Když spíš
Dveře otevřít
nechat vodu vřít
jenž povznese nás výš
a zničí naši skrýš…
Mravenčí svit
Mravenec do oka chce mi vlézt
já ptal se ho, co hledá
když za valem záře se zvedá
a on těžké břímě musí nést.
Vzkaz
Při svitu záře nebeských hvězd
pri cestě, jenž necháme se vést
jenž vkrade se Ti do víčka.
Tak měj se, moje maličká.
Zlost
Krůpěje vzteku a zlosti v propasti pln nemohoucnosti hořkostí neutichající pramen srdce mění se v kámen
kde skála se tvoří.
Sluneční nit paprsky, jenž zde doléhají marně na pomoc spoléhají v pavučiny zármutku se mění vše živé lapí do svých sítí vše chytí a nepustí, by obměkčily.
Žár ani zima není zde vidět nebe pouhý chlad objímající sám sebe v prostoru ticha před bouří.
Vidím
Vidím
Bída tře nouzi u lidí zločin v ráji kličkuje vidoucí nevidoucím závidí hadí sousto v krku nám cestuje.
Oči máš zavřené.
Voda stoupat neumí trest za dobro je odměna právo člověku nerozumí stálost čeká, až proběhne změna.
Utíká
Utíká Chyť tu fretku co v duši Ti hlodá schovává se do všech stran bodá.
a né a né ji chytit.
Chyť svou myšlenku v oparu noci se mění ve tmě mizí zůstává jen poblouznění.
a né a né ji chytit.
Okamžik
Touha okamžiku ve vesmíru se toulá
energie času sama se nabíjí
zrnko na planetu si troufá
ve svůj úspěch doufá
Bolest
Bolest
Závoje řas k zemi se sklání studánka vytéká, břehy se potí mlha zakrývá vroucí přání mysl ve skalách se lopotí.
Tunel nasává hnilobu světa v propasti se ozývá dunění hromu porost zakrývá, to co zde vzkvétá uprostřed toho šíleného domu.
V zrcadle obraz děsu a hrůzy skála promlouvá, však slov tu není země je oděná do hroší blůzy svoboda je jen . v zapomnění.
Sám?
Sám.
Osamělost lidí přechází
v porozumění ticha vesmíru
myšlenky vlny slov zpřehází
Návštěva
NávštěvaTak jako hledá druh druhaposlouchá pána sluhazvědavost srdce spalujetouha ve mně se zvyšuje.
Řízením svého osududoufám - Tvoji tvrz dobuduz nedobitné ulity schovanoumé šikovné ruce Tě dostanou.
Taky oči mi pomůžouříci, co slova nezmůžouco ústa mluví jen dotekyco zůstává tady navěky.
Srdce si sdělují potajíhradby pomalu klesajípřes řeku padají mostya už vítají nové hosty.
Kolovrátek
KolovrátekBěhem okvětních lístků deštěpochopil, že Tě chce ještěmezi paprsky slunečních kvítíkonečně ví, co k Tobě cítí.
Z pouště do oázy vcházíty, pramen čisté vody, mu scházízahalen v mlze párypůsobí na něj Tvé čáry.
Pavučina lásky spředenámysl tou cestou je vedenáuž i rozum říká:Chci Těspadl do připravené sítě.
Až po uši se ocitl v pastivstříci jde nové slastikolovrátek pře další přízia nová šance se nabízí.
Aha
Aforismus světa
někde tady skvétá
stačí jenom věta
a myšlenka je jetá.
Záměna
Záměna
Ty dívka jsi tajemnájak Krysař jenž na píšťalu hrajeta píseň pro mne je příjemnána srdci ledová kra mi taje. Draculou chtěl bych býtv Tobě mít ukrytou životní sílucelou věčnost s Tebou pak žítkonečně jsem našel Tebe - mou vílu. Jak vlkodlak v noci se soužímkdyž nejsi se mnou, v mé blízkosticelým srdcem, já po Tobě toužíma zažívám pocit úzkosti. Než jsem Tě potkal,byl jsem obklopený pevnostípřipadal si jak Hrabě Monte CHrystopřed tím jsem nezažil ten pocit radostiv mém srdci bylo pusto - čisto.
Láska
Ty jsi Slunce co svítí
louka rozkvetlých kvítí
uhranula mně Tvoje krása
v Tobě žije má jediná spása.
Pozdě
Při svitu tajemné záře
jenž charisma Tvé vadává
pohledu na spanilé tváře
teplotu lávy získává
Hlas
Slova jsou ptáci
kteří
díky peří
hladinu porozumění čeří.
Labutí píseň
Labutí píseň
Mladý král v lese se ztratil
on neví, jak by se vrátil
temná noc kolem se zvedá
Směrnice
Život je dlouhá cesta a díky zjištěným chybám se opět vracíme na tu správnou. A proto díky i za chyby, poněvadž jsou směrnicemi našich cest.
Jako květina
Jako květina
Jsi jako květina, ztracená v písku
pro mně jediná, v srdci mám třísku
krása v brnění,těžko se sklízí