Písmák Dýcháš mě
dýcháš mě a já v kapse posté jako dejavue
otvírám nůž a slepě bodám
bodám do srdečního svalu
slepota je úděl ve vínku
(Ne)Dajná dáma
dnes a denně
si zoufám
do polštáře
nejraději bych tě už v životě neviděla
Vzkříšení
dech zkrácenýna poloviční úvazekve chvílích studeného horkaledovým hlasempocítímtvůj dotykdotkneš se mě několika slovysevřeš mě a škrtíšdo hloubky měcelou zlámešpak se stane zázraknarovnám sea zase stojím na nohoupohyby už nejsou vratkézachráníš mějá tebetaktéžvzkřísímzase jsme to my.
Očima badatele
Daleko a přece blízkoopuštěnév rozechvění příštích dnůHřejivých(Dáváš mi lásku. )vkrádáš se mido slibůkdysi zmařenýchpouto mezi námispínáš(A já se tohovždycky strašně bála, holčičko)Mrkáš mi do snů čokoládovýma očimadýchaš do vlasůpísmena psanáJemněmám v kůži vyrytéto naše souznění(a Ty pořád jako bys říkala"Zůstaň tu se mnounež dojde midech. "Dny plynou a my stále bádámejaké bude - dotýkat selíbat Lásko. být si tak blízkotmavé noci námjsou souzenéJen nesmí pršet.
Pavučina
Přilítla jsi vodotryskem v rychlosti 160 km/h nemůžu nahmatat puls pouhým dotykem zachyť mě, holčičko pavoučím pohledem stiskem Znáte ten pocit, když zničehonic přijde bouře. Copak mi ještě dáš. "říkala, že hvězdy" a já jí slibíla vesmír Bojím se toho, až se do mě zase něžně vkradeš dychtivýma čokoládovýma očima a budeš se sebou rozmlouvat proč ti na té holce vlastně záleží vpíjej se, děvčátko jen se vpíjej slovo "budem" řekly jsme si a v rovnici ubyla neznámá .
Trním
pojď se ztrácet ve virech vášnivýchdej na mě, tam se plazí vteřinycukajícím tempemv rozechvěnísblíženíNepřesvědčuj mě, že neumíšdotýkat se pohledemhřejivýmTak jen pojď se toulatUkážu ti, kterým směrem se ztrácím ve stopáchsrdečních afektůdotykem polonekonečných loučení(to před sebou utíkám. )štěstí jsem po cestě nepokradlaminula jsemmúzu vlídnouvšak není konec všem cestám ani dnůmještě párkrát se projdu trnímsnad pak tě potkám a budeš stejně zoufalá jako ják mé radosti Jednousnad na pomocmi rychle leťNeříkej, že to nejde.
Sedmitečné spojení
Naděje zastrašená, vyhnána do koutapro lepší zítřkyočima zrádnýma vraždím náhlý pocit strachupro šanci vlastnit pár pihů pod polštářemKdyž budeš blízko, už vím co udělámtěš se, až dožene mě časkdyž spěchám si ve studených zrcadlechza láskouI ty kvapem běžíšvstříc uspěchané doběa pak uhýbáš blížícímu se duševnímu infarktudokud mi neutoneš v myšlenkáchplížím se s rukama v kapsáchza sedmitečným spojenímSlunce jsia já ulovím tvoje paprskya ráno budeš klidně spátjemná, něžnáZávěsy zůstanou zastřenépro tebe násilímzpomalím světUkojím těv barevném, živočišném blahobytuznova a znova.
Dluh
Chytám si štěstí schované v útrobách dýmunad plamenypro láskuSžehnout ve věčné temnotěve vzbouřeném tichunení problémPro láskuHořím ti na dluhNech mě hádatjak moc jsem rozpálenásžírajícím světlem nadějezda se v tom prázdnu na mě směješ, zda mě ovládášzda mě pohlcuješ svými mnohodvojsmyslyLásko. Komu ještě dlužíš kousek své růžové bolesti. Neschovávej mě před svými pihamitam v útrobách, dávno už utopenou v prachujsem konejšivě klidnáPokrop měa přestaňhory přenášet.
Kousky něhy
Tiskneš mě v objetítak silně, že sotva popadám dechcítím, jak ještě tečeš mipo rukoua po polštáři pochodujípocitydej na mě, není to tak špatnýZrovna počítam na prstechkolikrátti v záchvěvech slasti svítily očiCelá se třeseškdyž do tebe padámkdyž se vpíjím jako parazita kloužu v tobě lehcejako sníh, cose leskne mezi řasaminež mrkneškaždým mrknutím mi poodhaluješkousek dušea čteš mi v očích a říkáš potichu"lásko"a já vždycky vímže neměnila bysKradu ti kousky něhya mezi nevyrovnanými pohybypřemýšlím třpytivě.
Nic, co zmízí v ruce
Nad ránem se povznesu
nad rámec mé klidné doby
přečkám
pocit strachu
Krajinou
Já mezi námi a našim vnímáním
sama do sebe
se vlévám
Ty do mé pohlednicové krajiny
Chci to
Zkouším se od tebe odpoutat
obejít tě obloukem
a ani se na tebe nepodívat
Nejde to, tvý pohledy pálí
Směj se
S vynalézavou lehkostí
smála se
pro mě, jenom pro mě
tak jak sem to vždycky chtěla
Mít tak...
. mít tak tvý srdce ve svých dlaníchráno vzrušeně přemítata pak zas milovat. MilovatCítit říkat to tvoje tichéMiluj měnež MusímVím že musím napsat o tvých pohledechzachytit je hned rukama nebo už potom nikdy
To nebude takové
Pozoruješ mě Dlouho Mlčíš a vlastně nevíš že mě to pohlcuje
a třeba mě chceš uhranouta třeba cítitto mé splašené Miluj mě
Musíš vědět
Kdo ví, co právě děláš a s kým jsijak trávíš časabys zapomněla na to špatné, co ti život přichystalMám tě ráda i přes to, žes mě zatáhla do své minulostivíma víš to i tyže tenkrát chybělo máloa já ti šeptala v rozechvění do vlasůněžněholčičkoMěla by jsi vědětže nejsi sama a nechci aby ses tak cítilaprotože mi na tobě opravdu záležíi když tomu třeba nechceš věřita nebo se bojíš věřit, abys nebyla zase smutnájá vlastně nevímObčas z tebe mám fakticky velkou hlavuale to vůbec nevadíprotožety jsi opravdováA to ti nikdo nikdy nevezmeNechci si tě nechat vzítChci tě vyměnit za senproto časemdovol mi. Zatím tě budu mít uloženou v serverupokud mi ovšem pošleš svý fotoa pokud neTak tě aspoň už konečně políbímaž tě uvidím(jestli se necháš)
Rozpoložení
Ty oči mě uváděly do rozpaků
viděla jsem v nich plno lásky
a stejně mi to nestačilo
Jen mě znepokojila síla toho okamžiku
Jsi
Jsi tu
právě v té chvíli
kdy se mi chce vyprávět
a křičet
Příště
Jsi krásná a nestálá
a když tě teď zrovna neposlouchám
mívám pocity
že jsi zázrak
Připadáš
Připadáš mi
jako když svítí slunce
zkouším si představit tu krajinu kolem
a docela mi to de
Tvý rty
Pro důkaz tvé existence
jsou mi myšlenky
představy co asi děláš
jak se máš
Tvý rty
Pro důkaz tvé existence
jsou mi myšlenky
představy co asi děláš
jak se máš
Jisté pohyby
. Ranní paprsek přikryje
vše jemné, čisté
Hedvábím
A měsíc
Duše bez pocitů
Čistá duše bez pocitů
všude prázdno
ticho
Jen poloopuštěný koráb
Situace
Do vínku mi dali netečnost
mlhu, hvězdy
A v prvé řadě nezvládání citových situací
Nestála za nic ani ta naše
Ptačí píseň
Dopadáš jako ta ptačí píseň
co tenkrát v duchu zněla
o větru
o vodě
Taková
Jen dvakrát jsem tě spatřila
Viděla jsem
krásnou
modrookou
Honestly
Ještě pořád mlčky obcházím tvůj prostor.
Tvé oči jsou pořád plné zrádných jisker
o kterých dobře víš
Ovládáš je, mě nabízíš
Už asi nejsi
Nic nebude jako dřív
zničilo se
všechno něžné a čisté
co mělo zůstat jen naše
Tajemství
Ze začátku jsem se s tebou chtěla jen vyspat
možná jsi to tušila
možná jsi to taky tak chtěla
Ale časem ses stala mým tajemstvím
Zatím
Zatím ti jen odevzdaně ze rtů četla.
Viděla tě všude
jak se jí vyhýbáš
ve své náruči
Houpací postel
"Chci být šťastná," odpověděla a zakousla se do červeného, dokonale vyleštěného jablka.
"Jak šťastná. Ty. nejseš.
Když vstanu
Když vstanu
stavím komín
z pokreslených kostek
který na důkaz mé nešikovnosti
Dotknu se
Chci s tebou rozjímat
a nerušeně
umět číst tvé myšlenky
když se na mě díváš
Kdybys jen byla
Nerozumím svým zábranám,
ruce přiložené na studeném skle
Nekonečný odraz a pohled do svých očí
slyším se jak říkám
Když kočky pláčou
Když kočky pláčou
černá slza zoka padá
i tráva se červená
a srdce ubité
Jezdec
Ze začátku ve mně budil představy jezdce
na bílém koni
to když jsme brouzdali autem noční Ostravou
a obdivovali všechna umělá světla
Když jsem vlastnila sen
vlídná
sběratelka dívčích náručí
a taky křehká
ničitelka mužských objetí
Na závěr trocha pravdy
. A nakonec
měla slzy v očích i potom, co je zavřela
než usnula
nebývala plačtivá
Stejný den
Nebyl vůbec zvláštní, jen byl trochu jiný
jako bych šla proti proudu
a křížila tím cestu životu
nebolel, krásně se usmíval
SuperStar
Na obzoru
nečekaně
vzplála hvězda.
Nejdřív jsme zmlkli
Čas
Chtěla bych jednou
tam vysoko v koruně stromů
s ptáčaty v hnízdě písně vymýšlet
zpívat a čekat
Sychravost
máš na baterky smějící se šotky v očích
a hlas udýchanej
bojuješ o lepší časy s osudem
já tě utěšuju
Ve víru blaženosti
V časovém úseku několika vteřin
zkouším pár vláčných pohybů
a aniž bych byla zatracována
toužím po lásce, slyšíš.
Progresivní pády
Předstírám nezájem
a s ostychem se zbavuju
smutku
sklěnených očí
Lízátko
Chci být zmatená
znova ze všech těch citů
a všechna roztřepaná rána
z hlavy vypouštět.
Růžová myšlenka
Jsi překrásná, naivní myšlenko
pojď se toulat po noční obloze
procházet po Mléčné dráze
poslouchat mě
Závazek ve tmě
Trpím závratí
a ty jsi tou příčinou
bouřkou nevinnou
co zpět se nevrátí.
Dvojrole
v tomto neidentifikovatelném světě
se párkrát projdu
a se zavřenýma očima
určím směr
Dnes naposled
Dnes naposled mi na tisíc kousků dozníš
jen se tak s hraným úsměvem poohlédnu za skutečností
a budu zase nezávislá avolná, jako už tolikrát.
Možná bych ze sebe měla mít radost. (. )
Long time
byla jsem talentovaná
na vychytaný chvíle
a měla vše, co mohla jsem mít
Už je to dlouho.
Zkrocení nymfomanky
Proudící krev v žilách
touha, chtíč
cukající pohyby
chvilková slast na obzoru…
Romantický konec
zoufáme si vpromoklém ohni
a vyprávíme si
o skleněných citech
hvězdy se modlej
Skoro sám
Zrodila se
jemnými krůčky svítání
celá z marsu
duhová, měňavá
kli(c)k
Jen tak do prázdna
kliknutím enteru
zobrazím duši
a udělám rozbor
Než procitnu...
tlumí všednost
když hraje
když sníš
a závěsy vpološeru
Včerejší
Vzpomínku na Tebe mám dnes
zabodnutou vsobě
jako tupý nůž
a mou…
Ty, co mě držíš nad vodou
Pořád se mi zdá
o prskající duze
romanci pod hvězdami
západu slunce…
Jen vážně
Byla v tom intuice
víno ve sklenkách
jednotvárný myšlení
a pár cigaret
Každý sám
Plujeme si svými světy
a jen tak se zasekáváme
při chůzi svými ulicemi
spřehnaným postojem
Abys nebyl sám
Ptala jsem se kamenů
kolik slov
mě bude stát
prohraná láska
Chtěla bych
Nakrátko zůstávámtam nahoře bez křídelletímv čase podmiňovacíma pak padámNečekaný hovornáhle přerušíma zalknu seve Tvé blízkosti. Nedýchám a. závorumezi samotou a štěstímsnažím se proměnitslova došlaa srdce v prachunasáklé krvíse ztrácí
Citlivost ženy
Mírumilovný déšťpadá k nohámkdekolinemluvjen lehce dotkni seoheň v očíchmizivý stína vrásek párna sto dálek poznámplameny zabíjía tělesná stránkav poklidných vodáchsměřuje k míruteď máš šancihmatem rozpoznatcitlivost ženy
Sólo pro rytířku
Chtěla bych být
peace-loving
v posteli s nebesy
a přát si minulost
Nejlepší průvodce životem je Láska
Když máte štěstí, je krásná. Každý ji vnímá jinak. Řekla bych, že vypadá jako taková malá nadpřirozená bytost. Pro někoho není důležitá a může ji vnímat jen jako obyčejný přelud nebo naivní představu.
Měsíční symfonie
Pozoroval hvězdy
a hrál.
Hrál
svou měsíční symfonii
Životní myšlenka
Zatím tu jen tak sedim a pozoruju lidi okolo sebe. Je tu mrtvo. Čekám až někdo přijde. Všichni se zdají bejt tak jiný.
Příběh pro tento den
Pozoruju písek v přesýpacích hodinách.
Jsem sama, na jak dlouho.
Ležím schoulená ve svých promiskuitních náladách
a stále vzpomínám na ten den,
Noci
Noci.
Jsou mlhavé,
nedobytné, něžné, vášnivé…
a já se vnich ztrácím.
Už není
Byla milá
a se svou krásnou duší
se mnou prováděla zázraky…
Naše doupě lásky
Zbytek slov
To se nám to skrývávalo,
někde na dně oceánů
před pravdou
před skutečností
Blouznění
Kdopak mě měl rád,
a nebo kdo TO alespoň
kvůli mně RÁD předstíral
když slunce přivíralo víčka
Tma
Probouzíš se
a vrávoravě vstáváš.
Máš třpytky ve vlasech
a rtěnku kakaovou…
Mlčení
Domněnka o jedné neznáme
mi nedovolí vyhnout se tomu stínu,
kdy zlato co třpytilo se na povrch
zřejmě zapomnělo
Střípky sentimentu
Mlčení bylo vrtkavé
tak jako pomíjivý pocit štěstí,
který mi nedovolil
dostat se tam,
Tak málo
Krásnější než sníh,
to když se jeho vločky
dívaly tak vševědoucně
a zároveň se dotýkaly mých očí…
Dáma a kotě
Říkala neusínej,
když poslední světlo vulici zhaslo.
Mladá šarmantní dáma,
sdeštníkem vruce
Květinová...
Jednou,je to užstrašně dávno,
toulala ses bosá
oukou plnou květin, ylo to tehdy vlétě.
Slyšela jsi zpívat kopretiny
Egoistka
Kouřový paprsek nad náma,
skalní příšery hynou
nebe se točí
a nakonec
Přijdeš a ...
Přijdeš a všechno kolem
se stane skutečné
stejně tak
jako naše prchavá naděje
Zvrácená jistota
Pozoruj ten žár, lásko…
Někdo znás
Dnes bude polykat oheň
Skončíme vpekle
Podvojné myšlení
Po stopách nevyřčených cest,
nechej se vést…
Chybí ti směr.
Přestaň si se mnou hrát
Tak mladá
Po každém tahu štětcem,
stávala se nedokončeným obrazem.
a slunce se tvářilo že není
když vínem se zpila zem,
Překážky II
Stříbrnou tužkou,
budu ti kreslit obrázky.
Neztratí se,
budou navždy
Překážky
Byla i nebyla…
Ztrácela se
pak se zase vracela,
utíkala
Padala a dopadla
Právě padala hvězda,
andělovo bohatství…
Kolik úsilí
budu muset vynaložit
Sama
Bylo to brzy ráno
tenkrát když ještě svítil měsíc
Odcházela tiše…
A já…
Kolik času?
Neexistoval nikdo,
komu by mohla říct
zastav čas…
A kdo by prodloužil
Lovers
Zdál se mi sen.
mohlo být něco málo po půlnoci…
Skrze svá zavřená víčka,
jsem vnímala,
Chtěla jsem..
Chtěla jsem všechno,
jen ne tě ztrácet.
Můžu za to já.
Nikdy jsem nemyslela na to,
Jediný den
Snad to byl náznak sblížení,
vtom studeném pozdním večeru,
kdy chytla mě poprvé za ruku…
Nikdy na to nezapomenu.
Břízka
Už skoro nahou
Divý liják tiskne ji kzemi,
Rve zní šat.
Brání se, hrdá, mlčenlivá
Za Tebou
Šla jsem za citem.
A šla jsem špatně.
Míjela jsem ji.
Pokaždé.
Nebe
Hraješ si vmracích,
možná jim i slzy slíbáváš.
Ale když se jednoho znich lehce dotkneš,
spatříš hrdost a nedostupnost.
Kouzlo okamžiku II.
…Když odcházela, řekla velmi tichým hlasem:zůstaň…
…Otočila se. Tehdy si nebyly ještě tak blízké…
…Možná to byla touha, co ji tenkrát tak ovládlo. Kráčela za snem…
…Její oči jiskřily. Jako by říkaly: Tenhle večer bude jen náš…
Láska
Do té doby ji neznala.
Nevěděla jak mocná může být.
Nevnímala ji a ona přitom byla všude.
Necítila ji, ale ona jí prostupovala vším.
Večerník
Večerník
Žila byla jednou jedna víla. Malá a křehká, ze které něha sálala, jen co jste pouhým okem na ni zdálky pohlédli. Vyzařovala zní tak moc, že přetékala široko daleko až do celého světa.
Ta víla tančila vjednom malém lese.
Ještě chvíli
…Otevřela oči. Procitla. Skončila noc.
…Už žádný plamínky svíčky.
Kouzlo okamžiku
…a vtom ji spatřila. Přišla kní blíž. A ona se lehce usmála. Byla ráda, že je konečně sní…
…Možná by se jedna druhé dokázaly dívat do očí celou věčnost.
Imaginární zázraky
Hejno létajících krása symfonie nezaměnitelného zvuku datla. A potom tajemné ticho,které nastalo jen pro nás. Pro to málo, co jsme si schopniještě dátPodívej, támhleten motýlztratil křídlaJak dlouho ještě bude žít.
Zhrzená lásko,teď nemůžeš plakat
Zázraky se nekonajívšak ani tenkrátjsme štěstí nemělirůžovou barvou namalováno na duších.