfet a zavěšených pozlátek.
PARALELNÍ SVĚT-29
Po přeskočení stoky se major Karel Pokorný přitiskl ke zdi. Při ní poté rychle šel k místu, kde se chodba stáčela za roh. Zároveň přes brýle pro noční vidění spatřil na zemi kapky krve. A to znamenalo, že prchajícího zasáhl.
NETYPICKÉ RÁNO
Vnoci jsem měl sen, že jezdím výtahem nahoru a dolu. Když jsem se probudil, tak se mi kmému úžasu naskytl pohled na stěny výtahové kabiny. To mne překvapilo, protože jsem měl na sobě pyžamo a po chvíli mi bylo jasné, že za to může moje náměsíčnost. Nějaký čas jsem ještě výtahem jezdil, přičemž tu a tam se výtahem svezli užasle na mne hledící sousedé.
SVĚT ZA ZDÍ-2
Slunce pozvolna směřovalo kzápadu a mohutné skály se ostře rýsovaly na pozadíohnivě zbarvené oblohy. Knim směřovalo velké množství jezdců, vjejichž čele jel Asim sImarem.
„Ten mág Ykan je jediný, který nám může poradit a třeba i pomoc,“ pronesl Imar.
„Doufám, že ano.
NA VĚŽI
Nad náměstím se klenula modravá obloha, ke které se tyčila velká kamenná věž. Radek svelkým batohem se na ní díval přes hledáček fotoaparátu, ale nedařilo se mu celou věž do něho dostat. A tak pomalu krok za krokem couval. Když už jí konečněskoro celou měl zaměřenou, tak při posledním kroku narazil zadnicí na železný kůl.
VÝSADEK-29
Slunce zářilo vysoko na obloze, když major Marcel Degail s Jeanem Anyzem vylezli ze sklepení zříceniny. „Zdá se pane majore, že zatím Němci nepročesávaj vokolí toho zámku,“ mínil Anyz. „Co není může bejt,“ pronesl Degail, přičemž se pátravě díval do lesního porostu u zříceniny. Oba poté rychlou chůzi zmizeli vlese a za neustálého dívání se kolem sebe se začali prodírat porostem.
NETYPICKÉ LEZENÍ
Jednoho dne mou pozornost upoutal pořad vtelevizi o horolezcích. Napadlo mne, že bych si také mohl vyzkoušet horolezectví. Kmému štěstí jsem měl vdomě souseda pana Šplhavého, který měl potřebné vybavení. Byl to totiž náruživý horolezec na vše možné i nemožné a skoro pokaždé ho odněkud sundávali hasiči.
NEBE NAD SOMMOU-2
Kancelář letky poručík Robert Fantes objevil hned vpřízemí zámku. První, co spatřil byl velký obraz královny Viktorie a vedle něho obraz krále Jiřího V. Pak se jeho pozornost soustředila na důstojníka sedícího mezi stohy papírů. Už první pohled prozrazoval, že je to typ klasického úředníka, jehož válka oblékla do uniformy.
NA VORU-2
Na dohněda zabarvené hladině Sázavypomalu plul vor se čtyřmi postavami. Na rozruch kolem spouštění voru už mladící zapomněli. „Slunce dál svítí nad Sázavou a my plujeme za zábavou,“ zapěl Petr, přičemž brnkal na struny kytary. „Prosím tebe, co to zpíváš.
PARALELNÍ SVĚT-28
Vlčák s vyceněnými zuby povalil majora Karla Pokorného na zem. Ten stačil opět vystřelit, načež se ozvalo bolestné zakňučení. Současně s tím vypadla majorovi z ruky pistole, přičemž přes brýle pro noční vidění postřehl postavu s batohem. Zároveň mu neunikl prudký pohyb její pravé ruky, v níž se objevila pistole.
NETYPICKY NA PARNÍKU
Slunečné počasí mne zlákalo jednoho sobotního dne k řece. Větší počet lidí u přístaviště parníků dával tušit, že by mohl nějaký parník připlout. A tak jsem se mezi čekající vmísil, přičemž bylo mou snahou se dostat na začátek fronty. To se mi podařilo, ale zároveň následoval pád do vody.
SVĚT ZA ZDÍ
Asim kráčel dlouhou chodbou, přičemž přemýšlel proč si ho král Ikir nechal zavolat. Začal mít nepříjemné tušení, že půjde o něco vážného. Ponořen do svých myšlenek došel před velké dveře, u niž stála dvojice strážných. Poté co mu je jeden ze strážců otevřel, tak vstoupil do velkého sálu.
NA VORU
Mezi zalesněnými kopci líně tekla řeka Sázava, na jejíž hladině plulo velké množství kanoi. Na jednom z jejích břehů se čtveřice postav lopotila svorem, který hodlala spustit na vodu. „Jen jestli tenhle vor vůbec popluje,“ mínil Patrik. „V minulosti už plul.
VÝSADEK-28
Jean Anyz pozvolna přicházel k vědomí, přičemž cítil na svých zádech velkou tíhu. Chvíli mžoural do naprosté tmy, načež opatrně pohnul pravou rukou a zároveň se snažil druhou ruku vyprostit zpod spadlé hlíny. To se mu podařilo a poté se pokusil pohnout. Šlo mu to těžce, ale napnul všechny své svaly a za okamžik se vysunul zpod hromady hlíny i velkého dřeva.
NETYPICKÉ DIVADELNÍ PŘEDSTAVENÍ
Sídlištní organizátor všeho možného i nemožného, pan Bělásek dal dohromady ze svých sousedů amatérský divadelní soubor. A já se ktomu připletl a stal jsem se též jeho členem. Jak nám pan Bělásek sdělil, tak hodlal široké sídlištní veřejnosti obstarat nevšední kulturní zážitek, na který se bude dlouho vzpomínat. To, že se určitě dlouho bude vzpomínat, o tom jsem nepochyboval.
NEBE NAD SOMMOU
Ze zataženéhonebe se snášel drobný déšť a kaluže na cestě rozviřovaly dopadající kapky. Poručík Robert Fantes vleteckém uniformě do nich zamyšleně hleděl, přičemž se opíral o zeď pod okrajem střechy. Po chvíli se zadíval na zaparkované nákladní automobily a přitom mu stále hlavou táhlo velké množství myšlenek. Ve Francii byl druhým dnem a měl pocit, že je kapkou varmádním moři.
JEDNO RÁNO NA POŠTĚ-9
Vedoucí pošty Robert Stehlík se probudil ve spacáku na podlaze ve své kanceláři. Chvíli nechápavě mžoural očima po místnosti, kterou pomalu zaplavovaly první sluneční paprsky. Pak svou pozornost upřel na ručičky hodinek, co měl na ruce.
„Ježišmarja, vono už je ráno.
PARALELNÍ SVĚT-27
Už přes hodinu major Karel Pokorný a kapitán Jan Skácel šli špinavými a zapáchajícími kanalizačními chodbami. Přitom neměli tušení, jak dlouho ještě budou v tomhle prostředí pobývat.
„Pane majore a kapitáne. Už jste skoro v tý chodbě, kde bude ten poklop.
NETYPICKY V PARNÉM DNI
Ani nevím, co mě to napadlo, abych se vpříšerném horku coural venku. A tak mou pozornost upoutala restaurační zahrádka. Využil jsem toho, že několik hostů sedělo zmátoženo na židlích a bylo jim viditelně všechno jedno. Tudíž nebyl pro mne problém vypůjčit si velký slunečník, přičemž nikdo nic proti tomu nenamítal.
V MLŽNÝCH HORÁCH-9
Asim a Imar svytřeštěnýma očimasledovali, jak se drak přibližuje. Ten pomalu doletěl až knim, sklonil hlavu a upřeně na ně pohlédl. Oba neschopný pohybu a slova na něhohleděli, přičemž drak na ně upíral své krvavě červené oči a jim běhal mráz po zádech. Po chvíli se od nich začal vzdalovat, načež doletěl zpátky nad propast, aby poté počal pomalu stoupat do výšky kvelkému otvoru ve skále.
KDYŽ JE SVATBA NEPLATNÁ
Mirek seděl na gauči snohami na stole a sledoval televizi. Vjedné ruce držel ovládač o DVD přehrávače a vdruhé svíral láhev spivem. Přitom upřeně hleděl na drsné porno, které se na velké obrazovce zvláště vyjímalo.
„Teda to je síla,“ řekl si, přičemž uslyšel zarachocení klíče vzámku.
VÝSADEK-27
Zámkem se neustále rozléhala střelba. Major Marcel Degail vystřílel zbytek nábojů ze zásobníku a poté rychle vysunul ze samopalu prázdný zásobník.
„Sakra. Mám poslední dva plný zásobníky.
NETYPICKY S LÉTAJÍCÍM KOLEM
Jedno prosluněné odpoledne jsem si vzpomněl, že mám ve sklepě vrozloženém stavu schované létající kolo. To jsem se rozhodl sestavit jako velký příznivec ježka vkleci a Rychlých Šípů. Dát dohromady všechny části a součásti kola nebylo vůbec jednoduché, a to ztoho důvodu, že se mi to nikdy ještě předtím nepovedlo. Já jsem však byl rozhodnutý létající kolo tentokráte sestrojit.
NA NEBI PODIVNÉ VÁLKY-20
Seržant Michel Vencl se rychle vkabině stíhacího Curtissu rozhlédl po obloze a vzápětí uviděl mezi oblaky ze dvou různých směrů se spouštět formace německých stíhaček Me-109. „Mesouni vpravo i vlevo. “ uslyšel současně přes praskot ve sluchátkách výkřik poručíka Emilie Leroye, který vedl jednuzformací francouzských stíhacích letounu, v niž on letěl. Vnásledujících okamžicích se vzdušný prostor zaplnil divoce manévrujícími stíhačkami.
KDYŽ DOJDE BENZÍN-2
Štěpán si opět při chůzi pohvizdoval a doufal, že si už smůlu vybral na hodně dlouho dopředu. Přitom spatřil na neširoké silnici jet kombajn. Zastavil se a chvíli na něho překvapeně hleděl. „Sakra, kde se tady ten kombajn vzal.
PARALELNÍ SVĚT-26
Podplukovník Michal Novotný vcivilním oblečení si pravým uchem přidržoval sluchátko od telefonního přístroje a zároveň upřeně hleděl přes speciální brýle kobloze. Díky nim viděl ve vzduchu nad Václavským náměstím podlouhlý válec. Byla to průzkumná sonda, která měla kolem sebe vytvořenou ochrannou clonu proti spatření. Jeho úkolem bylo jí zachytit neviditelným paprskem, který se chystal vyslat zhodinek na levé ruce.
NETYPICKÝ FOTOAPARÁT
Jednoho dne mne při úklidu bytu v komoře zavalilo větší množství věcí a jednou z nich byla velká a těžká krabice. Nějaký čas mi trvalo, než jsem se otřesený zdárně vyhrabal z komory do předsíně. Obsah oné krabice přilákal mou pozornost a k mému překvapení obsahovala nezvykle velký fotoaparát, který měl na sobě neobvyklé množství tlačítek. Po chvíli mi došlo, že tenhle fotografický přístroj mně nedávno daroval sídlištní vynálezce pan Pokustón.
V MLŽNÝCH HORÁCH-8
Asim sImarem došli na konec mostu a vmihotavém světle pochodní spatřili dva velké kamenné sloupy. Mezi nimi byl otvor, do něhož po chvíli vstoupili.
„Teď už snad dojdeme nakonec,“ pronesl Asim.
„Myslím, že ano,“ mínil Imar.
KDYŽ DOJDE BENZÍN
Štěpán si pohvizdoval do písničky, co zněla zradia. Přitom jeho pozornosti neuniklo rozsvícené oranžové světélko na přístrojové desce. „Neboj hladový voko. Brzy dojedeme kbenzínce,“ pronesl a zadíval se na silnici vedoucí do velkého kopce.
VÝSADEK-26
Kapitán Helmut Weber sbíhal včele vojáků schodiště do sklepení a zároveň upřeně hleděl do tmavého prostoru, vněmž se rýsovaly obrysy schodů. Když se ocitl skoro vpolovině schodiště, tak senáhle od jeho spodní části ozvala střelba. Sotva jí zaslechl, pocítil v břišeostrou bolest a za výkřiku se zhroutil na schody, přičemž postřehl ve tmě záblesky. Ty vycházely zhlavní samopalů.
NETYPICKY V DIVADLE-2
Sprintem jsem doběhl ke dveřím, za nimiž byl sál divadla. Podařilo se mi je otevřít, ale asi moc prudce. Ozvala se totiž rána, jak dveře narazily do zdi. Já jsem zároveň klopýtl, což mělo za následek dvojité salto.
NA NEBI PODIVNÉ VÁLKY-19
Jaro už začalo nabírat na síle. Stromy počaly měnit barvu z temné na zelenou a sluneční paprsky začaly hřát. Seržant Michel Vencl zrakem přehlédl modravou oblohu, na které líně plulo několik bělostných mráčků. Jeho pozornost upoutal větší oblak, jenž svým tvarem připomínal letícího ptáka.
KDYŽ SE ZABOUCHNOU DVEŘE-2
Za nadávání manželů Konvalinkových, Evžen sprintem vyběhl z jejich bytu na chodbu. V běhu sotva stačil pozdravit užaslou sousedku, která sdětmi zrovna vystupovala zvýtahu. Ta byla notně překvapená, když ho viděla v bačkorech a županu prchat. Za okamžik vběhldo kabiny výtahu před rozběsněnou paní Konvalinkovou, která v rukách držela roztržené prostěradlo.
PARALELNÍ SVĚT-25
Podplukovník Michal Novotný a generál Smith Stevenson jeli v civilním oblečení vautomobilu a směřovali do centra Prahy.
Novotný sedící za volantem pojednou zpozorněl, když uslyšel v naslouchátku hlas nadporučíka Mirka Vincenta. Ten mu vzápětí oznámil vniknutí majora Karla Pokorného a kapitána Jana Skácela do kanalizace. „Pane generále, tak už se major s kapitánem dostali do toho kanálu,“ informoval generála.
NETYPICKY V DIVADLE
Jednoho večera mě napadlo, že bych mohl navštívit nově otevřené divadlo. A protože do společnosti se má chodit dobře oblečený, tak jsem si vzal frak, cylindr, motýlka a pro jistotu dvě kravaty. „Dobrý večer. To jdete na maškarní.
V MLŽNÝCH HORÁCH-7
Zavěšený most se na mohutných provazech za hlučného praskotu houpal. Asim s Imarem svírali v pravých rukách meče, přičemž přes jejich čepele upřeně hleděli na navarské bojovníky. Ti zůstali stát dva metry před nimi. „Jak jste se sem vy dva dostali.
KDYŽ SE ZABOUCHNOU DVEŘE
Evžen vyšel v županu z koupelny, přičemž si utíral hlavu ručníkem. Začal si pohvizdovat, ale protože neviděl pořádně před sebe, tak narazil do vzrostlé kytky. Zároveň se kopl palcem do jejího květináče, načež se přes rozvětvenou kytku skácel na koberec. „Jau.
VÝSADEK-25
Sotva exploze dozněly, tak se Jean Anyz v přikrčené poloze vyklonil zpoza sloupu. Přes namířený samopal poté spatřil několik bezvládných těl německých vojáků. Pak pohlédl za sebe na opačnou stranu chodby a uviděl majora Marcela Degaila, jak se v podřepu krčí na rohu zdi, kde byl vchod z chodby na schodiště. Rukou mu on naznačil, aby rychle k němu běžel.
NETYPICKY V AUTOŠKOLE
Protože dopravní policii znervózňovala ta skutečnost, že jezdím bez řidičského průkazu, tak jsem se rozhodl přihlásit do autoškoly. Přihlášku jsem začal vyplňovat už za jízdy autem. Díky menší nehodě jsem vyplnění přihlášky dokončil vnitru místního sídlištního obchodu, čehož jsem hodlal využít k nákupu. Ale naštvaní nakupující pro mé autonakupování neměli moc pochopení.
NA NEBI PODIVNÉ VÁLKY-18
Nad zasněženou krajinou burácely letecké motory a dvojice stíhacích letadel letěla jen několik desítek metrů nad bílou zemí. Seržant Michel Vencl v Curtisse těkal neustále zrakem po palubní desce přístrojů a také po Me-109, co ho pronásledovala. „Zatracenej Němčour. Má výdrž.
JEDNO RÁNO NA POŠTĚ-8
Vedoucímu pošty Robertu Stehlíkovi se zdálo, že se s ním všechno točí. Teprve po delší době si uvědomil, že sedí na otáčecím křesle, které se točí. Chvíli zrakem přehlížel místnost a měl pocit, že je nezvykle prázdná. Poté se zadíval na podlahu, kde se válelo několik prázdných láhví.
PARALELNÍ SVĚT-24
Major Karel Pokorný šel pomalým krokem ulicí a přibližoval se ke dvojici německých vojáků u motorky. Jeho chůzi bedlivě sledoval na obrazovce monitoru nadporučík Mirek Vincent. Ten na dálku ovládal miniletadélko, které v sobě mělo mikrokameru. To se pohybovalo nízko nad onou ulicí, přičemž mělo kolem sebe vytvořenou ochrannou clonu proti spatření.
NETYPICKY V RESTAURACI
Jednoho dne mě v jedné ulici zaujala nově otevřená restaurace, a tak jsem do ní vstoupil. Nějak se mi podařilo ve dveřích zakopnout a při pokusu vyrovnat pád bylo mou snahou se zachytit dlouhých závěsů. Jenže závěs, kterého jsem se pevně chytl mou váhu nevydržel. Vzápětí mi neunikla ta skutečnost, že on spadl na mne.
V MLŽNÝCH HORÁCH-6
Jemný mlžný opar obestíral velkou černou skálu, před niž došla skupina mužů. Asim pomalým krokem přišel k okraji skalního otvoru, přičemž svíral v ruce meč. „Myslím, že tady už na Navary nenarazíme,“ řekl mu Imar. „Tvojí jistotu bych chtěl mít,“ odvětil mu a jeho zrak spočinul na pramínku vody, co vytékal ze skalní stěny.
DVA OPILCI
Sněhová pokrývka se třpytila ve světle pouličních lamp, které osvětlovaly dvě vrávorající postavy. „Ty máš Milane dneska natankováno víc, než já,“ vyhrkla jedna z postav. „A jak si na to přišel. “ „Už si dvakrát spadnul.
VÝSADEK-24
Oba vědci na postelích stále nechápavě hleděli na Jeana Anyze, načež se jeden z nich zeptal. „Kdo jste. Co po nás chcete. “ „Jsme Svobodní Francouzi.
NETYPICKÉ NAKUPOVÁNÍ
Poté, co jsem se svým autem naboural do velkého bilbordu, tak jsem lehce otřesen odkráčel domu. Trochu mi však dělalo potíže projít rámem dveří do bytu, ale po nějaké době má snaha dostat se do bytu byla úspěšná. Když se mi vše srovnalo v hlavě, tak mou pozornost upoutala nějaká věc, která se nalézala naražená na mém krku. O chvíli později jsem si uvědomil, že je to velká reklamní cedule.
NA NEBI PODIVNÉ VÁLKY-17
Vzdušný prostor kolem francouzských letadel se náhle zaplnil ohnivými chomáčky kouře. A to znamenalo palbu německé protiletadlové obrany. Seržant Michel Vencl postřehl v blízkosti své stíhačky rozprask granátu, jehož tlaková vlna rozkolíbala letoun. Vzápětí uviděl další explodující projektily, přičemž pocítil prudce bušící srdce až v krku.
NA BĚŽKÁCH
Roman si několikrát protáhl ruce, přičemž udělal na lyžích dva rychlé dřepy a pak řekl: „Pojedeme lehkou a nedlouhou trasu, kterou moc dobře znám. Tudíž se není čeho bát. “ „Něco podobnýho si říkal v létě, když jsme šli na ten výlet. A skončili jsme zcela mimo trasu v šílený džungli,“ řekla mu manželka Jana.
PARALELNÍ SVĚT-23
Major Karel Pokorný zamyšleně hleděl na silnici přes kapotu automobilu, přičemž rukama svíral volant. V hlavě se mu honila spousta myšlenek. I když úkol, který měl on a kapitán Jan Skácel, se jevil zcela lehkým, tak zněho nadšení nebyl.
„Asi vím, pane majore, na co teď myslíte,“ řekl mu kapitán Skácel.
NETYPICKY V ZIMĚ
Že venku chumelí jsem zjistil poté, když v obývacím pokoji byla mnohacentimetrová vrstva sněhu. A nebylo divu. Sklo v okně neexistovalo od té chvíle, kdy se mi jej podařilo vysklít. A tak jsem si tedy v obýváku postavil sněhuláka.
V MLŽNÝCH HORÁCH-5
Dusot koňských kopyt se mísil s bojovým pokřikem Navarů, přičemž to vše se odráželo od okolních skal. „Ukažte co jsou to gardisti krále Ikira. “ vykřikl Asim, načež jako ostatní namířil luk a vzápětí vypálil šíp. Ten se mihl vzduchem a zasáhl jednoho navarského bojovníka do krku.
JEDNO RÁNO NA POŠTĚ-7
Vedoucí pošty Robert Stehlík se točil na otáčecí židli, přičemž cítil, jak na něho dopadá pořádná kocovina. A tak sáhl do šuplíku, kde měl sáčky s kafem. Ke svému překvapení však nahmatal prsty i něco jiného. Za chvíli upřeně hleděl na malou umělou lahvičku.
VÝSADEK-23
Gabriel Mouchott byl v podřepu přitisknutý u rohu zdi, u které začínaly kamenné schody, jenž byly spoře osvětlené. V rukou svíral samopal, přičemž prst pravé ruky měl lehce položený na spoušti. Zrakem neustále hleděl na horní část schodiště a zároveň cítil, jak se mu napínají nervy. Přitom občas zaslechl tlumený hluk výsadkářů a odbojářů, kteří ve sklepení rozmisťovali načasované nálože.
NETYPICKÉ VOLBY
Volby se nezadržitelně blížily, a tak přibývalo předvolebních mítinků. Na nich se kandidující občané předváděli před svými sousedy. Mnozí takovým způsobem, že to na sídlišti vypadalo jako při soutěži o nejlepší předvolební herecký výkon. Trochu mi bylo divné, že mnohá hesla jsem už slyšel od jiných politiků při předvolebních kampaních v minulosti.
NA NEBI PODIVNÉ VÁLKY-16
Za oknem se hustě sypal sníh, přičemž si vítr pohrával s nespočtem vloček. V místnosti však panovalo příjemné teplo. Seržant Michel Vencl seděl za stolem a zadumaně se díval na šachovnici. „Já se ti divím, že jsi sem tak spěchal.
KDYŽ SE STĚHUJE SKŘÍŇ-2
Klára se přísně dívala na Kamila, který už poněkolikáté dlaně zasouval do všech kapes, přičemž se začal tvářit provinile. „Asi jsme zapomněli klíčky v bytě,“ pronesl po chvíli. „Chtěl jsi snad říct, že jsi je ty zapomněl. “ vyhrkla Klára.
PARALELNÍ SVĚT-22
Nadporučík Mirek Vincent upřeně hleděl na obrazovku monitoru, na které byla rentgenově vidět kanalizace. „Tak jsem konečně vobjevil vhodný místo, kde se dá nepozorovaně vniknout do kanálu,“ pronesl po chvíli nadporučík.
„Jak je to daleko vod Václaváku. “ zeptal se kapitán Jan Skácel.
NETYPICKY PŘED VOLBAMI
Když se korupce naší radnice dotkla hvězd a povídali si o ní nejenom vrabci na střeše, ale i myši v místním kostele, tak se už schylovalo k volbám. Ty jen urychlilo cvičení hasičů, kteří nacvičovali evakuaci radnice. Toho mnozí občané využili k defenestraci radních do roztažených plachet. I já jsem se k tomu připletl jako dobrovolný hasič.
V MLŽNÝCH HORÁCH-4
Černé kmeny stromů a balvanů se ostře rýsovaly v mlžném závoji, který se rozprostíral údolím. V dálce se rýsovalo několik mohutných vrcholků hor, přičemž se zdálo že plavou vynořené v moři mlhy. „Na konci tohohle údolí by měla být černá skála, ve který je vchod do jeskyně,“ řekl Imar jedoucí v čele skupiny jezdců spolu s Asimem. „Doufám, že do tý skály nenarazíme.
KDYŽ SE STĚHUJE SKŘÍŇ
Kamil se držel za hlavu a zamračeně se díval na rozhoupaný lustr, o který se před chvíli praštil. Přitom se také podíval na Kláru, jenž se mu smála. „Víš jaká to byla rána. Co kdyby mi spadnul na hlavu.
VÝSADEK-22
Temný prostor chodby ozářilo několik světelných kuželů. Poté se ve světle baterek objevil větší zával, jehož horní část dosahovala téměř stropu. „Tak za tímhle závalem je konec chodby,“ řekl odbojář stojící v čele skupiny mužů. „Zase kus stropu spadnul.
NETYPICKY O VÁNOCÍCH-2
Mou pozornost začal poutat vánoční stromeček, který měl na balkoně soused pan Telka. Ten bydlel o patro níže a už po několik Vánoc se mu stávalo, že díky nadměrnému sledování všech pozemských i nepozemských televizních stanic, prostě na ozdobení stromečku zapomněl. A tak jsem se rozhodl po setmění pro akci. Provázek s velkým hákem jsem spustil o patro níže.
NA HRANĚ ŽIVOTA A SMRTI
Seržant Michel Vencl chvíli naslouchal skučení sněhové vichřice v kokpitu stíhačky. Kabinu zcela zvnějšku zasypal navátý sníh a on si začal připadat jako ve vnitřku iglú. Nehodlal však zůstat sedět a poté, co se odpoutal pásy od sedačky, tak pravou rukou otevřel překryt kabiny. Ve vteřině byl zasažen přívalem sněhu.
JEDNO RÁNO PŘED POŠTOU-2
Toho rána se ve světle pouličního osvětlení povrch chodníků i vozovek nebezpečně leskl. To si znovu plně uvědomil Jan Mráček, když autobus o mnoho metrů přejel autobusovou zastávku v ulici, kde byla pošta. Po vystoupení z něho mu okamžitě podjely nohy a on za vrávorání narazil do postavy, která se snažila postavit. „Zatraceně.
PARALELNÍ SVĚT-21
Zraky čtyř mužů se střídavě upíraly na několik obrazovek monitorů. Na nich bylo z výšky vidět rentgenově Václavské náměstí Prahy, hlavní město Protektorátu Čechy a Morava. „Je už po desátý hodině. Ta nacistická přehlídka začne zhruba za tři hodiny.
NETYPICKY O VÁNOCÍCH
Nevím jak se to mohlo stát, ale po ztrátě rovnováhy pro mne následoval náraz do fronty čekajících lidí. Někteří za výkřiku dopadli do sněhu, jiní zase na ty, co spadli dříve. Místem mého dopadu se překvapivě stala káď plná kaprů. V prvním okamžiku to byl pro mě šok, přičemž mi plně došlo, že Vánoce jsou za dveřmi.
V MLŽNÝCH HORÁCH-3
Mezi skalisky se rozléhal klapot koňských kopyt, který se mísil s občasným křikem dravého ptáka. „Proč asi zase přiletěl. “ řekl tázavě Asim, přičemž se na kroužícího dravce zadíval. „Nemám tušení.
KDYŽ SE PŘED VÁNOCEMI UKLÍZÍ
Filip se usadil do křesla před televizi, kterou pustil dálkovým ovládačem. Sotva se chvíli díval na obrazovku, tak se náhle objevila jeho manželka Jana. Vzápětí sledoval, jak chodí před televizí a na nábytku utírá prachovkou prach. Nakonec totéž předváděla s pečlivostí přímo na obrazovce i televizi.
VÝSADEK-21
Kraj se rychle nořil do tmy a na obloze se objevily první hvězdy. Ztichlým a tmavým lesem se pohybovalo opatrně několik postav. Jako první šel major Marcel Degail a obezřetně se při chůzi díval všemi směry, přičemž také bedlivě naslouchal. Měsíc na obloze byl skoro v úplňku a jeho světlo se začínalo rozprostírat noční krajinou, ve které se počaly objevovat matné stíny.
NETYPICKY V PRÁCI-2
U dveří výtahu bylo náhle plno a několik zaměstnanců prudce sborově otevřelo výtahové dveře. Některé při jejich otevírání dveře praštily, načež následoval úprk do kabiny výtahu. I mou snahou bylo vniknout do výtahu. Ale trochu mi to komplikoval naražený obraz na hlavě i kolega Vorlíček, který se rovněž se svou hlavou nalézal v obrazu.
NA NEBI PODIVNÉ VÁLKY-15
Na obloze se začala kupit sněhová mračna, která nevěstila nic dobrého. Seržant Michel Vencl sedící v kabině stíhacího Curtisse ony tmavošedivé masy starostlivě zrakem přehlédl. Přitom se také zahleděl na dvě stíhačky s nimiž letěl ve tříčlenném roji. „Točíme to zpátky.
KDYŽ SE DORUČUJE BALÍK
Lukáš v poštovní dodávce dojel před dům, do kterého měl zásilku. Chvíli hleděl na nepříliš velké místo mezi dvěmi zaparkovanými auty u chodníku. „Zatraceně. Jak mám doručit balík, když tu nikde není žádný místo k parkování.
PARALELNÍ SVĚT-20
Čtveřice mužů jako zhypnotizovaná hleděla na obrazovku monitoru. Na ní bylo vidět mnoho bezvládných i svíjejících se těl německých vojáků. „To je hotovej masakr. “ vyhrkl major Karel Pokorný.
NETYPICKY V PRÁCI
Toho rána jsem jako tradičně přijel na parkoviště. Jenže při snaze zabrzdit mi neuniklo, že pedál od brzd není. A místo něho je v podlaze velká díra. Trochu mě to vyvedlo z míry, načež jsem před kapotou svého auta zahlédl kolegu zpráce pana Vorlíčka.
V MLŽNÝCH HORÁCH-2
Asim a Imar jeli v čele skupiny jezdců, která projížděla mezi skálami, přičemž vysoko nad nimi stále kroužil dravý pták, který vydával skřehotavé zvuky. „Touhle stezkou dojedeme ke žlutým skálám. Vod nich povede mechová stezka do černého údolí,“ řekl Imar. „Asi nás čeká zajímavý výlet,“ mínil Asim.
KDYŽ SE VĚŠÍ LUSTR
Jakub si začal připadat jako součást nějakého pohyblivého sousoší. Jeho otec stál na posledním stupátku rozkládacích schůdkách, zatímco on držel dolní část velkého lustru. Jeho matka zase svírala nepříliš pevné schůdky, přičemž vše komentovala. „Drž ten lustr hlavně pořádně.
VÝSADEK-20
Déšť skrápěl les i hájovnu. V jejím sklepním prostoru, který ozařovalo světlo petrolejky, sedělo u stolku několik postav. „Tak už jste tedy výbušniny dali do tý podzemní chodby co vede do toho zámku,“ zkonstatoval muž v plášti. „Ano.
NETYPICKY PO RÁNU
Probudil mne výstřel zděla a já jsem se vyděsil. Ale ještě více jsem byl zděšen z toho, že se nacházím v peřiňáku. Bylo mi jasné, že jsem opět v noci náměsíčnil. Po vylezení zjeho útrob mému zraku neunikl rozplývající se dým v pokoji.
NA NEBI PODIVNÉ VÁLKY-14
Zadní střelec ve dvoumístném německém stíhacím letounu Me-110 vytřeštil oči, když přes horní část kabiny spatřil pár metrů nad sebou objevit se francouzskou stíhačku Curtiss. Ještě více užasl, když ona letěla kabinou dolů a on zřetelně viděl v jejím kokpitu pilota. I seržant Michel Vencl byl notně překvapen i zároveň vyděšen. V poloze nohami vzhůru, zkoprněle se po dvě vteřiny, které mu připadaly minutami, díval na podlouhlou prosklenou kabinu nepřátelské stíhačky.
KDYŽ SE PAŘÍ
Tomáš nevěřícně hleděl na předsíň, na jejímž koberci se válelo velké množství obleků. Nad nimi běhal sem a tam jeho otec, přičemž se holil a občas se prohlížel v zrcadle koupelny. „Ještě štěstí, že je máti v lázních. To by bylo křiku,“ poznamenal Tomáš.
PARALELNÍ SVĚT-19
Trojice mužů zůstala užasle hledět na sondu v bedně. Jako první se ozval major Karel Pokorný, který řekl: „Mít tuhle věc před tou nepovedenou akcí, tak by nám pak generál Stevenson nevyčítal akční chování. “ „Dalo by se říct, že vše špatné je k něčemu dobré. Díky tý naší akci tu sondu do budoucnosti máme.
NETYPICKÝ VRTULNÍK
Když jsem se jednoho dne toulal sídlištěm, tak mou pozornost upoutalo ohlušující burácení. Po něm napříč oblohou prolétla s křikem postava místního vynálezce pana Pokustóna. Když zmizela za obzorem a na nebi zbyla žíznivá čára, tak mi bylo jasné, že zase cosi vynalézal. A tak se má pozornost upnula na starý statek kousek za sídlištěm, který byl proměněn ve velkou vynálezeckou dílnu.
V MLŽNÝCH HORÁCH
Širokou a vysokou chodbou se rozléhalo klapání podkov koní. Jezdci drželi v rukách zapálené pochodně, které mihotavým světlem ozařovaly podzemí. „Nevěděl jsem, že pod královským palácem jsou východy z podzemních chodeb,“ řekl Asim, který jel v čele. „Podle legend je v pradávných dobách vytvořili Ergové.
KDYŽ SE PÍCHNE
Pavel upřeně hleděl přes přední sklo automobilu na silnici a přitom si pohvizdoval. Na střeše vozu měl přivázán velký počet dlouhých prken, která si nenávratně vypůjčil z jedné stavby na postavení kůlny. Jejich konce dost vyčnívala vpředu i vzadu, což poutalo pozornost všech co míjel na silnici. „Nějak tu na mě všichni divně čuměj.
VÝSADEK-19
Přes přední sklo automobilu hleděl Jean Anyz na lesní cestu vedoucí do kopce, po niž před chvíli sjel. Stále seděl na klíně mrtvého vojáka a měl zařazenou zpátečku. Mezitím se z druhé strany k vrchu kopce rychle přibližovalo nákladní vozidlo s německými vojáky. Každou chvíli se dalo čekat, že se náklaďák objeví na vrcholu kopce.
NETYPICKY NA VĚŽI
Jednoho sobotního dne mou pozornost upoutalo nezvyklé hemžení lidí u velké věže. Teprve potom jsem si uvědomil, že ty letáky, které jsem po nocích kradl, abych měl čím zapalovat v kamnech na chatě, zvou na otevření oné věže, která má sloužit i jako rozhledna. Netrvalo mi to dlouho a plný zvědavosti jsem došel k davu, který jak to tak vypadalo, se chystal útokem vzít věž. Místní sídlištní organizátor všeho možného i nemožného pan Bělásek jako tradičně organizaci nezvládal.
NA NEBI PODIVNÉ VÁLKY-13
Po několika dnech, kdy tuhý mráz se sněhem střídavě ovládal počasí, se příroda umoudřila a opět bylo možno vzlétnout do nebe nad podivnou válku. V prvních ranních paprscích se sněhová pokrývka třpytila, ale kulisu krásného zimního rána rušil hluk leteckých motorů, který se rozléhal letištní plochou. Zároveň v dosud nedotčeném povrchu sněhu se začaly objevovat stopy od zachumlaných postav. „Už jsem si myslel, že do konce roku budeme uzemněni,“ řekl desátník Dominigue Sueur, který jako ostatní odklízel hrabadly sníh.
KDYŽ SE JDE NA HOUBY
Když Martin pocítil cloumání a hlas své manželky Dany, tak pro sebe se zlým tušením otevřel rozespale oči. „Co je. Proč mě budíš. “ zeptal se, přičemž dlouze zívl.
PARALELNÍ SVĚT-18
Ve velké jeskyní místnosti, co byla osvětlena, seděla trojice mužů u stolu a hrála karty. „To by mě zajímalo, co podplukovník tak dlouho dělá v tom našem světě,“ pronesl zamyšleně kapitán Jan Skácel. „Určitě je to důležitý. Jinak by tam tak dlouho nebyl,“ mínil major Karel Pokorný.
NETYPICKÝ NA DIVOKÉM ZÁPADĚ-4
Lokomotiva jela po kolejích jako o závod, přičemž se jí z komína kouřilo ostošest. Přikládal jsem neustále a zároveň se mi podařilo houkat. O něco později mně došlo, že jsem asi projel bez zastavení dvěmi stanicemi. Nějak mi to moc nevadilo, ale mému pohledu neunikli vyklonění cestující zokének vagonů, kteří zuřivě gestikulovali.
V OBLEŽENÍ-6
Hustý déšť padal z oblohy a smáčel nespočet ležících těl na hradbách i před nimi. Asim strnule hleděl na těla bojovníků, co souvisle do dálky pokrývala zem i horní části hradeb. Přes hluk deště slyšel sténaní umírajících, které jakoby mu znělo odněkud z velké dálky. Napršená voda se mezi mrtvými muži barvila do červena a z odtoků tekly souvislé rudé prameny.
JEDNO ODPOLEDNE NA POŠTĚ
Vedouc Robert Stehlík seděl ve své kanceláři, přičemž popíjel pivo z láhve. Zároveň přes zavřené dveře uslyšel znít fotbalovou písničku. Chvíli jí naslouchal a pak jí nahlas začal zpívat. „Ó léo, léo, léo leo, lé.
VÝSADEK-18
Poté co se sklepní místností trojhlasně ozvalo hurá, tak jako první vylezl po žebříku seržant Jacgues Bermud. „Zdravím vás pane majore. Už jsme nedoufali, že vás uvidíme. Kde je Alain a Jean.
NETYPICKY NA DIVOKÉM ZÁPADĚ-3
Kůň pádil prérií, přičemž jsem se marně snažil ztotožnit s tím, že: Nejhezčí pohled na svět je ze sedla. Ten kdo to řekl se asi nenacházel v takové poloze jako já. Mou snahou bylo však na sedle polohu změnit. Šlo to dost těžce a chvílemi se mme zmocňoval pocit, že běžím vedle koně.
NA NEBI PODIVNÉ VÁLKY-12
J Mezi mohutnými šedivými mraky vypadaly tři stíhací Curtissy jako mušky. Seržant Michel Vencl pozorně zrakem přehlížel vzdušný prostor. Zároveň se ho postupně začínalo zmocňovat napětí, které vždy pociťoval při bojovém letu. Hlídkující stihači se dostali do blízkosti francouzsko německé hranice, která byla s obou stran silně opevněna.
KDYŽ UTEČOU PÍSKOMILOVÉ
Tomáš seděl za stolem a ťukal konečky prstů do klávesnice, přičemž střídavě hleděl na obrazovku monitoru. Rachot v kleci, která byla postavena na menší skříni vedle počítačového stolku, ho upozornil na dva pískomily. „Copak Jájo a Pájo. Už jste se dneska probíhali,“ řekl jim, přičemž se díval na dvě panáčkující zvířátka.
VÝSLECH-2
V hlavě majora Karla Pokorného se honila spousta myšlenek, které se týkaly jeho působení při akci, jenž měla nečekaně zcela jiný průběh. Přitom se díval na postavu v uniformě, co seděla v pološeru za stolem a před sebou měla cedulku s nápisem: GENERAL STEVENSON. Vzápětí ho postava oslovila. „Pane majore, vy jste riskoval na hraně únosnosti, když jste se ukryl na půdě.
NETYPICKY NA DIVOKÉM ZÁPADĚ-2
Byl to zvláštní pocit jet na horském kole prérií divokého západu. Trochu jsem se snažil sám sebe představit na koni, což se mi poměrně úspěšně dařilo. Tou představou jsem byl tak pohlcen, že mně uniklo několik jedoucích povozů s osadníky. Teprve náraz do jednoho z nich mě vrátil do reality.
V OBLEŽENÍ-5
Ve skoro pravidelných intervalech světlo z blesků osvětlovalo hradby, na nichž zápasilo tisíce mužů. Asim se protlačil až do míst, kde na hradby pronikli navarští bojovníci. Hned poté před sebou spatřil dva nepřátelské vojáky, kteří se na něho vrhli. Štítem vykryl výpad prvního protivníka a současně zkřížil meč s druhým.
PO MEJDANU
Když se Vašek probudil, tak pocítil nepříjemné hučení v hlavě. Chvíli mu trvalo, než se mu podařilo zaostřit zrak. Poté se pomalu rozkoukal. Zjistil, že leží na gauči u stěny, který jinak bývá uprostřed místnosti u stolu.
VÝSADEK-17
Trojice mužů chvíli užasle na hajného hleděla, načež se jako první z překvapení vzpamatoval major Marcel Degail. „Co se nám to snažíte namluvit. Slyšel jsem, že včera byl u vás v hájovně na návštěvě jistý německý důstojník. “ „Jste dobře informovaný.
NETYPICKY NA DIVOKÉM ZÁPADĚ
Vůbec nechápu, jak se to stalo, ale náhle jsem jel na horském kole prérií. Oblečení na mně vyhlíželo kovbojsky a já jsem se opravdu jako ten kovboj cítil. Jen ta kravata s kombinací motýlka byla trošičku divná. Jelo se mi bezvadně, ale jen do té chvíle, než jsem projel skrz na skrz indiánským stanem.
NA NEBI PODIVNÉ VÁLKY-11
Sníh a mráz zcela ovládl krajinu. Skoro vůbec se nelétalo a vypadalo to, že zimní počasí úplně zastavilo veškerou válečnou činnost. A tak letci na obou stranách byli v nečinnosti kromě několika málo výjimek, kdy počasí trochu dovolilo létat. V krbu praskala polena, přičemž celá místnost byla příjemně vyhřátá.
JEDNO RÁNO NA POŠTĚ-6
Bylo už světlo, když dispečer Josef Novák plíživě šel kolem popelnic. Zpoza nich hodlal sledovat dění u benzínové pumpy, která se nacházela vareálu pošty. „To by bylo, abych někoho nenachytal, jak čepuje naftu do svýho kanystru,“ řekl si vduchu, přičemž si vytáhl zkapsy zapalovač. Zároveň se opřel o horní část popelnice, která se však pohybem otevřela.
VÝSLECH
Když se meziparalélní vchod uzavřel, stál už major Karel Pokorný na zemi. „Dobrý den pane majore. Tak jak je na tom podplukovník. “ zeptal se ho kapitán Jan Skácel.
NETYPICKY V LÉTĚ-3
Když jsem se probudil mezi slepicemi v kurníku, tak mi bylo jasné, že mne v noci neminula náměsíčnost. Obtěžkán vajíčky jsem vyrazil ke svému autu u řeky. Slunce už příjemně pálilo a kručení v žaludku dávalo tušit, že je čas snídaně. Netrvalo to dlouho a rozprostřel jsem snídaní v trávě.
VÝSADEK-16
Major Marcel Degail seděl schoulen ve vodě, která z jedné čtvrtiny zaplňovala sud. Vrukách přitom držel samopal a přes jeho hlaveň hleděl na dřevěný kryt, který sud zakrýval a cítil bušení srdce i pulzování ve spáncích. Zároveň naslouchal německým hlasům. „Pane kapitáne.
SOUSEDKA-2
Mirek seděl u okna v autobuse, kterým se vracel z práce domu. Přes sklo se zamyšleně díval a tu náhle spatřil před nákupním střediskem sousedku z patra. To ho okamžitě vytrhlo z letargie. „Hrome.
V OBLEŽENÍ-4
Tisíce šípů ve vlnách prolétávalo vzduchem od hradeb na masy navarských bojovníků, které se valily krajinou. Asim si na hlavě upevnil helmu a zrakem přehlédl zaplněné hradby obránci. Poté se zadíval na útočící vojsko. Bylo vystaveno i kamenným a železným koulím, která střílela děla skatapulty.
NETYPICKY V LÉTĚ-2
Že k letním večerům patří táboráky mi bylo jasné. Jen jsem nevěděl, kde narychlo seženu dostatečné množství dřeva. Mou pozornost, tak přilákala dřevěná cedule s nápisem: TÁBOŘENÍ ZAKÁZANO. Zanedlouho se ocitla mezi několika kameny, které jsem přivalil a utvořil z nich provizorní ohniště.
NA NEBI PODIVNÉ VÁLKY-10
Při stoupání mezi oblaky seržant Michel Vencl neustále otáčel hlavou do stran i za sebe, aby za včas uviděl případné německé stíhače. Nikde však žádné letadlo neviděl kromě francouzského stíhačky Curtiss. Ta letěla dále před ním těsně nad mraky. „Sakra, kdo to jen může bejt.
SOUSEDKA
Mirek už několik měsíců bydlel ve svém vlastní bytě a typický mládenecký život se mu líbil. Kjeho milému překvapení se na patro hned vedle jeho bytu před časem nastěhovala nová sousedka, tak přibližně vjeho věku. Vídával jí poměrně často a začínala se mu líbit. Očekávání, že jí uvidí někdy snějakým mužem se nepotvrdilo.
PARALELNÍ SVĚT-17
Po nárazu nákladního auta byl major Karel Pokorný chvíli otřesen, ale rychle se vzpamatoval. „Pane majore. Běží kvám po schodech dva vojáci. “ uslyšel varovný hlas nadporučíka Mirka Vincenta vnaslouchátku, které měl vuchu.
NETYPICKY V LÉTĚ
Že jde léto a dovolená k sobě mi bylo celkem jasné. Jen jsem nevěděl, jak a kde tu dovolenou strávit. Letmý pohled do mých financí nebyl moc radostný. Pak jsem si však vzpomněl, že bych měl mít někde doma kufřík.
VÝSADEK-15
Sotva Jean Anyz napodobil výkřik sojky hned zalícil samopal přes větvičky houštiny na vzdálené postavy německých vojáků. Alain Martell učinil taktéž. „Sakra, co budeme dělat. “ zeptal se polohlasně vyděšeně Martell.
KDYŽ MÁ PŘIJÍT TCHÝNĚ NA NÁVŠTĚVU
To sobotní ráno bylo zcela jiné, než na jaká byl Filip uvyknutý. Jana ho vzbudila totiž mnohem dříve, což nelibě nesl. Ale poté, co mu byla odnesena peřina i polštář na balkón, tak na poněkolikáté vrávoravě vstal. „Hele, nekoukej jako vyvoraná myš a běž se umejt a voholit,“ řekla mu Jana.
V OBLEŽENÍ-3
Bojovné víření bubnů se stupňovalo. Zanedlouho dosáhlo takové intenzity, při niž začal běhat mráz po zádech. Asim sněkolika muži vystoupal po točitých schodech do jedné zmnoha velkých a mohutných věží. „To je vod vás vodvážné veliteli, že chcete hradby nechat prázdné,“ řekl jeden smužů.
OPĚT NETYPICKY VE MĚSTĚ
Tak mne jednoho dne napadlo, že bych se mohl projít po městě. Že to nebude příliš pohodová procházka jsem začal tušit záhy. Na semaforu pro chodce stále svítil červený panáček. Nebýt toho, že opodále na svém obvyklém stanovišti vkoruně stromu číhal na neposlušné chodce zamaskovaný místní policista pan Houkačka, tak by mě červený panáček nezajímal.
NA NEBI PODIVNÉ VÁLKY-9
Obloha byla poseta velkými šedými mraky, které vítr hnal po obloze. Poslední listy už spadly zvětví stromů a zem byla barevně poseta. Letištní plochou se nesl zvuk nastartovaných leteckých motorů šestice stíhacích Curtissů. Od jedné budovy na letišti kráčela kletounům skupinka pilotů před kterými byl hlídkový let.
JEDNO RÁNO NA POŠTĚ-5
Vedoucí Robert Stehlík vstoupil na halu a hned jeho pozornost upoutal skluz, který byl ucpán velkými balíky. Byl překvapen, že nikdo není pod ním u pásu. „Sakra. Co je to tady za binec.
PARALELNÍ SVĚT-16
Noční ulicí se velkou rychlostí řítil nákladní vůz, za jehož volantem seděl major Karel Pokorný. Ten měl na očích brýle, přes něž viděl vše jako ve dne. Za ním jelo několik vozidel a také dvě motorky sněmeckými vojáky. „Pane majore.
NETYPICKÝ LETECKÝ DEN
Když mým bytem napříč prolétl pan Vrtulka, který se křečovitě držel motoru, na němž se točila vrtule, tak jsem si uvědomil, že se koná nedaleko sídliště letecký den. Ihned jsem nasedl do svého auta a rozjel vtem směr odkud se ozýval hluk leteckých motorů. Ve velké rychlosti zanedlouho moje vozidlo narazilo do cedule oznamující letecký den. Ona cedule nějak na mém autě uvázla a já jsem si mohl vklidu mohl za jízdy přečíst program.
VÝSADEK-14
Drobně pršelo. Les šuměl a trojice mužů opatrným krokem procházela porostem lesa. Za několik minut přes nízké stromy uviděli na palouku stavení. Při bližším zadívání se na něho rozpoznali hájovnu.
VÝLET NA KOLECH-2
Čtveřice cyklistů jela lesní cestou, na niž panoval příjemný chládek. „Kam se Patriku tak ženeš. Nejsme přeci na závodech,“ ozval se Lukáš, kterého velkou rychlostí Patrik předjel. „Hlemýždí tempo mi nesedí,“ řekl on.
V OBLEŽENÍ-2
Ranní mlha zahalovala hradby na kterých se pohybovaly postavy vojáků na stráži. Asim zamyšleně stál u děla, u něhož bylo hromada kamenných a železných koulí. Pozorně se díval do prostoru před hradbami, který se utápěl vmlze. Ta zakrývala mohutné vojsko Navaru, chystající se kútoku na hradby.
NETYPICKY V BALÓNU
Venku bylo hezky, a tak jsem si vyšel na procházku. Nedaleko sídliště mou pozornost na obloze upoutal podivně vyhlížející i manévrující balón. Byl jsem jím zcela zaujat, přičemž mi nedošlo, že padá přímo na mne. Úder do hlavy to byl velký.
NA NEBI PODIVNÉ VÁLKY-8
Slunce pozvolna směřovalo kzápadnímu obzoru. Stíny se prodlužovaly a podzimní nebe poseté obláčky ozařovaly poslední sluneční paprsky. Vítr, který po celý den vál se utišil a vypadalo to, jakoby se i příroda ukládala ke spánku. Seržant Michel Vencl se zadíval na rudě zbarvené červánky.
VÝLET NA KOLECH
Slunce pálilo zmodravé oblohy a jeho paprsky nemilosrdně dopadaly na vše, i na čtveřici cyklistů na kolech, která šlapala po silnici do kopce. „To je strašný. To se vopravdu na tu stezku kolem Vltavy nedá dostat jinudy. “ zeptal se naštvaně Patrik.
NA BARIKÁDĚ
Část ulice se zahalila do dýmu, který vycházel zhořícího domu. Karel Pospíšil ležící na barikádě si na hlavě upravil německou helmu a zadíval se přes předek převráceného náklaďáku. Ten byl součástí barikády. Zanedlouho všichni muži uslyšeli přibližující se hluk motoru.
NETYPICKY V TELEFONNÍ BUDCE
Při chůzi po ulici jsem si všiml, že mi čouhá z kapsy bundy cosi podobné anténce. Vkapse jsem nahmatal ještě něco velkého a těžkého. Tím byl mobilní telefon, který toho už pamatoval. A také podle toho vypadal.
PARALELNÍ SVĚT-15
Major Karel Pokorný, který měl na sobě uniformu německého vojáka sbíhal schodiště zdruhého patra do prvního, přičemž od shora uslyšel výkřik německého důstojníka.
„Zadržte vojáka, kterej krvácí. Je to převlečenej vodbojář. “ rozlehlo se domem, zrovna, když míjel vprvním poschodí dva gestapáky.
NA POUTI
Mirek a Tomáš došli před bránu areálu, kde byla pouť. Počasí bylo nádherně a vůbec se netvářilo aprílově. „No vidíš, jak je hezky. A to si měl pořád starost, že bude hnusně,“ řekl Mirek.
VÝSADEK-13
Do hluku motorů nákladních automobilů se začal ozýval štěkot vesnických psů. Trojice mužů rychlým během přeběhla zahradu fary a za okamžik se ocitla na jejím druhém konci. Major Marcel Degail naskočil hbitě na zeď, přičemž se zadíval na prostranství, za nimž byl les. U něho ze dvou náklaďáků vyskakovali němečtí vojáci.
NETYPICKY S ROGALEM
Jakožto náruživí domácí kutil jsem se jednoho dne rozhodl sestavit si rogalo. Plánek i vše potřebné jsem sehnal a sestrojování mohlo začít. Poněkud mne zaskočila velikost křídel rogala, ale po otevření okna vobývacím pokoji jsem po několik dní a nocí zakopával jen o jedno zkřídel. Další problém bylo najít vhodnou sedačku.
V OBLEŽENÍ
Po obloze pluly černé mraky, mezi nimiž prosvítaly sluneční paprsky. Asim si utřel zčela pot apřehlédl mohutné hradby. U nich a také na nich se pohybovalo velké množství mužů. Ti tahali děla, katapulty a to, co budou tyto zbraně odpalovat.
TAKOVÍ NORMÁLNÍ NÁJEMNÍCÍ JEDNOHO DOMU-4
Karel Makovec pomalu kráčel po chodníku, který byl osvětlen pouličním osvětlením. Vrukou držel novou harfu a před vchodem do domu jí postavil na chodník. A ve světle lampy se na ní láskyplně zadíval. O chvíli později přejel prsty struny nástroje.
NA NEBI PODIVNÉ VÁLKY-7
Pod klenbou modravé oblohy se rozléhal hluk leteckých motorů, do něhož se mísila střelba zkulometů. Seržant Michel Vencl upíral zrak do středu zaměřovače, který se nacházel před předním sklem kabiny. V něm vzápětí spatřil prosklenou přední část bombardéru. Palec, který měl položený na vrchu řídící páky, kde byla spoušť kulometů, za okamžik stiskl.
NETYPICKÁ VYJÍŽĎKA S AUTEM
Jaro bylo vplném proudu a mne napadlo, že bych se mohl projet svým autem po městě. Když jsem došel na parkoviště, zmocnilo se mne zděšení při pohledu na můj automobil. Vypadal, jakoby jej přežvýkala nějaká obří kráva. Letmý pohled prozrazoval, že díky jaru také rozkvetl a dokonce někdo na něho nalepil cedulku, abych odstranil vrak.
PARALELNÍ SVĚT-14
Major Karel Pokorný byl přitisknutý k prknům a zpoza nich hleděl na půdu. Na čele cítil pomalu stékající kapky potu. Vpravé ruce svíral pistoli, přičemž měl ukazováček na spoušti. Odněkud ze střechy domu slyšel práskání výstřelů, jak Němci honili prchajícího muže.
SCHRÁNKA-2
Mirek se snažil všelijakými pohyby dostat ruku ze schránky, ale kničemu to nevedlo. Snažil se zachovat klid a chladnou hlavu, jenže tomu dlouho nevydrželo. Za chvíli se chodbou neslo velké množství nadávek, které doprovázely rány pěsti do schránky.
„Přeci tady nebudu takhle stát až do večera.
VÝSADEK-12
Vítr sílil a obloha potemněla. Vdálce se skoro pravidelně rozsvěcoval obzor. Schylovalo se nezadržitelně kbouřce.
„Hm.
NETYPICKÝ BASKETBAL
Místní sídlištní organizátor všeho možného i nemožného pan Bělásek jednoho sobotního dne zorganizoval basketbalové utkaní ve školní tělocvičně. Já o tom věděl a za včas i důkladně jsem se na zápas připravil. Po několik dní jsem sledoval basketbalová utkání vtelevizi a přitom se snažil napodobovat hráče. Driblování míčem nejen o podlahu mělo za následek poničení mého nábytku, ale i časté návštěvy naštvaných sousedů.
STALO SE V LESE
Cáry mlhy zakrývaly částečně les, jímž vedla cesta. Zdálky se ozývala střelba a také se lesem rozlehl hluk motoru, který patřil jeepu. Ten se zanedlouho vynořil zmlžného závoje. Vněm seděli dvě postavy vuniformách.
SCHRÁNKA
Mirek zastavil poštovní dodávku před vchodem do domu a byl překvapen, že dveře vchodu jsou otevřené.
„No vida. To je poprvý, co vidím tady votevřený dveře. Až to zjistí správcová Berková, tak bude nadávat jako špaček,“ pomyslel si, když si vzpomněl na pani Berkovou, pro niž měl často zásilky.
PROTI NAVARŮM II--5
První jezdci na koních narazili do natažené struny, což mělo za následek jejich pád ze sedel. Za nimi cválající koně nestačili Navarové zastavit, načež došlo ktlačenici a dalším pádům. Ve stejný okamžik se na navarské bojovníky snesla první sprška šípů, po niž následovaly vrychlém sledu další. Ve zvířeném prachu se vzpínaly koně, zniž se za výkřiků hroutili muži.
NETYPICKY S TELEFONY
Jednoho dne jsem pocítil nutnost zatelefonovat si. Letmé rozhlížení se po bytě mi prozradilo, že telefonů mám poněkud povícero. Jen mi nebylo jasné, kterým se dá volat. Mou pozornost zaujal nezvykle vyhlížející telefon přímo v předsíni.
PARALELNÍ SVĚT-13
Major Karel Pokorný si levou rukou obratně nasadil na oči brýle, kterými viděl ve tmě vše jako by tma vůbec nebyla. Pak se v přikrčené poloze zadíval vchodem do půdy. Hned poté na půdu vběhl a bokem těla se přitiskl za dřevěnou podpěru stropu.
„Nadporučíku.
KDYŽ SE PŘIJDE DOMU
Luděk Kárný za pohvizdování vystoupil zvýtahu a po několika krocích došel ke dveřím bytu. Zasunul klíč do zámku a sotva se dveře otevřely, tak vstoupil do předsíně. A jak měl ve zvyku, tak i vbotách. Ale už při prvním kroku jeho pravá noha narazila na něco.
VÝSADEK-11
Lokomotiva supěla krajinou a za sebou zanechávala hustý kouř, který se valil zkomína. Na uhláku ležel vyčerpaně Alain Martell a přitom se díval za lokomotivu na koleje, nad nimiž se rozplýval dým. Major Marcel Degail se opíral o bok kabiny a vrukou svíral mapu, kterou pečlivě studoval. Jean Anyz řídil lokomotivu a zároveň lopatou občas přiložil uhlí do kotle.
NETYPICKY V MUZEU ZBRANÍ
Jednoho dne jsem se rozhodl zavítat do muzea zbraní, které zřídil pan Bělásek, místní to organizátor všeho možného i nemožného, nedaleko sídliště. Že je muzeum otevřeno, tu a tam dokazoval výstřel, který asi měl mít reklamní charakter, ale brzké houkání sanitního vozu dávalo tušit, že tomu asi tak úplně není.
Před vchodem do muzea mou pozornost upoutala cedule snápisem: POZOR ZAMINOVÁNO, CHCETE-LI DOJÍT KE VCHODU POUŽIJTE PROSÍM HLEDAČKU MIN. NÁVOD U KAŽDÉ PŘILOŽEN.
NA NEBI PODIVNÉ VÁLKY-6
Stromy vokolí letiště zežloutly. Slabý vánek pravidelně způsoboval poletování jednotlivých listů, které houpavým letem klesaly na zem. Obloha byla nezvykle na roční dobu modrá a téměř bez obláčků. Seržant Michel Vencl si při chůzi ke svému letadlu upravoval leteckou kuklu a přitom se zadíval na zářící slunce.
TAKOVÍ NORMÁLNÍ NÁJEMNÍCÍ JEDNOHO DOMU-3
Správce Jindra Bem a Tomáš Karásek dovrávorali vponěkudpodroušeném stavu chodbou do přízemí domu.
„Hele, Jindro. Já mám doma ještě láhev vína. Co kdybychom jí vyžunkli,“ řekl Karásek, který měl vrukách kytku, co utrhl venku.
PRŮZKUMNÝ LET-3
Přes větší a menší díry mezi mraky byla vidět krajina. Seržant John Nittel za neustálého naklánění Spitfiru na tu či onu stranu, se vždy bedlivě na ní zadíval. Oblačnost mu dělala starosti. Přes ní nemohl pořídit fotografie.
OPĚT NETYPICKY NA HORÁCH-3
I když jsem se neviděl vzrcadle, tak se mne zmocnil pocit, že vypadám jako opravdový lyžař. Mé pozornosti však za okamžik neunikla ta skutečnost, že lyžaři mají na očích nasazené brýle. Měl jsem takové tušení, že mám vautě také nějaké brýle. A to tušení se potvrdilo.
PRŮZKUMNÝ LET-2
Spitfire letěl vysoko na obloze už hluboko nad územím okupované Francie. Seržant Johny Nittel byl zrakem ve střehu. Každou chvíli nakláněl letoun do strany, přičemž očima propátrával vzdušný prostor a také jestli letí správným směrem. Jeho největší starostí byl kondenzační pruh, který se vtak velké výšce, jak letěl zákonitě tvořil.
JEDNO RÁNO PŘED POŠTOU
Všude bylo bílo. Přes noc napadlo několik centimetrů sněhu a vanoucí vítr dával tušit, že další mraky se přiženou. Jiří Kovář pevně svíral vrukou volant a poněkud znechuceně se ušklíbl, když spatřil budovu pošty.
„Zatraceně.
PRŮZKUMNÝ LET
Vmístnosti na židle usedlo několik mužů vleteckých uniformách. Zraky všech se upřely na velkou plachtu, která zatím zakrývala mapu Evropy. Seržant Johny Nittel seděl nejblíže plachtě a jako všem ostatním mu vhlavě vyvstala otázka: Kam dnes nad okupovaný evropský kontinent poletí. Upřeně se zadíval na bílou plachtu, jakoby chtěl zrakem pod ní proniknout.
OPĚT NETYPICKY NA HORÁCH-2
Ráno mne neprobudila ani, tak zima jako ta skutečnost, že se na mne zřítil strop mého neiglů. Přitom se ozval křik a já jsem pocítil na sebe dopad něčího těla. Po rychlé identifikaci jsem uviděl lyžaře, který začal dost nadávat.
„Co vás to napadlo, tady na sjezdovce něco takovýhle ho postavit.
PROTI NAVARŮM II--4
Dusot koní se odrážel od skal, mezi kterými se zdvihal zvířený prach. Asim se neustále ohlížel přes rameno za sebe. Vrozplývajícím se prachu brzo postřehl postavy jezdců na koních, načež ještě více bodl koně do slabin. Ve stejný okamžik kolem něho prolétl šíp a poté další.
KDYŽ JE CHUMELENICE-2
Sotva David Novák vylezl zhouští, přičemž se držel za hlavu, tak uviděl na chodníku nadávající postavu.
„Já se vomlouvám. Manželka nemá moc dobrou trefu,“ vysoukal ze sebe omluvně.
„Myslím, že má moc dobrou trefu.
PARALELNÍ SVĚT-12
Nadporučík Mirek Vincent střídavě hleděl na obrazovku monitoru na palubní desce i na postavy gestapáků a německých vojáků na ulici. Díky miniletadélku, které dálkově ovládal a jenž stálo nepohnutě na domem, z něhož se ozývala střelba, viděl na monitoru rentgenově vnitřek domu. Vtu chvíli jen bezmocně přihlížel, jak jeho dva kolegové se snaží uniknout.
Podplukovník Michal Novotný se rychlým přískokem vrhl ke stěně sklepa za starou skříň.
OPĚT NETYPICKY NA HORÁCH
Zoblohy se sypal sníh a mně došlo, že nastala opravdu zima. Když jsem se vrátil vpátek zpráce napadlo mne, že bych si mohl vyrazit na víkend na hory. A protože dobrých nápadů moc často nemívám, tak jsem se rychle ten svůj nápad rozhodl realizovat, abych neriskoval jeho zapomenutí.
Oblečen do oteplovaček, kožichu a ušanky jsem dovrávoral ke svému automobilu.
VÝSADEK-10
Major Marcel Degail proběhl těsně kolem vagonu a přitom se zadíval do jeho oken. Hned nato se přikrčil vprostoru mezi dvěmi vagony a vystřelil dvě krátké ze samopalu na přibližující se německé vojáky.
„Ta lokomotiva je pod parou. Stačilo by jí jen rozjet.
KDYŽ JE CHUMELENICE
David Novák se ráno užasle zahleděl oknem vkuchyni ven. Naskytl se mu pohled nato, co se dalo nazvat bílou tmou. Sníh se doslova sypal vtakovém množství, že sotva bylo vidět na zaparkovaná auta u chodníku.
„Hrome.
V KAVÁRNĚ
Ze šedivé oblohy padal déšť, který skrápěl střechy domů a ulic. Po ulicích rychle spěchali lidé a seržant Michel Vencl byl mezi nimi. Po chvíli rychlé chůze se zastavil na rohu ulice a pohlédl do uličky před sebou. Zrakem spočinul na ceduli VINÁRNA U AVIATIKA, u níž byla dvoulistá dřevěná vrtule.
NETYPICKY O SILVESTRU
Když kolem mne proběhl pan Pokustón, místní to sídlištní vynálezce pronásledován prskající ohnivou koulí, bylo mi jasné, že přípravy na oslavu Nového roku jsou vplném proudu. I já jsem se chtěl zapojit do oslav Silvestra a zlákalo mne silvestrovské maškarní párty, které vtělocvičně pořádal organizátor všeho možného i nemožného pan Bělásek.
Mou snahou bylo být, co nejvíce originální, a tak jsem si na sebe vzal brnění, opásal se kolty a pod helmicí si nasadil masku fantomase. Ani to mi však nestačilo a po sešití dvojích kalhot jsem se postavil na chůdy.
KDYŽ BIJÍ ZVONY
Noc byla mrazivě temná. Oblohu zakrývala velká oblaka, které hnal studený vítr. Zasněženým krajem se do zlověstného hvízdání větru ozývalo i temné hučení motorů obrněných transportérů. Jejich černé siluety se pohybovaly výhružně po zasněžené krajině jako nějaké příšery.
ŠTĚDROVEČERNÍ VEČERĚ
Lehce třepotající plamínek svíčky ozařoval místnost, ve které probíhala zrovna štědrovečerní večere. Do cinkaní příborů se tu a tam ozvalo mlaskání, které ho byl příčinou Roman. Jeho manželka Jana si ho změřila ostrým pohledem a pod stolem ho lehce kopla do nohy. Přitom se jí však vyzula pantofle.
PŘERUŠENÁ CESTA-2
Na obloze se třpytil nespočet hvězd a měsíční světlo ozařovalo bělostnou sněhovou pokrývku. Marek za volantem svého vozu onu zvláštní atmosféru nevnímal a upřeně v kuželech světel se díval na bílý povrch silnice.
Ta vedla otevřenou krajinou, ve které stíny ojedinělých stromů se černaly na třpytícím se sněhu. Občas odtrhl oči od osvětlené vozovky a zadíval se na jasný měsíc, který majestátně vévodil obloze.
NETYPICKY MIKULÁŠEM
Když jsem venku spatřil chodit Mikuláše, čerty a anděle, tak mě napadlo, že bych mohl dětem vdomě udělat radost. Mikulášský oděv se zrovna vžádné mé skříni nenacházel, a tak bylo mou snahou nějaký jemu dost podobný nalézt. A vskutku červený oblek se mi podařilo najít. Sice mně nepadl, ale hlavní bylo, že měl tu správnou barvu.
PROTI NAVARŮM II--3
Cesta mezi skalisky se kroutila a přitom se svažovala. Asim neustále pobízel koně a upřeně se díval před sebe. Vpravé ruce svíral kuši, do niž nasadil šíp. O chvíli později spatřil před sebou jedoucího Navara na koni, který se ohlížel za sebe a svého pronásledovatele též uviděl.
SILVESTR NA POŠTĚ
Na hale bylo neobvykle rušno a veselo. Po skluzech, po kterých sjížděly zásilky, sklouzávali pošťáci a vrukách měli prskající prskavky. Pod skluzy se vzápětí vytvořily valné hromady a zpod jedné znich se náhle vyplazila směnová vedoucí Martina Blažková. Za okamžik za jekotu, s prskající prskavkou ve vlasech běžela halou do chodby kmístnosti WC.
PARALELNÍ SVĚT-11
Nadporučík Mirek Vincent hleděl strnule na obrazovku, na které viděl vnitřek domu, do něhož vtrhli gestapáci. Zároveň do ulice vjelo nákladní vozidlo, z něhož vyskákali němečtí vojáci.
„Asi budou dělat prohlídku vcelým domě. Přijeli i vojáci,“ řekl do vysílačky podplukovníkovi, který seukrýval ve sklepě a majorovi, jenž se nacházel vjednom zbytů.
NETYPICKÉ POUŠTĚNÍ DRAKA
Když jsem vynášel odpadkový koš, tak midující vítr náhle všechny odpadky roznesl všemi směry. Při pohledu na ně, jak letí vzduchem mne napadlo, že bych mohl vyzkoušet mého obřího draka. A toho jsem měl někde doma.
Po delším hledání jsem jej nalezl zavěšený na lustru vobýváku.
VÝSADEK-9
Major Marcel Degail ještě více sešlápl pedál od plynu a zároveň levou rukou otevřel dveře. Vzápětí vyskočil ven. Poté se pohotově vrhl za kmen stromu u okraje silnice. Spatřil, jak rozjeté nákladní vozidlo narazilo do jednoho náklaďáku, od něhož uskakovali němečtí vojáci.
PŘEDVÁNOČNÍ ÚKLID
Filip poněkud znervózněl, když jeho manželka začala chodit po bytě, což signalizovalo, že se něco bude dít. Přesto se stále díval na televizní obrazovku a snažil se sledovat hokej.
„Hele, blížej se Vánoce. Budeme muset tady na svátky uklidit,“ ozvala se náhle Jana.
NA NEBI PODIVNÉ VÁLKY-5
Černé chomáče s rozprasky, které se začaly objevovat na obloze, znamenaly palbu protiletadlového dělostřelectva. Znamenalo to, že již přeletěli hranice. Seržant Michel Vencl otáčel hlavu do všech stran a zrakem propátrával oblohu. Kromě mraků a letících francouzských letadel žádné jiné letouny neviděl.
NETYPICKY NA SANÍCH
Při mytí okna mi neuniklo, že dující vítr žene po obloze mraky. Když zanedlouho přišla sněhová vánice, tak nebylo vmých silách se udržet ve stoje vokně. O něco později se mi podařilo vyhrabat se ze sněhové závěje, která pokrývala celou místnost, přičemž mně bylo jasné, že nastala zima se vším všudy. Vzpomněl jsem si, že bych někde měl mít saně.
PROTI NAVARŮM II--2
Přes kamenný most přejížděl jeden povoz za druhým. Asim je sledoval a přitom do sedla zasunul kuš a šípy, které jako ostatní vzal přemoženým navarským bojovníkům.
„Právě dorazil zvěd. Velký množství Navarů i svozy míří tímhle směrem.
RÁNO PO SVATBĚ
Jirku probudilo zacloumání. Zavrčel a pomalu otevřel oči. Pak uviděl mlhavě postavu, ve které po chvíli poznal Magdu. Přitom pocítil, jak mu hučí vhlavě.
PARALELNÍ SVĚT-10
Lampy pouličního osvětlení osvětlovaly prázdné ulice, kterými projíždělo auto. To však nebylo slyšet ani vidět, protože jej obklopovala ochranná clona.
Nadporučík Mirek Vincent se opíral o volant a bez zájmu hleděl do ulic, kterými vozidlo řízené počítačem projíždělo. O několik minut později auto zastavilo ve spoře osvětlené uličce.
NETYPICKY S MOTORKOU
Jednoho dne jsem se rozhodl, že setřu povážlivě vysokou vrstvu prachu na skříních, která se dotýkala kmému překvapení stropu. Nenapadlo mne nic jiného, než tak učinit smetáčkem a lopatkou. To ovšem nebyl zrovna moc dobrý nápad. Kromě náhle zvířeného prachu mi něco těžkého dopadlo na hlavu.
VÝSADEK-8
Ležící muž na kraji potoka pocítil chlad vody, která mu omývala vlasy. Pomalu otevřel oči a nadzvedl hlavu. Přitom naplno pocítil bolest vzátylku. Nadzvedl se a postavil se na nohy.
OLIVOVA 13-3
Po stisknutí zvonku, který byl označen jménem adresáta, se náhle ozvalo pronikavé štěkání, které se vzápětí mísilo sženským hlasem.
„Halóóó´. tady pošta. Mám pro vás balíček zadarmo.
NA NEBI PODIVNÉ VÁLKY-4
Po obloze plula šedivá oblaka a studený vítr se proháněl vkorunách stromů. Dokazovalo to, že nastal podzim. Seržant Michel Vencl přes sklo okna hleděl na letištní plochu, na jejímž konci se nacházelo několik hangáru. Před nimi stála skupina stíhacích letounů Curtiss H-75, u nichž se pohybovaly postavy mechaniků.
NETYPICKY NA SVATBĚ
Když mě můj kamarád ze školy Karel pozval na jeho svatbu jako svědka , nechtěl jsem tomu věřit. Byl to odjakživa recesista se vším všudy. Na svatbu jsem se přesto náležitě připravil.
Už během jízdy kobřadní síni bylo mé auto středem pozornosti, protože na boky jsem napsal velkými písmeny: VSTUPUJTE DO MANŽELSTVÍ SÚSMĚVEM A NA ROZVOD VBUDOUCNOSTI NEMYSLETE.
PROTI NAVARŮM II
Nad krajinou panoval ještě příkrov tmy. Přesto povozy tažené koňmi se daly do pohybu. Asim a několik jezdců jelo před prvním vozem, přičemž pozorně upírali zraky do řídnoucí tmy. O chvíli později se v dálce objevil rychle přibližující se osamělý jezdec.
OLIVOVA 13-2
Richard se zadíval na kousky rozlomeného zvonku, přičemž se zmluvítka ozval ostrý ženský hlas.
„Halóóó. Kdo tak zvoní. To snad hoří.
V HORSKÝCH SERPENTÍNÁCH
Vašek si začal za volantem pohvizdovat do rytmu píseň, která se linula zrádia. Přitom se zadíval na panorama skal a hor, mezi kterými vedla silnice. Ta se kroutila ve zdánlivě nekonečných serpentinách.
„Tady bych se chtěl proletět vletadle nebo ve vrtulníku.
NETYPICKÉ SKÁKÁNÍ S PRUŽINAMI
Jednoho sobotního rána jsem se rozhodl udělat ve svém bytě pořádek. Krámů bylo všude dost a mou pozornost upoutaly dvě velké pružiny. Hned mě napadlo, že by se snimi dalo skákat, přičemž jsem si vzpomněl na večerníček sMaxipsem Fíkem. Tenhle nápad se mi rozhodně zamlouval.
PARALELNÍ SVĚT-9
Podplukovník Michal Novotný vstoupil do místnosti, ve které seděla trojice mužů, kteří hráli karty. Ihned vstali, ale gestem ruky je zase posadil na židle.
„Jak bylo pane podplukovníku vnašem světě. “ zeptal se ho kapitán Jan Skácel.
OLIVOVA 13
Richard se zadíval na list sjetiny adres, načež se zachmuřil. Několik jmen mělo stejnou adresu, Olivova 13.
„Zatraceně. Už vím, co to znamená, když vrána kvráně sedá,“ řekl si po přečtení jmen a sešlápl pedál od plynu.
VÝSADEK-7
Nad krajinou se držely poslední cáry mlhy. Trojice mužů běžela lesem a neustále přitom bedlivě sledovala, jestli se neobjeví němečtí vojáci.
„Za chvíli les končí,“ řekl major Marcel Degail a zaposlouchal se do vzdáleného hluku leteckého motoru.
„Zdá se, že se vzdálil,“ mínil Alain Martell, který doběhl ke kmeni stromu, o něhož se opřel a zadíval se směrem kokraji lesa.
NETYPICKY NA ZAHRADĚ
Letmý pohled na mou zahradu kolem chaty mi prozrazoval, že by potřebovala poněkud upravit. Tráva do výše hrudi dávala tušit, že jsem ji dlouho nesekal. Po delším hledání jsem zakopl o kosu. Hned se mě zmocnila sekací nálada.
KDYŽ VLAK JEDE PRERIÍ-7
Kobloze nad prérií stoupaly dva sloupy dýmu, které vycházely z komínů lokomotiv. Johny Wejtasa ležel na střeše vagonu a vrukách svíral pušku . Přes¨její hlaveň hleděl na předek vzdálené lokomotivy, která jela rychleji než jejich vlak.
„Co uděláme.
KDYŽ VLAK JEDE PRERIÍ-6
Kulky tříštily skla v oknech vlaku, přičemž Johny Wejtasa dolezl na konci uličky k poslednímu kupé, kde se zády opřel o hranu sedadla. Zároveň nabil pušku několika náboji a hned poklekl. Pak zpoza opěradla sedadla zalícil pušku. Přes okno, ve kterém bylo několik děr po kulkách, spatřil jedoucího muže na koni.
KDYŽ VLAK JEDE PRERIÍ-5
Poslední výstřely dozněly a odjíždějící vlak za sebou nechával rozplývající se dým i střelný prach. Na zemi ležela bezvládná těla můžu, zatímco jiní běželi rychle od nástupiště pryč.
Johny Wejtasa probíhal jeden vagon za druhým, přičemž strkal do koltu náboje. Ve vagonech bylo několik raněných i mrtvých a on tušil, že to touto střelbou neskončilo.
NETYPICKY V TĚLOCVIČNĚ-2
Kruhy pomalu sjížděly od stropu tělocvičny dolů, přičemž všichni přítomní se je pokoušeli zrakem hypnotizovat, aby bylo stažení kruhů přerušeno. To se však nepodařilo a pan Bělásek se po chvíli před ně postavil.
„Taky jste mohl na nich zůstat, když už jste byl nahoře,“ řekl mně a já jsem za okamžik u nich stanul.
„Teď nám předveďte stojku.
DEŠTNÍK
Klára se zadívala ven, kde se zrovna silně rozpršelo. Zahlédla, jak se několik lidí na chodnících dalo do běhu před zesilujícím deštěm.
„No, ještě štěstí, že jsem si s sebou vzala deštník,“ pomyslela si a pohlédla na zatím neotevřený deštník, který jí nedávno knarozeninám koupil manžel Richard.
Hodiny zanedlouho ukázaly konec pracovní doby a tak hned všechno uklidila do šuplíků a rychlým krokem přešla kancelář.
KDYŽ VLAK JEDE PRERIÍ-4
Parní lokomotiva táhnoucí vagony supěla po železnici. Johny Wejtasa stál na začátku prvního vagonu před uhlákem lokomotivy a vruce držel kolt, jehož bubínkový zásobník vyklápěl a zaklápěl. Cítil, jak se ho zmocňuje nervozita, která se zvětšovala, jak se vlak blížil do zastávky.
Dveře vedoucí na plošinku vagonu se otevřely a vnich se objevil poněkud zachmuřený Donald Thomason, což bylo následkem rozhoru sředitelem banky.
Z DENÍKU STÍHAČE
15. 8. 17 Dneska byla od rána obloha, jako vymetená. Ranní hlídka byla překvapivě klidná.
NETYPICKY V TĚLOCVIČNĚ.
Sídlištní organizátor všeho možného i nemožného pan Bělásek jednoho sobotního dne organizoval DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ TĚLOCVIČNY. Mně to nedalo a vurčenou dobu jsem naklusal před školu, ve které byla ona tělocvična. Vtělocvičně bylo dost plno, ale panu Běláskovi můj příchod neunikl.
„Ha.
PARALELNÍ SVĚT-8
Stromy vrhaly vměsíčním světle stíny a cvrkot cvrčků jen podtrhoval majestátnost noci, ve které trojice mužů neměla ani pomyšlení onu atmosféru vnímat. „Začínaj jít našim směrem,“ řekl podplukovník Michal Novotný, který se přes větší keř zadíval směrem ksilnici, na niž němečtí vojáci vytvořili rojnice. „Nemít tu bednu, tak bychom proklouzli,“ zkonstatoval kapitán Jan Skácel. „Musíme proklouznout i stou bednou.
KDYŽ VLAK JEDE PRERIÍ-3
Oba muži se pátravě zadívali na oblaka zvířeného prachu a ve tvářích se jím objevilo zděšení.
„Co to proboha je. Indiáni. “ zeptal se Donald Thomason.
VÝSADEK-6
Sluneční paprsky pozvolna začínaly osvětlovat oblohu, na které nebylo ani mráčku. Krajina se nacházela vmlžném šeru, ve kterém se rýsovaly vrcholky stromů. Několik ptáků štěbetalo a vzlétlo kobloze. Na ní se objevil pomalu letící hornoplošník, který zanedlouho začal křižoval nad krajinou.
NETYPICKY NA AUTOSALONU
Jednoho dne jsem při chůzi po chodníku narazil do něčeho, co připomínalo ceduli. Když se mi vše vhlavě ustálilo, mou pozornost upoutal nápis na ní. Po přečtení, že nedaleko odtud je autosalon, jsem si to namířil tím směrem. Cestou tam na mě dost lidí užasle hledělo a někteří se dokonce ke mně přidávali.
KDYŽ VLAK JEDE PRERIÍ-2
Vlak supěl prérijní krajinou a vjeho předposledním vagoně se skláněla nad Edwardem Hillem čtveřice mužů.
„Chtělo by to sehnat doktora, pokud tu nějakej ve vlaku je,“ řekl Donald Thomason.
„Mám obavu, že je zbytečné shánět doktora,“ mínil Johny Wejtasa.
Čtveřice mužů zůstala nad ležícím tělem bez pohnutí potichu stát.
KDYŽ VLAK JEDE PRERIÍ
Rozlehlou prérií se táhla železnice. Do celé krajiny se opíralo slunce, jehož paprsky nemilosrdně pálily. Vysoko na obloze kroužilo několik dravců a vyhlíželo případnou kořist. Vdálce se nad prérií objevil sloup černého kouře, který se pomalu zvětšoval a přibližoval.
STALO SE V NOCI
Lampy pouličního osvětlení ozařovaly ulice a tu a tam se vnějakém okně svítilo. Občas ztichlými ulicemi projelo ojediněle auto. Jedním znich bylo i policejní vozidlo, které řídil poručík Daniel Pokorný. Vedle něho seděl strážmistr Michal Svoboda, který vruce svíral pytlík, ze kterého vytahoval jeden chips za druhým.
NETYPICKY NA BOBOVÉ DRÁZE.
Jednoho víkendového dne jsem se rozhodl pro návštěvu nově otevřené bobové dráhy nedaleko sídliště. Byl tam dost nával a ve frontě velká tlačenice. Můj velký batoh na zádech způsobil, že několik jedinců se ocitlo na zemi. Vnastalém chaosu, který propukl, jsem narazil do hydrantu.
JEDNO RÁNO NA POŠTĚ-4
Vedoucí pošty Robert Stehlík vstoupil rázným krokem do kancelářské místnosti, přičemž nahlas řekl: „A vode dneška tady zavedu pořádek. “ Nedopověděl a překvapeně se rozhlédl po místnosti, protože vní nikdo nebyl. Ve stejný okamžik zahlédl lesknoucí se umytou podlahu. Vzápětí mu podjely nohy a on za vrávorání dojel ke stolu, do kterého narazil.
KDYŽ ZHASNE SVĚTLO
Filip otvírákem otevřel pivo a láhev položil na stůl. Pak zrakem spočinul na televizní obrazovce, na které zrovna byl kvidění běžící fotbalista, který vzápětí vystřelil míč na branku.
„To je ale blbec. Von to tomu brankařovi kopne přímo do náruče.
NETYPICKY V TRAMVAJI
Na konečné tramvaje upoutala mou pozornost tramvaj, která měla otevřené dveře. Sice do ní nikdo nenastupoval, což mě vyhovovalo, tak jsem se kní rozeběhl. Za okamžik jsem se vřítil do prvního vozu.
„Co tady děláte.
NETYPICKY NA ŠLAPADLE-2
Snažil jsem se co nejvíce šlapadlo rozjet, což se mi vskutku zanedlouho podařilo. Nedopatřením se však šlapadlo otřelo o bok loďky, ve které podřimoval rybář. Ten se vzbudil a vdomnění, že chytl rybu, prudce trhl prutem. Vzápětí jsem zjistil, že mám na sobě namotaný vlasec.
VE VLAKU-2
Pavel si pověsil kabát na háček nad sebou a zadíval se na ubíhající krajinu za oknem. Náhle kjeho překvapení do kupé vstoupil onen muž, který se vzpříčil se svým batohem při nástupu do vlaku.
„Zase vy. “ utrousil a poněkud nervózně sledoval, jak si sundává batoh.
VE VLAKU.
Pavel se rozhlédl po nástupišti, u kterého stál připravený vlak. Vykročil k jednomu zvagónů. Náhle ho předběhl muž, který měl na zádech velký batoh, který se mu otřel o jeho obličej, což především pocítil na nose.
„Sakra, kam se ženete.
NA NEBI PODIVNÉ VÁLKY-3
Letištní plochou se náhle rozlehla kulometná palba. Německý voják stojící za spouští kulometu hleděl do zaměřovače, ve kterém viděl obrysy zadní části Curtisse. Seržant Michel Vencl vjeho kabině vzápětí uslyšel zvuk dopadajících kulek na povrch letadla. Zároveň před sebou uviděl rychle přibližující se topoly, které se nacházely za okrajem letiště.
NETYPICKY NA ŠLAPADLE
Jednoho dne, když jsem šel podél řeky, mou pozornost upoutala šlapadla. A tak netrvalo dlouho a stanul jsem na břehu u jejich půjčovny. Muž, který je půjčoval, se houpal vpokladně na síti a nad sebou měl zavěšený pivní sud. Jediné, co jsem mu rozuměl, byla cena za půjčení šlapadla.
VÝSADEK-5
Přes hřbet samopalu Jean Anyz viděl, jak šlehá z jeho hlavně plamínek. Přitom hleděl na první vozidlo, které jeho řidič strhnul do strany a to vzápětí narazilo do kmenu stromu. Hned poté vyhodil prázdný zásobník a zasunul nový plný nábojů. Okamžitě zalícil na jedno ze dvou nákladních aut a stiskl spoušť.
ZÁVOD
Přehlédl postavy vbarevných dresech, které jely před ním. Peloton zrychlil. Silnice se svažovala zkopce vněkolika zatáčkách, načež vdálce za lesem uviděl město. Tam vedla silnice a tam také byl cíl etapy.
PARALELNÍ SVĚT-7
Po zaznění výstřelu major Karel Pokorný sebou cukl. Zároveň zaslechl zasvištění kulky. Ta prolétla těsně vedle něho. Přikrčil se apřitom postřehl postavu německého vojáka, který se schovával za ohybem hradeb.
NETYPICKY SE ŠTAFLEMI-2
Po chvíli vzájemného dívání se na sebe jsem se rozhodl pana Bezouška, který byl stále viditelně všoku, oslovit.
„Dobrý den. Na mě nějakým nedopatřením spadly štafle a to ostatní také. “
„To mě nepřekvapuje,“ odpověděl.
VÝSADEK-4
Motorka soběma vojáky zůstala stát několik metrů před keři obklopujícími pomník. Trojice výsadkářů na ně skrz porost upřeně hleděla. Němečtí vojáci se rozhlíželi všemi směry, jako by přemýšleli, kam pojedou. Ten, co seděl ve vozíku, náhle ukázal směrem ke kostelu a rychle něco tomu druhému řekl.
JEDNO RÁNO NA POŠTĚ-3
Vedoucí Robert Stehlík seděl za stolem v kanceláři a byl začten do ranních novin. Díky doznívajícímu alkoholickému opojení se ho zmocňoval pocit, že si řádky a písmenka na novinovém papíře s ním hrají na schovávanou. Když otáčel list novin, spatřil, jak do kanceláře vběhl velký pes. V první chvíli si myslel, že jde o mámení smyslů, ale když pes zaštěkal, bylo mu jasné, že to co vidí, je reálné.
KDYŽ SE JEDE NA DOVOLENOU-3
Radek sepokoušel zpoza sedačkyvytáhnout bezpečnostní pás, ale nedařilo se mu to.
„Co děláš. Startuj. “ vyhrkla na něho Olina.
NETYPICKY SE ŠTAFLEMI.
Letmý pohled na lustr vobývacím pokoji mně prozradil, že vněm schází žárovky . A to mi dalo odpověď, proč jsem se jej marně snažil rozsvítit. Kmému štěstí se vbytě válela spousta žárovek. Obtěžkán množstvím rozličných žárovek jsem stanul na stolku pod lustrem.
KDYŽ SE JEDE NA DOVOLENOU-2
Když snesli kola před dům, Olina se pátravě rozhlédla, kde mají zaparkované auto. Pak se otočila zamračeně na Radka.
„Kam jsi včera zaparkoval auto. “ zeptala se okamžitě.
KDYŽ SE JEDE NA DOVOLENOU.
To ráno to vypadalo u Kosteleckých velmi hekticky, což ostře kontrastovalo s prosluněným pohodovým ránem, které se rýsovalo za okny bytu.
„To je strašný. Jako tradičně nic nestíháme. “ vyhrkla Olina.
VAROVÁNÍ OSUDU
Marcel Tománek se probudil. V posteli byl už sám, protože manželka chodila do práce vždy dříve. Promnul si oči a zívavě se zadíval na noční stolek. Vedle budíku ležel jeho mobilní telefon.
TÁBORÁK-3
„Tak, že bys vstal a šel ty hořící kousky uhasit, ne. “ rozkřikla se Mirka na Romana, který poněkud zmateně hleděl na velké množství hořících kousků papírů poletujících vzduchem. Její hlas ho zvedl ze židle a za chvíli běhal nejen on po zahradě od místa k místu.
„Podívej se.
TÁBORÁK-2
Obloha na západě plála rudě v místě, kde zapadlo sluníčko. Přes hustý dým se však nikdo na tu nádhernou podívanou nedíval. Roman díky kouři do čehosi před sebou vrazil. Pak rozpoznal hranu stolu, na kterém bylo kromě buřtů i několik dalších věcí.
TÁBORÁK
Mirka se zadumaně zadívala na velké ohniště, kolem kterého její manžel Roman dával kameny a zeptala se: „Není to vohniště nějak moc velký. “
„Co se ti nezdá. Chtěla jsi pořádný vohniště, tak jsem ho udělal. “ odpověděl jí a přitom nohou klopýtl o hrbol a s kamenem dopadl doprostřed ohniště, kde bylo velké množství dřeva.
STALO SE V JEDNÉ ULICI-2
Dlažební kostky skrápěly dešťové kapky. Na nich kolem nákladního auta, ze kterého stoupal dým, leželo několik těl a povrch kostek měl rudou barvu. Michal Kadlec těkal zrakem po nehybných tělech. Zpoza rohu zdi průjezdu se opatrně zadíval na střechu domu, ze které ostřelovali němečtí vojáci ulici.
NETYPICKY S KÁNOÍ
Jednoho dne mne zaujal velký podlouhlý předmět připevněný na chatě ke stropu.
Při bližším zkoumání jsem zjistil, že jde o kanoi. Nevím, jak a kdo jí tam dal,ale snažil jsem se ji sundat. Držela však dost pevně.
STALO SE V JEDNÉ ULICI
Ulice zkrápěla dešťová přeháňka, alev nich to vřelo. Michal Kadlec pozorně poslouchal vysílaní rádia a výzvy o pomoc ho nenechaly klidným. Rychle se rozeběhl přes byt do komory. Vní se chvíli přehraboval a pak vytáhl velký lodní kufr.
KDYŽ SE RÁNO SPĚCHÁ.
Drnčení budíku se postaralo o konec snu. Karel se nacvičeným pohybem pravé ruky rozmáchl po budíku, ale tentokráte jeho dlaň zasáhla horní část stojící lampičky. Ta se převrátila a dopadla mu na hlavu.
NA NEBI PODIVNÉ VÁLKY-2
Vrtule německého stíhacího letadla Me-109 se pomalu přestala točit. Pilot odklopil překryt kabiny, načež vyskočil na křídlo.
„Tak, jak se vedlo, Jorgene. “ zeptal se ho letec, který přišel od hangáru.
NETYPICKÝ HOKEJ-2
Poněkud podivně vyhlížející hokejisté vedeni panem Běláskem si to namířili kzimnímu stadionu. Kmému překvapení však nikoliv kjeho hlavnímu vchodu.
„Zrovna před hlavním vchodem je ohromná sněhová kalamita. Vezmeme to přes kotelnu,“ oznámil nám pan Bělásek.
VÝSADEK-3
U prvního stavení se oba zastavili. Major Marcel Degail se pozorně díval na ulici, která vedla ke kostelu.
„Vypadá to, že celá vesnice spí,“ řekl a při zdi domku vpřikrčené poloze se rozeběhl. Alain Martell ho následoval, přičemž se neustále díval přes rameno za sebe.
NA HRADĚ-2
Dunivé rány sílily. Všichni tři na sebe nevěřícně hleděli a zároveň cítili chvění podlahy, jako by začalo zemětřesení.
„Co se to tady děje. “ zeptal se Mirek, který pocítil na svém těle husí kůži.
PARALELNÍ SVĚT-6
Vměsíčním světle uviděl major Karel Pokornýzdi zříceniny, načež se přískoky kní rozeběhl. „Pozor, pane majore. Jeden voják jde po hradbách. “ uslyšel vnaslouchátku, co měl vuchu, hlas nadporučíka Mirka Vincenta.
NETYPICKÝ HOKEJ.
Jednoho jsem otevřel nástavec skříně a něco mi spadlo na hlavu. Když jsem se vzpamatoval, zjistil jsem, že mám v rukách puk. Boule na hlavě byla sice veliká, ale to mě neodradilo od toho, abych nezatoužil zahrát si hokej. Vbytě bylo dost věcí, kterými by se dal hrát hokej.
VÝSADEK-2
Měsíční
světlo
ozařovalo krajinu, která se vněm zcela utápěla. Major Marcel
Degail se co
NA HRADĚ
Na obloze svítil měsíc a přes
něj pozvolna
proplouvaly mraky. Vdálce se blýskalo a vítr šuměl
vkorunách
VÝSADEK
Byla
už tma, když
šestice mužů v uniformách nastoupila do tmavě natřeného letadla. Vrtule
motorů
NETYPICKY S LYŽEMI-2
Sjel jsem schodiště, přestože
jsem to vůbec neměl v plánu. Stalo
se tak dokonce za nedobrovolné asistence
pana Bláhy, který mně nehorázně křičel do obličeje. Po následném nárazu
OPĚT V AKCI-5
Robert
Staněk
vpokleku vystřílel další zásobník na vzdalující se vrtulník.
Přitom do mikrofónku
OPĚT V AKCI-4
Po stisknutí
spouště Robert Staněk viděl, jak jím vypálená kulka
zpistoletrefila muže do pravé dlaně. Muž vykřikl a zbraň mu
vypadla. Richard Kolářtéž vystřelil a zasáhl muže do
OPĚT V AKCI-3
Auto
vjelo do
vyššího porostu, přičemž oba spatřili zarostlou stráň, na
jejímž konci byl les. Richard Kolář dupl
NETYPICKY S LYŽEMI.
Při
věšeni prádla
na balkóně mi neuniklo, že venku hustě sněží. To mně hned vnuklo
myšlenku, že
OPĚT V AKCI-2
Sotva Robert Staněk nasedl, Richard Kolář sešlápl pedál od plynu a auto
se velkou rychlostí rozjelo parkovištěm.
„Hledaná osoba je
vsanitce. Jedeme
OPĚT V AKCI
Robert Staněk seděl za stolem v
restauraci a prohlížel si časopis. Přitom nenápadně sledoval o několik
stolů dále sedícího muže. Přehlédl ostatní hosty v restauraci a do
mikrofónku v límečku košile šeptem řekl: „Zatím to nevypadá na to, že
O DUŠIČKÁCH-5
Déšť dopadal na střechu stavení a
stékal do okapů. Zvuk stékajícího pramínku
vody do sudu přehlušovalo šumění deště, který nepřetržitě vše zkrápěl.
Zuřivý štěkot psa
NETYPICKY V CIRKUSE
Jednoho
dne jsem
se rozhodl, že se vypravím do cirkusu. Byl zrovna nedaleko našeho
sídliště.
O DUŠIČKÁCH-4
Kamenné
ruce
lámaly větve stromů. Socha došla na kraj
lesa. Za nevelkou loukou se nacházelo osamělé stavení, které bylo
O DUŠIČKÁCH-3
Přes ruce, ve kterých svíral strážmistr Kamil
Jelínek pistoli, spatřil sochu, která se zastavila. Přitom v její
kamenné tváři nebyl vidět žádný náznak života. Zůstal stát zcela
ohromen a
O DUŠIČKÁCH-2
Přes
brýle, na
které dopadal drobný déšť, hleděl
strážmistr Kamil Jelínek zmotorky na cestu. Už se těšil, jak bude
NETYPICKY VE VLAKU.
Zadní
část vagonu
se rychle přibližovala a mně bylo jasné, že dříve nebo později dojde
k nárazu ruční drezíny do něj. Náraz vskutku nastal vzápětí.
O DUŠIČKÁCH.
šedivě
zatažené oblohy padal k zemi hustý drobný déšť. Tu a tam se k zemi
snášelo
zlátnoucí listí, které na zemi vytvářelo souvislou žlutě převažující
NA SANÍCH.
David
se zadíval
přes okno ven, kde se doslova sypal sníh. Hned si pomyslel, že je to
škoda, že
NA NEBI PODIVNÉ VÁLKY.
Obloha
byla plná
mraků. Seržant Michel Vencl je přehlédl a rychlým krokem si to namířil
kletadlu Curtiss H-75, u kterého
NETYPICKY ZASE NA NÁDRÁŽÍ-2
vběhnutí na
nástupiště jsem spěchal k jednomu z vagonů. Avšak po klopýtnutí o kufr
předvedeném kotrmelci ve vzduchu, jsem se ocitl zaražený v kolejišti
mezi dvěmi
NA LYŽÍCH-2
Jako první zhouštin
vylezl Patrik,
který byl celý obalen sněhem. A hned vychrlil spoustu nadávek.
„Teda svámi někam jít, to si člověk užije. Sakra.
NA LYŽÍCH
Auto,
na jehož střeše byla čtveřice páru lyží,
jelo zasněženou krajinou. Vautě seděli
čtyři mladíci a sborově si prozpěvovali.
KDYŽ SE KOUPÍ AUTO-3
Evžen
se kousal
do rtů. Ve zpětném zrcátku postřehl naštvaný výraz manželky Martiny,
která
NETYPICKY ZASE NA NÁDRAŽÍ.
Jedno
sobotní
ráno mě hezké počasí zlákalo na výlet. Měl jsem vplánu vyjet si
někam za
POSLEDNÍ AKCE-7
Nadporučík Karl Bremer sedící
ve Fw-190
prudce pohnul řídící pákou do strany. Přes boční sklo kabiny uviděl
siluetu
KDYŽ SE KOUPÍ AUTO-2
Evžen
se tvářil
zachmuřeně, když vyšel sbatohem a taškami vrukách před dům,
kde
POSLEDNÍ AKCE-6
Obloha byla plná šedivých mraků, mezi kterými letěly bombardéry, které už
dávno nebyly ve formacích, ale ve skupinách. Na ně se vrhaly desítky a
desítky
německých letadel. Svítící trasující čáry různých barev létaly všude a
NETYPICKY S LETADLEM
Jednoho
dne jsem
si vyjel autem. Hned za sídlištěm se mi podařilo sjet do pole,
ale po
KDYŽ SE KOUPÍ AUTO
Manželé
Krupičkovi jeli ve svém novém autě směrem domů. Evžen se za volantem
tvářil
majestátně a nemohl se nabažit pocitu jízdy vnovém vozidle.
ŠTĚDRÝ DEN
Roman hleděl rozmrzelezokna ven, kde nebyla ani
stopa po sněhu. Hned si pomyslel, že to už jsou několikáté Vánoce
vřadě za sebou bez sněhu.
„Už zdobíš ten stromeček. “ ozvala se jeho manželka Jana.
STALO SE O VÁNOCÍCH.
obloze pluly
velké šedivé mraky, mezi kterými prosvítaly sluneční paprsky. Četař
Horst
Kurrer sedící za kulometem vhorním střelišti bombardéru pozoroval
NETYPICKY NA LODI.
Jednoho dne jsem si vyšel podél
řeky, přičemž mou pozornost
upoutala velká loď stojící na břehu. Kolem ní pobíhal místní vynálezce
pan
POSLEDNÍ AKCE-5
Seržant Charles Eben
přes sklo
střelecké věže pozoroval oblohu za bombardérem. Zahlédl v dálce mihnout
několik německých stíhaček, které ukončily své útočení na formace B-17.
POSLEDNÍ AKCE-4
Charles
Eben
těkal očima všemi směry. Ve velké dálce viděl za táhnoucími se
kondenzačními
PARALELNÍ SVĚT-5
Major Karel Pokorný běžel po svahu a po chvíli se přikrčil za velkým kmenem stromu. Zpoza něho se přes brýle pro noční vidění pátravě zadíval před sebe. Uviděl hned několik postav jdoucích v rojnici. „Pane podplukovníku, mám je na dohled.
NETYPICKÉ POTÁPĚNÍ
Jednoho
rána mě
zaujal ve skříni zvláštní oblek. Při bližším zkoumání mi došlo, že jde
o oblek
PROTI NAVARŮM-3
Bojový pokřik
jedoucích
Navarů se mísil sdusotem koní. Ve slunečním svitu se meče
blýskaly a zem
PROTI NAVARŮM-2
Navar
jedoucí
před ním a na něhož vypálil šíp, se pokusil chránit štítem. Byl ale zasažen do krku. Rozhodil rukama a pozadu se
sesul na zem. Asim hned pohotově nasadil druhý šíp a napnul tětivu.
ÚLET-3
Krajina pod letícím letadlem
rychle
ubíhala. René Lensky těkal očima po obloze a stále také pokukoval po
kouřícím
NETYPICKÝ TENIS-2
Hned
před domem
se nás zmocnily tenisové vášně. Pan Bezoušek okamžitě odpálil tenisák
mým
PROTI NAVARŮM
obloze stoupaly
sloupy černého dýmu. Pod nimi bylo velké množství plamenů, které
šlehaly ze
stavení. Cválající skupina jezdců na koních se rychle přibližovala k
PO POŠŤÁCKÉM FLÁMU.
Vedoucího
Roberta
Stehlíka probudilo troubení. Prudce se pohnul a troubící zvuk ustal.
Chvíli
NOČNÍ NÁVRAT ŠTAMGASTŮ-2
„Hele, tady už je to s kopečka.
To bychom mohli sjet,“ mínil Tomáš a usedl opět na kolo. Martin udělal
totéž a oba vzápětí vrávoravě sjížděli svažující se cestu.
„Kam se tak ženeš.
NETYPICKÝ TENIS.
Při
sledováni
televize, kde zrovna byl k vidění tenis,
jsem si uvědomil, že nějaké ty tenisové rakety a míčky také
ÚLET-2
René
Lensky
zaslechl, jak se kulka zaryla do ocasní plochy letadla. Druhá vzápětí
zasvištěla nad jeho hlavou. Pak přes
NOČNÍ NÁVRAT ŠTAMGASTŮ.
Tomáš
vrávoravě
došel ke kolu, které stálo u zdi. Nějak si neuvědomil, že kolo je o tu
stěnu
ÚLET
Mlha pozvolna začala stoupat a
hangáry i letadla se začaly z ní
vynořovat. Dvě postavy vše sledovaly přikrčené na okraji nevelkého lesa, u něhož začínala letištní plocha.
René Lensky přehlédl letištní
NETYPICKÉ VYSÁVÁNÍ.
Jednoho
dne mi
došlo, že nános prachu na kobercích je opravdu už dost silný, protože
jakékoliv
NA CHATĚ
Slunce pálilo na modré obloze a
kdo mohl,
tak se skrýval ve stínu. I manželé Kratochvílovi na své zahrádce
vyhledali
ZKRATOVITÉ JEDNÁNÍ-3
Přes
průzor se
poručík Jeff Harris upřeně díval na policejní vozidlo. Pak na něho
zalícil, načež vsunul do hlavně náboj a hlaveň zavřel.
PARALELNÍ SVĚT-4
Nadporučík Mirek Vincent sledoval monitor, na kterém viděl jedoucí nákladní automobil. Před ním jela motorka, na niž seděl hajný. Joystickem nasměroval miniletadélko, na němž byla mikrokamera, dále nad les. Pak se mu naskytl pohled na stojící automobil, ke kterému přibíhala postava.
NETYPICKY NA KOLEČKOVÝCH BRUSLÍCH.
Jednoho
dne jsem
otevřel nástavec na skříni a zněho vypadla velká krabice. Přímo
mě
ZKRATOVITÉ JEDNÁNÍ-2
Major
Clark
Davidson se díval na zadní část automobilu, co stál před ním a
přitom
ZKRATOVITÉ JEDNÁNÍ
Poručík
Jeff
Harris seděl strnule za stolem a hleděl na majora Clarka Davidsona,
který
ZA FRONTOVOU LINIÍ-4
Vběhu
Ken Brichta vyhýbal stromům, přičemž se neustále otáčel za sebe.
chvíli se prodral hustým porostem na cestu, za kterou končil les.
Rychle
NETYPICKY VE ŠKOLE-3
Když
do učebny
vstoupila zeměpisářka Kóta, všem zatrnulo, protože se dala čekat
písemka.
ZA FRONTOVOU LINIÍ-3
Strach,
který se
Kena Brichtu zmocnil, ho přinutil
kotočení hlavy. Zadíval se do namířené pistole, kterou německý
ZA FRONTOVOU LINIÍ-2
Ken
Brichta běžel
a vyhýbal se stromům a keřům. Netrvalo mu dlouho a zaběhl hlouběji do
lesa. Pak
ZA FRONTOVOU LINIÍ
Bylo pravé poledne.
Na obloze
bylo velké množství šedivých mraků, skrz které místy prosvítala modrá
obloha.
NETYPICKY VE ŠKOLE-2
Dějepisář
Bzuk
odtroubil začátek písemky polní trubkou a poté pochodovým krokem začal
chodit
NOČNÍ ZABIJÁK-5
Major
René Syrový
otevřel překvapením ústa dokořán a uskočil rychle do strany. Vzápětí
zaznělo
NOČNÍ ZABIJÁK-4
Měsíc
zakryly
tmavé mraky a vypadalo to, jako by i on nechtěl vidět,
co se děje tam dole. Desítky blikajících
NOČNÍ ZABIJÁK-3
Sirény
sjíždějících se policejních vozů se rozléhaly v okolí parku.
Nadporučík Aleš Kratochvíl se od lavičky odplížil za kmen nedalekého
stromu.
NETYPICKY VE ŠKOLE.
třídě toho
rána vládl chaos jako obvykle. Někteří se zoufale snažili na poslední
chvíli
učit, jiní zase rezignovaně čekali na to, co přinesou vyučovací hodiny.
NOČNÍ ZABIJÁK-2
Poručík Mirek Jánský stočil volant policejního vozu doprava. Vzápětí přes přední sklo spatřil zaparkované vozidlo, u jehož zadní části leželo nehybné tělo. Zároveň slyšel hysterický křik.
„Proboha, co se to tady stalo.
NOČNÍZABIJÁK
Prázdnou ulicí osvětlenou pouličním osvětlením se sunula tmavá věc. Vycházel z ní jen tlumený hluk, který nebyl skoro slyšitelný. Po chvíli ta podivná sunoucí se věc zahnula do postranní uličky, ve které stála postava, která něco vytahovala z popelnic. Stále více se to k té postavě přibližovalo.
NOČNÍ CESTA LESEM.
Měsíční
světlo
dopadaloskrz pomalu plující mráčky na noční krajinu. Richard přes
přední
NETYPICKY S KOMBAJNEM.
Léto
bylo
vplném proudu a tak jsem sepřihlásil jako dobrovolný řidič
kombajnu. Díky chaosu, který panoval při sklizni, si
KDYŽ VANE VITR-2
Hučení
dujícího
větru nepřestávalo. Štěpán seděl za stolem v kuchyni a naslouchal
nejenom
KDYŽ VANE VÍTR
Štěpánovi
zrovna zdál hezký sen, který ale skončil tím, že s ním někdo
zatřásl.
V prvních vteřinách nevěděl, co se děje a rozespale mžoural nad
KDYŽ SPADNOU KLÍČE DO KANÁLU
Erik
sbíhal
schody a rychle mířil ke svému zaparkovanému autu. Pravou rukou sáhl do
kapsy
NETYPICKÉ TAPETOVÁNÍ.
Letmý
pohled na
stěny mého bytu dával tušit, že by to chtělo nové tapety. A tak jsem
nelenil a
KDYŽ SE PŘÍJDE NA CHATU-2
Větev,
po které
Martin lezl, se stále víc ohýbala.
Dolezl skoro až k ostnatému drátu na plotě a chystal se přes něho
KDYŽ SE PŘÍJDE NA CHATU.
Bylo
dusno a vše
nasvědčovalo tomu, že brzo přijde bouřka. Manželé Kratochvílovi
obtěžkáni
KDYŽ STOUPÁ VODA-4
Přes rozvlněnou hladinu hleděl na přibližující se plující chatu. Nikde vjejí blízkosti neviděl Evu a to ho vyděsilo. Zhluboka se nadechl. Pak se ponořil pod hladinu.
NETYPICKÉ CVIČENÍ V BYTĚ.
Jednoho dne mě napadlo, že bych měl zkusit si zacvičit. Ostatně o různá sportovní náčiní jsem vbytě tu a tam zakopl. A tak jsem se stylově oblékl do sportovního a po odtažení nábytku vobývacím pokoji nastalo cvičení.
Bylo mi jasné, že musím nejdříve začít rozcvičkou.
KDYŽ SE RÁNO ZASPÍ
Začal se probouzet. Vpokoji vládla tma. Snažil se ve tmě najít budík, kterému svítily číslice na displeji. Brzo nalezl svítící číslice, načež vytřeštil oči.
KDYŽ SE NASTOUPÍ NA POŠTU-3
Směnová vedoucí spráskla ruce a spustila ostře na pomalu blížící ho se pošťáka, který se usmíval.
„Marceli. Jdete po začátku pracovní doby. “
„Vážně.
DO LETNÍHO KINA A ZPĚT-4
Patrik se zastavil na začátku mostního oblouku a dlouze se na něho zadíval, načež řekl: „Co kdybychom ten oblouk přešli. “
„Ty máš vopravdu blbý nápady. “ ozval se hned Lukáš.
„Já to teda zkusím.
OPĚT NETYPICKY NA NÁDRAŽÍ-2
Poněkud otřesen jsem vrávoral po nádražní hale a náhle se mi do cesty postavil automat. Hned mě napadlo, že to bude automat na jízdenky. Naházel jsem do automatu velké množství mincí a stiskl několik tlačítek. Kmému překvapení se vdolní části automatu vysunul kelímek.
KDYŽ SE NASTOUPÍ NA POŠTU-2
Jirka se posadil na židli u stolu a pozoroval, jak se vedoucí stále více noří do kouřového oblaku dýmu. Přitom si vzpomněl na ceduli na dveřích, která zakazovala kouřit.
„Už jste byl na osobním. “ zeptal se po chvíli vedoucí.
NA STŘEŠE -2
Jindra hleděl zoufale na prsty, kterými se křečovitě držel za okraj jedné střešní tašky. Cítil, jak mu tuhnou a chvějí se zároveň. Po několika vteřinách se pokusil pomalu tělem se přitáhnout více na střechu. To se mu podařilo, ale přitom se náhle taška pohnula.
NA STŘEŠE.
Jindra vkominickém oděvu zasunul klíč do zámku od dveří, za kterými byla půda. Nemusel odemykat, protože nebylo zamčeno. Dveře se pomalu za vrzaní otevřely. Pak uviděl rozlehlou půdu, přes kterou bylo nataženo několik prádelních šňůr a na nich pověšené prádlo.
OPĚT NETYPICKY NA NÁDRAŽÍ.
Slunce pálilo a léto bylo opět vplném proudu. Napadlo mě, že bych si mohl vyrazit vlakem někam na výlet. Ještě jsem měl vživé paměti menší rozruch, který se kvůli mně strhl tenkrát na nádraží. A tak jsem doufal, že tentokrát vše proběhne vpoklidu.
VESMÍRNÍ STRÁŽCI-5
Fialové paprsky dopadly na stranu asteroidu, ze kterého se všemi směry rozlétly jeho kusy. Aturian a Jan Novotný strnule hleděli na kusy asteroidu, které se po explozích vznášely prostorem a některé narazily na plášť jejich vesmírného plavidla, které se také vznášelo a Aturian jej ručně ovládal.
„Zasáhli jsme je naplno. “ vykřikl Jan, který přes kusy asteroidu zahlédl záblesky na okanovské lodi, která se vzápětí rozpadla na kusy.
POŽÁR-3
Oba vjeepu několik vteřin strnule hleděli na hořící spadlé stromy. Vzduch byl nedýchatelný a žár plamenů začínal být zničující.
„Musíme zpátky kmostu. “ řekl Jack Evanson a zařadil zpátečku.
PARALELNÍ SVĚT-3
Trojice mužů stoupala zalesněným svahem do kopce kmístu, kde hodlali kopat a po několika minutách došli do blízkosti zříceniny. „Ta bedna se nachází přímo pod váma,“ informoval je přes naslouchátka, která měli vuších, nadporučík Mirek Vincent, který vše sledoval přes miniletadélko. To mu umožňovalo také vidět pod zem. „Tak fajn, jdeme kopat,“ řekl podplukovník Michal Novotný a sundal ze zad batoh, ze kterého vytáhl rozkládací krumpáč.
NETYPICKÁ KOPANÁ.
Tak jsem se jednoho dne toulal po sídlišti. A tu náhle ke mně přilétl míč. Okamžitě jsem jej nakopl. Neletěl moc daleko, protože se odrazil od jediného sloupu vokolí a naplno mě zasáhl do hlavy, což mělo za následek, že jsem dovrávoral otřesen na nedaleké hříště.
VESMÍRNÍ STRÁŽCÍ-4
Přes skla kabiny hleděli na rozličně velké kusy asteroidů, mezi kterými jejich plavidlo obratně prolétalo. Zároveň na obrazovkách monitorů bedlivě sledovali let okanovské vesmírné lodi, která se velkou rychlostí přibližovala kpásu asteroidů.
„Máš vplánu kličkovat mezi těmi asteroidy jako zajíc mezi stromy. “ zeptal se Jan Novotný Aturiana.
DO LETNÍHO KINA A ZPĚT-3
Když film skončil, tak někteří zpřítomných ani konec moc nevnímali. Bylo to následkem požití nápojů, které rozhodně nebyly nealkoholické.
„Škyt. zatracená škyt.
POŽÁR-2
Cesta, po které jeli, se stáčela doprava a oni po pravé straně viděli valící se černý kouř, který silný vítr vál nízko nad zemí.
„Musíme dojet co nejdříve kdřevěnému mostu, co vede přes říčku. Určitě tím směrem ujíždějí všichni, kteří už zaregistrovali požár,“ řekl Jack Evenson.
„Vítr ten kouř žene přímo na tu silnici, co vede ktomu mostu.
NETYPICKY V OBCHODĚ S NÁBYTKEM
Letmý pohled na stav mého nábytku vbytě mi prozradil, že by to chtělo konečně zakoupit si nový. A tak jsem si to namířil do prvního obchodu snábytkem. Bylo tam tolik nábytku, až jsem nevěřil vlastním očím. Hned mě zaujala rozkládací skříň,
ze které se dala sklopit postel.
PŘÍPAD PRO SOUKROMÉHO DETEKTIVA-3
Zhlavně pistole se kouřilo. Přes napřažené ruce, ve kterých svíral pistoli, hleděl na bezvládně ležícího muže. Muži vypadla zruky pistole a na hrudi se mu objevila rudá skvrna. Déšť neustával.
POŽÁR
Obloha byla azurově modrá a slunce nemilosrdně pálilo. Krajinou však vál zesilující vítr, který trochu sluneční žár zmírňoval.
Po cestě jel červený hasičský jeep, který za sebou zvedal oblaka prachu. Dva muži vněm konali pravidelnou protipožární hlídku vlesním porostu.
PŘÍPAD PRO SOUKROMÉHO DETEKTIVA-2
Aleš Vincent se na sedačce pootočil do zadu. Přes zadní sklo, po kterém stékalo velké množství kapek, uviděl obrysy předku BMW. Hned vzápětí došlo kdalšímu nárazu. Sešlápl prudce nohou pedál od plynu a zároveň strhl auto do strany.
NETYPICKÝ NA LYŽÍCH V LÉTĚ.
Venku panovalo letní počasí a mne poněkud přepadla nostalgie. Zastesklo se mi po sněhu i lyžování. Lyže zavěšené na skobě místo obrazu nad gaučem mi jen zimní období připomněly. A tak jsem dostal nápad.
KDYŽ SE ZABLOUDÍ-2
Z rokle se kromě šramotu ozývalo i souvislé nadávání. Martina, která, ač se snažila tvářit vážně, neubránila se úsměvu, když viděla, jak Kamil po čtyřech leze kní nahoru. Vzápětí jí však úsměv ze rtů zmizel.
„Tady máš tu zatracenou mapu.
KDYŽ SE ZABLOUDÍ.
Kamil nervózně zrakem přejížděl po mapě a přes její okraj pozoroval Martinu, která se rozhlížela po nejbližším okolí.
„Tak, kde máš tu zelenou. “ zeptala se po chvíli dost naštvaně.
„Někde tady musí bejt.
KUFŘÍK.
Artur šel po ulici směrem knáměstí. Byl krásný den. Všude byla spousta lidí, které vylákalo slunečné počasí ven. Usedl po chvíli na lavičku u fontány a zadíval se na stříkající vodu.
NETYPICKY NA GOLFU.
Sobotní den mě zlákal na golfové hříště. Sice jsem nikdy golf nehrál, ale to mě nikterak nevadilo. Golfový míček se mi nezdál moc vhodný a tak jsem se rozhodl první odpálení provést hopikem stejné velikosti. Několik golfistů vmé blízkosti hned zpozornělo.
KDYŽ STOUPÁ VODA-3
Kůlna se rychle přibližovala a její jedna strana narážela do okrajů břehu.
„Vytáhni mě. “ křičela Eva, když spatřila blížící se kůlnu.
„Odraž se nohama.
DO LETNÍHO KINA A ZPĚT-2
Jedoucí popelnice na kolečkách zkopce mířila přímo na telefonní budku. Jako první se vzpamatoval Patrik a rozeběhl se za ní, přičemž křikl na ostatní: „Pomozte mi ji zastavit. “
Za okamžik čtveřice postav běžela vtěsném závěsu za rozjetou popelnici a ač natahovali ruce co nejvíce, zachytit se jim popelnici nepodařilo. Muž stojící vtelefonní budce vytřeštil oči a ve zlomku vteřiny z ní vyskočil.
DŮM.
Poštovní dodávka dojela v mlze před dům ve staré zástavbě. Michal se zadíval na sjetinu, na níž měl vyznačená jména a adresy příjemců. Při hledění do sjetiny zpozoroval přes přední sklo, jako by na několik vteřin mlha zeleně zasvětélkovala. Pozorně se zadíval, ale viděl jen už normální mlhu.
NETYPICKY NA HOUBÁCH.
Jednoho rána mě napadlo, že bych si mohl vyrazit na houby. A tak jsem nasedl snůší na zádech do auta a rozjel se za město. Cestu mi poněkud zkomplikovala mlha, která vypadala na to, že se dá krájet, ale mým kapesním nožíkem její krájení nešlo. Nevím přesně, kam jsem jel, ale hlavní bylo, že jsem stále jel a to kupodivu po silnici.
HŘBITOV
Ranní mlha se pozvolna začala rozplývat. Vojín Gabriel Vincent se přikrčil za polorozbořenou hřbitovní zdí. Zrakem přejel náhrobní kříže, nad nimiž se tyčila velká socha anděla. O něco dále vystupovaly zmlhy obrysy kostela.
POSLEDNÍ AKCE-3
Nad bílými mraky se táhlo velké množství bílých kondenzačních čar, které nadporučík Karl Bremer uviděl již zdálky. Rozsvítil zaměřovač a odjistil kanóny i kulomety Focke Wulfu. Ve sluchátkách i přes praskot uslyšel bojové výkřiky ostatních německých stíhačů, kteří už útočili na bombardéry.
Zakrátko uviděl formace bombardovacích svazů.
TAKOVÍ NORMÁLNÍ NÁJEMNÍCÍ JEDNOHO DOMU-2
Správce Bém otevřel dveře od bytu a podíval se na nástěnku vchodbě, na které byla napsaná jména těch, co bydlí na patře. Červená ručička ukazovala na jeho jméno a to znamenalo, že by měl vytřít chodbu. „Zatraceně. Přecinebudu vytírat“ Pomyslel si a hbitě ručičku posunul na opačnou stranu nástěnky na jméno Brtníková.
NETYPICKY NA POUTI
Jednoho dne mě to zlákalo na právě probíhající pouť. Mou pozornost hned upoutala střelnice. Když jsem se dostal kpušce, uvědomil jsem si, že střelba není moje silná stránka, ale přesto mě to nikterak neodradilo. A tak jsem cvičně vystřelil.
KDYŽ STOUPÁ VODA-2
Martin Vávra sešlápl prudce pedál od plynu. Auto na dřevěném mostě poskočilo a zároveň se smýklo do strany. Vzápětí nato pravým předním bokem narazilo do zábradlí.
„Co děláš.
NA SJEZDOVCE.
Učitel Hanousek přehlédl skupinu žákyň a žáků na lyžích, kteří se shromáždili na sjezdovce a z nichž někteří se poněkud nenadšeně dívali dolů.
„Tak jsme všichni. “ zeptal se nahlas.
„Asi jen Michellin se zaseknul na lanovce,“ ozvalo se někdo.
VESMÍRNÍ STRÁŽCI-3
Jan Novotný byl stále zaskočen tím, jak se situace náhle vyvinula. Viděl postavu, která byla nejblíže kněmu, jak vytahuje zbraň. Ve zlomku vteřiny se vrhl na podlahu. Žlutý paprsek prolétl těsně kolem něho a dopadl na stěnu za ním.
NETYPICKY NA NÁDRAŽÍ.
Jednoho sobotního rána jsem vyrazil směrem k nádraží a chtěl jsem si vyjet vlakem co nejdále od velkoměsta. Kmému překvapení ale ta tramvaj, kterou jsem jel, nejela knádraží. Až počtvrté se mi podařilo nastoupit do tramvaje, co knádraží jela. Stalo se však, že jsem ono nádraží poněkud přejel.
ZATÁČKA.
Na předním skle začalo přibývat kapiček deště. Michal Krátký se zachmuřil, protože přišlo to, čeho se obával. Padal mrznoucí déšť.
„Sakra.
KDYŽ SE PROSTĚ MUSÍ...
Dušan prudce otevřel dveře od domu. Už cítil, že dlouho nevydrží neudělat svou potřebu. Rozeběhl se kvýtahu. Zaslechl zvuk dovírajících se dveří.
NOC VE VILCE.
Karel Hásek unaven sedl do houpacího křesla. Zrakem přejel místnost. Teprve teď mu plně došlo, že tohle vše i celá vilka patří jemu. Jeho strýc byl už dva týdny po smrti a vše mu podle závěti připadlo.
NETYPICKY NA LYŽÍCH-2
Mé nepříliš povedené lyžování mě nikterak neodradilo a tak jsemsi to zase zrána namířil ke sjezdovce. U vleku byla dost velká fronta čekajících lyžařů. A proto jsem se snažil nenápadným plazením předbíhat. Moc se to nezdařilo poté, co jsem pár čekajícím lyžařům podrazil nohy.
ROZHODNUTÍ.
Obloha byla poseta hvězdami. Skoro nikdo však ztěch, co se nacházejí vobrovských podzemních bunkrech, to nemá čas vnímat. Povrch se na mnohých místech pomalu začíná otevírat. Poté se znitra vynořují konce raket.
STALO SE V BYTĚ.
Evžen Horák došel ke svému automobilu, který byl zaparkován nezvykle za rohem vdruhé ulici, protože v ulici, kde bydlel, nebylo místo. Když do úložního prostoru auta dal kufr, vněmž měl zabalené věci na delší služební cestu, otevřel malou aktovku. Zděsil se. Jednu důležitou knihu, co potřeboval kpřednášení, vní neměl.
BALÍK
Pavel Polák se zadíval do úložného prostoru poštovní dodávky a začal hledat balík do firmy, před jejímž vchodem zastavil.
„Zatraceně, to je balíků. Kterej to jen může bejt. “ řekl si naštvaně, přičemž se počal vbalíkách přehrabovat, až konečně objevil ten, co hledal.
NETYPICKY NA LYŽÍCH.
A protože mi nastala dovolená, rozjel jsem se přímo na hory. Nějak se mně podařilo cestou ztratit lyže, a nebo mi je někdo možná taky ukradl. Já jsem si z toho však nic nedělal a zdárně na hory dorazil. Už druhý den jsem hodlal si zalyžovat.
V ARDÉNSKÝCH LESÍCH-4
Vzduchem sviští kulky, z nichž mnohé se odrážejí od zdi hradeb všemi směry. Některé prolétnout mezi vrchní částí hradeb. Jef Novotny se instinktivně tiskne za hradbami. Do očí mu padne několik menších úlomků zdi, kterou kulky zasáhly.
V PSÍM SOUBOJI.
Na letištní ploše se rozezvučelo velké množství motorů. Seržant Pierre Koutny přehlédl letištní plochu, kdestály stíhací letouny Spad kterým se točily vrtule. U nich se pohybovalo několik mechaniků. Jako ostatní letci si to namířil kletadlům.
NA HORÁCH.
Sníh se třpytil ve slunečních paprscích, které vysílalo zářící slunce zmodravé oblohy a zasněženou krajinou se nesl hluk ze sjezdovky. Na ní byl velký nával a pod ní se tvořila dlouhá fronta čekatelů na vlek.
„Hele, tady začíná bejt hlava na hlavě a tam dole to čekaní vtý frontě mě taky přestává bavit,“ řekl Mirek Standovi, snímž se vezl na jedné sedačce vleku.
„No jo.
NETYPICKÝ SILVESTR-2
Po příchodu domu mě zcela ovládla silvestrovská nálada. Hned mi do oka padla zavěšená kytara na šňůrách na balkoně. Ač jsem na ní dlouho nehrál, tak se mi najednou zachtělo si na ní zahrát. Šlo to poněkud ztuha.
KDYŽ JDE DO TUHÉHO.
Obloha byla azurově modrá a tu a tam po ní lenivě plul bělostný obláček. Ota Strnad povoláním profesionální fotograf došel na letištní ploše k vrtulníku. Na krku měl zavěšený velký fotoaparát, kterým chtěl fotografovat krajinu zptačí perspektivy.
„Tak dneska máte ideální podmínky kpráci,“ řekl mu mechanik, když nasedl do kabiny.
JEDNO RÁNO NA POŠTĚ-2
Vedoucí Robert Stehlík se probudil vkřesle a mžouravě se začal dívat po místnosti kanceláře. Vhlavě mu nepříjemně hučelo. Začal si uvědomovat, že je ve své kanceláři. Opatrně se postavil a chtěl dojít kvypínači, ale nohou šlápl na povalenou láhev.
V LESE.
Slunce pálilo zmodravé oblohy a horko začalo být nemilosrdné. Robert se po lese spíše ploužil, než šel a vduchu si nadával, co to měl za nápad, jít na houby.
„Stejně >houby< najdu. Akorát tak nějakou vysušenou prašivku.
NETYPICKÝ SILVESTR.
Protože Silvestr je přece jen jednou za rok, jak mi došlo, rozhodl jsem se, že příchod Nového roku pořádně oslavím. A tak netrvalo dlouho a vyrazil jsem do nejbližšího obchodu. Mou pozornost hned upoutaly lahve šampaňského. Nevím, jak se to mohlo stát, ale nákupní vozík se mezi regály patrně mým přičiněním rozjel tak rychle, že náhle nebyl k zastavení.
STÍHAČ OD HROMOVÝCH STÍHAČEK-2
Mapa na tabuli v místnostipředletové přípravy vyznačovala trasu a místo, kde se stíhací letouny setkají se svazem bombardéru, který se vracel ználetu.
Podporučík Charles Charvat podobné předletové přípravy již zažil. Ve vzduchu však to bylo vždy trochu jiné při poskytování ochrany vracejícím se bombardérů před německými stíhači.
„Nad Holandskem lze očekávat velkou aktivitu nepřátelských stíhačů.
DŮM HRŮZY.
Dušan Michálek se zachmuřil, když zastavil poštovní dodávku před vchodem domu,
do kterého měl hned tři zásilky. Dům už svou vizáží vyhlížel odpudivým dojmem.
„Ksakru. Zrovna sem musej bejt hned tři balíky.
KDYŽ PŘIJEL PRVNÍ TANK.
Byl krásný slunný den a skupina vojáků zvědavě pozorovala knim pomalu jedoucí nevelký tank, který viděli poprvé vživotě na vlastní oči.
„Chtěl bych si ho pořádně prohlídnout i zevnitř“, řekl Emil Vršecký.
„Nikdo nikam bez mýho souhlasu nepoleze. “, ozval se poručík Ondřej Kratěna, ale sotva tank dojel před ně a zastavil se, všichni vojáci se na něho zvědavě vrhli.
NETYPICKÉ ODPALOVÁNÍ RACHEJTLÍ
Když se venku ozval charakteristický zvuk svištění a objevilo se několik záblesků, mezi kterými proletěl pan Pokustón-místní to vynálezce, došlo mi, že vrcholí přípravy na oslavu Silvestra. I datum vkalendáři jasně oznamovalo Silvestra. Hned jsem si vzpomněl, že bych někde měl mít nějaké rachejtle. Netrvalo dlouho a několik rachejtlí jsem objevil zapíchnutých ve hlíně vkvětináči.
V ARDENSKÝCH LESÍCH-3
Sněhové vločky se snášely kzemi a desátník Jef Novotny je zachmuřeně pozoroval. Už osm dní on a osm vojáků přebývali ve zřícenině hradu. Díky proviantu, který měli, na tom až tak špatně nebyli. Nevěděli však, jak se vyvíjí válečná situace.
KDYŽ SE HLEDÁ MÍSTO K PARKOVÁNÍ.
Už zvelké dálky Tomáš viděl panelový dům, ve kterém bydlel. Ulice před ním byla volná a tak sešlápl pedál od plynu. Za okamžik dojel kzačátku ulice, vníž se nacházelo několik panelových domů.
„Tak kampak to dneska zaparkuji.
CESTA DOMŮ.
Zoblohy se začíná sypat sníh. Atmosféra Vánočních svátků, které začínají zítřkem bude dokonalá. To si hned Karel uvědomí, ale nemá ztoho vtuhle chvíli moc radost. Vrací se ze služební cesty svým autem domů a jak začíná správně odhadovat sněhu bude na silnicích přibývat.
NETYPICKY NA BRUSLÍCH-2
Nějak se mi nechtělo platit za vstup a tak jsem se počal plížit chodbou, ale ve frontě jsem čekajícím lidem vrážel do nohou a brzo byla u pokladny velká hromada.
„To jste už tak nedočkavý, že máte na nohách brusle. “ Obořil se na mě jeden muž.
„To víte, od chvíle, co jsem si je doma nazul na nohy, tak mně nejdou sundat.
KDYŽ SI POŠŤÁK ŽABOUCHNE KLÍČKY
Poštovní dodávka vjela na začátek dlouhé ulice. Franta se zadíval na obě její strany a snažil se najít nějaké místo kzaparkování. Žádné však neviděl, tak popojel dále. Pak vlevo uviděl jedno jediné místo a hned tam vjel.
VESMÍRNÍ STRÁŽCI-2
Došli do dlouhé chodby, která vedla kčerveným dveřím. Na podlaze leželo několik trpasličích postav vbéžových oblecích. Jan Novotný se nad jednu postavu sklonil a přes sklo svého skafandru se pátravě zadíval do obličeje.
„Ti Okani vypadají vobličeji jako Číňani.
KDYŽ SE NASTOUPÍ NA POŠTU.
Jirka se zadumaně díval přes okno vautobusu na vzdálenou velkou budovu, u které byla autobusová zastávka. Když autobus na zastávce zastavil, vystoupil zněj a jeho zrak dopadl na velkou ceduli na střeše budovy: ČESKÁ POŠTA s. p.
„Tak doufám, že vykročím pravou nohou.
NETYPICKY NA BRUSLÍCH.
Při mém tradičním předvánočním úklidu mě v mrazáku upoutaly dvě věci. Jednalo se k mému překvapení o brusle. Nějak mi bylo záhadou, jak se tam ty brusle dostaly. Chtěl jsem je dostat ven, jenže ony byly přimrznuté.
POSLEDNÍ AKCE-2
Stovky jednomístných a dvoumístných německých letadel vzlétly postupně proti bombardovacím svazům a jeho stíhacímu doprovodu. Brzo se měla na obloze rozpoutat nelítostná vzdušná bitva, která se měla pro mnoho letců stát osudná.
Zadní střelec Charles Eben přes sklo střelecké věže viděl do velké dálky táhnout se bílé kondenzační čáry od letících letadel. Pod nimi vyrůstal les černých chomáčů, který vznikl po rozprascích granátů palby protiletadlového dělostřelectva.
LET DO NEBEZPEČÍ.
Letadlo letělo po modravé obloze směrem kpobřeží vysoko nad mořskou hladinou. Patrik seděl u okénka a díval se ven. Let neměl žádné zpoždění a tak se těšil, že za půl hodiny přistane na letišti. Muž sedící vedle něho, který si po celou dobu četl různé noviny a časopisy, se pojednou zachmuřil a řekl:
„To není dobré, že pokračujeme vtomhle letovém kurzu.
VESMÍRNÍ STRÁŽCI.
Vesmírným prostorem letělo podlouhlé zploštělé těleso modrobílé barvy. Vjeho přední části vřídícím centru seděly dvě postavy vmodrých uniformách. Jednou znich byl člověk Jan Novotný. Vedle něho sedící postava nebyl člověk, ale kerisan jménem Aturian.
NETYPICKY VE MĚSTĚ-2
Před autobusem se objevila postava, kterou bylo sotva vidět přes mračno všelijakého hmyzu. Já vní rozpoznal pana Bezouška, který běžel směrem od místa, kde se zrovna čistila žumpa a do níž se na nápravě zakutálel. Narvaný autobus byl během krátké doby prázdný a dokonce i řidič zmizel vdálce. A tak jsem se rozhodl, že dojedu na konečnou sám.
POŠTOVNÍ HISTORKY-4
Oldřich vstoupil na rampu a přehlédl zaparkované poštovní dodávky, aby poté zamířil kjedné znich, se kterou měl dnes jet. Klíčkem odemkl dveře u řidiče a sedl na sedačku.
„Zatraceně, kdo sní jezdil. Takhle odtažená sedačka.
HLÍDKA U KŘIŽOVATKY
Byla tma a kromě pouličního osvětlení svítilo v domech jen několik málo oken. Poručíci Mirek Tůma a Milan Kratochvíl seděli ve stojícím policejním voze, ze kterého měli výhled na křižovatku.
„To je zajímavý, že tady nikdy ani přes noc ty semafory nevypnou. Jsem zvědav, kolik řidičů bude stavět na červenou, když tu není žádný provoz.
ZACHRANNÁ MISE-2
Houbař se rychle prodíral porostem lesa. Zcela ho přešel zájem o houby. To, co spadlo někde vpředu vlese, ho naprosto zaujalo.
„Sakra.
NETYPICKY VE MĚSTĚ.
Jedno sobotní odpoledne jsem se rozhodl vyrazit do města a porozhlédnout se po něm. Hned za rohem jsem někomu šlápl na kuří oko. Jelikož jsem byl následně přetažen holí, došlo mi, že se jedná o naší správcovou Blažkovou. Pokus o omluvu zaváněl něčím horším než jen další ranou holí a tak jsem se raději vzdálil.
NOČNÍ AKCE-2
Richard Kolář běžel co nejrychleji. Sledoval vzdáleně běžící postavu muže, která vbíhala do parku.
„Běží do parku. Budu mít stále zapnutej mobil.
ZÁCHRANNÁ MISE.
Vysoko na obloze se objevilo zářící těleso, které velkou rychlostí letělo, ale přitom jakoby klesalo. Hned několik lidí si tohoto objektu všimlo.
„Hele, něco letí na obloze. To ale nevypadá na letadlo.
NOČNÍ AKCE.
Richard Kolář nastoupil do tramvaje a usadil se vjejí prostřední části. Byl pozdní večer a byl jen jeden zněkolika mála cestujících. Chvíli se díval oknem na osvětlené výkladní skříně a okna domů, kolem nichž tramvaj jela. Pak přehlédl zrakem těch několik pár sedících cestujících.
NETYPICKY NA ŘECE.
Při úklidu sklepa mě náhle něco spadlo na hlavu. Poněkud přiomráčen a s hlavou vtom něčem zaražen, jsem počal po sklepě vrávorat. Když se mi podařilo hlavu vyprostit, zjistil jsem, že to něco byla kánoe. Hned se mě zmocnila chuť jí vyzkoušet na vodě.
LÉČKA.
Na travnatý povrch polního letiště dosedlo dvoumístné letadlo F. E. 2. Zněho hned po zastavení vyskočili dva letci.
SETKÁNÍ V PARKU.
Sluneční paprsky se nesměle prodíraly korunami stromů a pozlacovaly padající listí se stromů, které se snášelo pozvolna kzemi. Park vranním oparu vyhlížel zvláštně. Zdeněk si byl plně vědom té nezvyklé atmosféry a sfotoaparátem spěchal do parku. Jeho koníčkem bylo fotografování.
NA PARKOVIŠTI
Jindra se poočku zadíval skrz volant na palubní desku, na které svítilo červené světélko, což signalizovalo, že nefunguje dobíjení baterky.
„Co pořád koukáš na desku. Hele, co to tam svítí červeně. “ Zeptala se Mirka sedící vedle něho.
NETYPICKY NA STAVBĚ.
Tu a tam se stalo, že jsem byl vzaměstnání, které mi zrovna moc nesedlo. Takovým klasickým případem bylo zaměstnání dělníka na stavbě.
„Hele, já si na chvíli odskočím. Zatím házej do tý míchačky písek.
POŠTOVNÍ HISTORKY-3
Bylo horko na padnutí. Radek a Miloš měli stažená dveřní okénka a poněkolikáté už horko proklínali.
„To počasí se však zbláznilo. Začnu si tu za pár dní připadat jako vrovníkové Africe.
KDYŽ SE ZAPOMENOU KLÍČE V BYTĚ.
Pozvolna se schylovalo kvečeru. Evžen Kadlec vystoupil zautobusu a svižným krokem si to namířil kdomovu. Došel zakrátko až před vchod vpanelovém domě, kde bydlel. Po vyběhnutí několika schodů stanul před dveřmi domu.
NÁVRAT ZA ÚSVITU.
Na obloze svítalo. Obzor se zbarvil do žluté barvy a několik málo oblaků bylo osvíceno prvními paprsky. Na zatím šeré obloze letěl dvoumotorový bombardovací letoun Wellington vracející se znočního náletu.
„To není vůbec dobré.
NETYPICKÁ VYJÍŽDKA NA KOLE.
Tak mne jednoho dne napadlo, že bych měl vyzkoušet horské kolo, které jsem měl na balkoně. Už na první pohled mě přišlo poněkud jiné než ostatní kola, ale připadalo mi, že má vše, co má kolo mít. Nedalo mi to a já šlápl do pedálů už vbytě. Asi to nebyl zrovna moc dobrý nápad,protože se mi v zrcadle nacházejícím se v předsíni naskytl pohled na můj vyděšený obličej a předek kola jedoucí do zrcadla.
KDYŽ SI NA POŠŤÁKA ZASEDNE SMŮLA
Poštovní dodávku zastavil Jan Svoboda u chodníku. Sotva vystoupil na chodník, tak mu pravá noha podklouzla. Zadíval se překvapeně pod sebe a uviděl velké rozmáznuté psí hovno.
„No to by se jeden….
PRŮSMYK-2
Průsmyk se zaplňovalpadlými těly bojovníků a také koní. Asim pozoroval, jak se další a další Navarové na koních derou průsmykem a jeho obránci se dostávají stále více pod tlak.
Dva Navarové se na něho vrhli vtu chvíli, kdy bodnul jednoho jezdce a ten se sesul na zem. Štítem obratně vykryl úder meče jednoho zprotivníků a zkřížil zbraňsdruhým.
KDYŽ RÁNO BOLÍ HLAVA.
Pronikavý, drnčivě zvonící zvuk ho vzbudil. Vprvní chvíli měl pocit, že je to odkudsi zvelké dálky, ale po otevření očí uviděl obrysy budíku. Jeho zvuk mu stálenepříjemně pronikal do uší. Pravou rukou se rozmáchl a zvonění umlklo.
NETYPICKÁ NÁVŠTĚVA SPORTOVNÍHO CENTRA
Jednoho dne mi neuniklo, že na sídlišti je otevřeno sportovně zábavní centrum. Nedalo mi to a hodlal jsem ho navštívit. Vstupné nebylo zrovna moc levné, a tak mou snahou bylo proniknout bez placení. Vpřevlečení za dobrovolného hasiče,který jde zkontrolovat protipožární systém se mi to nepovedlo, protože uniforma zapůjčená vpůjčovně kostýmů byla aktuální někdy v19.
NEČEKANÁ AKCE-2
Richard Kolář vyběhl zmístnosti a vběhu spatřil vyděšenou starší ženu, jenž vybírala vstupné na WC.
„Jste vpořádku. “ Zeptal se.
„Ano.
MOST NADĚJE
Na kopci, pod kterým se svažovala silnice dolů a vedla kmostu, co se klenul přes řeku, zastavilo auto. Za mostem začínalo neokupované území Francie. Z autavystoupili dva muži a jeden znich se zahleděl přes dalekohled na hlídkující německé vojáky před závorou.
„Za tím mostem budeme vbezpečí.
RÁNO PO FLÁMU.
První, co při probouzení Marek ucítil byl, jakýsi smrad. Pak pocítil, že leží na spoustě věcí. Otevřel překvapeně oči. Kolem něj byla tma.
NETYPICKÉ CHATAŘENÍ-2
Že má zahrada připomíná džungli, mi bylo jasné při prvním pohledu. A tak jsem semačetou pustil dolikvidace porostu. Vše, co šlo, jsem opravdu usekl. Po nějaké doběmě bylo divné, že sekám něco, co nepřipomíná příliš porost.
STALO SE PO PŮLNOCI
Nebe bylo plné hvězd a měsíc byl vúplňku. Michal stojící osaměle na zastávce si však oblohy poseté hvězdami nevšímal. Pod blikající lampou pouličního osvětlení se snažil přečíst jízdní řád.
„To by ještě mohl přijet autobus.
ZHMOTNĚLÁ FANTAZIE
Kavárnou se neslo podmanivé hraní klavíru. Zavěšené, rozsvícené lucerny vrhaly tlumené světlo na stoly a postavy u nich sedící. Zdeněk seděl ponořen do svých myšlenek vsamém rohu kavárny. Chvíli pozoroval, jak stoupá párazhrnku, vněmž byl čaj.
DO LETNÍHO KINA A ZPĚT
Slunce pozvolna směřovalo kzápadu a stíny se prodlužovaly. Patrik a Lukáš kráčeli po cestě sdekami vrukách. Před sebou měli jen necelé tři kilometry do Štěchovic, kde večer začínalo promítat letní kino.
„Hele, prostě přelezeme plot tam u řeky a bude to.
NETYPICKÉ CHATAŘENÍ
A tak jsem jednoho sobotního rána vyrazil na svou chatu. Má zlá předtucha, že zahrada i chata po několika letech pustnutí bude vhrozivém stavu, se začala potvrzovat. Pro hustý porost se mi nepodařilo nalézt vrátka do zahrady. Já však byl na tuhle eventualitu připraven.
SCHŮZKA SE SMRTÍ-5
Na obloze poseté několika málo mráčky se rýsovalo množství bílých kondenzačních par všelijak zakroucených. Zároveň zoblohy byl slyšet hlukvelkého množství motorů.
„Dnes přiletěli Němci ve velkém množství. “ Řekl starší muž který měl na sobě civilní šaty, na hlavě helmu a přes rameno pušku.
ÚTĚK DO SKAL
Dusot koní se rozléhal vesnicí a první stavení začínají hořet. Václav Zvonický se krčil se šavlí vruce za nízkou zdí. Za ním stála jeho vyděšená manželka. Oba pozorovali, jak jezdci na koních podpalují další domky.
PÁTEČNÍ CESTA
Blížil se podvečer. Dusno, které panovalo, dávalo tušit blížící se bouřku. Štěpán Kůta se za volantem tvářil velmi zachmuřeně. Po očku pokukoval do zpětného zrcátka na tchýni a také na svou manželku Karolínu, která seděla vedle něho.
PŘÍPAD PRO SOUKROMÉHO DETEKTIVA
Začalo pršet. Na střechu auta dopadaly shlukem kapky. Brzo první kapkysjížděly po předním skle. Soukromý detektiv Aleš Vincent se na ně zadíval.
NETYPICKÁ JÍZDA AUTEM
Při chůzi kolemdomu mému zraku neuniklo na parkovišti podivně vyhlížející auto. Při bližším zahledění mi bylo jasné, že jde o můj automobil. Došlo mi že už delší čas jsem sním nejezdil, a takjsem sehnedchtěl sním projet.
Jenže nějak mi klíčkem nešly otevřít dveře.
KDYŽ POŠTÁCI ZABLOUDÍ
Slunce vpravé poledne pálilo na plno zmodré oblohy, ale dva pošťáci vdodávce atmosféru letního dne nevnímali. Měli starostí nad hlavu.
„Zatraceně. To tvoje navigování nás zavedlo Bůh ví kam.
VŠE ŠPATNE JE K NĚČEMU DOBRÉ
Sálem zněla taneční muzika a kdyby většina zúčastněných nebyla vuniformách, vypadalo by to na zcela normální taneční zábavu.
„A teď tu naší. Vyvalte sudy…. “ Vykřikl lámanou angličtinou Josef Konopka vmodré uniformě britského královského letectva.
PARALELNÍ SVĚT-2
Nad železným čtvercem se rozsvítila červená zářivka, načež se vněm zajiskřilo. Poté se objevila roztáčející se spirála,kteráse po chvíli začala vzdalovat do jeho nitra. Major Karel Pokorný to sledoval a pociťoval přitom vzrušení. Měl to být jeho první vstup do paralelního světa.
NETYPICKÁ NÁVŠTĚVA KOUPALIŠTĚ
Léto bylo vplném proudu a mě to začalo lákat kvodě. Oděn do nafukovací záchranné vesty a s dvěmi zachranými kruhy jsem snafukovací matračkou vyrazil křece. Po příchodu kní mou pozornost upoutalo prkno, zněhož se skákalo do vody. Hodně lidí na mě užasle hledělo poté, co já stanul na prkně.
KDYŽ STOUPÁ VODA
Ztemně šedivého nebe dopadaly do louží kapky a začalo to vypadat, žese loužebrzy spojí vjednotný celek.
Martin Vávra vpláštěnce a s prutem vruce pozvolna kráčel křece. Ta viditelně stoupla. Po nahození připevnil prut na břehu.
NÁLEDÍ
Luděk Kovář se rozmrzele po ránudíval ven, kde uviděl pod rozsvíceným pouličním osvětlením padat hustý déšť. Zároveň pohlédl na teploměr za oknem. Ten ukazoval několik stupňů pod nulou.
„Zatraceně.
STÍHAČ OD HROMOVÝCH STÍHAČEK
Vozidlo zastavilo před několika letadly. Zněho vyskakují postavy vleteckých uniformách. Podporučík Charles Charvat se zadíval svůj letoun P-47 Thunderbolt, vněmž ho čekal první bojový let. Vykročí kněmu.
NETYPICKÁ JÍZDA NA KONI
Při svých toulkách za městem jsem jednoho víkendového dne narazil na pana Podkovu, který jel na koni. Kůň se mě nějak lekl a pan Podkova za okamžik přepadl přes hlavu koně na má záda.
„Dobrý den. Děkuji, že jste mě zachytil a já si nenatloukl.
MRAVENCI-2
Poručík Luboš Strnad se za volantem vozidla prudce otočil a spatřil na cestě za druhým policejním autem velkého hnědého mravence.
„Proboha, ti lidi nelhali. “ Vykřikl vedle něho sedící nadstrážmistr Lukáš Hajer.
Podporučík Stanislav Kubeš sešlápl prudce pedál od plynu a přitom se díval do zpětného zrcátka.
NEČEKANÁ POMOC.
Libor Mareš seděl zadumaně nad novinami a jako tradičně pročítal rubriku o zaměstnání.
„Tak ti nevím Libore. Jestli se nestane zázrak, budou znás bezdomovci. “ Řekla mu jeho matka sedící na druhé straně stolu.
KDYŽ NEJEDE AUTO
Marek sešlápl pedál od plynu a rozjel poštovní dodávku po ulici, která vedla k neširoké křižovatce pod mostem. Zařadil se za jedoucí auta po tramvajových kolejích, alekdyž dojelna křižovatku, padla na semaforu červená. Zůstal stát a upřel zrak na světla semaforu. Netrvalo to dlouho a červenou vystřídala oranžová a po ní zelená.
NETYPICKÝ VÝLET-2
Sobotní den mě opět vylákal na výlet do přírody. Město mi zůstalo za zády a já rázně kráčel sice bez cíle, ale odhodlaně. Šel jsem cestou necestou a tu náhle se kolem mě rozprostřela tma tmoucí. Vprvní chvíli mi na mysli vytanula myšlenka, že se jedná o zatmění slunce.
PRODLOUŽENÍ
Zadýchaně usedl na střídačku. Hadříkem si utřel plexisklo na helmě a do úst si stříkl nápoj zplastové termosky. Zahleděl se na středový kruh, ke kterému se sjeli hokejisté. Hlavní rozhodčí vhodil puk.
TĚŽKÝ ŽIVOT POŠŤÁKA.
Poštovní dodávka jela ulicí, kterou foukal ostře vítr, díkykterému spousta papírů a smetí poletovala vzduchem. Dan chvíli hleděl na obě strany ulice a hledal místo, kde by mohl dodávku zaparkovat.
„Zatraceně, zase budu muset až na roh. “ Pomyslel si a dojel na roh ulice.
ŽENA V MODRÉM.
Obloha byla blankytně modrá a slunce na ní zářilo vcelé své nádheře. Koleje se od slunečního svitu leskly a jedoucí vlak na nich duněl. Průvodčí Štěpán Mikulovský pociťoval, jak mu po zádech stékají kapky potu. Prošel všechny vagony a zkontroloval lístky všem cestujícím, aby poté vstoupil do služebního kupé.
NETYPICKÉ CHEMIKÁLIE
Jednoho dne jsem takhle kráčel poblíž sídliště, když tu náhle kolem mě proběhl vyděšený ajiskřící pan Pokustón, místní to sídlištní vynálezce a experimentátor se vším možným. Hned mi bylo jasné, že mu nevyšel zase nějaký jeho pokus. Když jiskřící žíznívá čára zmizela vdálce, mému zraku neunikla o něco dále stojící kůlna. Tušení, že to je jeho dílna, kde provádí své pokusy, bylo správné.
POHŘEB
Lesní cesta byla dost hrbolatá, a tak auto po ní poskakovalo. Erik tudy projížděl už mnohokráte a zjišťoval, že na cestě přibývá stále více děr a výmolů. Snažil se vyhýbat nejenom dírám, ale také občasným kamenům. Pojednou však pocítil, jak zadní kolo najelo na kámen a ozvala se rána prasklé pneumatiky.
VYŠŠÍ SPRAVEDLNOST-2
Kapitán Kurt Setz rozložil na stole mapu a vedle ní položil rozsvícenou petrolejovou lampu. Chvíli upřeně hleděl na mapu. Pak si sedl do křesla. Sotva dosedl, prudký závan větru rozrazil zavřené okno.
RANNÍ HLÍDKA
Na východě začalo svítat. Potemnělé obrysy hangárů a budov se ostře rýsovaly proti rozjasňující se obloze. Dunění děl od fronty zesílilo.
V tmavém šeru před jedním hangárem se ozval hluk nahozeného motoru, který patřil letadlu.
NETYPICKÝ TÝDEN
PONDĚLÍ-Ráno pro mě nezačalo moc klidně. Probudil jsem se ve dřezu, což dávalo tušit, že jsem byl vnoci náměsíčný. Letmý pohled do ledničky mi prozradil přítomnost oblečení. Nevím, jak se tam dostalo, ale asi za to mohla ta má náměsíčnost.
VYŠŠÍ SPRAVEDLNOST
„Pokud nám nevydáte ty,kteří pomáhají partyzánům, budete všichni zastřeleni. “Vyštěkl ostře major Kurt Setz vuniformě SS vesničanům stojícím před zdí.
„Tadynikdo partyzánům nepomáhá. “Řekl starosta vesnice.
POVSTALCI-2
Zdálky se ozývalo dunění děl. Střecha domu vedle barikády dostala zásah a začala hořet. Mirekse na střechu zadíval a spatřil jak plameny přeskočily na vyvěšenou vlajku.
Evžen vpodřepu sedělu rohu zdi domu na konci ulice před barikádou a hleděl do dvou ulic před sebou.
POVSTALCI
Na nevelké křižovatce stáli dvojice němekých vojáků spuškami. Pozorně sledovali kolemjdoucí. Odněkud z dálky se ozvala střelba. Oba vojáci zpozorněli.
NETYPICKÁ NÁVŠTĚVA OBCHODU
Parkoviště před obchodním domem bylo poněkud přeplněno, a tak jsem vjel autem do čehosi, co připomínalo malou garáž. Nešly mi ale otevřít žádné boční dveře. A tak pro mě nastalo protahování a vylézaní střešním okénkem. Já se pak poté praštil hlavou o to, co se nacházelo nad autem.
KŘEČEK
Ve svém domečku plném pilin se probudil a po zívnutí začal pacičkami odhrabovat piliny ze vchodu domečku. Zaslechl hlasy a povylezl ven. Přes mříže zahlédl matně dvě postavy.
„Už jsou zase doma.
VAROVÁNÍ SMRTI
Lucerna spoře osvětlovala prostor podzemního krytu , vněmž se nacházelo několik vojáků. Dunění děl ani už nevnímali a snažili se před zítřejším útokem, co nejvíce odpočívat.
„Tak dvakrát na vás, již měla smrt spadeno. “ Zeptal se poručík jednoho zvojáků snímž hrál za stolem karty.
VOLNÝ PÁD
Obloha byla skoro bez mráčků. Na letištní ploše stálo dvoumotorové letadlo, ke kterému směřovala skupina parašutistů.
„Tak dneska to vypadá na ideální seskok zmodravé oblohy prozářené slunečním svitem. “ Mínil Jiří Kotrba.
NETYPICKÁ REKREACE-3
Když jsem ráno vstoupil do jídelny, tak hned všichni přítomní na mě počali užasle hledět. Já byl poněkud ještě rozespalý, a tak mě do reality vrátil hlas jednoho muže:
„Jste poněkud nevhodně oblečen. Styďte se. “
„Děkuji za upozornění.
V ARDENSKÝCH LESÍCH-2
Jef Novotny se prodíral hustým lesním porostem na stráni. Občasná, velmi vzdálená střelba dávala tušit, že se někde bojuje. Byl unavený ztoho, jak pořád musel být ve střehu a takéz chození ve velkýchzávějích sněhu.
Došel až na okraj zalesněné stráně, kde se vpřikrčené poloze začal rozhlížet po nejbližším okolí.
SETKÁNÍ V KUPÉ
Schylovalo se pozvolna kvečeru. Michal Koucký vnádražní pokladně si zakoupil jízdenku a namířil si knástupišti. Na první koleji stál již osobní vlak. Letmý pohled na informační ceduli mu prozradil, že vlak bude mít zpoždění pět minut.
POSLEDNÍ AKCE
Seržant Charles Eben, zadní střelec bombardéru, seděl na židli spolu sostatními letci a sledoval, jak zpravodajský důstojník odhrnul závěs, který zakrýval mapu. Na ní se táhla dlouhá červená čára, která označovala trasu náletu. V místnosti to zahučelo. Vedlahluboko na územíNěmecka.
NETYPICKÁ REKREACE-2
Vstoupil jsem tedy do točících sedveří hotelu, jenže batoh na zádech zapříčinil zpříčení se mezi dveřmi. Zmocnil se mě pocit točení se na kolotoči. Jakýsi host hotelu se toho točení také nedobrovolně zúčastnil a začal dost hlasitě nadávat. Pak zapříčený batoh povolil.
STALO SE U MONSU
Idylická modrá oblohasbílými oblaky ostře kontrastovala stím, co se dělo na zemi.
Střelba a dunění děl sexplozemi, to otřásalo krajinou, po které se ústup spojeneckých vojáků měnil vúprk.
Dva britští vojáci se usadiliskulometem vrozvalinách stavení poblíže polní cesty po které se začalo hnát několik povozů taženo koňmi.
„To je šílený tady zůstat.
PRŮSMYK
Na velkém kopci stáli dva jezdci a hleděli před sebe do krajiny. Na ní vdálce jelo velké množství jezdců.
„To je předvoj Navarů. Hodlají určitě obsadit průsmyk.
NEČEKANÁ AKCE
Schylovalo se pozvolna kvečeru. Robert Staněk za volantem automobilu pozorně hleděl před sebe na černý mercedes, který jel o auto před nimi.
„Odhaduji, že tak za půl hodiny dojede domu a nás vystřídaj. “ Řekl Richard Kolář.
NETYPICKÁ REKREACE
Jednoho rána jsem dokráčel na autobusové nádraží a hned na nástupišti nastal díky mému kufru menší rozruch. Jakémusi pánovi kufr dopadl na chodidlo, kde měl údajně kuří oko.
„Áááá…člověče, co blbnete. Mám tam kuří okóóóó….
STÍHACÍ DUEL
Pod křídly svého Mustanga viděl Ken Brichta zasněžené vrcholy Alp. Sám nevěděl po kolikáté je takto přelétává. Zrakem přehlédl formaci o něco níže letících stíhacích bombardéru P-38 Lightningů, jenž Mustangy doprovázely kútokům na pozemní cíle ve stále obsazeném Rakousku.
Obloha byla plná šedivých mraků a on jako ostatní pozorně na ní hleděl, ale žádná německá letadla se odnikud nevynořila.
BYLA TO NÁHODA?
Richard seděl vkřesle a poslouchal příjemnou hudbu zCD přehrávače. Trochu jej znervózňoval občasný hluk projíždějících aut, jelikož domek stál hned vedle silnice.
„Budu si muset pořídit ty sluchátka. “ Řekl si a vstal zvyšujíce hlasitost CD přehrávače.
PARALELNÍ SVĚT
Major Karel Pokorný byl překvapen, když byl zaveden do místnosti, vníž se nacházel velký a podlouhlý stůl. Místnost byla totiž jen spoře osvětlena. „Prosím posaďte se,“ ozvalo se anglicky od druhé strany stolu, kde zahlédl siluetu sedící postavy. „O co jde.
NETYPICKÉ SPORTOVNÍ ODPOLEDNE-3
Všichni vobličeji ztuhli, když jsme stanuli před skokem o tyči. Pan Bělásek začal všechny nás obcházet a povzbuzovat.
„Tak kdo si skočí jako první. “ Optal se.
NA ÚTĚKU-3
Když René Lénský dojel na okraj lesa, naskytl se mu pohled na malé městečko, vněmž hořelo několik domů. Bylo pod palbou dělostřelectva. Pozorně se zadíval před sebe všemi směry a začal po polní cestě jet dále. Zaslechl několik vzdálených explozí.
TAKOVÍ NORMÁLNÍ NÁJEMNÍCÍ JEDNOHO DOMU
Jiří Konopčík se synemnesli velkou skříň do vchodu domu a poněvadž šla otevřít jen jedna část dveří, skříň v nich uvázla.
„Co budeme dělat, táto. “ Zeptal se přitrouble syn Petr.
„To je blbá otázka.
SCHŮZKA SE SMRTÍ-4
Zrak Jiřího Málka se upíral na dolní křídlo Hurricana, pod nímž ležel vjeho stínu. Cítil se jako ostatní unaven denními vzlety proti německým letadlům. Bitva nad Británii začala vrcholit. Myšlenkami se začal vracet do nedaleké minulosti.
NETYPICKÉ SPORTOVNÍ ODPOLEDNE-2
Další disciplínou byl hod kladivem. V tom našem případě spíše kladívkem. První byl iniciativní pan Vodnář a hned se postavil do kruhu pro házení. Ostatní se intuitivně začali krýt, kde se dalo.
MRAVENCI
Hajný Evžen Kolář procházel se svým psem lesem. Náhle jeho pes začal zuřivě štěkat a vrčet. Zadíval se pátravě vten směr,kterým štěkal. Viděl ale jen hustý les.
POŠTOVNÍ HISTORKY-2
Josef byl opravdu nepřehlédnutou postavou a to díky svému zjevu, jenž ho řadil někam mezi Krakonoše a Rumcajse. Dlouhé vousy a Rumcajsovský klobouk na hlavě a to, že nenosil pošťáckou uniformu, bylo příčinou ledasčeho při doručování zásilek.
Jednou takhle se zásilkou si to namířil do budovy spořitelny. Než do ní stačil vstoupit, už jeho zjev vyvolal rozruch před vchodem.
MOST
Kužely světlazpředních světel automobilu dopadala na vozovku silnice. Radek Novotný pozorně hleděl před sebe a za včas uviděl zoufale mávající postavu na okraji silnice. Začal rychle brzdit. Pak spatřil další postavu ležet zkroucenouvedle silnice.
NETYPICKÉ SPORTOVNÍ ODPOLEDNE
Jednoho sobotního odpoledne jsem se připletl na stadion, kde místní organizátor všeho možného pan Bělásek pořádal sportovní akci.
„A kde máte úbor. “ Zeptal se mě pan Bělásek.
„No, já se budu když tak jen dívat.
PŘEKÁŽKOVÝ DOSTIH
Zrakem přejel ostatní jezdce na koních, kteří jako on čekali na povel ke startu. Měl pocit, jako by kůň, na němž seděl, byl mnohem klidnější než on. Zahleděl se na stojícího startéra a jeho praporek vruce.
„Připravte se.
RANNÍ ÚTĚK
Venku bylo ještě tma, když se probudil. Snad jej vzbudil hluk aut zulice. Měl vždy lehké spaní. Pohlédl pod rozsvícenou stolní lampičku na budík.
ONI
Na monitoru byla vidět krajina zptačí perspektivy. Dvě postavy na ní pozorně hleděly.
„Měly bychom odebrat nějaké vzorky. “ Řekla jedna znich.
NETYPICKÉ RYBAŘENÍ
Když mi ze špajzu spadl na hlavu rybářský prut, napadlo mě, že bych si mohl jít zarybařit. Nasedl jsem do auta,kterým se dalo jet jenom zkopce. Díky tomu, že křece vedla silnice zkopce, brzo má jízda autem skončila. Sice mě poněkud selhali brzdy a já zaparkoval přímo vřece, ale bral jsem to pozitivně, neboť auto bude aspoň umyté.
SVĚDEK NA ZABITÍ-2
Richard Kolář bleskově strhnul auto do strany zatímco Robert Staněk muže zalehl na podlaze před sedačkou vzadu automobilu. Model vrtulníku začal střílet a kulky začaly dopadat na zem vedle kličkujícího auta.
Hned na to učinil Richard Kolář zautem smyk a začal couvat. Vrtulník začal letět před auto a vten momenton vysunul zokna levou ruku spistolí.
LEŠENÍ
Přes přední sklo auta viděl autobus, do něhož nastupoval dav lidí. Kolem autobusu na zastávce projel modrý kamion spřívěsem. Za ním se poté rozjel autobus. Jel za nímsvelkým odstupem.
KOTLÁŘI
Dvojice Mustangů P-51 letěla pod šedivou oblohou, zkteré tu a tam se snášely kzemi vločky sněhu.
Ken Brichta pozorně sledoval krajinu pod sebou, zatímco Frank Matson vdruhém letadle upíral zrak na zataženou oblohu. Oba měli za úkol ničit vlaky čí spíše lokomotivy, jenž by objevili. Tomu se říkalo kotlaření, neboť vždy se snažili probít kotle lokomotiv.
NETYPICKÁ NÁVŠTĚVA DIVADLA
Tak jsem si jednoho večera vyrazil na jisté divadelní představení. Je pravdou, že frak a cylindr na hlavě byly poněkud vyšlé zmódy. Užaslí návštěvníci divadla na mě dost překvapeně hleděli, ale mě to bylo celkem jedno.
Menší rozruch nastal u šaten po mém podklouznutí, po kterém vznikla na podlaze valná hromada .
JEDNO RÁNO NA POŠTĚ
Vedoucí pošty Robert Stehlík se brzy ráno probudil ve své kanceláři, kde nocoval, poněvadž manželka mu zase jednou sbalila kufry. Opatrně odemkl dveře a hodlal jít do vedlejší místnosti. Ke svému překvapení uviděl na chodbě kráčet Jana Mráčka, jenž chodil mnohem dříve do práce než ostatní.
„Dobrý ráno.
RANNÍ AUTOBUS
Venku, ještě panovala tma, když Mirek Lehovský vyšel zdomu a namířil si to kautobusové zastávce. Takhle to dělal ve stejný čas každý den, když šel do práce.
Jen vněkolika málo oknech panelových domů se svítilo. Dlouze zívl a pohlédl na přijíždějící autobus.
V ARDENSKÝCH LESÍCH
Zasněžená krajina a stromy lesů -to vše vypadalo romanticky. Jef Novotny ale tohle nevnímal. Sunoucí se německé tanky za hlubokého vrčení motorů si razily cestu porostem jako nějaké příšery, které plivají oheň. A bylo jich moc.
POŠTOVNÍ HISTORKY
Určitě vkaždém povolání vznikají humorné historky. Výjimkou není ani pošta.
Poté co bylo Richardu vynadáno
vedoucím, že jeho poštovní dodávka vypadá, jako by projela veškerým blátem co existuje rozjel se do myčky. Vcelku běžná věc, však proběhla poněkud jinak, než měla.
BÍLÝ KŮŇ
Proslunění sobotní den přímo lákal kvýletu. Zdeněk Kosík neváhala a sbatohem vyrazil za město do přírody. Měl své oblíbené cesty, kde věděl, že moc lidí nepotká.
Lesem prosvítaly sluneční paprsky a vytvářely zvláštní atmosféru, které on začal podléhat.
NETYPICKÉ VÁNOCE
Letmý pohled do kalendáře mi prozradil, že nastal čas vánoc. Poněvadž ozdoby na stromeček, jak si nikde se vmém bytě nenacházeli, tak jsem se rozeběhl do nejbližšího obchodu zakoupit je. Mou snahou bylo být stylově ozdoben ve vánoční atmosféře a tak ozdoben vším čím se zdobí stromeček vykráčel jsem zobchodu.
Hned na ulici kvůli mě nastalo pozdvižení.
MEZI ŽIVOTEM A SMRTÍ
Přikrčen vzákopu čekal, jako desítky vojáků ve francouzských uniformách kpovelu kútoku. Od té doby co se vrátil znemocnice ho všudy přítomná smrt míjela vpodobě kulek a střepin explodujících granátů. Sám, však tušil, že to nemůže trvat věčně.
Povel kútoku zazněl a on vylezl rychle přes okraj zákopu snapřaženou puškou na jejímž konci se leskl bodák.
ŠTĚSTÍ V PRAVOU CHVÍLI
Jan Novák seděl ve svém autě, jenž se nacházelo vdlouhé koloně, která se jen pozvolna hýbala. Ani mu to vtu chvíli moc nevadilo, jelikož mu na mysl přišlo bilancování dosavadního života. Začal mít pocit, že ho opustilo štěstí. Rozvod zmanželkou byl na hony vzdálený klidnému rozchodu a plně si uvědomil to že o blížících se vánocích bude poprvé po dlouhých letech sám.
TAJEMNÉ SETKÁNÍ V LESE
Patrik Kouba využíval příjemného letního počasí kdlouhým projížďkám na kole po okolních lesích, kde ktomu byl vhodný terén.
Cestu po niž jel, už znal dobře, jelikož mnohokráte po ní jel. Náročný teren zvládal díky horskému kolu vnaprosté pohodě. S kolem sjel zkopce na širší lesní cestu, kde bylo několik dřevěných laviček.
NETYPICKÁ NAVŠTĚVA HRADU
Nějak se mi nechtělo platit za vstup do hradu, tak jsem se rozhodl do něho vniknout poněkud jinak. Mnou roztočené laso se vzneslo khradbám hradu a kde si se tam zachytilo. Nikdo se moc nedíval a já začal po lasu lézt nahoru. Snad zavál větřík, neboť mi neuniklo, že se začínám houpat.
SVĚDEK NA ZABITÍ.
Opuštěný tovární komplex skýtal třem mužům ideální úkryt. Dva policisté vcivilu ze speciální jednotky zde ukrývali důležitého svědka o němž nic bližšího nevěděli ani to jak se jmenuje.
Robert Staněk vyšel zmístnosti ,která byla zařízena ,jako byt a došel na konec chodby. Přes rozbité okno přehlédl prostranství a přilehlé objekty vareálu.
VE VZDUŠNÉM TÝLU NEPŘÍTELE
Formace francouzských spadů se bleskově rozlétla všemi směry po obloze plné mraků poté co se na ně vrhly německé albatrosy.
Pierre Koutný začal se spadem unikat do nejbližšího mraku ,přičemž postřehl za sebou jednoho albatrose ,který na něho začal střílet. Hned ,však na to vlétl do mraku a vše kolem něho bylo světle bíle. Po chvilce zmraku vylétl a rozhlédl se kolem sebe.
ZAMČEN V DOMĚ
Pavel Svoboda zaparkoval poštovní dodávku na rohu ulice a vystoupil zní. Pak znákladního prostoru vzal nevelký balíček a namířil si to kotevřenému vchodu do domu.
„Hm tady nebudou zvonky ani za sto let. “řekl si při pohledu na rozbité zvonky ,jenž zde byly ,už několik let.
NA ÚTĚKU-2
Smotorkou vjel na polní cestu ,která vedla do lesa. Za nedlouho do něho vjel. Vysoko na obloze uslyšel hluk leteckých motorů a tušil ,že se jedná o formaci německých letadel. Přes koruny stromů je však neviděl.
POSLEDNÍCH PĚT MINUT
Stadion začal čím dále více hučet. Brankář stojící před bránou se na zlomek vteřiny zadíval na tabuli ,kde naskočila 87 minuta stav 2:1 vjeho prospěch ve finálovém zápase byl vtuto chvíli snem ,jenž se mohl dosnít do reality. Rychle zrak přenesl před sebe na fotbalové hřiště na němž se zrovna hra začala přenášet směrem kněmu. Protihráči krátkými přihrávky se dostali ,až před pokutové území.
NETYPICKÉ LYŽOVÁNÍ NA HORÁCH
Byl jsem nedočkaví a již od hotelu jsem vyrazil na lyžích směrem kvleku na konci sjezdovky.
Nebyl to však moc dobrý nápad ,neboť na kopci mi bylo souzeno nabrat rychlost a slalom mezi vystupujícími lidmi zautobusu se příliš nezdařil. Několik lidí se ocitlo na zemi a pár jedinců díky mě sjelo zpokračujícího kopečka dolů. Mému zraku neuniklo to ,že svírám vrukách kufřík koho si.
JEDNO JMÉNO Z POMNÍKU
Plameny začaly šlehat ze střechy kostela a zároveň vzduchem zasvištělo několik minometných střel ,které dopadly mezi i do stavení.
Joseph Novak přikrčený za hromadou rozbitého zdiva hleděl velkou dírou ve zdi na místo ,kde po explozi se kouřilo zkráteru. Zároveň zaslechl hluk motorů ,což znamenalo blížení se německých tanků. Do kráteru vběhlo několik Amerických výsadkářů sbazukou ,kterou se ničily tanky.
TAJEMNÍ NÁVŠTĚVNÍCI
Byl večer a Tomáš Novák seděl zabořen vkřesle před televizí. Chtěl si vychutnat příjemný večer ve svém rodinném domku ,ale jeho pes ležícímu u nohou náhle se vztyčil a zavrčel.
„Co je Adame. “zeptal se a pohlédl koknu za nimž byla zahrádka.
NETYPICKÝ VÝLET
Problémy mě nastali,již po vystoupení z vlaku ,neboťˇjsem zjistil,že mi bylo souzeno nastoupit do jiného vlaku a dojet úplně někam jinam,než jsem si naplánoval. To mě,však nerozhodilo a začal jsem hledat nějakou turistickou značku. Zdařilo se mi nalézt rozcestník s cedulemi. Zaujala mě červená a tak abych nezapomněl,kam mám dojít tak se nepříliš připevněná cedule přestěhovala do mého batohu a vyrazil jsem.
CESTA NA VLAK
V to ráno bylo u Nováků v bytě dosti rušno ,neboť celá rodina se chystala na cestu na chatu. „Tet si čistit boty ,když jsme na odchodu to fakt dokážeš jen ty. “pravila Iveta svému manželovi. „Je dost času autobus jede ,až za čtvrt hodiny a zastávku máme přímo před nosem.
SCHŮZKA SE SMRTÍ-POHLED Z DRUHÉ STRANY
Formace bombardovacích heinkelů a dornierů doprovázená stíhacíma Me-109i Me-110 letěla nad kanálem La manche k britskému pobřeží.
Hans Wolf se krčil za kulometem v prosklené přídi kabiny heinkelu a pozoroval formace letadel, jenž zaplňovala celou oblohu, jak do šířky, tak i do výšky a tento pohled sváděl k dojmu, že není síly,která by tuhle masu letadel zastavila.
Pobřeží Británie se zanedlouho objevilo v předu a jeho zrak se přesunul do nebe nad ním, ale zatím žádné britské letadla nezahlédl. Potépohlédl nahoru tam kde letěliMe-109 a 110,jejichž spodky uviděl vysoko nad sebou a to dodávalo pocit bezpečí.
PAST-2
Když vystoupil s tramvaje před parkemvněmž měl vyzvednout malý balíček z dokumenty ranní mlha stále se líně povalovala vulicích, což pro něho na jednu stranu bylo výhodné, ale také nevýhodné, jelikož mohla i zakrývat případné gestapáky, kteří mohli byt ukryti někde na blízku.
U novinového stánku si koupil noviny a poté si to namířil do parku, kde kromě několika lidí, jenž venčili psy žádné jiné lidi neviděl.
Začal jit po chodníku, který lemovaly prázdné lavičky a nikde nikoho v tu chvíli neviděl, ale poměrně hustá mlha mu zakrývala výhled po okolí parku. Pokračoval tedy vchůzi, až se dostal k rozcestí chodníků u něhož na blízku se nacházel větší dutý strom na jehož dně se měl onen balíček nacházet.
STALO SE V OBRAZE
Richard Kovář v zapadlém starožitnickém krámku objevil velký obraz na němž byl znázorněn bílý zámek na konci vydlážděné cesty,který jakoby na obraze zářil. Pozadí znázorňovaly zalesněné kopce nad nimiž se klenula azurově modrá obloha z několika mráčky.
Cosi mu našeptávalo,aby si ten to obraz koupil a tak také učinil.
Doma si obraz hned pověsil na stěnu a usedl do křesla zadívaje se na něho.
BLESKEM DO BUDOUCNOSTI
Praha 1925.
Emil Kadlec spěchal rychle domu,neboť se začalo schylovat rychle k bouřce. Jeho malý dům ze zahrádkou se nacházel nedaleko,a tak přidal ještě více do kroku a zahnul za roh do ulice,v níž bydlel. Obloha začala kromě blesků,jenž osvětlovaly celou oblohu, i dunivě hřmít a k zemi spadly první kapky.
S MUSTANGEM NAD PRAHOU
Ken Brichta byl na předletové přípravě příjemně překvapen, když se dozvěděl úkol bojového letu, jenž spočíval v útoku na německé letiště v těsné blízskosti Prahy, neboť věděl, že jeho rodiče z tohoto města pocházejí.
"No pánové zahlédneme stověžaté město,"pravil svým kamaradům, když kráčeli ke svým letadlům.
"Ty jsi ty věže spočítal, že víš kolik jich tam je. ,"zeptal ses úsměvem Frank Matson.
NA ÚTĚKU
René Lenský spatřil ve zpětném zrcátku svého letadla útočící Me-109 a vzápětí jeho moranem otřásla rána a on pohotově strhl letoun prudce dolů spatříce černý dým, kterýse začal valit z motoru. Mnohem níže vyrovnal let a rozhlédl se po krajině pod sebou, kde by se dalo nouzově přistát. Zahledl větší pole po pravé straně a hned na něho stočil let,aby bez vytaženého podvozku šel na přistání. Následovalo tvrdé přistání a jetí po povrchu pole, přičemž on v kabině naskakoval a viděl,jak se lámou listy vrtule a kusy půdy vylétají do výše.
V PRAVOU CHVÍLI NA PRAVÉM MÍSTĚ
Oldřich pokorný kráčel zamyšleně po ulici myšlenkami již někde ve víkendu,který zítra nastával,ale rychle zbystřil pozornost,když se ocitl na hlavní ulici. Přešel jí a namířil si to o kus dále do postranní ulice,která se prudce svažovala z kopce. Opět se duchem ocitl poněkud mimo a ani moc pozornosti nevěnoval od shora ulice pomalu přijíždějícímu nákladnímu autu,jelikož nebyl slyšet žádný motor. Teprve po chvíli plně na nákladní auto zareagoval tím,že začal jít na stranu,přičemž jeho pohled dopadl na kabinu a vzápětí mu došlo to co viděl.
NETYPICKÁ NÁVŠTĚVA POUTĚ
Rozhodl jsem se že se povozím na atrakcích poutě,ale netušil jsem co se vše kolem semele.
První atrakce,která mě zaujala byl velký řetízkový kolotoč a s velkou chutí jsem na něho nasedl. Nebavilo mě však jen se pořád nečinně točit dokola,tak mě napadlo trochu sedačku rozpohybovat všemi směry,ale asi jsem to přehnal,poněvadž se řetězy nad sedačkou zamotaly,přičemž ja se ocitl na dosah další sedačce a stále se toče je mě bylo souzeno se zaplést svýma řetězy do jejích a začali se točit obě sedačky a postarší žena na ní z toho nebyla moc nadšená a cosi křičela,přičemž jí z hlavy odletla paruka,která mi přistála na hlavě a já přestal diky ní vidět. Po dotočení kolotoče se mi pořadně motala hlava a to také diky oné pani,jenž ztrátu paruky sváděla na mě a ještě kde si cosi a já se raději dal na utěk a zastavil jsem se,až u gumového panáka do něhož někteří navštěvníci cvičně se trefovali boxerkama a sledovali,jak se ohne,ale asi mi bylo souzeno stát moc blízsko a panák se ohl ke mě a já se jej nějak zachytil a byl jsem katapultován do dálky přistáva je ve vozíku s cukrovou vatou,což se mi celkem líbilo,ale nikoliv prodavači a následnou honičku považovali přihližející za atrakci chyttesi muže s cukrové vaty a podle toho reagovali.
PAST
Kráčel pozvolna ulicemi a tu a tam se zastavil před výlohami,ale ani tak se nedíval na vystavené zboží,jako spíše do odrazu na lidi,zda li neuvidí něco podezřelého,ale nezdálo se že by byl sledován.
Pohledl na hodiny na ulici a zjistil,že má ještě čas. Zamířil tedy do kavárny a zanedlouho seděl u okna,jímž měl dobrý výhled na ulici zvláště na protější dům a na patro s oknama za nimiž se měla uskutečnit schůzka několika odbojářů,které neznal a kteří neznali jeho,což bylo riskantní,kdyby gestapo nastražilo léčku v podobě svých lidí.
Jen tak letmo přejel zrakem všechny lidi v kavárně,ale zdálo se že jedná o běžné hosty.
SCHŮZKA SE SMRTÍ-3
Zvuk sirény znamenající vyhlášení poplachu se pronikavě ozval nad letištní plochou a piloti posedávající v blízkosti hurricanů se bleskově k nim rozeběhli nasazovaje si na hlavy letecké kukly a brýle.
Jiří Málek byl jedním znich a při běhu k letadlu mu neunikla protiletadlová palba,jenž se ozvala z konce letiště. Pohledl tím směrem a uzřel v dálce výbuchy,které znamenaly dopady bomb.
Co nejrychleji naskočil do kabiny hurricanu,přičemž mu mechanik pomáhal upnout bezpečnostní pásy,aby při nahození vrtule zahledl,jak se exploze bomb přibližují blíže.
PODIVNÁ SETKÁNÍ
Aleš Tomek zastavil staršímu stopaři,ačkoliv nebral stopaře,ale cosi mu našeptávalo,aby dnes udělal výjimku a tak za chvíli stopař,jenž byl oblečen poněkud staromódně usedl vedle něho.
"Kam pak to bude. "zeptal se jej.
"Já vám včas ukážu,kde budu vystupovat.
MĚSÍC
Měsíc střibrné paprsky k zemi vyzařuje
a krajinu tajemně obarvuje.
Jak reflektor na potemnělé obloze se jeví
a ve vodní hladině se vzhlíží.
STALO SE U KŘIŽOVATKY
John Denton a Jef Novotny stáli mezi stromy a pozorovali přes nízké keře silniční křižovatku u niž se nacházelo větši stavení.
„Němci se asi už stáhli. Za celou dobu co jsme tady, tak tu nic neprojelo. "pravil Jef Novotny.
NETYPICKÁ CESTA DO PRÁCE
Probudila mě rána,jako z děla,což mě ani moc nepřekvapilo,poněvadž vystřelem z děla se nechává budit pan dělounek.
Kromě opařeni se čajem a menšího požáru v kuchyni vše probíhalo v poklidu,až do okamžiku,kdy jsem si zlomil klič v zámku od dveří na chodbu. Nevyvedlo mě to až tak moc zmíry a jal jsem se páčit dveře páčidlem,ale jak si mi uniklo,že mám bezpečnostní dveře z kovového matariálu.
Chvíli jsem pobíhal zmateně po bytě,až jsem doběhl na balkon z něhož jsem se chtěl za pomoci lana dostat dolu,ale pohled na les anten,jenž vyrůstal z balkonu pana telky mě od toho odradil a tak jsem se rozhodl slezti po laně na druhé straně bytu,což jsem ihned začal činit,ale nějak mi uniklo,že pan telka má za oknem obrovský satelit na kterém mě bylo souzeno dopadnout a i snim se přemístit na trávník.
JEDEN Z MNOHÝCH
Z venku se počaly ozývat vystřely,což aloise novotného přimělo i přes naléhání manželky,aby se rozeběhl do sklepa,kde po celou dobu okupace měl dobře ukrytou pušku s naboji.
"Ja věděl,že ji,ještě využiju. "řekl si když se přes spoustu věcí prohrabal k bedně,vniž se ona puška nacházela.
"Jo v osmatřicátým jsem si nevystřelil,ale tet to doženu.
VZKAZ NA OKNĚ
To sobotní ráno byl pavel rád,že nemusí do práce,poněvadž letmý pohled na okno mu prozrazoval,že mráz je venku velký.
Ve slunečních paprscích se,jakoby kresby mrazu z venčí okna,ještě více zviditelnili. Chvíli na okno hleděl,ale pak usedl do houpacího křesla a sáhl po rozečtené knížce do které se začetl.
Neuplynula ani minuta a cosi jej přinutilo zadívat se na okno,kde několik čar se spojilo v jeden velký obrazec,který mu počal připominat postavu z kosou.
POSLEDNI KOLO
V cilové rovince před posledního kola viděl ve zpětném zrcátku modrého jaguára,který se na něho dotahoval. V nasledné zatačce se jej jaguar pokusil předjet,ale on nespomalil a autem se teměř dotykal boku jaguara a ten zpomalil,načež on vyjel ze zatačky s jaguarem za sebou.
Nedlouhá rovinka končici zatáčkou do prava jej přiměla jet prostředkem,jezdec v jaguaru se opět pokusil o riskantní předjetí a dostal se na stejnou uroven,jako on a oba vjeli takhle do zatáčky,přičemž on se natlačil na jaguara,který se ocitl na sámem kraji zatačky,načež najetí do rovinky se stalo soubojem,kdo bude rychlejší a tim byl jaguar,jehož zadní část tet viděl před sebou,aby pak vjetí jaguara do zatáčky jehož odstředivá sila vynesla na opačny okraj zatáčky a on v plné rychlosti začal jet po druhém okraji zatáčky hledě je na jaguara,který poněkud přibrzdil a on se dostal před něho po vyjetí ze zatáčky,jenže ve zpětném zrcátku zahledl,jak jaguar se přemistil z prava do leva a brzo jeho přední část zahledl na urovni svých dveří.
Dlouhá rovná silnice oboum umožnila jetí na plný plyn a dvě následné po sobě jdoucí zatáčky viděl jaguara za sebou a pak před sebou,aby do rovinky za kterou se nachazela zatačka do cilové rovinky jeli opět vedle sebe řitíci se k poslední zatáčce kolo na kolo.
MRAKY
Mraky po obloze plují
hranice pro ně neplati a
jen vitr jim poroučí.
Také po obloze,bych
NAHODNÝ HRDINA
Jan tůma stal na kopečku nad malým nadražím a hodlal pořidit několik fotografii nadražička i přilehleho malebneho okolí a tak vytahl z batohu fotoaparát z rozkládacím stojánkem,jenž rozložil a na něho nasunul fotoaparát a přes hledáček se pak zadival na nadraží,kde kromě několika odstavených nakladních vagonů nebylo živáčka.
Po chvíli stiskl spoušt a přenesl stojánek o něco dále a opět hleděl do hledáčku a podivil se že ony vagony se nacházejí o kus dále. Zadival se tedy na ně pozorně a z překvapením zjistil,že se pohybují.
Chvíli na ně hleděl a pak mu začalo byti divné,že nevidí nikde posunovače a vagony pozvolna dojeli,až na konec nadraží,kde se však nezastavili a vjeli na jedinou kolej vedoucíz nádraží.
SCHŮZKA SE SMRTÍ 2
Bombardovací svaz dornierů a heinkelů hřměl nad pobřežím britského království a kolem něho se záhy rozpoutal litý boj hurricanů a spitfirů s Me-109 a Me-110.
Jiří malek začal nálétávat z boku na jeden z dorniérů a krátce stiskl spoušt kulometů spatře je palbu horního střelce v bombardéru,která však byla nepřesná,aby o chvíli později proletl nad dornierem a další krátkou salvu vypálil na další dornier,ale v poslední chvíli musel ostře uhnout do strany před jiným hurricanem,jenž rovněž na onen bombardér utočil.
Poněkud se ocitl mimo svaz bombardérů a zahledl,jak jeden bombardér začal hořet a ostře vybočil z formace dolů. Další za sebou začal nechávat vlečku černého kouře.
PŘERUŠENÁ CESTA
Vzduch těžknul, tak jako atmosféra v autě.
"Já ti říkala, abychom jeli dřív. Tet budou všechny silnice ucpaný a ještě se blíži pěknej slejvák. "pravila Jana.
NETYPICKÁ JIZDA VLAKEM
Od koupení jízdenky mě odradil teměř pozdní přichod na nádraží a tež fronta u pokladen a také její cena a to že průvodčí zrovna moc ve vlaku nechodí a tak jsem se rozeběhl na nástupiště,ale nějak se mi do cesty postavil pojízdný vozik na zavazadla a já nějakým řízením osudu se dostal za jeho řízení a nastala pro mě jízda nejenom po nástupišti,ale nasledně i přes koleje z vjetím do tunelu z něhož jsem raději vyjel,poněvadž světlo na jeho konci byla jedoucí lokomotiva.
Nicmeně se mi zdařilo včas dojet na nástupiště z něhož měl jet vlak,ale došlo ke spoždění,protože jsem přejel vypravčímu nohu.
Zdarně proběhlo i nastoupení i když jsem ještě nějakou chvíli vlál ze dveři rozjíždějíciho se vlaku.
Vecpal jsem se do prvniho kupé,ale cestujícim vněm se to moc nelíbilo,jelikož jsem svým batohem omračil sedícího muže a po zakopnutí následoval dopad do klína postarší ženy,která omdlela a její psik se katapultoval do mých kalhot,kde se nefalšovaně zakousl a ja vyběhl nebo spíše vypadl z kupé ven a proběhl jsem dva vagony a zastavil jsem se před kupém,které bylo kupodivu prázdné.
CESTA PŘES MINULOST
Na silnici bylo prázdno a tak jan metl v klidu jel v autě a pohvizdoval si do hudby z radia a předpokládal,že za necelou půl hodinku bude doma.
Silnice se zkláněla dolů do údolí a právě uplně dole se vznášela mlha,což jej nikterak nepřekvapilo,ale když se k ní přiblížil,tak měl pocit,že mlha je trochu nazelenalá. Nevěnoval tomu,však pozornost a rosvitil světla a vjel do ní,přičemž v radiu zapraskalo a hudba přestala hrát.
Chtěl hned začit ladit,ale mlha nebyvale zhoustla,aby pojednou se rozplynula a on před sebou spatřil opět silnici.
NA VĚČNOST A ZPĚT
Před sebou viděl běžící postavy v modrých uniformách francouzské armády, které jako on před chvíli vyrazili ze zákopu na zteč německých zákopů, z niž se začala ozývat kulometná palba a poté vzduchem zasvištěl granát, jenž dopadl, do prostoru před ním a on jen zahledl vzedmutou půdu, odhozené postavy vojáků, načež byl prudce sražen kzemi. Hned na to pocítil, jak se do jeho těla cosi bolestně zarylo.
Pak se ho zmocnila nebývalou volnost. Poté spatřil sám sebe ležícího na zemi.
SCHŮZKA SE SMRTÍ
Seržant jiří málek přejel očima palubni desku hurricana,vněmž seděl,ale nic v nepořádku nenalezl. Upřel tedy svůj zrak dopředu na dva další hurricany s nimiž letěl ve formaci a poté co se ve sluchátkách ozvalo v angličtině hlášení o poloze německého bombardovacího svazu zbystřil pozornost zadiva je se do nebeské dálky,vníž kromě několika velkých bělostných mraků na pozadí světle modré oblohy nic jiného neviděl,ale brzo se ozval z eteru český vykřik o spatření německé formace.
Desítky černých teček se počaly proměnovat na čárky a pak začaly dostávat podobu bombardérů.
"Mesouni tu zatím nejsou.
NETYPICKÉ LYŽOVÁNÍ
Že napadl sních mě došlo,když jsem se ráno probudil pod otevřeným oknem zasypán sněhovou závějí.
A tak mě hned napadlo,že by neškodilo si zalyžovat. Tušil jsem,že někde budu miti schovány lyže,ale nevěděl jsem,kde by se mohly nacházet.
Patrácí akce po bytě byla uspěšná lyže jsem nalezl zapychlé v květináči,přičemž se na nich pnula jakási kytka.
NETYPICKÝ ZÁŽITEK Z AUTEM
Při pohledu z balkonu na parkoviště mě napadlo,že bych si mohl po delším čase vyjet se svým autem a tak jsem nelenil a vypravil se na parkoviště.
Hvězdářský dalekohled v přizemí správcové blažkové daval tušit,že má pohotovost a tak jsem se pro jistotu ke svému autu doplížil,ale byl jsem překvapen,že mi nejdou odemknout dverě a tak jsem začal miti snahu je otevřít nasilně,ale v tom se ozval alarm a při bližšim pohledu na auto mě došlo,že to není to moje.
"Zloděj na parkovišti. "ozval se z amplionu hlas správcové blažkové a ja plíživymi pohyby se na čas vzdálil z parkoviště.
NETYPICKÉ STĚHOVÁNÍ GAUČE
Když jednou ke mě příšelna kus řeči pan bezoušek,tak mě napadlo,že by mě mohl pomoci odstěhovati gauč. Sice se mu moc nechtělo,ale zdařilo se mi jej podplatit a šlo se na věc.
Nezačalo to moc dobře poněvadž při sunutí gauče po koberci náhle se nám naskytl pohled na rozervaný koberec,což byla to nejmenší,poněvadž jsem se ocitl zaražený ve skříní natlačený gaučem a zaroven jsem zjistil,že skřin,jako celek přestala existovat.
"Musíme na to jinak.
stihač
Modře blankytné nebe na němž svitilo slunce svadělo k idylickému letu,ale vzdálené hřmění děl dávalo tušit,že realita je velmi tomu vzdálená.
Poručík joseph nyvlt ve francouzské letecké uniformě z několika dalšími letci pozvolna kráčel k letadlům spad.
Sám už nevěděl pokolikáte tak činí a také nevěděl,jestli to nebude třeba tet naposledy.
Usadil se v kopitu připoutava je se popruhy k sedačce,načež mu mechanik nahodil vrtuli a motor spadu se rozeběhl.
Ztracen v poli
Vysadkař vojín joseph novak pozoroval přes koruny stromu,jak pozvolna svíta. Mnohonásobný hluk leteckých motorů,jenž přicházel od zhora dával tušit,že spojenecké letectvo zahájilo denní akce k podpoře invaze.
On,již však seskočil v noci,ale ztratil kontakt se svou jednotkou. Připadal si poněkud absurdně,ještě neviděl jediného německého vojáka či francouzského civilistu.
NETYPICKÉ RÁNO
Když jsem se ráno probudil bylo mi hned divné,že mě nevzbudil budík,ale to mě přestalo byti divné,když jsem jej zahledl na dně akvaria a usoudil jsem,že mu to moc k duhu nejde.
Letmy pohled na hodiny na stěně dával tušit,že pokud se mi nepodaří vrátit čas do zadu,tak přijdu do práce pozdě.
Poněkud nemytá okna mě přinutila k otevření ventilačky,abych se podíval,jak je venku.
Venku bylo celkem hezky,ale rána,která se ozvala na ulici davala tušit,že není něco v pořádku.