Co kdyby
Dívám se a nechce se mi spát pro jedno malé cokdyby. Musím už konečně stát na vlastních nohou. Opřená o něco, co se nekymácí, dívat se do nebe, nikde žádní rádci a ptákům myšlenek přistřihávat křídla.
bordelářka
Tak už nám naše láska končí.
Balí si kufr,
je to bordelářka.
Věci tam hází bez ladu a skladu.
Příběh k popukání
Jsem tady jenom na otočku
a rozhlížím se
Jsi tu.
Tak posmívej se
Půlnoční dilema....
Půlnoční dilema
(vzbudit či nevzbudit. )
Ležím.
Nemůžu spát.
Nespi, zmrzneš
Slunci se zachtělo hřát
a opřelo se o mě
je mi tak zvláštně
tak nějak
Už nejsem v klubu
Už nejsem v klubu
už jsem vodepsaná
jak nakousnutá ančovička
(dávno nejsem panna)
Na střechách
Jako by na střechách byl sníh…
Kdepak. To měsíc na ně svítí.
Jen ryba už je polapena vsíti,
dárky ukryté ve skříních.
nedočkavá
pokud mám instinkt,
potud instinktivně
(a jinak vinně, limonádně, pivně)
zas toužím po létě
Kdepak ty ptáčku
Zase jsme dneska přebíraly slzy
s popelkou Klárkou
Lucka za holoubka
velké si nechte
volňásek (pro tebe)
Nějak ti stárnu pod rukama
a potřebuji věčný mír
(Nebaví mě hádky o cokoli
ustoupím raději do pozadí)
Perníková chaloupka
Slunce se napůl utopilo v lese,
z pařezů černé terče pro hmyzáčky,
jahůdky znachověly, pak zčernaly mráčky,
tatínek volá: "kde jste, děti. Jde se. "
Sonet 130
Možná jsou jiní, kteří se mi líbí,
s očima z nebe, vlasy plné noci.
Najde se jistě někdo, kdo mi slíbí
víc, než můj milý, než je v jeho moci.
Na kuchyňské lince
Na kuchyňské lince
stojí teta z Třince
[: hází hrnky a talíře
dolů po mamince :]
Střechy nedotčené (Něco se chystá)
Něco se chystá. Vzduch potemněl a jiskří. Nedá se hledět přímo ani vzhůru.
Neopatrné generacez boulin a modřískládají elaborát úspěšnosti.
O pochybnostech nad původem malé Klárky....
Máš vlásky zkroucené
a mokré do provázků,
třeseš se zimou,
ostatním je hic.
Jablko (k nakousnutí)
Můj přítel
mi napsal dopis
s oslovením
\"lásko moje. \"
Mlčetí
Vážně to chci říct na rovinu jenže se nedostává slov a zbyla mi tu holá věta (střihací strojek na minimum nastavil ve mně někdo jiný )a ty tu větu nepochopíš a nebo pochopíš a veta je po všem, co jsme budovali a vytvářeli celá léta tak spolknu svoje naroviny zoubky ještě víc stisknu k sobě bylo by škoda pro prožitek snů svých si ustlat zrovna v hrobě.
new life
třeštím oči do noci
přivolávám sen
do rána času dost
zítřky jsou teď stále stejné
úžeh (zápis do deníčku)
Já jsem tvoje popálený všecko,
drcnuls do mě okovanou botou,
sice věřim tomu, že jsi nechtěl,
ale stejně probrečim půl noci,
Paměť na tvé sliby
Mám ještě pořád paměť na tvé sliby na oči plné něžných hvězdiček na ruce prázdné náruč otevřenou a tvoje dnešní skorovýtky bolí tak bolestně se nevzpomíná nene tak bolestně se jenom žije a pak se zastaví i pocit zůstává
přežitá nostalgie můj svět můj byznys moje poplivání má touha povídat si má přání všechno odmítnuto máš strach a v našem pousmání uhaslo slunce rozsviť jiné světlo spletlo nás v mraku zablýsknutí hněvem spletlo nás, že se berem značně nesví mladí jsme staří zase o rok více rozsviť to světlo už zhasla i svíčka.
... holčičkám ...
Máš v očích samý rarášky
andílku nočníkem pruhovanej
v polívce hledáš jen hrášky
a pak je polykáš vcelku
holky nebojte se
stopy mých dětí
den ode dne větší
všichni kolem
to vidí
Přežitá nostalgie
Má krajina byla vždy bez nábytku
Můj svět vždy před zrcadlem
a kloktalo se nerado
jó smutek
Protěběnka
Štěstí je vážka neviditelných křídel překážka kterou překročíš - jsi výš svár udobřený naděje nevyprchaná a taky nebejt líná
V nouzi
Můj přítel
mívá prý sny o mně
nechce však upřesnit
v čem je moje role
O mluvenka
Promiň, že jsi přišla, já tu nebyl, promiň, že jsi byla, já jsem nikdo, promiň, že jsi čekala, já nechtěl, promiň, promiň, prosim, promiň mi to. Světlu sluší tma když do převleků hledá cokoli, co není k vzteku, slunci sluší zatmění, je zřídka, chlebu sluší kůrky nebo střídka . :)
špinavého vína
Když slokám do veršů noc schází
jsem tvoje, jenom na příděl,
a po tvém pokoušení se mi stýská
tak myším poťapkáním projdu polem
Prach jsi a v prach se obrátíš
Tak často čekám na jediné slovo.
Čekanky zrovna rozkvetly.
Budu-li s nimi podél cest, pak zkrásním.
Jenže
Aby mě náhodou někdo neutěšil
Mám dřevěné vojáčky (ne cínové. ) v krabici pod postýlkou
jsem zase malá holčička
ještě smím plakat do polštáře
aby mě nikdo neslyšel
I Bůh má tři osoby
Je smutno duši bez přátel. Vždyť i Bůh má tři osoby (aby měl komu vyprávět, když lidé hluchnou. ) Je smutno matce bez syna. Vždyť i Bůh má tři osoby (aby měl komu naslouchat, když lidé mlčí.
dumka zahradní
Víš.
zvonky zvoní, když seču trávu králíkům,
a lehají si hebce kopretinám k nohám.
jsem něžně nespravedlivá
někdy to prostě nejde
Tisíckrát jsem ti chtěla
(jo, to se stává, že to prostě nejde)
vyznat lásku tak eroticky
(jednou to přejde)
Když ... bijem na poplach
Teď vzpínám dlaně k tobě (čili k nebi) málokdy snídám (je to příliš lidské) a oči jako hřeby přibíjejí se mi do klína Nedá se plakat bez vína a vina svistla na skateboardu kolem . tak všechny mne tu (chválabohu) minou dřímáme (hlavy v dlaních) za hranatým stolem předsevzetí i zasevzetí hynou.
Zvu tě
Hledám ve svým zápisníkuPortrét tvýho uchaDivný srdce na jazykuFrankovka je sucháRoztrhanej smysl světaNeváhej a vejdiPoloholá polovětaSem tam rostou šmejdi
Doulity
Vím, žes tu byl,
tak tiše zavzpomínám
a pak dál, spokojeně, stárnu.
(už stokrát pokáceli les
Prozatím volná
Prozatím volná komukoli
skládám si verše
do soukolí života včetně kamínků
(věnuj mi aspoň vzpomínku. )
Jsem něžná
Kráso,
skloň se ke mně,
naplň mne svatým přijímáním
Jsem úctyplná,
Kousek dále
Ještě tu voní uschlá tráva
Ještě tu drobky od snídaně mravenci nosí semo támo
Ještě tu leží sponka z vlasů
Ještě tu voní dvojí vůně
Jestli se vrátíš
Chci počkat.
Vyjdi správnou nohou,
možná se cestou neohlížej.
Možná se ohlédni,
Přijdu tě obejmout
Stopy tu zůstaly,
to jenom sníh se zdejch
tvářičky roztály
pro malou neteří
Co se mnou?
Máš právo na svý
(svatý nadšení)
jistoty, však víš
(město uteklo pod nohama)
Krápě
Vyhodím všechny zlozvyklosti oknem
oberu maso z kostí
prodám svět
a pak se skloním napít kapky rosy
Digitálním bludištěm
V digitálním světě
ztrácím
přehled
navzdory jednoduchosti
Děti písmákům
poztrácela korále
a teď je, Klárko, marně hledá.
A Honzík nejde.
Ó jé.
O bezuzdné rozpínavosti
Víš co.
Pojďme se porozpínat.
Prostoru kolem pro tři můrky
noc jak stvořená pro nestvůrky
Nenechat slunce zapadnout...
Poránu
zastlat do peřin svou lítost
z rozdělení
a celý den se zkoušet jenom smát .
Nepodařená omluva
Odpusť mi,
že jsem zavrčela,
hájím svá mláďata. To víš.
A nebo jsi už zapomněla.
Jsem zvíře
Jsem slon,
svět vidím růžově
(a hlavně sebe)
rok co rok honím cukrdlátka
Neplakej, broučku
Neplakej broučku,slzičky
rozpustí drobné tvářičky
a z modrošedých jezírek
smutně začíná večírek.
Sluníčko
Koupím si dlouhou žlutou šálu
heboučkou jako pejsčí ouška,
omotám si s ní celou hlavu
Svět dozajista kamení
Zvířátko
Zvířátko v kleci,
Já a nebo ty
Jeden z nás určitě
Říkáš
Já a já
v den vyhlášené beztrestnosti
sešli se spolu
pookřáli
bděli
Noc pavích per
Noc pavích per
V podpatcích střechy
vítr vyťukává
podtexty k smíchu.
Jsem bez
Scházíš mi
v přívalu náznaků a slov
nezahlcena kýmkoli se zmítám
a odporuji vlastním zákonům
Zmisky (alegorie plodného života)
Banán
Díváš se na mne s nelibostí
Vzbouzím nevhodné asociace
Od špičky.
...improvizace na téma ...
Když zvonky dávaj vale spaní
a s paní procházíš se ještě tmou,
tak někdo roztrhal si šaty z malování,
aby se „jako“ díval za tebou.
Hýbnouti sluncem
Tvá slova někdy zazní úsečně a studí,
až všechna radost vyprchá.
Ledová ruka sáhne po tom v hrudi.
Strach, co jsem zkazila, se šmodrchá
Kámen mudrců (soninet pro lyryka)
Tak nějak (ač ne alchymista)…
Tak nějak jsem si prostě jista,
že znám už kámen mudrců.
Jsem sto se hádat. Bez truců.
Klavírista ( sonet Břízovi)
Skrytý za plátnem tváře své.
Oči mřížemi protkané.
Za branou vůle - stálý žár.
V něm hoří slunce i vzdech mar.
Kapajícímu vosku, o kterém už nevím
a dlaní jsem strážila oheň,
malý plamen svíčky,
co se chvěl.
Snad jen on
Žebravému rozbřesku
Žebravému rozbřesku (o znovustvoření nás)
bývají chvíle, kdy prolpíváme
V tu noc, kdy jsem tě ztratila,
plakaly věže nokturno
Jeden den s sebou
Propleteně popletená splétám provázky svým loutkám,
definitivně rozhodnutá být rozhodně jiná.
Všechna svá já vysiluji poselstvím o síle vůle.
Nekonzistentní
Přiznání spolu s nesvědeckou výpovědí
V tvých rukou třísky svědčí
pohladily dřevo
V tvém srdci kusy ze mě
prostopášné stopy
Co bylo, je, bude, musí být
Započal se čin rekonstrukce
to tenkrát
a roky šly a hrály ruletu
s kuličkou mého šému
Pokušení
Bloudil. Bloudil ne proto, že by ztratil cestu. Žádný konkrétní plán neměl. Prostě jen šel.