Písmák Svět
Svět je jako křišťálová kouletřpytí seleskne sevybízí tějen se neboj a pojď si se mnou hrát
Svět je jako křišťálová koulezkreslujepokřivujevaruje tědej si pozor všechno není jaké se zdá
Svět je jako křišťálová koulestačí chvilkaa rozbije sena tisíc střepůa dohromady ti už ho nikdo nedá
Bojím se
Bojím se, že zapomenu
na všechny.
A tak sbírám všechna
slova, co kdy byla napsána
Ještě chci II.
Ještě chci věřit na pohádky,ještě chci nevracet se zpátky,ještě chci dlouho ještě chtít,ještě chci Tvou blízkost neztratit.
Ještě chci
Ještě chci cítit teplo Tvého těla,
ještě chci dělat to, co dělám,
ai když vím, že stopy takto vryté,
nemohou zůstat dlouho skryté,
Čekání
Jsi vítr, který sviští,když stojím na prázdném nástupišti.
Všichni uz odjeli vstříc svému životu,jen já tu stojím a čekám,až mě někdo postrčí do vlakua ten mě odveze někam.
Kamkoliv.
Jenže nikdo už nepřijde, jen vítr sviští,já stojím dál sama na nástupišti.
Večerní
Bolest v řeku se změní,
odplyne do moře.
Moje večerní snění.
Vytrženo z myšlenek
A já zase myslím na teplo našich těl,na suché větve stromů, na vážky bez křídel,na lásku, kterou nesklidí ten, kdo sám nezaseje,na stromy bez života a na křídla bez naděje.
A na spoustu dalších věcí, o kterých se snad
ani nedá psát.
Naděje?
Zrada je zrnko písku v pouštimé srdce kapky krve pouštíta krev teď oči lidí halíkteří kdy na mne spoléhali
Bolest je vločka ve vánicimé srdce hoří na hraniciztěl těch jež dávno někde v dálivtemnotách duše ztroskotali
Smutek je kapka vody v mořimé srdce však dál slabě hoříažhavý popel krutě pálívšechny ty kdo kdy při mně stáli
Láska je závan větru v bouřioheň v mém srdci stále kouřívšak na něj se už rychle valínaděje těch kdo mě milovali
Výkřik
Ta slova pořád bolí
a do myšlenek se pletou,
ať upínám se na cokoli
v uších mi zní, že jsem tou,