Drahokamy

NA STROMECH TISÍC DRAHOKAMŮ,
NA ZEMI BÍLÝ SAMET LEŽÍ,
OD ZIMY K ZIMĚ PŘES LÉTO SI,
PŘÍRODA SVOJI DRÁHU BĚŽÍ.

Veselá

. někdy máš pocit, že se ti život rozpadl
na tisíc malých kousků.
. že se někam řítíš, ale nevíš vlastně kam, chodíš jen takpo ulici, ale uvnitř máš prázdno.

Borovice

Borovice tichým svědkem byla, když jsme na jehličí oba nazí stáli,
dívala se na nás shora, jak jsme se pod ní milovali.
Byli tam lesy, ptáci, skály, jak spřízněné duše vedle nás,
snad nám to tenkrát vážně přáli, v ten teplý, pozdní, letní čas.

Příběh o zlém vlkovi

Aleš, tři roky: "Vyprávěj mi pohádku o zlém vlkovi. "
Lída, deset let: "Ale ne, nejsou zlí vlci,jsou jenom nešťastní vlci. "
Nejsou zlí lidé.

Světlo

„Jaká světla byla vkostele. “
zeptala se učitelka náboženství dětí.
„Lustry. “
„Svíčky.

Vana

Dneska jsem si řekla, že bych se mohla vykoupat. Byla jsem celá špinavá a fakt už to potřebovalo. Tak jsem pustila horkou a vyslíkla se. U nás v koupelně není žádný okno, ale karma, ta hučí.

Život

Vhlavě trochu zmatek, ale vduši jistý klid.
Na místě, kde už ani nedoufalas, že ještě někdy budeš.
S člověkem, kterého dlouho znáš. Máš ho stále ráda.

Bez citu

Bez citu.
Bez duše.
Vrátí se zpátky, nebo už zapomněla.
Bez bolesti.

Večerní

Večerní tramvaj odváží duše.
Daleko.
Pryč.
Zítra vrátí se.

Netvor

Netvor s mojí tváří - vysmívá se do ticha.
Kdosi se ptá.
. však nechce odpověď.

Dlažební kostky

Tělo se třese.
Dlažební kostky mlčí.
Dvakrát stejná krása - zraněná.
Ale nestačí.

Zrcátko

Oko v rohu zrcátka a prsten na poličce.
Ta bolest, která zabíjí.
Je skoro půlnoc.

Žlutý pavouk

Žlutý pavouk a modré oči.
Až příliš blízko.
Obloha, hvězdy, měsíc.
Nic netuší.

Netrap se

Netrap se krásko, vždyť smích Ti tolik sluší,
netrap se pro toho, kdo Tě už nemá rád.
Odstraň pramen blonďatý zTvých uší,
odstraň smutek a radši se pojď smát.

Ryba

Plave si ryba včisté vodě
a pro slzy nic nevidí,
pláče a pláče dnem i nocí,
vůbec se za to nestydí.

Chuť lásky

Říká se že láska sladce chutná,
a slova co bolí nejsou nutná.
Jenže teď když přišlo jaro,
zkrátka se to zase stalo.

Pomatená

Sněží listí
a hvězdy tiše hřejí,
ze slunce padá chladivý déšť.
Prober se člověče - víš ty cos proved .

Oči

Ani slovo nevysloví,
přitom tolik říct co mají.
Nepostojí ani chvíli,
opět jsou jak bludné víly.

„ÚSMĚV“

Úsměv nestojí nic a vynáší mnoho. Obohacuje toho,
kdo ho přijímá, aniž by ochuzoval toho, kdo ho daruje.
Nikdo není tak bohatý, aby se bez něj obešel a nikdo není tak chudý, aby ho nemohl darovat.
Úsměv vytváří vdomově štěstí, ve starostech je oporou, citlivým znamením přátelství.

Minuta

Pozor. Hluboký mužský hlas a potom jenom ticho.
Přestanu se věnovat dlažebním kostkám a zaostřím svůj zrak na auto,
stojící jen několik málo metrů přede mnou.
Jen pouliční lampy odhalují dění posledních vteřin.

Cestou domů

Dívám se ven a pozoruji poletující bílé motýly.
Jsou jich tisíce a tak něžně padají kzemi,
že mě to naplňuje pocitem štěstí. Přemýšlím,
jak je to zvláštní, že je kolem všechno bílé a vůbec nám to nevadí. Co kdyby byl sníh žlutý,

Rudé květy

Chtěla bych Tě zasypat žhavými polibky bílými květy.
Krom nich nemám nic, jen malou naději lásku ještě – snad…

Labutě

Srovnat si život.
Jak.
Červené víno.
Zavolat někomu koho máš rád…

němé tváře

…pomalu natahuji ruku, už tě skoro mám
dotknu se…
hladím tě a radši na nic nemyslím
dělám to dlouho, stále dokola, jen možná trochu měním směr

Divný pocit

Jak mám divný pocit.
Jak mám divný pocit, když Tě zas vidím. Když si pomyslím,
že už tu se mnou vlastně nejsi.
Vzpomínám na tisíce věcí, které mezi námi byly.

Prázdné řádky

Troufalá

Snad příliš troufalá - však možná jen zoufalá,
že píšu Ti v psaní - chci být zas Tvou paní.
Na srdciránu mám -a touhou zas umírám,
vždyť člověk mě blízký byl - bolesti v oběť dán.

Už vím...

Už vím, že míň může být někdy vlastně víc,
už dobře vím, že každá věc má někde rub a jinde líc.
Už vím, že na konci čeká zas začátek,
už dobře vím, že všechno má někde svůj počátek.

Lhostejnost

Lhostejnost je vlastnost, která je vdnešní době velmi rozšířená a to nejen mezi mladými lidmi.
Například nahlédneme – li do téměř přeplněného autobusu. Stařenka stojící vuličce se ochable přidržuje sedačky a vdruhé ruce křečovitě svírá nákupní tašku.
Sedadla jsou zcela obsazena, většinou mladými lidmi, kteří jedou ze školy a po osmi hodinách prosezených vlavici musí být zcela jistě velmi unaveni.

Človíček pro radost

Tolik zas toužím,
u někoho být,
človíčka pro radost
opět tu mít.

Jsi...

Jsi voda ve studánce lesní,
jsi hudrikán co velmi běsní.
Jsi jako bílá labuť něžná,
jsi krásná jako naše kněžna.

Chci...

Chci být hodná, milá, usměvavá. Proč jsem tak zlá. Zlost se ve mě hromadí a já nevím odkud se bere. Mám z toho strach.

Příběh mladé dívky...

Byli jsme mladí avíru jsme neměli,tím se to stalo, že jsme tak chybili.
Už skoro měsíc čekali jsme dítě,v tom mojem malým, potemělým bytě.
Po škole jsme ještě neměli,tak jsme dítě prostě zabili.
Když utekly nějaký roky,chtěli jsme mít svatbu taky.

KDY?

Kdy jsme se naposled smály
především pro štěstí druhých,
kdy jsme se naposled smály
hlavně pro potěšení chudých.