Písmák Boys don't cry
V srdci zbyl mi uschlý motýl,co chtěl být uragánem v Bombaji. A Ty dál voníš mou Kalahariv zobáku snítku, marnou naději. Je čas mě soudit, krásná poroto. Vyloudit úsměv a pozvat katy,zatlačit slzy střemhlavým útkema z věčných patů nadělat maty.
Derniéra II.
Jsi Paridem mých zbrklých soudů,když marnotratně hodím jablkem. Jsi mým králem i poskokem,mou elegií ze strun bardů. Jsi Hamletem mých věčných: "Má mě rád. "s bílou lebkou místo kopretiny.
Javert
Zatýkám děvku vztemnělé uličce,
chtěla prý léky své malé holčičce.
Byla jen hnána nestoudným chtíčem,
za to ji ztrestám, svým vlastním bičem.
Čarodějka ze Špilberku
Svážeš mě pohledem, kdy budeš chtít
V srdce mé zoufalé zas budeš tít
obětní dýkou zpradávných časů
ukutou zpanensky trhaných klasů
V mé milované Xenoekii
Ač hadem nepodveden,
přec vyhnán zlůna matky jsem.
A teď i Ty plamenným jazykem
ženeš mě od sebe, má Gabrielo.
Endless nights
Desire
Bezcitná mrcha
schovaná za lásku, sžírá mě
skrze libido.
Trojská Helena
Stvořena zrozmaru bezcitné bohyně,
kpotěše Parida zjablka svárů.
Jsi první cena vpochybné honitbě,
hořící pochodeň danajských darů.
Pod vesmírem bychů
Pod širým vesmírem těch věčných bychů
chtěl bych se topit vzáplavě vzdychů.
Vspojených nádobách dvou našich těl
rozeznít hrom zase bych chtěl.
U kartářky
Všedivé cele růžových zítřků,
zaplavené smradem zvonných tyčinek
zahalená do barevných šátků
a záclon,
Radši bych zdechnul než tady žít
Radši bych zdechnul než tady hnít,
vmrtvolném spánku jediný bdít.
Sám do něj upadat a sám se i probouzet,
své dobré jméno pro Tebe zostouzet.
Derniéra
Pohasla světla, opona spadla,
Poslední růže mi v srdci zvadla.
A jenom šašek zpívá si hravě
O jednom srdci vzdupané trávě.
A slzy poslední vpijí se do polštáře
A slzy poslední vpijí se do polštáře,
jako krev beránka vpívá se do oltáře.
Pravda je surová a často bolí,
falešné fráze, ty rány hojí.
Nevěra
Do Tvojí náruče upad jsem k večeru,
kdo najde lék na moji nevěru.
Ty jsi dál princezna, já smutný poeta,
co si s ním pohrála rozverná koketa.
Prázdnota
Jak vlastně vypadá tahleta láska.
Jak proradná děvka či tajemná kráska.
Jak vlastně vypadá ten život bez ní.
Jak prázdný spánek bez trochy snění.
Z(a)tracená naděje
Vykotlané srdce vhrudi mi bije.
Ta zrádná naděje vždycky se skryje.
Vté černé temnotě šedého dne
Tiše mi do srdce mačetou tne.
Básně K. d. Kaprioly 2
Blbá báseň o zajících
Že mi uši stojí více,
mohu si hrát na zajíce.
Pěkný předkus, rudá dáseň,
Ukradené srdce
Prohrál jsem srdce v marném boji,
tak proč to k sakru pořád tak bolí.
Měl jsem vněm naději ukrytou pro Tebe.
Teď mi však nezbyla snad ani pro sebe.
Sen.
Stojím uprostřed mýtiny. Kolem mě jen černočerný les.
Mám strach…
„Proč si mě sem zatáhl. “
Nekonečná ozvěna mi rve uši.
Mám vůbec přátele?
Dlouho uvažuj, než někoho učiníš přítelem. Pak-li se pro někoho rozhodneš, přijmi jej celým srdcem. Mluv s ním otevřeně jako sám se sebou.
Lucius Annaeus Seneca
Mluv sním otevřeně jako sám se sebou.
Sen o vodácké holce 2
Nedávno jsem ji zase potkal, krásnou tichou a nesmlouvavou, jako vždycky. Stejná jako vmých snech. Kráčela ulicí a já tiše pozoroval, jak se jí krásně vlní boky. Byla jak vlnka, o které jsem věděl, že se brzy změní vbílou pěnu, co mi zase zmizí… Byla jak první paprsek na hladině, od jehož krásy nelze odtrhnout zrak a zároveň Vás nesnesitelně pálí do očí.
Samota.
Vposlední minutě bídného žití
topím se vsamotě prázdného bytí.
Vkamenném příbytku vlastního srdce
hřeji se vzpomínkou na Vaše ruce.
Básně K. d. Kaprioly
Papír.
Hledal jsem papír
Vkapse i za uchem
Že jsem ho nenašel
Fraška
Brodím se závratí pozdního jitra.
Bojím se postavit. Bojím se zeptat.
Bojím se strachu z vlastního stínu.
Konečně svoji
Hned v první chvíli božího rána
krákáš mi do uší jak černá vrána.
Na malý okamžik otočím hlavu,
hloupě se natřásáš podobna pávu.
První shon II.
Pili jsme víno a smáli se jak cvoci
v nezkrotném preludiu sobotní noci.
Mráz dýchal na okno a já zas na Tebe,
Srdce nám bušila jak v ruské ruletě.
Othello
Jak nepopsaný list zdála ses mi včera,
bez písmen a kaněk zcizího pera.
Dnes si jen papír, jenž dávám do sběru.
Měl bych Ti odpustit chvilkovou nevěru.
První shon
Pili jsme víno a smáli se jak cvoci
v nezkrotném preludiu sobotní noci.
Mráz dýchal na okno a já zas na Tebe,
Srdce nám bušila jak v ruské ruletě.
Sen o vodácký holce
Prolog:
Zase mi zmizela bez hlesu, jako vodní panna, jako pára nad řekou. Jako vždycky. Štíhlá kočka Ofélie, která přicházívá nejčastěji v hluboké noci nebo když zlátne slunce. Svěží jak dubnová kopřiva, jediná a nebezpečná všem, kdo podléhají času, fyzice, psychice a jiným obludnostem bytí.
Pírko
Fouk jsem Ti do tvářeto pírko z polštáře. A do uší nám znělovšechno, co je a bylo.
Vzduch se chvěje od srdcea ve mně víří emoce. Nejsi tu a přitom jsi všude.
Chtíč
Kráčel jsem ulicí vstříc novým světům. Potkal jsem dívenku v červeném svetru. Kráčela nesměle s úsměvem na tváři,toužila po milenci na bílém polštáři.
Nechtěla lásku, cloumal jí chtíč,chtěla se milovat a pak utéct pryč.
Midkemie
Já viděl krásu smrti,
Já viděl tu nádheru,
Já viděl jejich návrat,
návrat Valheru.
Anděl
Má aureolu ze stínů a křídla zlomená,
je jak krásná nevěsta, jenomže bez věna.
Úsměv mu na rtech už nikdy nespatříš,
vočích má otázku: "Proč ve mě nevěříš. "
Vánoční poděkování
Jsi můj anděl, co mě hlídá,
když mě úzkost, když mě bída,
halí temným závojem.
Jsi mou vírou v zítřek příští,
Sněženka
Když poprvé utrhl jsem sněženku,
nebe bylo bez mraků i červánků.
Když porvé k Tobě jsem přivoněl,
celý svět se se mnou rozechvěl.
Připadám si
Můj život, jak obraz na hladině zdá se mi
jak mrtvola ležící na zemi
jak listí spadlé ze stromu
a já se s ním neperu.
Vinen!
Rudá krev stéká Ti po rukách,
ne, nejsi bez viny.
Krev, co kape po kapkách
Počítá vteřiny.
Jasná letní noc
Byla jasná letní noc. Luna stála vysoko na obloze a hvězdy zářily a tvořily na ni své vlastní obrazce. Les šuměl. Vše jako by zapadalo do jednoho velkého uměleckého díla, jenž nás obklopovalo.
Strom
Jak ten strom stojím tu,
sám jak ten kůl u plotu.
Jak rád bych někde v lese stál.
Jak rád bych se jiných větví dotýkal.
Konec (Odchod)
Dřív nežli odejdu, chci Ti jen říct,
opravdu milovat znamená víc.
Víc než jen polibky,vic než jen slova,
víc než jen milování krásnýho těla.
Okamžik
Strach mi svírá moje hrdlo
a já se bojím, že skončí ten okamžik,
kdy spatřím Tě jak vílu
zas mezi stromy protančit.
Skutečná krása
Když paprsek Ti tvář pošimrá,
Když vánek pohladí Ti vlasy,
Když déšť Tvoje tělo pokrývá,
chtěl bych být svědkem té krásy.
Pro dívku ze stínů
Jsi krytá mlhou ze stínůJsi jasná jiskra ve vínuJsi jemný vánek ve vlasechJsi bludička má na blatech.
A já mlhou stále kráčím dál,pak zastavím se, jako bych se bál. Že až stíny navždy pominou,ty krásné chvíle se nám rozplynou.
Proti všem
Potím se bahnem na galejích života
a plivám krev na živořící svou naději.
Pohrdám tím,jak líbí se mi nahota
a vymýšlím kletby pro ty, co se mi vysmějí.
Smrt
Smrt
Zahradou lásky Tvé kroky bych chtěl vést
a pod rozkvetlou třešní zase Tě svést.
Líbat Tvá ústa a hladit Tvou hebkou šíji,
Poslední diagnóza
Poslední diagnóza
Cítím zuby, jenž zatínají se do mého těla
Hodiny bijí rychleji než mé srdce
Vlak naděje uhání pryč z mého nádraží.
Kdo vlastně jsem
Kdo vlastně jsem
Jsem jen loutka ve svých rukách
jsem jen odsouzenec, co se v mukách
přiznává ke zločinu, který nespáchal.
O sobě
O sobě
Jsem hrdina směšných historek
Jsem šašek k pobavení dam
Jsem vyhaslý jen oharek
Hledání
Hledím vpřed a oči zavřeny. Hledám v sobě, hledám kořeny. Ptám se sebe, kdo to vlastně jsem. Co je skutečnost a co jenom sen.