Písmák VĚZNI
Konečně roztáváš, ty z ledu kutá,
že nestačíme hltat
ozvěny svých nahých těl,
která pouze na příděl
PROKLET
Proklet až do morku kostí
za pár doušků nevinnosti,
pitých ze tvých slabin k ránu.
Jako lístek tymiánu
OHROŽENÝ DRUH
Tak, jako kapky na zrcadle,
stále jen počítáme padlé,
přitom jsme stejně ohrožený druh.
A s každým pádem tady houstne vzduch,
VROSTLÝ V TICHO
Zračíš se v hladině mých hříchů,
aby sezdala si pýchu
s citolomným pádem.
Hrdost vykradla se zadem
K UDUŠENÍ
To před mým prahem zulo prázdno boty,
tak ty mlč. Jsi vrah, co sice nemá motiv,
ale prahne po příchuti zmaru.
A ten vetkán do všech novotvarů,
ZLODĚJ
Kolikrát už rozpůlil jsi čas,
aby zřel si, co ten zloděj skrývá.
On jen naději tvou připozdívá,
všem bezvýznamným na pospas.
VZDOR
Ctíš ty žalmy přetavené vhřeby.
Stačí jen rozpažit a klít …
Já ale volím nedosnít
a ty hřeby budoucností přebít.
PRONĚMĚLÝ
Okny vešlo prostořeké ráno
a já vsobě ještě příliš rozestláno
na to, abych snesl být.
Možná proto zkouším políbit
UŽ NENÍ
Dva výdechy za hranicí chladna
nevpíjí se barva žádná,
pouze dopadne a steče.
Proto časem do prostoru vlečen,
NOČNÍ MODŘ
Zrozena zšepotů vzáclonách,
které tu rozvěšel dávný prach
sgrácií i tíhou světů.
Ustrojena na pietu
V SEBE
Kroky zoufalstvím se lomí.
Vím to, včera šel jsem jím.
Obrys možná vhloubkách utajím,
ale oči … oči pálí příliš silně
MRÁZ
Vbrázdách hadích zrcadla dnes lili,
aby zase spatřili své tváře,
jenže odraz kproměnám se schýlil
a tak znebe slyšet tichý nářek.
POŽÍRAČI
Pod mrazem se rozklížila země
a tak všude neochvějně
vyrůstají sněžné květy,
které vpopel zcigarety
CHTĚL JSEM
Chtěl jsem víc, než pouhé nové ráno,
jenže vNeobvyklu vyprodáno
a ve Vzácnu. … Inventura.
Naštěstí i noční můra
ZASE
Proboha … jak můžeš zase stát u té skomírající lampy pod jeho oknem.
Vždyť je to gauner …
jenom hospody a ženský.
Jen si vzpomeň, kolik očí jsi už kvůli němurozpustila do polštáře …
PROLOGY
„. Jsou těla jež dokáží dotýkající se rty těžce popálit.
Jako cvičení se doporučuje chůze po uhlí rozžhaveném.
Ne vše, jde však naučit a tak spousta motýlů dosedaje na tvou kůži vzplane .
SOUMRAK
Na západě zapálili mračna,
dřív, jak přižene se tmění.
Víc než jindy krvelačná,
smění dění vzrcadlení.
SVAŘÁK Z MOTÝLÍCH KŘÍDEL
Na plátek pomeranče špetku lásky místo skořice,
přeji ti čistě, bez pozlátka.
Jenže štěstěna, ta lůza vratká,
schopna je usoužit i toho, kdo je prosycen.
OBELHANÍ
Vtikotu bezrukého času
schoval se vánek do tvých vlasů
a spokojeně přede.
Stejně, jak já i on tou vůní sveden,
BEZ PŘÍJMENÍ
V uličkách bezcitů, v neonech oděná,
klopýtá prokřehlá, nevěsta bez věna
a bez příjmení.
Za skývu naděje prstýnek z trávy smění,
VÁNOČNÍ SMILSTVO
Tmu za nehty a v dechu svařák z trhů,
když ztěžka přisedává na sousoší múz.
Co na tom, že má vlastně jiný vkus,
někdy je ve hře čistě zachování druhu.
POTLESK NEČEKEJ
Tak hluboko, až ozvěna se ztrácí,
tak hluboko mám tvoje lži.
Přesto vočích se mi odráží
a slzí černou inspiraci.
NAVÁTÍ
Sbírám tě rozfoukanou vulicích,
máš ránem potřísněné šaty.
Nesoudím, rádoby nepodjatý,
zkouším chápat,
AŤ ŽIJE KRÁL
Sypal jsem labutím, havran je ztoho syt,
den je jen zábleskem, než tma tmu vystřídá.
To zima, Goliáš suměním Davida,
povstala zlistoví a práskla do kopyt.
DOPIS BEZ ZNÁMKY
Včera jsem vyhodil oblázky pro štěstí.
Ty ztoho dřevěného klauna
suštípnutým nosem,
vjehož tváři se zrcadlí
NADECHNI SE
Selžu ti pel, co zavál cesty chtění.
Zpět se nedívej, tam nezůstane nic.
Jen nářek slepých poběhlic,
že odcházíme nevidění,
ČAS BURČÁKŮ
Po zuby odzbrojen lehkostí nevděku,
podzimu ušil jsem větrovou košili,
aby zdi rozehřál, než se zas nachýlí
vkorunách období duhových převleků.
ZAS ZÍTRA
Do kapek vyrytá,
ve větru vonící,
uléháš vulicích
špinavých ránem.
NEČAS
Chladno je bez tebe i s tebou.
Citová oblačnost vníž zebou
otázky i odpovědi,
neboť prázdnota se dědí
TAŽNÍ PTÁCI
Křik bezvěrců a obnažená nitra
jsou srdcem parfému, co včera jako zítra
vstřikován pod kůži všech rozeklaných duší.
Že prázdným listům soudit nepřísluší,
BEZCENNÝ
Vzávětří nesmírů
postává Bezcenný,
svaly jak z papíru,
načichlý od ženy,
LŽI
Krájené na míru
vbalícím papíru
nesu si doteky do svojí garsonky.
Cikáni Yesterday hrají mi na zvonky
ZPOVĚĎ ZHRZENÉHO MILENCE NEJMENOVANÉ MISSKY
A je to tady.
Všichni to vědí,
že tvoje vnady
z časáku hledí.
KAŽDÉ RÁNO MUSÍ NĚJAK ZAČÍT
Pokřti můj den horkou lázní
svůní potu, leskem slin,
která jako heroin
zornice tvé kvášni zvětší.
ZLODĚJI TICHA
Zas ňadra mračen kojí žadonící ústa
a města bohapustá
smějí opláchnou se od včerejších hříchů,
které do zahrady tichu
PRVOČÍSLO
Obněhání soudili a sťali
za jeho podlézavý tón,
který jsi jako Harpagon
odvezla lodí věžné katedrály.
PŘEDPLATNÉ
Vrovinách ticha zvony se lámou,
opilý snílek vkřoví za hvězdárnou
o Mléčné dráze dlani vypráví.
A zatím někde jeho milé
DRZOST
Do očí řežou mě úlomky jantarů
se silou řezáků hladových březích lvic.
Neradno dívat se přes těla pryskyřic
do slunce žhnoucího po věky ze zmaru.
STÝSKÁNÍ NOVÉHO DNE
Slzy nebi neodpustí,
otazníkům svírá hlas,
kudy dnešek vzítřek vústí
vnedbalkách a na pospas.
SONET O TANČÍCÍ DÍVCE
SONET O TANČÍCÍ DÍVCE
Další vločky na rtech tají ji,
aby snáz je mohla pít,
když všude leží bílý klid
SONET O TANČÍCÍ DÍVCE
SONET O TANČÍCÍ DÍVCE
Další vločky na rtech tají ji,
aby snáz je mohla pít,
když všude leží bílý klid
SONET O NEKONČÍCÍ ZIMĚ
SONET O NEKONČÍCÍ ZIMĚ
Zaplatil pomrzlými listy,
když dopil únorový grog.
Snad jako opožděný epilog
TÁNÍ
TÁNÍ
Leden tě zavál se vším všudy
- ledovou královnu spomačkanou sukní,
proto teď louskáš bibli znudy,
PODVEDEN
PODVEDEN
Do prázdných odlesků zkoušíš psát eposy,
jenomže velikost dávno se nenosí
a dlouho se nebude,
ZA DVEŘMI
ZA DVEŘMI
Chtěná i nechtěná,
jako smrt bez věna
do spár a do svetrů zima se vtírá.
ÚTRŽKY
"Zamrzá potok v bodavých dotecích .
Proč však ty s ním, když každodenním objetím uspávám tvé splíny.
Jen klopíš oči a šeptáš: Nevím"
VZHLÉDNOUT
VZHLÉDNOUT
Snad vroce 2006
konečně objeví tu černou ovci hvězd
- znamínko krásy vtváři Andromedy,
HRA
HRA
Vparuce a nahá do půl těla,
chceš po mně víc, nežbys asiměla.
Jak ale odmítá se hladovému jíst.
FOTKA Z DRUHÉ STRANY
FOTKA ZDRUHÉ STRANY
Vzávětří nejistot, dneškem urousaná
tiše hádáš kolikátá vrána
křídly rozcuchá ti vlasy,
POZVÁNKA RÁNA
POZVÁNKA RÁNA
Ještě nevykvetla
a tak slzolamy světla
rozechvěle samy
NEODVRATNOST
NEODVRATNOST
Vulicích slídí vzteku pach …
… aby se zchladil někde vkaskádách
tvých řek.
PŘIPOZDÍVÁNÍ
PŘIPOZDÍVÁNÍ
Když rok mluví hlubším hlasem,
višeň kspánku ukládá se
- dni je paletou.
PRIVÁTNÍ LISTOPAD
PRIVÁTNÍ LISTOPAD
Tvůj chlad ojínil padající list,
jež zkřehlý lehl do trávy,
už týden nedokážu jíst
ŠTĚSTÍ
ŠTĚSTÍ
Zas ňadra mračen kojí žadonící ústa
a města bohapustá
smějí opláchnout se od včerejších hříchů,
SPISOVATEL
SPISOVATEL
Hladina střepy seskládaná,
řeže hněv větrům do podbřišků,
když podzim otevírá knížku
PŘED PŮLNOCÍ
PŘED PŮLNOCÍ
Ve 23:26
pochopil jsem, co je křest
přerozením vpsance.
V PAŽÍCH VĚTRŮ
VPAŽÍCH VĚTRŮ
Lámané páteře větvoví
jen stěží dopoví
své rozšeptané
HRANICE
HRANICE
Roztát do tebe, až třísla se ti chvějí,
jen trochu nechat na později,
kdyby přišla kránu chuť.
NEZAMČENO
NEZAMČENO
Přijde to až líto,
když svět mlčí, přesto ví to,
že sesychám se vsoláriu rána
PROSTĚ UŽ NEZBOŽŇUJU BÍLOU
PROSTĚ UŽ NEZBOŽŇUJU BÍLOU
To poprvé ležela jsi vzávějích
a tvůj smích
se mi tak navždy spojil sbílou.
NEMILOST!
NEMILOST.
Tak už prosím házej. Už mi rozbij hlavu.
Každý kámen zruky běsnícího davu
láme mi jen další kosti,
ROZBŘESK
ROZBŘESK
Jitřnost poletuje krajem
a zájem
zdá se býti velký,
JAKO MĚSÍC
JAKO MĚSÍC
Jen mě ukrajuješ, proto couvám.
Už ani do peřin se nevyzouvám
a čekám synchron jedu tvojich slov,
VRAH
VRAH
Prorůstám trním i květy,
proto roním zkaždé věty
trochu bolesti a trochu krásy,
CELNICE
CELNICE
Duši moji pohřbí stělem někde tady.
Ne snad že bych knebi otáčel se zády,
ale vím, že skrví za živa vždy vřící,
OTEVŘENÉ DVEŘE
OTEVŘENÉ DVEŘE
Už se zas průvan škrtí vzáclonách
a já na rtech cítím jeho strach,
že mohu popravit jej jedním zabouchnutím dveří.
PŘED BOUŘÍ
PŘED BOUŘÍ
Mrakovládí šikuje své brance
bez náznaků tolerance
vůči bezvěrečné lůze,
PODVEČER
PODVEČER
Když pěna přílivu majákům obepíná šíji
a solí prosycuje Valencii,
stačí dýchat. Né. Nic víc.
SYCHRAVO
SYCHRAVO
Už dlouho jsem tě neviděl se smát.
Ten pocitový listopad
je letos neobvykle chladný
NA MŮJ VKUS
NA MŮJ VKUS
Až příliš zvonivá jsou rána předjaří,
schoulená za mlhou do níž se vypaří
vprůsvitech slunečních.
ZASTAVENÍ
ZASTAVENÍ
Večer mi pogumoval skici,
aby slunce, ten stařec rudolící,
hrálo ještě chvíli prim.
NEUTEČEŠ
NEUTEČEŠ
Časnost odkulhává sposledními spáči
a pokud dopoledne nevystačí
stím, co zbývá,
Sv.VALENTÝN
Sv. VALENTÝN
Ve světlech neonů
plazím se ke zvonu,
abych mu upiloval srdce,
PROMÁČENÝ
PROMÁČENÝ
Hodiny už čekám,
až se pohnou někam
vážky tvojich strach,
LÉK
LÉK
Noc, než usne, tak si odmaluje stíny.
Jako ty, jenže stebou je to jiný,
protože nehodláš jít spát.
JSI PRŮZRAČNÁ
JSI PRŮZRAČNÁ
Až na mračna
skrze tebe vidím,
ty však patříš mezi lidi,
STRŽEN
STRŽEN
Počítáš mi pihy špičkou nože
a já, složen
do vitráže stínoher, mám splín,
LEKNÍNY
LEKNÍNY
Zbělostných kalichů vůní tě napojím,
řeklas, když přírodě stáli jsme vpokoji
pokorně vyzutí.
POČKÁM
POČKÁM
Slepené soubarví dešťové iluze
klene se polednem, protože po duze
za tebou scházím.
PRÁZDNO
PRÁZDNO
Jak tep tvůj pokořit.
I klidné vody začnou zlávy vřít,
než vkámen prsty sopečné se změní.
OBELISK
OBELISK
Zmlhových kreseb představy
těžko zadáví
křik stěhovavých štěsten
KOUZLA
KOUZLA
Nehty do slabin mi kreslíš mapu,
kudy je cesta kuhranutí chlapů
a jak zdá se zkoušíš po ní jít,
4:17
4:17
Lesk ze tvých očí na rty mi stéká –
nelidský zločin a od člověka,
který následky ztrát tuší.
MILOSRDNÁ LEŽ
MILOSRDNÁ LEŽ
Kpadeným kaštanům ranní mráz přivoní,
zda mohou přivítat Martina na koni
spatřičnou noblesou.
NAPOSLEDY
NAPOSLEDY
Ve spárách koupelen
zasychá dnešní den
pomalu až líně
ZA ZÁCLONOU
ZA ZÁCLONOU
Dnes táž cesta delší zdá se
a tak vslepolampém poločase
zatkl mě střep tiché věty
OKENNÍ OBČASNÍK
OKENNÍ OBČASNÍK
Stojím si na okně jeden krok od ticha
a dýchám zhluboka, co večer namíchal
pro moje ústa.
NOVÁ VÍRA
NOVÁ VÍRA
Za světly na vodě, za stíny odrazů,
odění ve vůni ze svíček zprovazů,
tiše se milují vyjmutí ze světa,
POČKÁM AŽ VYKRVÁCÍŠ
POČKÁM AŽ VYKRVÁCÍŠ
Zapíráš, což smysl ztrácí,
vím, že ve rty nevěříš.
Prázdnocitu žiješ blíž,
už nevidím
UŽ NEVIDÍM
Pořád sázíš na mé rozfoukané city,
ale favority
mají dávno vjiných stájích.
V BOUŘCE
V BOUŘCE
Nebe zase padá na deštníky města
a gesta
chodníků už zavánějí odevzdáním.
PRAMENY
PRAMENY
Tvoje slzy přes noc zmrzly vstřepy
a už nikdo nezalepí
to, co na mně napáchaly.
SCHODY
" . Včera jsem spadl se schodů přímo do dneška.
Jsem dobitý, nestihl jsem spát a navíc . navíc, jak zdá se, ani v tomto patře nebydlíš .
PŘED POLIBKEM
PŘED POLIBKEM
Co tě stále děsí.
To, že Jidáš čte si
příběh tvůj.
Potřebuju aspoň chvíli
Vypnuli lampy, ať svět si svítí sám
a já po těch whiskách lehce kolísám,
jako dráťák tvýho táty.
Tak teď prosím všechny svatý,
Peřiny
Zvláštní.
Kolikrát simi řekla, jak ti naše peřiny voní mnou .
a já zase necítím v nich nic jiného než vůni tebe .
Směšné.
MLČ
Ze spar se mi drolí
soucit křtěný solí,
ale bouře tvá ho do kanálů smyla…
Ty hloupá, když´s to nezažila,
ROZPOMENUTÍ
Včera plakala .
tak nahlas plakala .
až jsem si vzpomněl, že je to kvůli mně .
PŘEMĚNA
PŘEMĚNA
Tak jako slepec na větu,
prsty, ti otroci podnětů,
hladově čekají. A větří,
TĚLA
". Jsou těla jež dokáží dotýkající se rty těžce popálit. Jako cvičení se doporučuje chůze po uhlí rozžhaveném. Ne vše, jde však naučit a tak spousta motýlů dosedaje na tvou kůži vzplane .
STIGMATA TVÉ LÁSKY
STIGMATA TVÉ LÁSKY
Jak výsměch inkvizici,
když nahá zapaluješ svíci,
ať vidím tvoje vzrušení.
BÍLÁ ZÁSTAVA
BÍLÁ ZÁSTAVA
Oheň zapálen už sálá.
Ztebe, ze mě, ztoho mála,
co tě znám.
MÍČ A KVÍTÍ
MÍČ A KVÍTÍ
Holčička si smíčem hrála,
vítr jí ho vzal,
tak si chvíli poplakala,
TAJEMSTVÍ
TAJEMSTVÍ
Zas u Dračí řeky rozkvetly dvě sakury.
Každá nese jméno vryté do kůry
staré spousty let.
ČERNÉ RŮŽE
ČERNÉ RŮŽE
Zranění
stejně hluboká jak prve.
Dláždění
SÁM
SÁM
Zas něco skončilo a láska odchází.
Nesnáším proslovy, tak „Sbohem …“ bez frází,
budeš mi scházet.
UŽ MĚ VIDÍŠ?
UŽ MĚ VIDÍŠ.
Odloučený od hlasů,
jako štětec Picassův
rozpíjím se v bílém plátně
KNÍŽE "VZDECH"
KNÍŽE „ VZDECH „
Král nakop šaška, jak se to dělá,
královna se skýmsi zapomněla
a pár dobrmanů pohrává si srebelovou hlavou.
PODDANÝM TEMNOT
PODDANÝM TEMNOT
Zářivé zornice probleskly větvovím,
ač temným andělům přespříliš nehovím,
tento mi pohledem uchvátil duši.
VĚČNÁ TMA
VĚČNÁ TMA
Večeru už ztěžkla víčka
a tak rozespale hýčká
skráně červánků,
SILNĚJŠÍ NEŽ JÁ
SILNĚJŠÍ NEŽ JÁ
Sesloví kladená do písku míšních řek,
pukají neslyšně pro hrubost na dotek
beztížných vánků,
TŘPYT
TŘPYT
Vdlažebních spárách zas tráva vyrůstá
a na ústa
má padlo jaro. Nejen tam.
Proměna
PROMĚNA
Pro mnohé je láska věcí nad vše svatou,
pro mě, po všech zkouškách, Achilovou patou.
ČASOSVIT
ČASOSVIT
Vzavátém postpříště
našel jsem jeviště
pro svá slova.
ŠŤASTNÝ
ŠŤASTNÝ
Mlčím a dívám se do mraků,
myrta, co seschla mi na saku,
dávno stářím voní
Z ROZKAZU
Z ROZKAZU
Upalte minulost. - kacířku kvýsměchu,
zbitá ať vplamenech zmizí mi zdoslechu
a zbytky popela rozprašte do moře.
POUTO KRVE
POUTO KRVE
Piji mízu ze tvých žil.
Nikdy jsem tak netoužil
po nikom, jak nyní,
ŽÁR VÁŠNĚ
ŽÁR VÁŠNĚ
Vplamenech neřestí nevinnost doutná.
Doteky pohladí, tak jako loutna
uši slepých.
ZRADA
ZRADA
Zavelel kústupu pod palbou spojenců.
Hrdinou stává se ten, kdo je bez věnců
na hrobě kladených za život ztracený,
MUSÍŠ
MUSÍŠ
Zahlédl jsem světlo u Kaňonu smutků,
kde si zkřehlé ruce nad plamenem skutků
Zapomnění tiše hřeje.
BUSTA
BUSTA
Až na kost promoklý postávám u řeky,
kde čeří hladinu dešťové doteky
a pády listů
BOSÝ
BOSÝ
Bláznů procesí na rukou mě nese,
chtějí, abych se stal jejich král.
Vždyť stál
Lilie
LILIE
Braňte moje ticho, zavolejte kata.
Horizontem bloudí persona non grata
scejchem padlých panen.
ZAKLETÝ
ZAKLETÝ
Nahrávka stvým pláčem hraje
a tak večer umíraje
sténá svitem Andromedy.
OPOŽDĚNÉ PŘÁNÍ
OPOŽDĚNÉ PŘÁNÍ
Pozdě, ale přece.
Jako jaro vyschlé řece
darem předá spásná tání,
ODVRÁCENÝ
ODVRÁCENÝ
Před okny pomřely staleté duby,
to zase “Poslední” zaťala zuby
do síly.
Pojď se milovat
POJĎ SE MILOVAT
„Přes tvé tělo se dostanu blíž ktvé duši“
Nevěříš.
Tak dál skrápěj slzami touhy poušť,
V Blátě
VBLÁTĚ
Rapsodie jarní bouřky šeptá o mé trýzni.
Promoklý až do podstaty, přesto schvácen žízní,
vblátě ležím téměř nahý,
KANIBAL
KANIBAL
Kspánku mě sotva donutí,
zdědil jsem volnost labutí,
jež netrefily zpět.
Půlnoční řeka
PŮLNOČNÍ ŘEKA
To slunce vyjde, nezastavíš čas.
Vyjde i tehdy, kdy ani jeden znás
už neotevře oči.
CHÁPEŠ, MALIČKÁ?
CHÁPEŠ, MALIČKÁ.
Za poslední branou
všichni jednou stanou.
Tak už neplač, prostě to tak chodí.
VŮNĚ KRÁSY
VŮNĚ KRÁSY
Vinice bez révy pozbyly významu,
Fontána de Treavue vsazena do rámu
oněměla.
Něha
NĚHA
Není tady, ani kdekoliv jsem byl.
Snad déšť ji smyl,
tak někde na povrch zas vyvře čistá.
Sonet nepřečtený
SONET NEPŘEČTENÝ
Trháte Vždy veškeré mé básně
a pak mi je posíláte zpět.
Neodvratný osud každé ztěch mých vět,