Písmák Velká pohádka
Sedím,přesně jako každý den,pořád na tom mém starém dřevěném molu,u pobřeží kam kdysi dávno připlouvaly lodě snovými osadníky ty obrovské koráby každodenně připlouvající znám zrakem nedostižných dálek,dnes už zbylo jen tohle malé praskající molo,věčná a jediná památka uprostřed ničeho na ty velké doby,už není slyšet hudbu ani bavící se námořníky není tady ani památek ,kromě toho mola samozřejmě,že tady kdysi dávno se rozléhal velký přístav,který sem do těchto míst za svých starých dobrých dob lákal mnoho obchodníků sdrahými látkami,exotickými zvířaty a rostlinami a vším možným co si zdejší obyvatelé té doby mohli přát. Sedím tady každý den ,vracím se sem každou mou vzpomínkou,která kdykoliv bleskurychle proběhne mou hlavou,jedno se ale nezměnilo,každý letní večer sem připlouvá krvavě zbarvené slunce se svým svatebním průvodem,se všemi barvami života,mráčky nasáté jeho nesmírnou energií tancují kolem něho jako ti nejšťastnější poddaní,když oslavují svého nesmrtelného(alespoň pro ně)vládce,občas se začervenají,ale to jen tehdy,když jdou spát a ulehnou do svým vládcem prohřátých peřin do nesmírných dálek ,odkud kdysi dávno připlouvaly mohutné koráby naložené vzácnými poklady zorientu
Radují se při tom nebeském ohňostroji,který se loučí skaždým uplynulým dnem a odvádí ho spát do postýlky zalité barvou noci vystlané těmi nejjemnějšími látkami ,utkanými zhvězdného plátna,těmi nejněžnějšími rukami,které vadla samotná krása
A já sedím na prohřátých prknech zprastarých dob,kdo ví,který strom je jejich otcem( asi ten……,protože i když jsou už vyschlá těmi léty prosedělími zde,tisíckrát omytá pokaždé jinými vodami které se na ně neúprostně valily,ani potěch dlouhých letech neztratili svou mateřskou…vůni….
A já zde opět sedím přikrytý hřejivým kabátem oněch dob,vdechuji tu opojnou vůni valících se vod a vnaprostém stavu blaženosti pozoruji tu ohnivou kouli,která se potápí do bezedných vod oceánu,zrcadla kam hledí chladný měsíc pán noci a lituji každého právě prchajícího dne,pak přijde noc a kam se poděl přemýšlím ,nepřišel jsem na to nikdy a já,kéž bych ho tolik rád následoval do míst jeho odpočinku
Chvění
Nebe je zrcadlem pro ty zatoulané
Kteří dychtivě spočívají zrakem svým
na perle večera naplněné steskem
která je krmí svým třpytivým leskem
dekorace
Vuzamčených komnatách vesmíru
Kdesi na Zemi,
Shravým polibkem na rtech,
Ó loudavá zimo
Zíthrazítráa
…počkej na mě za zlatými horami
a přitiskni k horké zemi své rty
spinkej miláčku vmé poušti
přijedu zítra
Momentální póza
Že by zlásky kmrtvému bližnímu svému
Hodovali a tak i zužitkovali jeho tělo
A pak kuctění věčné památky
Nechali si vupomínku vycpat svého děda
Ples pozůstalých
Po hostině se dozajista všichni zahltili hlavním chodem
Stálý křik mrtvého vuších mají
Poslední odkazy a závěť
V trpkémelancholii rozjímají
vzpomínka
Není nad krásu vzpomínky,
ten pocit co hladí tě po srdci,
třpytivé lesklé kamínky,
pláčící tiše do noci.
zbláznění
Slýchávám jeho sáhodlouhé monology
V deliriu před smrtí
Všechny zdi se ďábelsky tváří
Zrcadla mého strachu
na k.s.
To bylo,ty kamenné stromy,vrchol všeho krásného,zakázané místo nevinnosti,podivné bytosti,zde pořádají slavnosti ,
zkamenělé sochy nehybných stromů,ta hora opovrhovaná tupě přízemními lidmi stoupá stále výš,
až se postupně vytrácí a nakonec úplně zmizí v neznámé dimenzi,všude kolem se rozprostírá propast všednosti…
(a ta cesta)
moře
Zdánlivě (zdánlivé,…) nekonečné moře,
Splývající s modrou oblohou,
Široce otevřené moře
S neklidnou,třpytící se hladinou.
Letní ukolébavka
Rudý oblak se pozvolna ztrácí
V právě se budícím večeru.
Schylovalo se k překrásné noci,
Z krajiny pomalu mizí rudý nádech
Při noci
Při noci
Chodec v noční ulici
Ve tmě tiše bloudící,
Lampy kolem svítící