Písmák VČELA
usedala na mou hlavu
a pak na ještě žlutější květinu
jsem zrzavý
CIGARETA
objímaná zamáčknutá dovnitř
vyhořelá zápalka
škrty v rozpočtu
BLÁZNI
Ačkoliv po smrti nehřejí,
za života dávají naději,
že jinak žíti lze,
než se závažím na noze.
bytostně sám
Bytostný pokřik,
někde, kde končí včera
Pár drobků na ruce
nedopité kafe
kafe v 21:57
Napůl stopy nadupnutý,
mozek žije,
je však zpupný.
Dáváš signál ze světa,
Dva lidé v jednom
Hleděls´ tak cize,
šíleným pohledem romantika
Díval jsem v Tvou podobu,
sám, byls´ sám.
Rozhárané verše
Brouzdání tichem,
snad nečekáme na výstřely,
snad nečekáme, až zahřmí.
Nevím jak Ty, já ne.
Dán v plac
Tmavě oděný, obklopen nocí
Jen oblak kouře
a červené světlo na chodníku - poskočilo
(Tvá ústa v špačku,
drobnost (pod víčka)
mám pauzu od programování, mám i klid na sumírování
slyším pískot ze sluchátek, slyším tóny Tvého dechu
držím stráž před svítáním
taky zahaluji svůj kabátek, jak příslušník nějakého cechu
Divadlo noci
Divadlo noci
klaní se
s měsícem v louži na náměstí
Tak jako vždycky
TAM
Hledíš, jak dítě, na jednu z hvězd.
Však záhy hbitě, budu Tě vést.
Tam, kde se nebem rozlévá tma.
Tam, vedle sebe usnem my dva.
Verš: z 6.8.2003
Šumění větruŠumění větru
jak padající vodopád - zeslabenýpádný vodopád
V červeném svetruv modrém svetru
tmou krade se tichošláp - roztouženýs prupiskou tichošláp tmou krade se
Verš: NEKLIDNÁ POSTEL
Na ní ležím, houpá se, víří
Myšlenky řežou
Zlověstní štíři
Na ní sedím, kolébá, padá
Verš: 6.8.2003
Šumění větru
pádný vodopád
v modrém svetru
s prupiskou tichošláp tmou krade se
Verš: 6.8.2003 druhý
Podzim v očekávání
Porodí či neporodí .
Pavouci léta obelháni
V sítích správců
Verš: 6.8.2003 čtvrtý
Přetrvává zima
NÁS jímá
A když tajesaje o to víczima.
V létě schovaná
Verš: Poslouchám ticho
Čekám, SámČekám, Sám
Kontruji (tichu) , PoslouchámKontruji (ticho), Poslouchám
V jelenicích beranicíchV jelenicích beranicích
modrým peřímmodrým - láteřím
Čekání aneb Dvě
Rozpálené fazole na olivovém oleji
Dvě porce
Dvě ruce, které zahřejí
. Čau
Záběr
Rozdýchané červánky,
na noční hladince loďka
se ploužící -
dva záběry ve vodě
Po flámu
. nesoucí postava
na svršky
v zrcadle podoba
- útržky.
Drobný koncert pro megalomany
Dotykem nejistým vyznamenám Tě před ránem
Budem ještě spát
Nebo vzpomínat
Sněním modrých a duhových obláčků, nevstanem
Jaké slovo?
Slovo jakožto výkřik
Slovo jakožto znásilnění
Kontemplativního ticha
Učinění
NEKLIDNÁ POSTEL
Na ní ležím, houpá se, víří
Myšlenky řežou
Zlověstní štíři
Na ní sedím, kolébá, padá
odpovědnost
Smích v rozervané blůze,
praskají břicha
a ven valí se cukr.
Štíhlé dynamo
Smrt Život
Kavárenský vzduch
poslední
Šedivé Barevné
Nemoci přemoci
Nemoci přemoci,
nemohu nemoci přemoci,
v nemoci skrytá bezmoc.
Co my, Co já.
Mimořádná dávka pozornosti
Chodec a bruslař
se předhání
Paní s taškama
uhání
Autosféra
Jezdící auta, jezdící auto
Má čtyři kola
Vnořené v molo
Voda šplíchá
Zapadá
Zalézá sluníčko za horu
v obzoru
Teplé slovíčko hřející
nad ránem
Tancem vedený úder pérem
Bleskem v mžiku letu orla
Noha se tancem prolnula
Sláva v hlase
Prázdné džbány od piva
Poslouchám ticho
Čekám, Sám
Kontruji (tichu), Poslouchám
V jelenicích beranicích
modrým peřím
holení
Vousy v umyvadle
Na pračce holící strojek
V zrcadle tvář
Klepání
O BLÁZNECH UKRYTÝCH V NÁS
Ačkoli dávají naději,
po smrti už nehřejí.
O časí 2
V nastálém rozevlání
vlnění a odhodlání
těl dvou nasebe zírajících.
Skrz jakousi bariéru,
Čajová tichost
Záblesk kovu
Vodnatý dotek
Vidíš sovu.
Má tichý nos.
Podívej
Podívej skrz mříže,
posílám fotky Paříže
do internetového diáře,
Pepík veze Mařku na káře.
Mýdlem viděna láska nemocnic
Mýdlem viděna láska nemocnic.
Bublinou a vanou
okna nás odvanou
v plynulé řeči
ODÉR KÁVY
Zbývá ještě trošku kávy
Pár zrníček v hrníčku se vznáší
Horkou vodou zality.
Sen s příchutí cizích krajů
O CHVÍLI
Dívej se do mých očí
TATO NOC BUDE DLOUHÁ
Potůček teče
do něj déšť se močí.
Pacientova rekapitulace
Rozkašlaná duše před psychiatrem
a diagnóza vřezaná na zápěstí,
vpíchnuta do žil.
Na tričku její střípek poznamenán.
Čas tikajících rybích břich
Kynoucí droždí,
perpetum mobile.
Vrtkavá přízeň.
KOLOMAZ
Tišeji
Ztracení v přívalu slov
Náhle nic neříkajících.
Prostupuje ticho . .
Konec pracovní doby
Čekání na průvan v zatuchlém sklepení,
Sojka křižuje obzor,
Skrz mříže si prohlížím vlastní dopis.
Skrz mříže říkám si : "Dopiš",
Kapka
Padá černá a vlhká kapka nocí
Padá na sedící nemohoucnost
Padá na totem v plamenech
Padá a chce hasit
O DVOU SVĚTECH ( S PATOSEM )
Rozhozené paže
jen tak
do zastaveného toku času.
Káže
Dalekonosná střela
Dalekonosná střela - směr měsíc,
Dalekonosná střela LETÍ
Zastaví jen u hedvábného šátku
Nebov lázních na oplatku.
Částečné vystřízlivění
Příležitost chycená za zuby
a ruka sjíždí po plaku
od hnusu, od huby
do tepláků.
CHA OSám symetrie
Rozkmitej, kmitám
rozkmitávám bránice,
branče
SE
O časí
Zpomalený čas se brzdí
v hnízdě z čínského porcelánu
nebo ze skleniček s ušičkama.
Ces Tu jící
Pan průvodčí mává a směje se,
ba se přímo řehtá na plné kolo,
na plné pecky a autobusák přibírá pasažéry.
Hledání? NE.
V bezčasí marnosti, černoty a špíny
nehledám zločince, nehledám zločiny,
nehledám viníky, všichni jsme vinni.
Saně
Tak nám taje sníh.
Pojedeme na saních.
Naposled.
Na vrcholu kopce smích
Milý pse
Bezbarvý výkřik
a psí štěk
plechovkou se lnou.
Trochu kečupu,
Dítě
Tma je jen převlečený pocit hvězd. Jeden krok, dva, nechám se vést. Už mě vedou.
K vodě.
Tma
Černá úleva,
říká si tma.
Prochází se v bezvědomí,
ona a já.
Savec Samec
Zbytečný pramen nenalezen.
Zbytky kousků jablek - šťavnatých jablíček.
Korálový útes mimo republiku.
Pojď , kousek se svezem,
Loviště bílého sněhu
Odchod do lovišť bílého sněhu,
překapávám v rukách,
po kapkách
něhu.
ZIMA OPAKEM CHŘIPKY
Do pavoučích sítí upadá svět.
Z pod okna zasněžený parapet trčí.
Pod ním níž a níž, kabaret.
Na ulici pan s paní kráčí.
O SKÍNECH
Dívčí ramena nespatřených vrásek,
hrbolky na duši
a přes pravou ruku pásek.
Poslušní, ve stádě
Rozkvétá
Rozkvétá Ti úsměv v půlnočním vánku
Má jediná, jedinečná, jediná.
Tiše vítr šeptá slova o víře, o lásce.
Rozkvétá Ti úsměv vzácná bylino.
Vyschizovaný
Stojím a přemýšlím
Sedím a přemýšlím,
né
vlastně nemyslím.
První inflační dílko
Kolikrát, chtěl jsem spát.
Lacinný rým, dále však spím.
Vybroušené sklo do podoby diamantu.
Vertikální projev autocenzury.
Konglomerát
Skupenství lidí na sítí
pohledy skrz naskrz se prosvítí.
Umělá dýchání sobě dávají.
Skrz klávesnici, kde tě dech opouští.
Můj klín
Prošlápnuta cesta kovovými botami
Závan větru vane nám v ústrety
Jsme sami
Já a ty.
Otevřený dopis
V rozevřeném dechuseprochází Tvá vodní pára.
V roztáhlém šklebureagujina své srdcea mozek ho káráa srdce bije prudce.
V rozevřeném dechuseprochází Tvá vodní pára,ach jo.
Off
Off. Jsem off. Vypnutý, čekající na analýzu (viděného).
Doušek dobrého pití si mohu ještě dopřát,avšak Proč.
Já do pece nepolezu
"Recept na rum nemáte. " otázal se Honza. "Bohužel, ale mohu vám nabídnout švestkovou polívku. ""Ovšem, děkuji, rád ochutnám.
že by Kuřácká?
Vzducholoď temnější než noc
spatřená jsem spařen
dokouřívám.
Oblak dýmu stoupá k měsíci
Nebe nás
Bělostná barva slunce nedotažená do konce
pichlavými paprsky, jež jsou ještě bělejší
na čeném nebi našeho
osamocení
Jeden vůl pro Tebe
Zčeřená řeč dotykem
samoty a ticha.
V archívech netečnosti
(jeden vůl oniká
Joe spí
Tušil, že někteří měli infor dřív než ostatní. Pak se sám zastyděl.
Jak mohl přece doufat, že komunismus pokračuje. Jak mohl doufat,
že jednotný vzorec pro spotřebu bývá naplňován.
PŘÍBUZNÍ
Ve výhodě jsou vzdálení příbuzní oproti těm blízkým.
Jejich srdce strojem se rozezní.
V marnosti jsou dva lidé na jeden počítač.
Duše jejich strojem se rozptýlí.
Mrazivá
Rychle se blíží
záchvěv půlnočního mrazu.
Otřepáním ruce zkříží
dítko prochladlé,
Už je tomu mnoho dní
Ano, je tomu mnoho dní. Řeklas: nečekej nic zvláštního. Tak tomu je,
možná trochu soda, možná sůl v očích, čas si uvázal smyčku. Naděje, že kruhy pod očima vymizí.
Modlitba nevěřícího
Toto jest můj dík poslední,
dík čtenáři,
dík Tobě,
no, jen se rozhlédni.
Čekání na tmu
Všiml jsem si,
že čekám na tmu.
Noc je už dávno,
jen žárovka svítí.
Báseň na stránku
Strom,
čnící k výšinám,
masa dřeva,
UZEMNĚNÁ masa dřeva.
ECHA PŘÍTOMNOSTI
Ozvěny přítomnosti vplouvají do Tvého snu.
Vanilkové rohlíčky jsou skryty pod slupkami oříšků.
další den
Začíná den další a něco nás za duše posouvá.
Díky za chyby
. za chyby v nás, hlavně ve mně,
ó, zní to temně
taky bych měl poděkovat za rybu,
Dál na autobusovém nádraží stál,
Okamžik jen pro tebe
Někde na srázu hor, svítání.
Půjdu za Tebou má paní.
Pro Tebe píši - fakt nevímco,
v trpasličí říši stát
Modrý plamen
Modrým plamenem sežehl básně,
nic než to.
Pak víno červené popil,
víc než to.
Z mlhy zrozená
Z mlhy zrozená.
Vůně kamenného světa.
Pokryto sněhem
společenství
O Ježíších
Dívám se na ten shon a pomalu piji kávu,
mám ji pít více.
mám k tomu sklon,
nechci ji, chci radu.
CO TO je?
Dětský příval zvukůneutichá. Dospělí žerou,maj plná břicha.
A za oknem první sněhová vločkavelká jak pěst tlusté cikánky.
Na střeše, na střešeVÍTRjak fouká a osvěžuje.
Havárie
Usedavý pláč,zdevastované tělo,pláč vzlétl do výšin,už jej neztiším.
Hráli jsme si spolua vůbec vyrůstali,teď jeden je mrtvý,druhý pozůstalý.
Zrovna bylo šero,když se to stalo,teď není aň to,zůstalo toho málo.
Ba ještě míň.
Jak fantazie vymyšlená
Do náruče ticha
jeden tón proniká,
vlní se, jiskří, skotačí.
Chřestění v uších
LŽIČKA
Míchal jsem na lžičce hoři,
pod lžičkou zapalovač hoří.
Sentimentalitou se zabývám.
Směšně jednoduché vyústění
FOTKY
Po zahradě gumový míč,
chvilku je tady, chvilku je pryč.
Nad míčem bič,
spojen míčem žní
Ve studni.
Ve studni zříš hvězdui přes poledne,zrovna přes mříž slunce bledne
Tobě voní černota.
Ráno
Odcházíš ráno,
spěcháš na autobus,
já též.
Není jisté, zda bude sněžit či pršet.
Pouze nerv
Obnažené nervy na kost,ocelová lananabitá elektřinou,zchladit horkou kávou.
Tak piju,
cítím hořkost a kov,
struna napjatá k prasknutí,
Já myji si ruce
Dítě skáčehbitě na hrobě. V žitě žijeprase,jak v uzavřené nádobě. Kostka cukruv čaj padávody kapky. Hbitě skáče prasepřed čajem.
Vyber si osud
První ať se přihlásí,
druhý ať zápasí,
třetí ať si lebedí,
čtvrtý ať dál nesedí.
Klepání...
Klepání na zavřené dveře,za sklem si záclonahraje se stínem. Klepání na prázdný pokoj.
TAJEMSTVÍ
Taks´ mi to pošeptala,
něco, co nevím jak
říct.
Co mnou v tichosti
Nic se nestalo?
Už jsme zvítězili,
teď léčím se, jak být,
teď zkouším, jak být.
. Být vítězem
Víš? Odcházíš.
Nevím jak říci,odcházíš,zbývá mír v plíci,zbývá mír na srdci.
Přestávám Tě nalézat,odcházíš,chce se mi smát,chce se mi plakat,dojetím.
Nevím jak říci,tak to říkám teď,že Tě miluji,že zbořím zeď,zeď všednosti a šedobílých slz.
Odcházíš a po Tobě zbývá dým,zpustošený svět Tvého snu,vím, ještě je tu rým,rým, ke kterému lnu.