Písmák Prší
Prší, prší, jen se leje,
my do prace nepůjdeme.
My půjdeme hajinkat,
zaměstnáme Kájínka.
Život
Hlava v dlaních mých teď visí,co je to za život, čas, prostor,tyhle věci mi nejsou cizía mám na ně svůj názor.
Co je to za život. Jsou to jen vzpomínky pomíjivé,je to působivý tikot,však v čase teprve zajímavé.
Občas náladu skončit to mám,život je pes co kňučí,v té chvíli od počátku ho probíráma v hlavě mi z toho hučí.
ČIMBAL ŠIČI
Když vkráčím do hospody,mé játra už cítí hody.
Již celou cestu se radujía pak klidně hodují.
Horší však to stav,když místo jednévidím dvacet hlava ta má silně bolí,oči jak pulec,u prvního stromu mě to skolí.
Po zajiskření v mé mysli,hlavou kráčejí tři sysli.
Naděje
NADĚJE
Naděj, jak pára v hrnci se nadýmá,pamatuj, ona nikdy neumírá.
Světem plují stále zlé zvěsti,o zlu, o lidském neštěstí,jak silné občas bývá,své posluhovače k sobě vzývá.
Jen nebojte se lidé zlatí,však my budem ještě boubelatía když někdo kazit chuť nám má,stihne jej žalba ukrutná.
Hovadina
Do staré vesnické pošty vchází mladík. Věk tak asi okolo dvaceti, tmavé naježené vlasy, rozepnutá barevná košile. Pomalu se blíží k přepážce, za niž sedí postarší paní, nebo spíše to, co zní zbylo, s několika chlupy na hlavě, které zbyly po několikaletém barvení, červeně nalakovanými nehty, šíleným výstřihem a žvýkacím tabákem v hubě. Když k ní Jindřich přistoupí, musí se rychle chytnout pultu, jelikož jej omračuje hektolitr parfému, který pošťačka na sobě má rozlitéj.
Vrána
Jednou takhle z rána,
čumí na mě vrána.
"Vráno, vráno, nebuď blbá,
nečum na mě do oběda. "
Sedmý neznámý
SEDMÝ NEZNÁMÝA podívejme se na parchanta,vybrala si pěkného pracanta. Penězi asi oplývá,jakým obchodem se to zabývá.
Platí dvacet místo pět,pročpak asi,dozvíme se to hned.
Tento člověk, co se nám vyhýbá,chudáček maličký,Juditka mu se mnou zahýbá.
Osmý neznámý
OSMÝ NEZNÁMÝSlečna, jenž srdce mi tak ňák vzala,do mého nitra se nabourala. S vervou se do toho měla,moc toho o mě nevěděla.
Avšak pravdu z´jista má,ať žije Platón,nemá komu býti nevěrná.
S problémy svými se trochu svěřila,žila v marné lásce,a ta ji zradila.
Pátý nenzámý
PÁTÝ NEZNÁMÝA hleďme, žena je to jistá,do kina s Papírem zase se chystá. Copak tam asi vyvádějí,vždyť jsou tam čím dál častěji. Svým pohledem se na mě kouká,skvěle vaří,i když ještě neví, co je to mouka. Někdy to jsou s ní věru muka,její smích a nápady,ještě že si našla kluka.
Čtvrtý neznámý
ČTVRTÝ NEZNÁMÝToť ten, jenž zrzavou hlavu nosía svým vzhledem davy lidí kosí,do našeho klubu hlásí se smělea chlastá s námi skvěle. Vnadné dívky; málem to s ním seklo,ňadýrka, stehýnka,naše oko si ho zřejmě spletlo. V Heřmanicích starší kočku svádí,do hospody na pivo,pak s ní v křoví téměř dovádí. Nikdo neví, co jeho mozek vymyslí,jedno je jisté - jsou to samé nesmysly.
První neznámý
PRVNÍ NEZNÁMÝTen, o kom právě píši,svou přezdívku nerad slyší. Jak jinak jej však oslovitia zároveň ho neraniti. Na základce postava to známá,výbuchy, exploze, chemie a radiace,táto povaha je mu dána. Ač však slova mírná volíma jídlem se denně zbrojím,i tak se ho trochu přec bojím.
Druhý neznámý
DRUHÝ NEZNÁMÝA hle, zelinář nám to známý,marihuanou léčí své rány. Stále rád a s oblibou ji kouří,světu fantazie se stále dvoří. Jeho pití neslavné,plné blití a hlav v kýblu,dík malé oslavě poznané. Ve škole prý velký to zmetek,chlustance, plivance,na prvý pohled bych to o něm neřek.
Třetí neznámý
TŘETÍ NEZNÁMÝTen jež starší dívky svádí,neví jak lacně utrácí mládí. S druhýma rád velmi pije,a pak někde skrytě z hluboka blije. Je to už povaha hudební,takový Amstrong i Beethovenjsou jeho jména nehodní. Ale i prací jeho duše žije,soustruhy, ba i domya na střeše s ním každý čert šije.
Beran slaví narozeniny
NĚCO O TOM Z PRVAJiž před mýma narozeninama jsem byl osloven, ať to ponechám na potom. Na potom znamenalo, že to oslavím zároveň s Beranem při jedné akci. Jelikož jsem již dávno věděl, kdo že to chodí s Kašíkem do třídy, ihned jsem zamítl. Ono, být na něčem podobném s Beranem jako spoluúčastník by nemuselo mít dobrý závěr.
Šestý neznámý
ŠESTÝ NEZNÁMÝDáma, jenž strach ze mě má,jejíž touha omlouvat se je bezedná. Má to ale smůlu velikou,musí na to oklikou. Srdce tomu chlapci vzala,velké to chyba,na trestní rejstřík se nedívala. Z domu ji rodina málo pouští,zákazy, otázky, výmluvy,se svojí svobodou se loučí.