Rubíny

Jsem sběračka malých rubínů.
Navlékám neslyšně prýštící život
na skleněné šňůrky.
Pláč prochází jehlou

16. 03. 2003
5
0
929
Volné verše

HOĎ PĚTIKORUNOU!

~~~~~~~~~~~
Pana, či orel. padl lev
Má mince je vstříbře dvouocasá.
Pět prstů hledá zrno zplev.

18. 08. 2002
8
0
1483
Vázané verše

Zůstanu svá

Zůstanu svá. V těle. Stanu odulém.
Klín přetlouct klínem vsvítání ponurém.

06. 08. 2002
8
0
961
Vázané verše

Zpověď smyslů

Potkala jsem Neznaboha
jen dvě nohy vdavu MNOHA
Není víry mezi výry.
Není víry mezi víry.

18. 06. 2002
5
0
725
Vázané verše

Jsem dobrá řeka

Výběr

Jsem dobrá řeka.
Nikdy se nevracím
ke svým pramenům
(na vlas stejných

09. 01. 2002
9
1
897
Volné verše

Modlitba II.

Modlím se dnes, kTobě, Pane
za lehkost vtíži.
Tvá milost ať shůry shlíží
na nás Srdce ušlapané.

03. 12. 2001
2
0
978
Vázané verše

Vyřešeno JEDnoduše

Buď mi tak po ruce
tělo něčí
srdce brečí.
Polámané vmuce.

25. 09. 2001
4
0
997
Vázané verše

Jen DVĚ

Zrodily se
Vkoutcích mého nitra
Horoucí a přetěžké
Vlastní váhou se přelévaly

31. 08. 2001
10
0
1750
Volné verše

Peratvorka

Perlorodko
Krotitelko vln
Zboř ve mně všecky hráze
Zastav příval na molu

28. 08. 2001
6
0
878
Vázané verše

Naděje

Až se proderu trním k majáku zítra. Rezavými schody vystoupám Z kořenů. V náručí pochovám krvavé antůrie s dlouhým nosem. Výsměchy Tvého zájmu o trvání.

01. 03. 2001
5
0
1270
Miniatury, hříčky

Veselý VALEntýn, aneb ČERVánky nad Prahou

Stavím si PITOmost Přes propast nedůVĚRY. EVA se mi potutelně chechtá za padlým fíkovníkem. A aDAM mrká na černovLÁSKU u barpultu. Pod věžemi Týna se prochází mé tOUHY.

14. 02. 2001
3
0
1471
Miniatury, hříčky

Modlitba

Výběr

CD 381 Ocelově tvrdé rysy řezané do tváře lhostejnosti předložené nepřesáté povinnosti uškleble strnulé do grimasy. Mrtvolně předhozené musíš je vrahem tvojí vnitřní víry a tlak ten těžký pocit viny špatně slouží pro jejich dusíš. Šablonovitě zatuhlé,zapřísahám utrplé visí ostrou hranou gilotiny nad hlavou plující od kantýny hltavě občerstvenou na Euterpé Odmítám být sprostým katem jehož ostrým švihlým tnutím je nesmyslně chladné nutím jež popásá se na proklatém DEJ PANE AŤ: Uvíjím kytici slov, co laská, jsem jiskrou v které hoří Láska, mám světlé oči, které vidí krásu a váhu všech lidí Ať umím dát těm, kteří potřebují, když prázdnota a smutek u nich bují Ať pochopím vztahy k životu zahalím chudou nahotu A ZUSTANU ČLOVĚKEM MILUJÍCÍM.

03. 05. 2000
5
0
1702
Vázané verše
Nahoru