Písmák Zápisky tmáře
Báseň rozhovor. Ano, takový byl můj první záměr. Dvě osoby, vedoucí poetický rozhovor. Postavy se mi sešly, ale mlčely.
Zvěst
Chytil jsem za vlasy a smýkl jí tak prudce,
až nahost vzhůru na oblohu chlístla,
až kvýhni pekla vylétly mi ruce
a jejím žárem stavily se v křídla.
Zas
Vysměj se do zimy, až noc se nachýlí,
zas ležíš v loži, zas bolí tě zub,
za světlem vzepnutý v zoufalé násilí
barvami zkrvavit zrak malířův.
Hvězdy
Září jabloně rozkrajuje
mečíkům křiků vlaštovčích
a vesele zní řinkot tůje,
když o náhrobky brousí smích.
Hlubina
Odstrč dlaně ostrý stín,
nahosti až do kamene,
zvětralého od hlubin -
a kámen se rozpomene.
Tma
Den se končil tměním u mezníků,
když jsme cestu dokázali smést
a když stínu dopadala pěst
na vybledlé lebky pámelníku.
Večer
- Kolik kol usínání na ulici setnění blíž řbitovu.
- Jsi s otázkou neviditelný v tomto domě.
- Počítám.
- Neviděl jsem, oko zastřené operetou měsíce.