z/vý Pověď
Budu se snažit vypsat sem svoje pocity, zmatené, bezmocné, ubohé pocity viny, samoty, opuštění, zkaženosti.
Chjo tohle všechno je skryto pod skořápkou pseudodokonalosti, ubohá, osamnělá, poznamenaná minulostí a momentálně čím dál víc litující, žeteď nemůže odejít, protože neví jak se odtud dostat. Plná paradoxů, negativity a momentálních výčitek. Plná zklamání s rozbitou skleničkou snů s internetem a spícím mužem za zády.
Hvězdy
Jedna jasně září a milioary dalších blednou závistí v jejím stínu.
Třpyt slz a odlesky úsměvů jí dávají všechen žár.
Nutí vystoupit ze snů do reality, nebo z reality do snů.
Říká ,,Dnes není den pro konec, ale pro začátek.
Síla bouře
Záře blesků osvicuje mou tvář.
Kapky deště mi stékají po těle.
Tančím
Dunění hromu dodává půlnoci tajemný nádech.
Dohořela
Svíčička vonná. dohořela.
Prosím minutu ticha za všechny padlé svíčičky vonné.
Svíčička vonná dohořela, jen hromádka popela tu po ní zbyla.
One world
One world
Zpoza zvuku bubnů ke mně zazníval hlas, který jakoby šeptem zpíval neustále dokola
WAR , HATE, DEATH. WAR , HATE, DEATH. WAR, HATE, DEATH a mnoho dalších slov, která mi neulpěla v paměti, ačkoli to bylo včera, kdy jsem je slyšela.
Ulpěla mi však v srdci, nedokáži je znovu napsat ani vyslovit.
Já
S náramky z kůže na zápěstí
odcházím jinam hledat štěstí
Ve vlasech jemné listoví
usínám v lese ve křoví
Svět nekromanta
V záři noci, ve tmě hvězd, bledé slunce zakryje zářící mraky.
Stíny dne se rozplynou s příchodem noci.
Denní můry se probouzí a hledají cestu do snů spících tvorů.
Ve dne živí jdou spát a začínají lákat mrtvé, kteří se probouzí, vůní své krve.
Lítost
Shlédla jsem jeden film, který ve mě vyvolal pocit lítosti, nad tím, že jsem člověkem.
Vybavili se mi před očima všechny skutky lidstva a objal mne závoj slz.
Tento neobvyklý, nově nabytý pocit mne tížil a já jsem se rozhodla napsat kamarádovi SMS o svých pocitech,Doufala jsem,že mi je objasní, nebo snad pomůže pochopit.
Ona SMS zněla takto:,,Sedím s hlavou v dlaních a pláču.
Pitva pohádek
Už jste někdy přemýšleli nad Českými pohádkami.
Myslím třeba ty klasické,Červená karkula atd.
Při bližším zkoumání jsem došla k závěru,že české pohádky děti spíš straší,jsou to spíš horory pro dospělé.
Vezměme si třeba:
Pro toho co byl...................
Ležím na louce a dívám se na nebe.
Při tomdívání vzpomínám na tebe a hledám tvou tvář mezi mraky.
Můžeš mě tam na hoře vidět taky.
Nevím můj příteli,ztrácím tě a nacházím.
DOST!!!!!!
Proč drásáš mi srdce větami, které nechci slyšet.
Proč říkáš věci, které by nikdy neměly spatřit denní světlo.
Proč halíš vše do černého hávu smrti, když smrt je ještě daleko.
Tvou milenkou je smrt, ne láska.
Byla jsem vším
Byla jsem vším,jen ne láskou.
Cestuji ve svých minulých životech a hledám tebe.
Jediné co nacházím je modré nebe.
To bylo vždy a bude.
Cesta bez hranic
Jdu cestou bez hranic,vítr mi cuchá vlasy.
Jdu cestou bez hranic. Kdo je on. Co skrývá asi.
Pátek večer
V pátek se mi stalo spoustu věcí a aby toho nebylo dost,tak jsem se ještě podruhé narodila. A vzhledem k tomu,že na některé věci se nemá zapomenout tak si to spíš pro sebe sem zdokumentuju. A vy se můžete podívat,jak vypadá den z kolotoče zvaného život(život jednoho blázna).
Ráno a odpoledne přeskočím,protože to bylo úplně obyčejné,ale večer stál za to.