Písmák Lidé nejsou jako já
Lidé nejsou jako já, jsou lepší, jsou horší, ale nejsou jako já. Kdyby mě tak slyšela tetička, určitě by se zlobila. Nemá ráda, když se někdo staví nad ostatní, že je něco extra a já nemám sílu ji vysvětlovat, že tak to ale určitě není, že si nemyslím, že jsem něco víc, že to tím říct nechci. Co ale vlastně tím říct chci.
HNUS
Slunce klopí očizvedáš zrakvidíš nebe smrakemdo oka ti spadla hvězdakterá rozvířila touhuCelý život jsi čekal na tuto chvílikdyž přišla máš strachbojíš se šance na lásku
Přichází odcházíden a noc se střídáza plachtou tmy si bereš svůj dílRáno pak odklízíš důkaz chtíčebolí tě u srdcevšude jen ONA
Potkal jsi dívkunavázal řečvečer byl krásnýChtěl jsi být jinýjenže hvězda vtvém oku zažehla touhuvztáhl jsi ruku
Přichází odcházíden a noc se střídáza plachtou tmy si bereš svůj dílRáno zas odklízíš důkaz chtíčeopět ta bolest u srdcea všude jen ONA
Posedlost
Mysl napnutá
Připravená vstřebat vše
vše o něm
Ukládám nové informace
Jako dítě
. a matce se vykosťovací nůž noří do těla.
Po rukou mi steká krev,
jako malé dítě si olizuju prsty
a vychutnávám sladko
Člověk pod lampou
Noc
na obloze hvězdy
lavička a pouliční lampa
pod kterou sedí člověk
SEN
Jdu pomalým krokem ulicí a potkávám davy lidícelé jejich proudy mě míjejívšichni někam spěchajíhledí si jen sebevnímám je pouze jako obrazzrychlený a černobílýMé pohyby jsou vláčnézvedám zrak od země a vidím Tebestojíš vbarvách na konci toho zmatku nehnutějen dech ti zvedá hruďUpínám svůj pohled do Tvých očí bez možnosti uhnoutnač takychci se dívatchci se do nich nořit hloub a hloubPřicházím kTobě blížnatahuji rukutéměř se Tě dotýkám…Zvoní budíkmusím jítSnad dnes dosním si svůj SEN
SVÍCE
Rovná jako proutek
bílá jako sníh
opotřebená jako svět
stojí vedle mne svíčka
TY
Lahvička plná
opodál nůž
ostří jak břit
kdyby snad prášků pochybělo
SV. VALENTÝN
SV. VALENTÝN
Den jako každý jiný
lidé se stále množí
lidé se stále rodí
Volnost
Zloba pulzuje mým tělem
ústa pevně semknutá
v očích nenávist a pocit bezmoci
Copak jsem jen loutka na provázku
Konec
Hlava na niž vyrostly dva rohy
kouká na mě skrz igelit
bradka se ji třepetá v mém dechu
Nad hlavou kříž