Dospělé stereotypy
Před více než dvěma týdny mi zemřela babička (matka maminky). Nepíšu to proto, abyste mě litovali, ale jako úvod k takové myšlence, která mě ve volné souvislosti s tím napadla. Přijel jsem totiž domů (studuji v Praze a jsem z Hradce Králové) den před pohřbem, pomáhal jsem matce pozdě do noci připravovat jídlo a dobroty pro smuteční hosty a nakonec, ještě před ulehnutím, jsem šel do obývacího pokoje, kde ležely na stole na památečním tepaném podnosu kondolence od známých a příbuzných.
Sedl jsem si ke stolu a začal se těmi projevy soustrasti pročítat - a přitom jsem si uvědomil, jak veskrze dospělecká je to činnost.
Dvě otázky
1.
Tázavě pohled můj by vplynul do Tvých sítnic,
jinotaj naděje za svými víčky skryl,
zda-li bys přikývla na jeden jediný sic
"Suicidum" je stav mysli
Chraptivé lůno klopotného splavu
vytryská chlípně tklivým zámotkem
a supi slétají se k bolehlavu
a chrti čile pílí potokem.
Květiny
Chryzantém koše chatrní
v zrcadle tvojich lící,
mně trny růže salonní
v sepětí hrotů tryzně sní
Rezignace
Lenivě poddávat se chtěl by ti můj ret,
Jímavě hrdlem slova vykovávat,
Lascivní chrupu blýskající minaret
Jemně jen pokrýt sousty libých nálad.
3 akrostichy na téma mého srdce
I.
Athénské mraky míří k Akropoli
Niké se k nebi vzpíná nevinná
Diův hněv rozjímání nedovolí
Ozvěna pohledu
Červánků tajnosnubný šarlat,
paprsků ranní dospívání
a noci skon.
Útesů stín, jejž slunce západ
Vánoční elegie
Ženská cudnost v plášti Santa Clause,
maskulinní anděl, rohy blikací,
stánek "Bratwurst, Bier und Brause",
město kultury, co žije z dotací.
Sterilní realita
Otec a matka v ústrety
nad stolem v oči hledí
nejsou už jako před lety
a jejich otázky se víří
Elegia ethanolica
Prázdné sklenky
a číše do naha,
zvonící staccatem.
Rudé rtěnky,
Místnost 101
Chroptivé pahrbky géniů
tupohlavé plameny svící
oltářní chrchel z olejů
a ďábel věčně bdící.
Apollón a Athéna
Rozdávat smrt svou pravou rukou
a smutek sbírat rukou levou.
Mít ocel v svalech, létat kulkou
psát kouřem verše, líbat střelou
Předsevzetí i stesku osten
Když slunce zapadá tu v klínu hor, mne jako Mydlář stíná stesku mor a v hrudi smutek chladu vesmírného zazebe, pak je to proto, že zas myslím na Tebe. Jsou noci bezesné a noci bez spánku, kdy posílám Ti teskné vzkazy po vánku a zamyšleně hledím na nebe, neb pořád vzpomínám jen na Tebe. Srdce se svírá jak by bylo mačkáno, přileť sem za mnou, rozcuchaná Saxáno, je nemožno se soustředit teď v téhle době, neb myšlenky mé patří právě jenom Tobě. Stesk, ten jak upír mne pomalu vyssává, mysl se hroutí, ve vichru povlává, přestože oděn jsem v překrásné róbě, tak všechen lesk ustává když vzhlédnu k Tobě.
Umění lhát
Z očí do očí
dva ticha póly
jiskra přeskočí
"Jméno mé - Molly. "
Čas
Není čas na lásku,
není čas na city,
zapadlé hvězdičky do dětských očí,
kapkami krve teče čas,
Když mívám strach, že mohu přestat být
Jsem snůška snů a oči bez naděje.
Jsem žebrák osudu a sedmá barva duhy.
Jsem smutný klaun a tělo přes koleje.
Jsem bouře bez větru a sluha sluhy.
Segment sebe
Ve stezkách steskua slzách slávy,v lehoučkém leskua transu z trávy,v krůpějích krásya hlubinách hladu,ve spárech spásya lačného ladu,má mysl se mýlía rozum se rouhá,sípání sílí,a topí se touha,můj zrak je zrádnýa tepny temné,smích je tak snadnýa jehněčí jemné. Rozhodnost robotaa tnutí do týlu -já a má temnotajsme sbírkou motýlů.