Písmák Podzimní koláž z čajovny
plamen svíčky se zachvěl
jakoby zimou
kdosi naplnil svou misku čajem
až po okraj
Pár kapek : dvojhaiku
pár kapek deště
zachytil dubový list
jen kvůli tobě
pár kapek deště
Viktor Faktor : Pěší pouť do Říma
Viktor Faktor : Pěší pouť do Říma, vydalo nakladatelství Votobia, Olomouc 2000, 172 stran, 149 Kč, ISBN 80-7198-434-5
Autor téhle knížky, Viktor Faktor, postarší pán, který žil v 60. letech vItálii, se vydal na 1400 kilometrů dlouhou poutní cestu zPrahy do Říma počátkem srpna 1996. Kniha je samozřejmě přepisem jeho cestovního deníku, který si vedl během putování a který i po částech přepisoval na pohlednice a zasílal průběžně domů do Čech. To se ukázalo jako veliká prozíravost, protože na konci cesty mu někdo deník a nafocené filmy vŘímě ukradl.
Pouštní duna
(před čajovnou)
uprostřed pouště
i touha po životě
zvolna vysychá
Haiku o (jednom) životě
nerovnou cestou
k horám chci vystoupat
ne klesat dolů
mravence jemně
Norské dřevo
Haruki Murakami : Norské dřevo
vydala Euromedia Group k. s. – ODEON, Praha vedici Světová knihovna, svazek 19, zjaponského originálu přeložil Tomáš Jurkovič, první vydání, Praha 2002, 229 Kč
Haruki Murakami se narodil roku 1949, vroce 1973 absolvoval tokijskou univerzitu a místo toho, aby se zajímal o stálé zaměstnání u některé velké společnosti, učinil doslova revoluční krok a otevřel si na západním předměstí Tokia jazzový bar. Od té doby se věnuje psaní knih.
Poslední dny Johna Lennona
Frederic Seaman : Poslední dny Johna Lennona
vydalo nakladatelství Paseka, Praha a Litomyšl, 1995, zanglického originálu The Last Days of John Lennon, přeložila Tamara Nathová, první vydání, 149 Kč
Frederic Seaman, zvaný Freddy, autor knihy, byl po dva roky, od zimy 1979 do Lennonovy smrti vprosinci roku 1980, osobním asistentem legendárního Beatla. Najala ho Yoko Ono, aby John nebyl sám. Seaman knihu napsal na základě svých deníků, které si během práce pro firmu “Lennono”, jak se Johnovi a Yoko říkalo, psal. Knížka ukazuje Johna Lennona, velikého propagátora míru a lásky, zdocela jiného úhlu, než jak jej “známe” zmédií a písňových textů.
Křížem krážem
básnička na téma kříže u polních cest (s úctou věnováno básníku Bohuslavu Reynkovi )
II.
tam kde se kříží směry cest
kudy tuláků stopy mohou vést
Cesta, po které projdou
Cesta, po které projdou
Jsem štítem do kterého se vrývají
lidi, které potkávám
tabula rasa vlastního mikrokosmu
Haiku o dubnu
sluneční záře
vpíjí se do hladiny
- kaluž vysouší
***
S šálkem čaje v ruce
v čajovně
do šálku čaje (mi)
první hvězda pohlédla
- poklidný večer
Ve skutečnosti je díra
Ve skutečnosti je díra, povídky současných švédských spisovatelek
- vydalo nakladatelství One Woman Press, Praha 2003, ze švédštiny přeložila Viola Lyčková
Tento poměrně útlý výběr povídek představuje tvorbu sedmi současných švédských autorek. Jsou zde zastoupeny jak autorky staršího data narození (1925, 1931), tak spisovatelky - čtyřicátnice. Vybrané povídky se povětšinou dotýkají postavení ženy ve světě, ženského vnímání okolního světa, ale rozhodně se nejedná o žádnou sladkobolnou literaturu typu červená knihovna, ani o feministicky laděné práce, spíš jde o originální výpovědi a jedinečně pojatá témata ke zpracování ( např. povídkaVánoční úklid a smrt ).
Slova mezi
Slova
tvé údery v mezihrách deště
Slova
rezavé kotvy, co táhnou nás k zemi
Indie´s
. a zase to bylo tady, ten těžko definovatelný pocit lehkosti a splynutí, kdy mi nevadilo, že se lidi okolo divně tvářej, kdyžprocházímkolem nich a kdy mi i spousty smrdutých aut, projíždějící v těsné blízkosti, byly celkem blízký, no né zas tak úplně, ale prostě mi v tu chvíli připadalo, že jsou jaksi na svým místě a že je všechno, jak má být, že i Bůh to tak chce a že zas třeba zítra budou demonstrace proti všemu možnýmu, a i ta ekologie třeba jednou zvítězí v našich zaslepených myslích,. a to bude taky dobře, . všechno do sebe zapadalo, zapadá a děje se správně, má to nějakej smysl.
Volkswagen blues
Volkswagen blues, Jacques Poulin, překlad Eva Janovcová, Volvox Globator, Praha 1998
Jack Waterman, hlavní postava knihy, je hubený čtyřicátník v sepraných džínách a vlněném svetru, který se živí jako spisovatel neúspěšných románů. Má bratra Thea, jež po vzoru Kerouaca putuje po USA a občas o sobě nechá vědět prostřednictvím pohledu, zaslaného tu z Východního pobřeží, tu ze Západu USA. Pak ovšem zprávy přestanou přicházet. Jack nejdřív na bratra nemyslí, ale krátce po svých narozeninách si najednou sbalí věci, dá do pořádku minibus Volkswagen, vezme poslední (nyní už sotva čitelnou) pohlednici se záhadným textem od bratra a vydává se na nejistou cestu, aby bratra našel.
Tulák k domovu (putování o dvou obrazech)
i.
prorůstám
vrstvami svého bytí
ke světlu
Možná jsem
osvobodím se z kůže věrnýho psa
vyběhnu až za obzory šachovnic
mimo
vymknu se ze svých vlastních kloubů
Patero letních haiku
vtrávě cvrček
s měsícem rozpráví
- srpnové noci
***
Haiga/ilustrované haiku
Ve 3. patře Náprstkova muzea v Praze na Betlémském náměstí jsou do 21. dubna 2003k vidění svitkové ilustrované haiku,tzv. HAIGA.
Výtržky z Allena
Woody Allen:Bez peří / Argo Praha 2000 /, překlad Dana Hábová, Michael Žantovský
Dočkat se rána je stále těžší. Včera večer jsem byl nesvůj. Zdálo se mi, že nějací lidé chtějí vniknout ke mně do pokoje a umýt mi hlavu. Ale proč.
Hypnóza podruhé
rozhodila jsem kostky
své duše
daleko do kraje
po šachovnici černobílých
Dvě zimní haiku
na dlani vločka
zašeptá: zima je tu .
- a v mžiku mizí.
****
Hypnóza
Středeční poledne
mě zastihlo
v rozpoložení
balvanů
***
Roztáhnu křídla
ve větru své bolesti.
Odletím pryč
z krajiny neřestí.
Japonský smysl
Mrknutí oka
v panoptiku světa
vteřina z věčnosti
rozplyne se
Hieroglyf
Hieroglyfy vepsané
do sněhu
prsty zmrzlých rukou
bříška luští
Putování
Proutěnou vůní košíků
na spaní
pronikám skulinami svých
dávných snů
Ze života čajovníka
"Konvice čaje,toť Alladinova lampa každého čajovníka. "
trochu jako haiku
Sněží
mraky odpočaté
mění krajinu
k obrazu svému
Co je člověk? (Hermann Hesse)
". co je to vskutku živoucí člověk, to se ovšem dneska ví méně než kdykoliv předtím, a také se lidé, z nichž každý je drahocenný, jedinečný kus přírody,odstřelují po celých houfech. Kdybychom nebyli ještě víc než jedineční lidé, kdyby nás opravdu bylo možné kulkou z pušky zcela a naprosto sprovodit ze světa, pak už by nemělo smysl vyprávět příběhy. Jenže každý člověk není jen on sám, je také jedinečným, zcela zvláštním,ve všech případech důležitým a podivuhodným bodem, v němž se kříží jevy světa, jen jedinkrát takto a už nikdy znovu.