Písmák Moravské dvojzpěvy
Ruku schoulenou ve tvé, cítím tě jako sebe samuPovídáš mi o hudbě. chtěla bych ti odpovědět, ale nemůžu. planuMůj milý, jen pro tebe zalévám rozmarýn, abys mi ho pod okny pošlapal a mamička se zlobilajak tomu bývalo kdysiale neboj, je to jako ve Dvořákovi: naša mama náma nevládne. Pochopils a rázem se dvojhlasá melodie Moravských dvojzpěvů proměnila v unisono.
Naivita
Melounová pecka mi spadla na palec u nohy. Přišlo by mi velmi smyslné, kdybys ji odtud snědl. Ale ty ses neshýbl. Nedal sis ji.
Micka
Číča vrní na stoličce blízko mých boků. stíny noci poletují kolem nás a snaží se na nás ulpět. nevnímáme je"Micko. " "Číčííí" "Pojď ke mě, koťátko"V naději, se škádlivým úsměvem se otočím.
Jak se zbavit zodpovědnosti
Fotbalista odložil své kopačky do skříně, psi odvedle přestali štěkat jaro skončilo. S šedivými, ojíněnými vlasy přišel jsi za mnou, oděn celý v barvě zrajících švestek. Vlepil jsi mi pusu na tvář. Takovou rychlou, velkou, udýchanou.
Parafráze na Janáčka
Jsi daleko odsud a přece tě cítímVůně našeho posledního milování vznáší se ve větru všude kolemV každém tónu, který hraji je kousek tebeLetíme prostorem. daleko od sebe blízko v soběNemusíš mi volat, říkat co cítíš"Pravá láska v ústech nepřebývá, v tichém srdci bydlí láska opravdivá. ".
Škoda lásky
Chci tě a bojím seSrdce mi tepe v hrdle. Ty jej ale neuvidíš. nedostal ses dál než do výstřihu.
Rebelie
Obracíš si peřinu naopak, když je ti teplo. (ano, druhá strana je vždy chladnější)Chutná ti teplé rajče a studená káva. (rád obracíš vše naruby)Přesto (nebo právě proto. ) bych tě milovala .
Měla jsem ho ráda
"A to, že se neuvidíme tři týdny (nebo to budou jen dva. ) vůbec nevadí. Máme na sebe ještě celý zbytek života, že. ".
Hipísanda na bále
Hipísandě na bále
Roztrhly se korále.
Její táta mocný král,
Hipíka si zavolal:
Krásné sbohem
Lípy kvetouléto voní a já jsem Ti pod jablonínechala ten poslední polibek.
Donekonečna
Žabomyší války jsme již oba prohráli. Skončilo to remízou. Nezbývá než stulit se ti do klína a začít znovu bojovat.
jednou jsem cek takovej kec
Buďme otevření, trénujme štědrost. Ale nenechávejme zlodějům otevřené dveře.
Noční chvění
V ohavné melodii znějícího ticha chvěje se tvé tělo ztrápené. Dej pozor, než se rozplyne, abys nevyřkl to slovo nechtěnéA hadím sykotem nenarušil linku té melodie.
Lež
Ty sekvoje, pod nimiž se má dívka hrbí,
pnou se hrdě k nebi.
Já již nepnu se tak hrdě.
…už vím, že nejsem prvý…
Dítě v nás
Měla jsem pocit, že se za tebou rozeběhnu.
……………. a hvězdy padaly na mě z nebe……………….
ach, ještě teď mě zebe.
Kapka v oceánu
Tiše šumí, nekonečno v něm.
Zároveň konec a začátek a….
Malá kapička se směje a nechá se lechtat slunečním paprskem.
Je z největšího bytí, sama ničím a vším.
Mizérie
Tak už do háje roztrhni ty okovy, co tě svazujou.
Síly máš snad dost
Mám na tebe neskutečnou zlost
Jsem sama a nechci být
Jak ti dodat odvahu?
Je tma, ticho, divně to voní. Pach města, pach rozpáleného chodníku prudce zchlazeného letním deštěm.
Mám chuť plakat, ale došly mi slzy.
Mám chuť vrnět, ale oněměla jsem.
Druhá světová
Žhne ta záře nad Berlínem
a my připíjíme si očarovaným vínem.
Ty však víš toho více, než- li já.
tvá svíce náhle zhasíná.
Osívání
Zasej sémě do úrodné půdy.
Mávej přitom svými údy,
tvař se jako v extázi.
Děti se totiž rodí na bázi LÁSKY
Souznění
V řece plné krve a výměšků našich těl brodíme se.
Až po pás v té naší špinavé lidské řece.
A kolem mlha, dým a naše vůně se mísí,
procházím tu jako bez hlavy, otevřená všemu,
Koukám do tmy
A já koukám do tmy
a ty sedíš vedle mě
a v očích ti jiskří
a prsty se ti chvějí
Múza, co mi nevinně předla v klíně
Potkal jsem múzu
Rozepla si blůzu, stulila se mi do klína a teď tiše usíná…
A já jen poslouchám jak vrní ve tmě,
v duchu ji líbám,
Zoufalost
Neodjížděj.
Až teď, když se mé ňadro
stejně jako dříve má ruka
schoulilo ve tvé dlani,
Konec
Měl jsem doma takhle jednou dvě krysy a jednoho křečka-
matku a sestru s otcem.
Ale miloval jsem je-
stejně jako teď tebe.
achich
Jsem celá odřená- jsem včera kvůli tomu vínu spadla z nebe.
. potkala jsem tebe
(dost originální verš)
barvičky
Kolem víří energie plná všech barev. Spousta pocitů. Cigaretovej kouř se vznáší a potají se miluje s tím proudem energie.
Vidíme je.
meditace
Zahalen v hávu zelené rostliny,
cítíš se krásně a smutně melancholicky.
Vůně milování se vznáší ve větru.
Kolem nás a v nás.
Už je pozdě
Zelenej balvan se vyvalill před tvé bosé nohy. Lekl ses a on změnil chameleonsky barvu na červeno. Potom ti to začalo být jedno a on se zase změnil, tentokráte na světlešedomodrou. Už jsi to poznal.
Pro Kementári
V zeleném lese,
vítr se nese, se nese senesessenesesesse
(takhle přesně zpívá. )
tiše a zpívá o víle se zelenými šaty.
MAsturbující dívka
Ležíce na břiše masturbuje. Čte knihu, přidržuje jí jednou rukou a tou druhou zajíždí pod růžové kalhotky s kytičkama. Svaly v obličeji jí povolí, uspokojení se pomalu začně rozlévat po jejím těle. Je nervózní.
Vzlyk
Dívka sedí a usedavě pláče. Nemůže popadnout dech a po líčkách se jí řinou slzy. Pro ostatní musí ten zvuk znít divně. Jen hysterické vzdechy odvedle zpokoje.
pro lukáše
Ještě pořád tu sedávám. Ano, přesně tam, kde jsme byli spolu. Teda když tam neseděly ty vaše sousedky. Viděli jsme skoro přímo do tvého pokoje.
očka
Díval se vzrcadle na své zelené kočičí oči a řekl : „Nač jsou lidem kontaktní čočky. “ Nikdo neodpovídal
Zvuk rozpáleného betonu u nás před domem
Tiše šumí rozpálený beton u nás před domem. Zasyčí. Slyšeli byste to, kdybyste položili ouško těsně- až skoro kněmu a opatrně naslouchali kapičkám deště. Vždycky když jedna dopadne, ozve se takové „sssst“.
příběh vonící kvalitním zeleným čajem a pozdním podzimem
Protřepala si své krásně vlnité zrzavé vlasy, pomyslela na svou matku a chtěla jít. Vté pochmurné pozdě podzimní době ozařovala jen svíčka její oblíbený bublifuk. Nemohla to tak nechat. Její stále nesuché vlasy jí vadily ve výhledu, a proto je zabalila do turbanu.
VELKÝ SVĚT
Vmisce plné fazolí zaslechnu tichý hlásek: „Vrať se, ukaž mi svůj svět. “ Vidím ji. Nevidím. Jen cítím nasládlý pach a ten tichý hlásek: „Vrať se, ukaž mi svůj svět.
kolibříkova hvězda
A hvězda padá.
Kolibřík ji unáší.
Sedl mi na záda,
řek, že jsem jinačí.
potkala jsem žábu
Potkala jsem žábu. Kuňkala- jak to už žáby uměj a chtěla mi podat tlapičku. Takovou tu mokrou( pro někoho až slizkou) jak tam má blány. Jenže já jsem pištěla.
pytel s pocity
padám do propasti jménem svět.
barevná motýlí křídla neposlouží mi
jsem moc těžká
. s pytlem plným pocity
šlehačka v koutku oka
Mám šlehačku v koutku oka a na konečcích prstů. Na malíčku a taky prostředníčku. A ty seš bohatej. 19 korun.
oplatek a další oplatek
Oplatek a další oplatek. Modlící korálky drží pospolu na černé tenké šňůrce. Stačí přestřihnout a jako slzy uplakané devítileté dcerušky miliardáře, která nedostala novou bárbí, utečou na zem a žijou si svůj korálčí život každý sám. V jiné zemi.
pokoutník
Žila jsi nahá. Za svitu svíce jsi seděla pod knotem, kde je největší tma. Horko. Žár.