Písmák Nouzový východ
Plechové dveře s jednoduchým nápisem Nouzový východ, šířící kolem sebe atmosféru bezpečí. Tiché, nenápadné a přesto do dalekého prostoru křičící svou přítomnost.
Existují jen pro jedinou činnost, která naplňuje jejich bytí smyslem a zároveň ho ukončuje, stejně jako všechno v jejich okolí.
Být otevřeny.
Louže
Louže kalu se vlní na chodníku jako miniaturní olbřímý oceán. Osamocený ukroucený list dopadne na její hladinu a jako gigantický meteorit vyvolá kolem sebe soustředěné kruhy mikroskopických tsunami. Zástupy nepozorovaných civilizací hynou strašlivou smrtí.
Dlouhonohý sekáč elegantními kroky překonává vzdálenost od jednoho břehu ke druhému jako osamocený chodec při odlivu.
V zeleném pekle Caracasu
1. Briefing
Vyhlídková plošina, která na zeppelínu fungovala jako společenská místnost, se jemně otřásala v rytmu vibrací hnacích motorů. Naše vzducholoď, honosící se poněkud zvláštním názvem Pýcha a předsudek, sice nebyla jednou z těch moderních ale svůj úkol plnila dobře, takže jsem jí toto drobné bepohodlí dokázal odpustit.
Nepřítomným pohledem jsem přejel po ostatních, kteří si krátili dlouhý cestovní čas procházkou po vyhlídkové palubě a pak, podepřiv si hlavu pěstí, jsem se zahleděl ven z velkého proskleného panelu, u kterého jsem seděl.
Sirotek
Dělostřelecká příprava duněla na bahnem bojiště a sdopadem každého šrapnelu se do znečištěného vzduchu vznesl gejzír zeminy. Obloha byla zarudlá, krvavý šarlat příliš vzdáleného slunce ji barvil do odstínů, které se nenašly nikde jinde ve Sluneční soustavě.
Vzákopu se krčilo množství postav, opíraly se o stěnu krytu přilehlou ke nepříteli a bez zájmu se snažilo přečkat bouři, která se odehrávala nad našimi hlavami. Podobně jako ostatní jsem seděl na bahnité zemi a bylo mi jedno, že se moje honosněji zdobená zbroj elitní gardy ušpiní do odstínů rudého marsovského bahna.
Poslední v poli
Zuzana se se zoufalým zaúpěním protáhla okenní dírou vrozbité zdi a dopadla obličejem na travnatou zemi pod ní. Okamžitě přešla do kotoulu a skončila na zádech, sboltpistolí namířenou na místo odkud vyskočila.
Vřava za zdí byla ohlušující, jak prokletý nepřítel masakroval poslední zbytky odporu jejích sester, ale uprchlice si vtu chvíli nikdo nevšimnul. Rychle se postavila a se svěšenými rameny bezradně stála před troskami domu, který jim posloužil jako poslední útočiště.
In Sanguine Proditia Est
Muž vrudé kápi přeletěl očima krajinu kolem sebe a pak se pro sebe spokojeně usmál. Široký pás lesa kolem svatyně byl vykácen, do holé země se horečně zakopávaly skupiny mužů ve stejnokrojích inkviziční pěchoty a ti, kteří už seděli vpřipravených zákopech, nervózně kontrolovali své zbraně.
„Zdá se, že naše podpůrné síly jsou připraveny,“ otočil se inkvizitor na ženu vbleděmodré energozbroji, stojící vedle něj. Abatyše Agatha, opírající se o zdobený meč, pomalu přikývla a pak na něj upřela své jediné zdravé oko:
„S pomocí Císařovou nepřítele dokážeme zastavit na dost dlouhou dobu aby kněží dokončili svůj úkol, inkvizitore von Strömbergu.
Victorum aut mortis !
++Pane, jsme pod silným tlakem nepřítele. Máme několik ztrát. ++
++Připravte se kodchodu, za třicet sekund jsem u vás. Položte melta-nálože.
Akolyta
Vzkaz zvelitelství nás zastihl ve chvíli, kdy jsme se účastnili půlnoční modlitby. Servitor způsobně počkal až dokončíme první část litanií a teprve pak mi svým bezbarvým hlasem vyřídil rozkaz dostavit se do chrámu Jeho Světla, nynějšího místa provizorního velitelského štábu. Dorazili jsme během chvilky, kaple, ve které byla sloužena bohoslužba, ležela nedaleko.
Uvnitř chrámu bylo živo jako o polední mši – velitelství si nemohlo dovolit ztrácet čas odpočinkem.
Templář
Stál jsem na můstku, opřen o černý obouruční meč, a díval se průzorem na planetu pod námi. Zwarpu jsme vystoupili před necelou půlhodinou a teď se před námi rozevřel pohled na to, kvůli čemu tu jsme.
Tyros Prime.
Planeta postižená snětí Chaosu, obklopená závojem prokleté blokády.
Gardista
Rachot bitvy byl ohlušující. Okolo mě létalo tisíce projektilů a nacházely cíl jak vnašich, tak vnepřátelských tělech. Bez ustání jsem pálil ze své plazmové pušky. Teploměr na zbrani se dostával do červených hodnot a snažil se mě upozornit na přehřátí ale já na to kašlal.
Inkvizitor
Na Jeho odplatě, vlajkové lodi flotily obklopující Tyros Prime, jsem se sešel sPlukovníkem Imperiální gardy, který byl členem štábu, velící této akci. Našel jsem ho vjeho kajutě sjedním zjeho důstojníků. Po mém příchodu se návštěvník omluvil a nechal nás o samotě. Plukovník mi pokynul a já beze slova usedl.
Mariňák
Shromáždili jsme se vpříkopu vedle úzkokolejky probíhající kolem jedné ztováren. Deset druhů ve zbrani, deset nadlidí. Deset mariňáků. Seržant nás nechal chvilku vydechnout zatímco zbytek kompanie zaměstnával krycí palbou nepřítele zakopaného na druhé straně padesát metrů široké tratě.
Kolo
Seděl a nepřítomně zíral do prázdna. Písek na zemi ho nepříjemně škrábal do chodidel a mříž okolo něj se stříbřitě leskla. Dostal žízeň. Mátožně se zvedl a došel k nádobce s vodou.
Přepadení
„Naval prachy, dělej chlape, nebo uvidíš svůj žaludek zvenku,“ ozvalo se Adrianovi u ucha
Přepadený se pro sebe usmál. Tak přeci jenom ty tmavé uličky nevyhledával zbytečně.
„Krucinál chlape, to si špatně slyšel nebo co . Seš mentál nebo co .
Pesimismus v tvorbě
Všichni ti rádoby fundovaní kritici říkají, že píšeme pesimisticky. Že naše práce jsou plné deprese, temnoty a smutku. Že nepíšeme o veselých věcech. Že se neradujeme…
Proč psát optimisticky .
Zápisky ze školy
Bože to je nuda. Čas i vzduch se vleče hůř než housenka bez nohou. Jednotvárný šum třídy, přerušovaný pouze monotónním výkladem profesora. Hlasitější vzruchy při nesmyslných výbuších smíchu vystresovaných spolužaček.
Maturitní otázka č. 7
Otevřel dveře a ruce se mu rozklepaly hned, jak uviděl komisi, sedící před ním. Rychle přelétl zrakem celou místnost: státní vlajk, fotka prezidenta, kamenné tváře profesorů, čekajících jen ne něj. Cítil jak pomalu zelená. Přistoupil ke stolu a pomalu, tak strašně pomalu vsunul ruku do pytlíku sčísly otázek.
U odvodu a po něm
Když polnice zazněla,
rekruty svolala.
"Teď si vás podám,
vždyť rozkaz byl dodán . "
Do nitra Měsíce
Na Zemi je touhle dobou asi podzim, pomyslel si. Hlavou mu proběhly vzpomínky na žluť stromů, shazujících své listí, na bláto cest a na prázdná strniště. Pak se rozhlédl kolem a plně se soustředil na okamžik, na který čekal celý svůj život. Měsíční krajina dokáže změnit jakékoliv myšlenky.
Trocha antiflétismu
Na pódiu to vře. Všechny nástroje, housle, cella i violy se shlukly kolem nejstarší basy. Předtím měla imponující projev a teď se hřeje v přílivu obdivu a slávy. Jako ona ještě nikdo nemluvil .
Čas letních bouří
Mladík vstal zprachu ulice otřel si krev zobličeje. Chvíli se bolestivě protahoval a pak si sedl na okraj chodníku.
Zase ta Loewensonova parta, povzdychl si vduchu. Ty parchanti mě mlátí čím dál víc.
Flétnistova melodie
Byl začátek jara a paprsky slunce pohasínaly v předzvěsti nadcházející noci. Jasné tóny flétny se nesly vzduchem a zněly nad střechami okolních domů. Zvuk vibroval vjiskrných výškách i temných hloubkách. Obtáčel se kolem komínů a antén, navštěvoval pootevřená okna, potkával chodce na ulici.
Němčinářka
Ta svině . Ta hnusná, zjebaná svině .
Slzy vzteku, nenávisti a ponížení mu tekly po tvářích. Když kráčel chodbou, ruce se mu samovolně zatínaly vpěst.
Noční snění o hrách
Monitor mi na tvář září,
do klávesnice já buším,
tuhle misi zkusit musím.
Monitor mi na tvář září,
Poselství cennější života
Byl únor. Oba tak soudili podle bílého podkladu, na kterém putovali. Navíc tomu odpovídala i teplota okolního vzduchu. Světlo zářilo hezky zvysoka a jejich postavy vrhaly dlouhý stín.
Zírám
Sedím v lavici
a zírám na tabuli,
rudý na líci
a zírám na tabuli
Zloba a nenávist
Dýky v srdcích a hlavy uťaté,
pahýly rukou a torza odťaté.
Zloba a zášť navždy už zchladne,
jen když nepřítel do prachu padne.
Zpráva
Priorita zprávy: 1
Příjemce zprávy:orbitální stanice Terra I
Odesílatel: automatická sonda XA845HT6920CF
Typ záznamu: černá skříňka zmůstku vlajkové bitevní lodi Čepel
Účet
Končí další vlahý večer. Světlo vycházejícího měsíce ozařuje malou hospůdku na okraji města. Zbudovy se line hluk, způsobený osazenstvem, které ji naplňuje až kprasknutí. Hukot davu znásobuje i pětice mladíků u jednoho ze stolů.