Písmák netuším..
Je to zvláštní
dívat se, jak mizíš
a vůbec nic nedělat
jen se nadechovat
vtipný
hraješ si se mnou
jako s myší
plyšovej medvídek
co občas ožívá.
smutný oči
nesnesitelný pocit
z(a)tracený ideály
nezbývá nic
než to opustit.
černota
peří z havraních křídel
modřiny od jeho kousnutí
klíče na krku,
jen nevím od jakých dveří
nesmyslnost..
Schoulená u tvých nohou
sražená k zemi
tvou smyslností
možná spíš
kousíčky
občas mám pocit
že se rozpadám
na milion kousíčků
vznášej se k nebi
co zbývá?
moc dobře víš
jak moc tě mám ráda
i když mě odmítáš
působíš bolest
grrr...
je mi smutno
z toho, že tu nejsi,
že tu nechceš být.
. jak tak koukám.
zklamaná
zklamaná
v klubíčku ztočená
slzami zlomená
. odpovídám si na otázky.
kouká se na mě těma psíma očima...
To jsou oči psí, ty na člověka nejdou.
zapomenutá
Je mi tak kouzelně.
Opilá vínem nebo tvým polibkem,
přivírám oči.
Zatím se vystřízlivění nebojím,
neví?
Dej mi pusu, prosím,
třeba jako přání krásné noci
nebo v opilém rozradostnění
pořád netušíš,
snad
Ten usmívající se spící obličej
ta vůně jeho těla
ten dotek jeho kůže
záchvěvy řas.
Chceš vědět, jak se cítím?
Pláču, když padá ranní rosa
pláču, když se v ní brouzdám
pláču, když se ráno probouzím
i když večer usínám