Písmák Ulice Gambetta číslo 5
Sklenička vína a nostalgicky smutný déšť na pobřeží Atlantiku v La Rochelle.
Jen laskavý úsměv opuštěné ženy u vedlejšího stolku v baru v ulici Gambetta číslo 5 rozpouští mé myšlenky na skok z bíločerveného majáku do hlubin oceánu.
Utápím se v jejích očích .
A později v přítmí hotelového pokoje vyplouvám z jejího přístavu jako loď pokřtěná archivním vínem a nektarem z čerstvých květů.
Takhle o půlnoci
Na ulici ve svitu pouliční lampy
noční motýl se třepotá
jako tvé dlouhé řasy
když .
Modlitba č. 1
Bože Otče všemohoucí
vyslyš naše volání k tobě
a přijmi naši modlitbu
jako vyznání víry v tebe
Jak tě mám ráda
Má lásko
tobě chci všechno dát
tak počkej
budeme se spolu milovat
Babylonská věž
Jsi bohyně
krev a mlíko
medově sladká
věstonická venuše
Krajina
Závěje
smutných vzpomínek
zavátých do dáli
přece tak blízkých
Už nikdy ... víš kdo jsem ???
Ať už přestane pršet.
Smrdutý pach věčného deště mě dusí a špiní zároveň.
Už nechci, aby gotické chrliče mi udělovaly milost své sprchy, tak ostudné zároveň.
Ať zkamení nohy všem, co bezcitně chodí sem a tam, a těm, co po mne šlapají a nekoří se mi za to .
Jen pět minut
Pět minut
a už jsem zase sama.
Třista vteřin
a už jsem zase sama.