Medvídek
Bylo ticho a pro něj stále nikdo nepřicházel. Ležel na zemi a počítal vteřiny. Bylo jich moc. Ale on věděl, že se vyplatí čekat.
Spletená
Tvůj pohled mě peče
budu simuset odložit
čekám na tvé rty
a čekání se vleče
Nářek smutné ovce
Jsme zaběhlý stádo ovcí
obrovský stádo
co jenom tak leze
a žere trávu
Strach
Strach
Ten pocit na něj dopadal ze všech stran. Nebyl už malý chlapec, ale bál se – bál se tak jako nikdy předtím, jako se dítě bojí tmy. Chtěl usnout a zaspat všechny tyhle hrůzy, ale bál se, že by pak musel otevřít oči bolestí. Toužil usnout a probudit se pak ve své posteli, aby potom zjistil, že to byl jen sen.
Milostná
za zavřenými dveřmi přidušený smích
poslední svíce zhasla
sama od sebe
Co mě napadá
Někdy mě napadají zajímavé myšlenky.
Samy. nebo ve skupinách, tak po čtyřech, po pěti.
Vždycky ale zezadu a zákeřně, takže nemám čas se bránit.