Písmák Kvítky naděje
Kvítky naděje
Adriana položila dokument na stůl. „Chci zálohu. “ Řekla to stručně, jasně a dostatečně tvrdě na to , aby ji začal muž za pultem brát vážně. Tázavě se podíval na ni a pak zrakem změřil dva mladé muže u dveří.
Dál
Dál
Bylo krásné letní ráno. Vítr si pohrával se stébly trávy rostoucí na pokraji útesu strmě hledícímu do moře. Čerstvý vzduch plný kapek vody plál duhovými barvami ve slunečním svitu, jež vítalo den. Moře burácelo, byli slyšet zvuky života ptáků i zvěře i poryvy větru.
Cesta ke hvězdám
Budu plakat jako první
Jako první v stínu budu stát
Pokud budu moci
Lítat budu ke hvězdám.
Vánoce
Dneska v noci
Klepe se tu mráz i chlad
Nejeden už skácel se
Nejeden už má i hlad
Konec
A tak tam stál
Jen Luny smutný pohled
Všeru opodál
Anděl se sraženými křídly
Temnota věže předků
Arun pomalu pozvedl svůj meč. Stříbrná záře měsíce proudící dovnitř malým otvorem ve střeše osvětlila celý obraz a jemu bylo jasné,že je tu správně. Špičkou meče se jemně dotknul plátna a bodl. Meč hladce projel oblíbeným dílem temného šlechtice, který tu po sobě zanechal tuto strašidelnou stavbu.