Písmák Silvestrovská lůza
vyplivnu enter
napíšu verš
svlíknu si svetr
nahlídnu vejš
VRAH - 3. část
Nocí se rozlétne mohutný tón kostelních zvonů. Hlas Boží doprovází obyvatele kspánku. Drobné sněhové vločky přikrývají střechy a ulice do bílého hávu. Město usíná spánkem pokojným.
VRAH - 2. část
Město zalila tma. Stovky oslepujích neonů provádí návštěvníky ulicemi. Noční dravci vylézají ze svých úkrytů a probouzejí se kživotu. Teprve kvečeru začínají opravdu žít a naplno se bavit.
VRAH - 1. část
Hlasy
„Panebože, už to přišlo. Pomoc. Prosím, pomozte mi. Mé děťátko.
Střemhlav
Na chvíli ztratím vědomí.
Silný proud vzduchu mě donutí otevřít oči a procitnout. Nemohu se vzpamatovat. Všude je mlha.
Krásné je žít
Ještě před tím, než budík začne zvonit, se probouzím, abych ho vypnul. Vlastně ani nevím, proč ho mám, když ho nikdy nepoužiji. Asi je to zvyk, nebo ujištění se, že nikdy nezaspím.
Nevstanu a neustelu si.
Jarní den
Je překrásný jarní den. Takový den, kdy zapomenete na všechny starosti a vyjdete si na procházku parkem sosobou vám nejmilejší. Držíte se za ruce a usmíváte se na všechny strany. Vždyť na světě je tolik krásy.
Láska na první poznání
Zčerných mračen se vylije hustý déšť a já se snažím před ním utéct. Mokré oblečení se mi lepí na prostydlé tělo. Probíhám hlubokými kalužemi a cítím, jak se mi voda vlévá do bot. Mokré vlasy mi znepříjemňují výhled na cestu, po které běžím.
Konec nekonečnosti
Vdaleké budoucnosti se odehrává příběh stejně prázdný jako doba sama. Vše existující již pozbylo všechnu dějovost, všechnu historičnost. Bytosti této pro nás chudé, ale pro naše potomky nesmírně bohaté doby se vymanily zdnešního sevření moci nejvyšší, tím, že její síly využily proti ní, aby tak vznikla další. Další moc, která bude po svém objevení také zneužita, ale nikdy zcela nezanikne.
Úryvek z povídky 17. březen
Již nejsem mezi živými, má tělesná schránka bezvládně leží hluboko v rokli a já vstoupám vzhůru a sleduji poslední obrysy lidského světa a vím, jakoby náhle vše bylo jasné a zřetelné, že má rodina bude šťastná a že se znovu shledáme na jiném místě a jiným způsobem. Oproštěním se od svého těla se mé smysly spojily v jeden. Jakobych nebyl, ale přesto vše s naprosto dokonalým způsobem vševědění vnímal. Cítím, jak se oprošťuji od inviduality, jako když nevinný trestanec uniká ze žaláře a pociťuje slast, kterou ve vězení neznal, protože byl její součástí a teprve nyní si uvědomil, co v zajetí nemohl vnímat, jen intuitivně tušit.
Peklo domova
Bylo překrásné léto, neděle odpoledne. Miroslav Baláž - nadějný policista dává své slovo před Bohem půvabné Janě Křížové, která z lásky k němu předčasně ukončila gymnázium, aby se mohla plně věnovat za sedm měsíců narozenému výsledku jejich krásného spojení. Rodiče obou zamilovaných pláčou nad jejich štěstím a svědci tohoto celoživotního slibu se předhánějí v chvalozpěvech.
,,Jsou jako dvě hrdličky",
,,krásné spojení krásných lidí",
,,dokonalejšího páru na světě není, .