Stvoření Robosvěta

Na počátku bylo slovo a to slovo bylo: "Rob. "
"Rob. Rob. Rob.

25. 02. 2020
1
1
343
Blbůstky

Život stínu (povídka druhá - povídková trilogie Stín Havrana)

Prolog
Neměnnost a stálost osudu je nezvratná, ale odvěká touha osudu vzepřít se největším zákonům starým, jak samotný vesmír, bývá často neskutečně silná a překonává jistotu vědomí, že jakákoliv snaha vzbouřit se bude potlačena drtivou a nemilosrdnou ránou.
Žít. To nádherné právo má od svého zrodu každičký tvor. Až na hrst stínů, jež o své právo žebrají, škemrají a prosí - jež zoufale rvou se s osudem, vzpírají se kvůli své nesmírné touze.

21. 02. 2020
0
1
353
Povídky

Nepřítel bohů(Třetí a poslední díl povídkového cyklu Život stínů)

Nepřítel bohů
Prolog
Jsem věčnost. Jsem odvěký obraz vzdoru a stále narušení zákonů světa a vesmíru. Kráčím od úsvitu po soumrak a od setmění do svítání. Odnikud nikam.

21. 02. 2020
1
2
341
Povídky

Havran a Čarodějka

Tanči se mnou, dívko snová.
Je čarovná noc. Úplňková.
Odložil jsem meč i zbroj,dnes nečeká mne věčný boj.

21. 02. 2020
1
1
342
Vázané verše

Co bys chtěla

Co bys chtělaDobře vím, holka, co by jsi chtěla. Bych údem vnikal do tvého těla. Bych laskal tě. V krajinách rozkoše sladké.

28. 03. 2008
2
2
787
Vázané verše

Absolutly

Absolutly Robin Roland HauserDřív jsem mluvil o bohu, a zaprodal bych oblohu a k čemu si tím pomohu, když věřit už dál nemohu. Šeptá mi teď s to hlásků, tu prostou, hloupou otázku, proč zemřela pro lásku na konopném provázku. Teď vztekám se raději, když nelidští zloději, zabili naději a na mě to svádějí. Nežádám příměří, když kopu vám do dveří.

27. 03. 2008
2
2
679
Vázané verše

Loutka

Loutka
Robin Roland Hauser
Sedím si na schodech s cigárem v koutku,na chvíli měním se v bezduchou loutku,lhostejně vyčkávám, napne se nit. Nebo mám dále hnít, umírat, tlít.
Že prej háv roztrhán, sedřenej lak. Proč v koutě zahálím.

30. 10. 2006
2
2
1014
Vázané verše

Úlomky slz

Sněhová bouře uprostřed léta. Kampak se poděly zákony světa. Náhle si řádí tak vražedně smrtící. Bílá a ponurá jak s pohřební kyticí.

16. 05. 2006
7
1
1028
Vázané verše

Havran (hrdinský epos na pokračování

Havran
Robin Roland Hauser
Odnikud nikam
Už hodnou chvíli seděl na okraji útesu, ale o hloubku pod ním se pramálo zajímal. Nebloudil svýma pronikavýma zelenýma očima po rozlehlé rovině před ním, nezajímala ho linie lesů v pozadí, ani mohutné štíty hor ještě o kus dál. Díval se upřeně na nebe. Odsud měl k nebi blíž a krvavě rudý horizont soumraku ho přitahoval nesmírnou silou své tajuplné krásy.

06. 11. 2005
1
1
1861
Povídky

Mlčím

Mlčím.
Aniž bych hlesnul
řvu celou svou bytostí
dusím se, naříkám

07. 02. 2005
2
0
1479
Vázané verše

Krev Rolandova

Krev Rolandova
Robin Roland Hauser
Těžká mračna se valila po obloze a slibovala bouři. Vítr se proháněl po širé pláni a hlásil příchod smrti. Roland seděl vzpřímeně vsedle a sledoval východní obzor. Občas se nadzdvihl ve třmenech a starostlivě hleděl na linii stromů znichž co chvíli očekával příchod černé armády.

13. 12. 2002
4
0
1676
Povídky

Manželská hádka

Copak je to z tebou, milý, můžu sednout k tobě chvíli.
Ty jsi mi to ale vtěrka, nasrala´s mě od úterka.
Že k bramborám byly natě. Rozvařené jako v blátě.

10. 12. 2002
2
0
1230
Blbůstky
Nahoru