Písmák POROZCHODOVÁ
Kdyby šlo druhému vhlavě číst,
a myšlenky posílat na dálku.
Tak jako za starých časů,
kdy babičky u krbů zapálených
O jednom klukovi, který vůbec nezlobil
Přestože se kolem skoro nic nedělo, měli své koníčky a svoji zábavu. Především svoje další dvě děti, ale také se scházeli sostatními vesničany a hráli hudbu nebo chodili do hospody popíjet. Maminka pěstovala různorodou zeleninu a ráda vyjížděla do světa na cesty.
Přesto přesevšechno, chlapeček který měl přijít na svět se vmnohém vymykal běžným představám o malých dětech.
Jeden večer
Venku lije jako zkonve a nebe je plné černých nadýchaných mraků, které vypadají, že hodlají pokrýt celou zem záplavou kapek, vproudech se vytrvale snášejících kzemi. Uvnitř mého pokoje se zdá to hromobití venku jako příjemné šimrání a skuhrání větru a burácení blesků, jež prosvěcují v nepravidelných intervalech oblohu, jako zajímavé osvěžení na nudně tmavém nebi. Ať se snažím, jak chci, nedaří se mi nalézt tam nahoře žádnou hvězdičku, která by se na mě usmívala zvesmírných dálek.
Musím přiznat, že by mi vtu chvíli stačila blízkost jakéhokoliv tvora a mé zoufalství je tak veliké, že bych nepohrdla ani tím kusem kamenu ve vzdálených galaxiích.
Milášek
Miláčku, proč se mi neozýváš,
vím, byla jsem ktobě chladná toho rána,
jako louka za úplňku,
Přec nesnila jsem ten sen sama
Dej mi už konečně pokoj!!!!
co Ti mám říct,
je pozdě na omluvy, na doprošování, který stejnak nikam nevede
je pozdě
prošvihl jsi tu správnou chvíli, ve které jsem ti chtěla naslouchat,
PODZIM
Když přijde podzim
……… na stráních zasměje
se svými žlutými zuby sláma,
……… písnička větru letí přes pole
O DUŠI
Duše je jako balónek
Příslib něčeho
Co by mohlo být
Ale u mnohých
O lásce
O LÁSCE
Lásko kde jsi,
hledám tě
prázdnota mě pohltila
Pardál, co mouše nezkřivil by vlas
Máš chůzi noční kočky,
pardála,
co mouše nezkřivil by vlas
Hluboká studánka pramení vtvých očích
chci Tě
Jsi tak krásný , když se směješ,
Vtvých očích čertíci září,
vím, že tě už asi neuvidím….
Teď tě mám plnou hlavu