Písmák Život je...
"Kdo není schopen oběti, není hoden lásky. "
Život je opravdujen tahle prázdná věta,
kterou jsi napsal na řádek mého bloku,
protože pořádný smyslmého světa,
Zimní snění
Padají vločky a já sním,
sama. S Tebou. Proti všem.
Snad položit easy otázku si smím,
jsem opravdu ta, která jsem.
Konec růžového malování
Mám radost,
kouknu na tebe-směju se.
Tobě totiž přibyla další starost,
žádáš o pomoc-nehnu se.
Jednomu blonďákovi...
Jen tak šeptám a ty mě neslyšíš.
V duchu vyslovuji svá přání.
Snad i ty jednou uvidíš,
že i já jsem tu k mání.
Nenávidím Tě!!!
Nenávidím tě
protože si mě ani trochu nezasloužíš
Nenávidím tě
protože kvůli tobě tečou mi slzy
Jenom moje vina...
Je to moje vina, že vypadám jako manekýna
Úplně ztratíš hlavu-jsem jako gilotina
Jako předehra zapůsobí moje krátká forbína
Jsem prostě pro tebe ta pravá blondýna
Děvka
Projdi mým tělem.
Vždyť jsem jen figurka na tomhle světě
Klidně se mě dotýkej víc.
Potřebuji to, nesnáším to.
Uletět...
Mám chuť si vzít prášky-vyletět do nebe
Mám chuť si vzít prášky-nemyslet na tebe
Proč jsem taková-já chci být jiná.
Panenka maková-nadosmrti vinná.
Mamince
Mamince k jejímu svátku
jen pár řádků na památku
Za to, že je vždycky s námi
za to, že hojí nám rány
"TA" noc...
Bylo to včera. Pálily se čarodějnice (divila jsem se,ale přežila jsem. ) a u nás na Slávii byla ňáká ta kalbička slidmi zpozemáku a kamarádama. Byl takovej dusnej den.
Bývávalo...
Po těch krásných chvílích,
radování,
utěšování,
naslouchání.
Chtěl bych...
"Pokaždé když tě vidím, chtěl bych vrátit kousek naší minulosti,Kačí. "
Myslíš tu minulost,kdy jsem pro tebe (a jen pro tebe) psala básně.
Myslíš tu minulost,kdy jsem tě tajně z povzdálí obdivovala.
Myslíš ty chvíle,kdy cítila jsem se s tebou krásně.
Pořád dokola...
Jako dva milenci,
jen tak jsme tam stáli,
(bohužel jen jako)
a svět pro nás neexistoval,
Vzpomínka
Zase jsi mě donutil utírat si slzy.
Bylo to v noci,když vzpomněla jsem si na tebe,
když jsem tě potřebovala,odešel jsi mi-bylo to moc brzy,
najednou jsem si uvědomila,žeživot nemá stálé koleje.
Dvakrát...
Báseň bez rýmů,
Brýle bez skel,
Oheň bez dýmu,
Jen duše-všichni bez těl…
Záseky
Záseky
když necítím tvé doteky.
Chlad
myslíš na mě. Snad.
Slzy i smích...
Jako nic, (vím to-znám tě) dech se ti zatají,
když jdu znovu k tobě,
jako tenkrát poprvé( pamatuješ. ) potají.
vše ale podléhá době.
První lááásky....
Je tma,jen světlo lampy dopadá, Slunce už šlo dávno spát. A mě teď znova napadá, jestli máš mě pořád rád.
Jestli máš mě rád,jak měl jsi včera, jestli je něco,co ti ještě můžu dát. Ptát na to bych se radši neměla,ale pověz:máš mě ještě pořád rád.
Napokraji mříží
Je to hrozný,v tu chvíli,co babička prozvonila náš telefon,aby šel někdo z nás dolů,mi to došlo. Poznali to. Měl jsem tolik myšlenek a pocitů-hlavně úzkost a strach z myšlenky,co bude dál. Nejdřív jsem doma zapíral,ale potom jsem se přiznal,že jsem tam vlez.