Spláchnu bolest
Čekám na déšť
až spláchne smutné zítřky z chodníků
Voním
po šlehajících kopřivách
...
Už udeřily deště do polí
nikdy tvé jméno nepoví
král lží
s citem a nebo bez citu
tak stará...
Jsem vrásčitá kůra
Snedopalkem vruce
Zírám
Tupě, kdekoliv.
tóny duše
Zním falešně
nabroušenou ocelí
v postelích
cizích polštářů
jen tak
Jsem tichá výbušnina
z kamene,
svíčka co nikdy nehoří
jsem s tebou i bez tebe
trní
Přebolím do zítřka
tisíckrát
v trní co nepíchá
Když růže nevoní
Můj začátek a těhotenství s Alfrédem
Dávím se nechutně dlouho představou, co na to řekneš.
Mám to ráda v metru, teda jako přemýšlení . bublinky v hlavě co tiše praskají a mizí spolu s názvy stanic.
Jezdím klidně i celý den,
nespěchám,
druhé já
Jsem vyprahlá
žena všech
a hlavně ta tvoje . příteli z ohně
usekané nehty
zpitá smutkem
Zas utopený
úsměv v láhvi hlídáš
s nezájmem
zabodnuté nehty
jeřabinová chuť umírání
mám strach
obyčejný strach že umřu
jednou
někdy
udýchaná
dýchám jenom občas
hlavně když
mám na to čas
lámu se
když svíráš mé oči v dlaních
Tak trčí mi tvá řasa
v zádech
něžně
k smíchu
slepé výkřiky
Zanecháš mi na polštáři
zas naivní vlas
a spáchám sebevraždu.
A víš co.
štěrbiny
Hledám zimomřivé stíny
v štěrbinách kamenných zdí
Ruce mění se v relikviář
jak zubama drtím mlhavé sny
Duše chodníků
Skrývám duši chodníků
barevnou křídou
Podpatkem vrývám
jizvy špatných dnů
****gilotina****
Projíždím ti hlavou
příliš rychle
jako gilotina
jemně ochutnávám
de-ja-vue
. od peří z polštářů
v košilkách z papíru
tančí tvé de-ja-vue
lednových postelí .
déšť
Klauni v maskách
ti potrhají tvář
až s úsměvem
vyvolám déšť v horách
hořké kamínky
Stínovým průvodem
na zdích
kráčíš ke hvězdám
kde na loďce snů
*nahá*
Poláme stromy
hrozba z nebe,
když nahá
projdu se tebou .
**studená**
Rampouchy zebou
netají
nádhera sněhové vločky
ubodaná
smutné ženy
posekaly své nohy
ženy z polí
oprané košilky
pohřbívají
když stíhám svůj stín
když stíhám svůj stín
v posteli z peří
ve vodě z písku
zatoulaná
výhra v prohře
v herním automatu
jsi dostal cos chtěl
třikrát padnu ve stejných barvách
potom mě v kartách obrátíš
duše řeky
Řeko, co nemáš konce
tvoji hrdost
bych chtěla překročit
prolévám v prstech
Sachmet
Vrážím ruce do hrudí mužů
s vášní
je rozsvěcím a zhasínám
nezměním
sny z mlhy
. To listí pořezalo tváře
s radostí
utrápených barev
. vystoupím z mlhy snů.
kaštanová snídaně
Zmoklé dny ve skle
s kaštanovou příchutí
snídám
po nocích
ONA
Probuzení na louce
spadaných přání
pomuchlaná věrnost
chechtá se v křoví
šumění touhy
Šumím v šálku na kafe
touhu pavučin
chyť si mne .
. nebo ti uletím .
osud
Vsáknu se do písku
zrnko po zrnku
si tě vychutnám
do dna poháru
čtyřlístek
Čtyřlístek
vypálený v dlani
kýchnul
touhu po
nechuť zítřka
Neexistuju, řekl
a uplivnul si
do košile
nechuť zítřka . . .
Kořeny kamenného dne
Kořeny kamenného dne
zapustím ve skříni
s levandulí . . .
bratřícek s kosou
Voníš po pohankovém polštáři
a medových slzách
. bratříčku .
s kosou přes rameno.
zakletá
Jsme zakletí v telefonní budce
a slyšíme prosby volajících
jen naše prosby nikdo nevyslyší
Proto se perverzně milujeme
křišťálová . . .
Zkostnatí pavoučí sítě
při výbuchu sopky.
Uhoří moudrá slova
v tekuté rtuti dnů.
rozplývající se hodiny
V hodinách, které znají
jen svůj malý svět
zavřená se štětci
známého malíře
němé filmy
Pomiluju se s kupou listů
co spadaj na podzim
pod opuštěné stromy
Jsou mi milejší
katedrála světla
Prolomils bariéru
co tížila katadrálu
světla
v temnotách tmy
Quo Vadis ?
Dost už ofňukaných frází
Vždyť dneska
Jsem slyšela zpívat
Slavíka
amulet
Se džbánkem na pivo
a rozevlátými slovy
mícháš brčkem ze slámy
neco ve mně.
???
Klubko tmy se rozmotává
snahou větrů
obláčky pěny zhasnou slunce vesmíru.
Tvorové s černými korálky
tančím ...
Tančím jak smyslů zbavená,
nevnímám, nevidím
jsem fakt šílená.
Lidi se smějí, hážou kamením
vzpomínky
Nevíš kam s přebytečnými city,
s kterými "sis" často hrál,
unavený mou radostí
prosíš o milost.
kopretiny
Opřená o rozbouranou zeď
plakala u kanálu.
Malinká a trošku při těle
vonící po životě.
**o**
Jeden miloval pro zelené oči
druhý pro moje srdce,
další, že prý na plátně vynikne můj nos .
Dílek po dílku,
kapky
Stékáš mi po zádech
kapko nedočkavá
když nechytím tě
umřeš.
Sny . . .
Mívám sny, které se stávají
- malé naducané představy, které jednoho dne prasknou . . .
Varování, která tvrdohlavě přehlížíš,
až jsi v nejhlubší propasti a kousek po kousku, nehet po nehtu,
ztráty a nálezy
Při pohledu na můj hrnek
slyším smích,
co pálí a studí
v dlaních.
* divná *
Benátská zrcadla, italské ženy
pravdomluvná lži,
ležíš mi u nohou - v haldě hlíny
jako ty mrchy - psi
Robinson
Mám ráda stromy
dávají sílu, ač nikdy nepromluví
Skály - studené kamínky,
co rozpálí Tvou duši.
Proměny
Sundám těžký závoj-budu stejná,však kdo líp mě znal-budu jiná. Píchnu se o šípkovýtrn,proměním se v bíléhorackaazmizím do světa nepovedenýchpohádek.
Nefritová brána
Otevřeš knihu nedosažitelnosti
v houpacím křesle
ukojíš tajný přání
značkovým doutníkem
mikroskopické střípky života
Plazíme se po dlážděném chodníku,
počítáme minuty
Jazyky námahou vyplazené
olizují každý kus Země
vlaštovky
Z hnízda vlaštovek,
co odletěly někam,
kde je jim líp
se nakláním v záchvatu
Minulá
. protancovala střevíčky s minulostí
roztrhala svoje šaty
našla kámen mudrců
darovala mi náramek z knoflíků,
taková zaláskovaná
Z proroctví setřeš prach
rozsvítíš si mě
škrtnutím sirky
Přívěskem na kůži
* * *
S hlavou skloněnou
z těžkých vědomostí
a prsty zažloutlé
cigaretami,
perly
Narovnám shrbená záda
zatlačím rozštíplé čelo,
tlející šňůře perel
na rozbité misce
šaman
A už zase do mne
pršel déšť,
na sedačce starého divadla
s loutkou,
tvrdohlavé bubliny
Prokletá chvíle
se vykoupala
v tvém oku
jako tvrdohlavá
Vrány
Zahnaly bílé vrány
stíny
z pole červených máků
A písečná bouře
šípkové pokušení
Otevřené pusinky
nevidomých starců
soukaly do sebe
první pokušení,
řeka Lethé aj.
Zapomenu na světlo tmy
vrátím se od řeky Lethé
natrhám plnou náruč třešní
a vrátím se k Tobě . . .
taková zvláštní . . .
Prach co štípe do očí
a dusí v sobě
okamžiky
chechtajícího šílence
zdivočení
Nevěřím pravdomluvným lhářům
a upaluji tělo hříšníka
v ohni lidožroutů
Vím že se už nikdy nenajdu
kanibalové
A zase bude dobře
po letech nemocných
Zalepíme náplastí
potrhaná těla bratrů
kyanid
Propila jsem dnešní déšť,
když bouře z korábu
vytvořila vrak.
Někde v dálce se potácí
štěstí od borůvek
Usnulo mi v klíně
hubené
prokřehlé
hrálo si s náramkem
křehká
Přehráváš si mě
jak poškrábanou desku
co se za chvíli rozpadne
Hledáš v knihách
bez názvu
Sním o velké louži,
co poslouží i psům bez domova.
A přitom navlékám prstýnek
na ruku,co už není moje
... ..
Smuténka v krabici s vůní
po zbytku parfému,
a rozšklebená bota
vylovená rybářem