Písmák Sonet Velikonoční
Sonet Velikonoční
věnovaný Blance
Cesty začínají vonět po fialkách,to spící krasavice odložili závoj snů,oči fialkové září v širých dálkách,ztracenou hudbou dávno zašlých dnů.
Plamen zázraku nosí roucho prostéa krásná píseň velmi prostá bývá,z malého semene ztepilá lilie vzroste,křehká a sladce něžně snivá.
Sonet k svátku
Sonet pro Martinu (věnováno Rezi k jejímu svátku)
Jsi žebrák obdarovaný blýskavými skvosty, víla křehounká, v níž bije srdce Johanky, teplou dlaní stavíš k duším křišťálové mosty, ale v slzách zbývá dávná pachuť pohanky. Hledáš Boha a oči Ti po nebesích planou, do Tvých vlasů chodí samo slunce spát, do polí chodíš pro píseň stokrát obehranou, posloucháš znamení, byť nemohou znát. Já vím, že pro Tebe andělé rozházeli po nebi len, vždyť tento den je Tvým jménem posvěcen a zvon zázraků do věčnosti udeřil svou hranou. Paní Noc pomalu vztyčuje svůj pyšný stan, sestřičky hvězdy pomalu rozsvěcí náš Pán, a jemně zpívá Tvou píseň stokrát obehranou.
Diskuze klubu: Klub křesťanské peozie
Tento klub zákládám pro lidičky, kteří píší poezii křesťanskou, nebo poezii ovliněnou křesťanstvím. Vím, že tady pár takových pisálků asi je, tak to chci pro ně založit. Duchovní poezie se psala v každé době a já nevidím žádný důvod, proč ji nemít i zde.
Veselá modlitba
Modlitba hříšníka
Rána často jinovatkou voní,jak mou krásnou zemi uspáváš svou dlaní,podkůvky sobů dálkou zvoní, život znaven touhou, k spánku hlavu sklání.
Tvou spasitelnou krví hoří listy javorů,aby nezapomněla naše paměť krátká,Tvá milost je věčnou branou obzorů, kam naše cesta spěje - tolik, tolik vratká.
Dívám se na pomníky Tvé krve,zasažen krásou mého kraje, v duši hýbe se stín, který zebe,ale má tvrdost Láskou taje.
Odpuštění
Balada pro Lucii, balada Vánoční
Bahnem zoufalství pomazalas srdce mé,pak v tichu slzy dopadaly do lůna noci, já byl prach před Tváří, před níž staneme,dýchat, žít, ta slova nebyla vmé mocia přesto Ti malá spokorou verše skládám. V mém nitru žal rozvál písek pouště, z perly smutku vyklíčila trpkost zlá,v krajině milosti obraz hrůzné spouště,na plamen lásky závoj položila tma,sám o odpuštění prosíc, odpuštění dávám.
Mé srdce nemohlo nenávistí plát,myšlenky obklopily vzpomínky svatostánkemo němž se může princeznám zdát,jen víno života si hořklo, hořklo pelyňkem,nad tím, že lásky své se vzdávám. Tak přišel čas Boha i chrámů zbořených,doba kdy se skryté poklady otvírají,plul jsem dobou na vlnách vzbouřených,ve kterých stesky pomalu doznívají,tak o odpuštění prosíc, odpuštění dávám.
Modlitba královny Anny
Modlitba královny Anny
(věnováno Jitce E. )
Smutkem mé země širé hvozdy voní,když já unavená kTobě odcházím,již brzy anděl smrti mou svíci zlomí,tak znovu své roky tiše procházím. Vidím tatínka, jak se na mě smál,když vztyčil most nad Vltavou stříbrnou,to si se mnou bratr Václav hrál,tenkrát jsem nebyla Milovanou Královnou.
Vzpomínám na bouři, která mě kAlbionu hnalai na bílý přízrak útesů doverských.
Svatební
Píseň svatební pro Jiřinku a Pepu
Bílý anděl kráčel lodí chrámovou
křehký jak naděje tetelivá
a pojednou do šepotu srdcí dvou,