Písmák Z krasových polí
tóny vtichu
ptačích hlasů
čelem duhu
vítr klasům
gžžž
je hloupost moje odvěká
že mám se zas za člověka
a fakt, těžko to i nesu
mám slabost pro pár zážitků
Vnitřní a vnější
Vnitřní svět je bezesporu čistě subjektivní, když ho vnímám jenom já. Vnější svět vnímáme všici, že jo. a je objektivní.
A teď si to jen tak pro sebe otočím- vnější je pouze mým subjektivním vnímáním.
Sen pralesní
prostorem tma
šlápoty v cestě stromů stíny
půlnočním dechem vidět není
vůně proměnná
Krátká vzpomínka
Zrovna včera jsem byl vlese
Pozdravit strom
Zeptat se ho, jak se má
Pohladit jeho drsnou kůru
A jedna předjarní
Když nedýchá studem ani čas
V rozkoši jarního tání
Záplavou paprsků
nedutáš
z dlouhého okamžiku
Patříš světlu, patříš lásce
ve vteřině, kdy opak zdá se
vlásce se zase probudíš
něco o mně
Děkuji za možnost se stydět,
když zapomněl jsem vidět
sluneční závoj splétaný
Lásky, soucitu, bezbranný.
probuzení
Vstávej.
už vidím paplsky
volá ten sladký hlásek
koukám,