Miluju blbosti!...
Vždycky se rozzářím, jak nad hvězdičkou v kalendáři, když natrefím na nějakou apartní blbůstku. Vždyť život je jedna velká blbost a snad se ani nedá brát vážně. Kdo bere život vážně, je pěkný posera. (tedy někdy i já bych potřebovat přebalit.
i-am-a-cyborg
00000000000000000000000000111111100000000000000000000000000000
00000000000000000000111000000000000011100000000000000000000000
00000000000000001100000000000000000000000110000000000000000000
00000000000001100000000000000000000000000000110000000000000000
I Do Not Want 2 C U Anymore!
Srazilo se mi tričko,
to zas byla akce.
Neměl jsem jej dávát prát
té bláznivé Kačce v pračce.
Vliv mladých holek na zralé muže..
Tedy nutno úvodem prohlásit, že mé projevy jsou pouze a jen zplašky mých subjektivních soudů. Ne, nebudu zapírat, že mé unavené oko si rádo odpočne na křivkách, které se mi zdají postupem času "čímdáltímvíce" nepřístupnými a tudíž tajemnými. Cítím v mém pohledu trochu nostalgie , trochu lítosti a rozhodně ne jásot z toho, že jsem dozrál v muže nejlepších let. Právě tyto křivky nutí jednoho k neobvyklým úkonům, jako je křečovité zatahování břicha, rádoby vyzývalé žvýkání orbitky, žovialně světácké chování, honosné modifikování sporadického porostu lebky, čímž se onen stává ještě směšnějším, než kdykoliv dříve.
Poslouchám hlas svého srdce..
cestička
do srdíčka
je sama klička
přivřu víčka
Rybyniny ukolébafky
posteskla si treska tresce,
že jí játra bolejí.
nedořekla treska tresce
a už je měla v oleji.
Bez košile...
hraju si na mrože,
když se choulím na lože,
jsem tvůj nesvůj protože,
tvoje jemné négligé,
Der, Die, Das, HundeSchwanz
Na římsu mi sedl pták
zašvitořil Guten Tag
Ich suche Der kurs nach Prag
Své obočí jsem zvedl
Bzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzz!!
I moucha má své mouchy.
klidně vypouští prdouchy,
při pikniku v hejně,
na ještě teplém lejně.
Hvjezdotchmajzleekovi...
Ó, má milá Marion,
sebrali nám Orion.
Ó, můj milý Ozzy,
sebrali nám vozy,
Albertovi
Před chvilkou jsem si zapálil ve své kanceláři vonnou tyčinku, poslouchám Dead Can Dance a koukám, jak se kouř z té tyčinky svíjí do rytmu jako cvičená kobra. Prohlédl jsem tím kouřem až kamsi do svých osmi let a rozpomněl jsem se, jak jsem stonal, jak jsem byl nemocný, jak jsem nikam nemohl ani na krok a jak, snad jen bratrovi k vůli a mě k steku, přijel do města kolotoč. Já ležel pod peřinou , proklínal celý svět a bratr se vždycky přiřítil domů s očima na vrch hlavy a schválně mě bestiálně mučil. "Brácho, to bys měl vidět, na tý střelnici.
ZTOHOHLERANCE?!
1. / Jsem zahleděný sám do sebe.
2. / Myslím si, že není potřeba číst literaturu a vůbec se vzdělávat.