15.4.2014
Je něco ve mně
co můj život neskutečně drtí
a já. vystrašená k smrti
nestíhám přebíhat mezi lány nepohod
22.4. 2013
Do listů listy pochovám
po kouscích
každému jako dárek dám
do vínku
7.1. 2013
Zaklíněná do nicoty
vlastního těla a myšlenek
Mezi dva paralelní světy
co tvoří celek navenek
4.6. 2014
Poslední zbytek mládí
v šepotu skal
jakoby umíral.
30.10.2013
Odešla múza
ztratil se dech
Zemřela víra
zůstaly jizvy na zádech
26.9. 2013
V prostoru mezi světy
létá motýl
. vyhlídkové lety.
26.9. 2013
Nechtěně ladím struny léta
stín vrásky
jara podzimu.
LATté
Vkávě se vzdělat té(měř)
očím dokořán
mléko vlít
Hrou nespoután
Vypsání (vyznání?)
Vrozporu svlastním světem
světlem se za tmy protloukám
Životem za snění
Vsouznění
Rozchod
Když pocity táhnou
myšlenky slovům vstříc
pár kroků vbok
do jiných světů jiných rán
TICHO PŘED ZIMOU (20.10.2009)
Kdyby už kouty lesů zasněžily
a ticho vpadlo před práh domu
- knám
Láska spadlá mezi rozorané brázdy
Svobodná mysl...
Poslední divoký kůň
pomalu kráčí
ne loukou
ne stepí
Mé ostrovy (lost in my soul)
Dětství (nedospělost) DospělostStáří
RadostRadost Radost
Plynulost NedospělostZkušenost
HravostÚzkostOchablost
Z podvečerního rozjímání...
Mračí se
semknutě hoří
zápalné lahve
moří
V záhybech pocitů
Vpoledne vítr oznámí mi
. když tváře sežehne mráz
že vlasy rozcuchal by rád
že v síťce na motýly
Volnomyšlenkářství
Zítra až se probudím
možná už
nebudu
potřebovat
Stárnutí
Vetkané do obzorů
neposvěcených lákadel
v úsměvech starých žen
pronásledované
Z babího léta splétaná
Na periferii
samotářského okruhu
stojím a rozjímám
. a netuším
Prostá realita...
Řádkování vlněného svetru
je mi vrealitě blíž
než dotyk něčí ruky
po těle omšelém
Dětským pohledem
Ráno zasněženou alejí
podél myšlenek mých ustaraných dnů
listům se stromy mrazem třpytí
když dětí není ani vidu
Z nespavosti
Jak ponocný
…. slouží slepým rohům
otvírá oči neznabohům
Za půlnocí jen ztiší hlas
Skládanka_prvního_pocitu.dk
Nádechy loví na hladině
krajinu krajkovanou
Shání se po pocitech
Vcitech sloupořadí skal…
Skládanka_druhého_pocitu.dk
Vyretušovat pihy zpovrchu stěn
Vyhladit rysku vmeziočí
Dopisní schránky hojit pomáhají
drobounké vrásky na duši
Skládanka_třetího_pocitu.dk
Vsousedství zbylo nesklizeno
na poli úsměvů
uklouzlo do nehod nehodným
přesto
Pod skořápkou
Po rozlousknutí musí ořech přežít
jen skořápkou rozdrcenou
srdce celé rozedřené
mnohotvárností pocitů
Stopy čehosi...
Kroztržitým bránám
proudí stopy sněžných mužů
Copak sama zmůžu
kpolím se na krok přiblížit.
Hříbě
Pod lipami se hříbě narodilo
Dostalo jméno Afrodita
- naše Bohyně krásného vnímání
Houpací koník o tom neví
Zdivočelá země
Jsem zdivočelá země
Do rybníka házím ruce
- provázky doteků se šíří po hladině
…do bodu zapomnění
Náladová
Spadla na mě melancholie
a roztroubila světu
jak se věci doopravdy mají
jak károvaná deka
13.5.2007
Mám roztroušenou mysl
a nepoznávám
bouře které plní svět
„ Neuč se lidem závidět
SNAD_CHVILKOVA.cz
Smutek mě provází cestou
bez cíle do neznáma
Nedává spát
Těkavé myšlenky raději polykám
Balancování
Zítra:
Propadnu se do zapomnění
Přestanu chtít
bojovat o rozuzlení
Po rozednění
Probouzím se do jablečného opojení
co svítí krvína příkopech
strouhám si prsty do závějí.
Zhasínám oči mezi řádky
Z osobních důvodů
Leží nedotknutá
jedna z mála svého druhu
na bocích ohmataná
stránky očíslované
Dejte mi pastelku, obarvím svět
Vnitřně
mám chuť se protančit
ve víru větru
znepohody chápání
Ze své podstaty narození
Ze své podstaty narození
musím nepřestat dýchat
udržovat srdce bez přestání bít
… a dobře mi tak.
Oproštění
Oproštění
Když zkroutilo se do nepohody
aby se studu vysmálo
zprohýbalo sobě rohy
Protiklad Pohledu
Prostojem mezi hodinami
protkaná únavou
se po chodbách nerušeně brouzdám
. pohledem
Mezi mlčením
Mé tělo
Vpouhém tápání
mimotělního vnímání
Pohledem na vlastní schránku
Střídavě zataženo
Na hoře nad duší
Doznívá
-možná ti sluší
mírný nepokoj
Pohladí po duši
Pohladí po duši
Vpodhradí
rozbitý hrneček
na střepy
Z kopce proti logice
Vyslechnu poslední křik
- záchvěvy ve své mysli
po hádkách pohádkám
nevěřím
Beze slov říct
Naoko napodobuji
mlčení ryb
Chci se obnovit
zobrázků nepohody
Mozaika pohledu
Pohledem na sebe.
Pod duší černě nadepsáno -
- dnes mám napolo zhasnuto
zavřeno pro sebe pro hosty otevřeno
Zimní
Do očí bílým inkoustem
neslyšně nápadně
nahé si plochy maluje
náš potměšilý host
Skloň své oči...
Hluboce
mírné oči
zakoply o dlažební kostku
nestihly odbočit za roh pokoje
(Vánočně) plná protikladů
Rozevlátý plamínek
dechem skomírající
s myšlením malého dítěte
. jsem
Pokulhávám
Čajem si rozum ředím
krvi se vzduchu nedostává
když do křídel opřít se chci
. to v síle lidem nestačím
Pocitová II.
Poraněním
odkrytá
v zobáku kormorána
sama se (v) sobě schovávám
Pocitová
Uskladněná do rohů pokoje
kroutím své prsty
kolem nožek židlí
na které dýchá celý svět
Přiznání
Spoutaný větrem
do oblin
zárodku slunečního svitu
vybroušený
Záblesky
Smýkaná dobou
do bezlistého tvaru
týráním vlastního těla
soukám se do horkých
Smysl
Ze zatuchlých myšlenek
píšu dopis sobě Adresuji
testament
Rukopisně obkresluji
Odrazem obrazu
Díváním zkamením
barevným pohledem
nechtěných soucitů
plíživým slyšením
Zjemnělým pohledem
Přes oči
lepím obrázky
ze světa barevnostních vln
Pokládám se
Znovunalezená
Jsem karmickou ozvěnou
už kdysi vykonaného
bezděčně vyvolaných
okamžiků
Vystoupat pádem
Mezizábradlím schodiště
propadla jsem
ohniskem nilského kříže
až na dno života
Misijní
Vživotní misii
mezi kanibaly
hluboce pohroužená
vpitá v okolněsvůj svět
Novotvary pocitů
Očistím sama sebe
od nánosů x-letého válčení
těla proti duši
Sekáčkem na maso
Komunikační
Spřátelenými neurony
proplétám poselství
zprachu
cizích sfér
Pohledem na mě…
Na poli vkamení
úlomkyjílu
identifikovali(y)
poraněného
Znovuprobuzená
Odřela jsem si snění
o hranu nového nápadu
Příjemně to bolí
jak jsem pospíchala
Opis jedné duše…
Uvadám
vnedokončené myšlence
Bolí mě
každý záhybmysli
Vnitřní brzda
Vpozici spáče
pokročilou nervozitou
sama si
šlapu na paty
Poznávám mnohalety...
Nezájem
Posloupnost
koncových myšlenek
rozráží slovy
Dvojmyšlení
Protichůdná nálada
mě nechce poslechnout
Rozkližuje myšlenky
do hořkosladkých gest
Duše-v-mě
Sama se předháním
alámu v sobě jas
rozprodávám své nitro
po částech
Vyrovnávání
Předbíhám
bídu nepohody
deštikrásným líbáním
choulím se
RozPoznání
Úplně snadno
dopadnu na dno
Upadnu do snění
(svou vlastní rychlostí)
Nenapravitelná
Redukcí vlastních myšlenek
infiltrovat cizí duši
Ztiším
své vědomí .
Ne(dů)věřím
Polonahá
pocitem vlastní duše
slyší
…že je prý zbytečná
Ničím...
Poskočím ve větru
na ostří nožům
Nohy položím nechtěně
na hroty stěn
Až tady nebudu...
Až tady nebudu…
Jablka seschnou do hadích kůží
akrokodýlí slzy
stečou po římsách
V mezimyšlenkách
Vbezproudovém zpopělnění vlastních vět
snažím se kolemjdoucno nevidět
vjeho až příliš pravém dýchání
Ve vlastním tichu tichem přemítám
Vzdalování
Odlétám do neznáma
vlastním tělem
kdy sama nevím
kudy jít
Nesoulad v mém člověku
Nesoulad vmém člověku
Ze své podstaty narození
musím nepřestat dýchat
udržovat srdce bez přestání bít
Neschopná komunikace
Vtrojrozměrnosti bloudění
obklíčená
bezelstným pohledem
spoutávám svět
Nezadržitelná, přesto polapená...
Vtrnovníku keřové formy
vnímání
odnoží stálého chtění
klíčí
Se sebou sama usmířená...
Připomínka bludného kruhu
protekla mezi daktyly
kde každou brázdou
srdce rozohnila
Stvořena jest...(nevydařený pokus)
Vhmoždíři roztlučená
vatomickou změť
dnes nepotřebných zmetků,
znevydařených pokusů
Skryto jest...
Akupresurní body
vbříšku
každého zmých prstů
nechtěným působením
Porušená rovnováha
Vdechnu teď život větru,
ať může
vlasy rozcuchat
nevěstkám zrohu ulice
Ochuzená v sebezaměření
Ani se snažit
nemusím
ukázat jí víru
vlepší svět.
Malíř bez štětců
Sněhová vločko
řekni mi,
kdo ti tvé šaty
oblékal.
Někdy se zasteskne...
Někdy si připadám
že vpředpeklí
frontu
stojím
Úděl odlišných
Vkoloritu (bez)důvodných
pohledů
cítím se
jako zkůže
Večerní bezproudová
Prospím se
do druhého dne
na voru
zvyškrtaných zápalek
(Ne)všedně uvadat
Obtočená
letokruhem
všepohlcujícího vábení
všednotepu
Do korun stromů...
Do korun stromů
slova jsou zbytečná.
Když oči vidí
nahoru do oblak,
Třikrát jedna maličká
Myšlení
se skrývá vprostřed básnění,
kde hledá pro svá slova
nový směr.
Probleskovat z pod kůry (pro trochu smělosti)
Fosforeskovat
na cestě za nocí,
abych i sebe
přesvědčila,
Já jeřabina
Já jeřabina
Okrouhlolistím do vzduchu
hlasitost volání
vytepat.
...od očí most (přes řeku k myšlence)
Na věčnost
Vábením podlehnout
svodům času
jak lístek
Stárnout...
S neústupností
krátkověkosti
hádat se
s vlastní podobou
...AT (aneb dvě písmena z konců vět pomohou život vystavět)
Dýchat…
Čtyři knoty
na svícnu
věčného šeroběhu
Odlesky paní zimy
Odlesky panízimy
Jinovatka
Vpodobě
hedvábných pavučin
Rozpolcenost - dvanáctero lidí mého já
Rozpolcenost - dvanáctero lidí mého já
1. Klaun
V širokém objetí
cirkusového stanu
...provazochodcem...
. křičím
vzdáleně
do ticha a.
(jen ozvěnu slyším)
Tajemství podzimu
Hraju si s listy ve větru
poslepu, pohluchu
potichu cítím je po tepu
snad každé žilky zžebroví.
Souznění
Spoutaná pozoruji sláskou svět
ve světle přicházejícího měsíce
-snažím se stopu uvidět,
už nazouvám si střevíce.
Nálada(...aneb Malá podzimní)
Nasládlé jeřabiny
do ticha mlčí,
zaposlouchaly se do zpěvu pavučin,
jak třesou se
Příliš křehcí na život?
Květy vlčího máku
vpoli se choulí kobilí
a pro svou křehkost
bojí se usnout,
Chtivost lidí, přání stromů...
Chtivost lidí
Vsloupořadí řadí se
Vpořadí lhostejném
lidské ruce jak oštěpy
Dospívání
Až jednou dospěju
vduši čistou
a mého člověka
začně bavit svět…
Raději nevidět...
Usychající slunečnice
na poli zbrázděném
rýhami krupobití
kloní své hlavy
Listový svět
Sněhulák vyrobený
ze suchého listí
neklidně stojí
pod starou matkou lipovou.
Jsem vším, čím nechci být...
Jsem otisk bosé nohy vpísku,
který je každou vlnou vystrašen,
protože tuší,
že v přílivu je jeho smrt.
Unikající život
Až u srdce ho zabolelo,
když viděl
ramena schoulená,
v bílém šálu zahalená,
Vzpomínky na dětství
Od pondělí do pátku
Skoleny černými
jak malé cikáně
(každý den musela
Nemocné minuty
Minuty ticha na ticho naráží.
Bolí
minuty života moji duši.
Rány se nikdy nezahojí
Rozpačité možnosti
Pod rozpustilými hradbami
nedobytých měst
mě rázem hlava rozbolí,
když vidím všechny cesty,
Podobizna
Ztratila cestu vážka nad vodou,
ztratila cíl svůj i svůj směr.
Teď strachem bloudí nad hladinou
a břehy nikde nevidí.
Užitečná
Pod mlýnským kolem
rozdrcená
na jemnou mouku zlidských těl.
Kořením našich citů
V očích ukrytý (plamínek života)
Do sněhobílého hávu zahalená
stojí tam dívka sduší nahou
na krku šňůru korálků
mlčí a prosí
Bezpečí
Ve frontě na každodenní otročinu
Si každý den svůj příděl vystojím
Sprosícíma očima
A myslí plnou nových plánů
Vzpomínky
Vzpomínky
Vdruhově pestrém arboretu,
na vláknech jemných pavučin,
procházím stezkou zaprášenou,
Zamyšlení pro Malého prince
Zamyšlení pro malého prince
Malíèkem vyprahlým únavou
Dotknout se stydlivì kùry stromu
Jemností gazel na poušti
Každodenní rozjímání
Přes řeku uzoučký most si postavím,
zábradlím jen vzduch mi bude.
Stačí jen dolů pohlédnout,
do propasti ostře bezedné,
Sémantika dne
Sémantika dne
Když stmívám se zas brzy kránu
A marně hledám i svůj stín
Měla jsem ještě večer vplánu
Z čítanky mého vědomí
Zčítanky mého vědomí
Pod čarou temně posmutnělou
Se život jeví jako šrám
A zduše cáry zkrvavené
Oslíčku střes mi...
Oslíèku støes mi…
Uvážu oslíka za ohlávku
Ke sloupku bíle morovému
A kjeho uším zhedvábí
Na druhém pólu života
Na druhém pólu života
Pod zemí černou hlínou zasypána
Se ráno co ráno probouzím
A srojem zlatých včel
Bludičko zbloudilá
Bludičko zbloudilá
Toulám se lesem bez konce
Vrose své ruce omývám
Pel ztěla odvát nechat chci
Do svého deníku...
Do svého deníku I. …
Srdce mé, touho bez očí
Dovol mi strachu se vzdát
Otevřít duši paprskům něhy
MICHELANGELO
MICHELANGELO
Jak žebrák dobou spoutaný,
nápadů plné koše,
kdysi se umělcem světovým stal,
Optimistická
Špinavé ulice p(r)achem velkoměst
(stejně tak) parčíky sečenou trávou voní
chceme se zhluboka nadechnout
dnes však nás na srdcích bolí
Z rozhovoru pro časopis
Četla jsem vjednom časopise
rozhovor se známou tváří naší televize,
že prý se padlý anděl
po smrti vďábla promění.
Proč zabít strom?
Proč zabít strom.
Štiplavý zápach olověných rukou
Se vpíjí stromům do kůže
Nikdo už dneska jistě neví
Po stopách našich přání
Po stopách smírčích křížů
projít se krajinou lesů a hor,
vdechovat vlhkost vzduchu,
poznávat co je to vzdor,
Zemřít za snění
Královskou pečetí potvrzen
rozsudek prostinké dívky
za čisté úmysly, které měla,
za to, že žila jen vdobré víře.
...inzerát...
Neumím plavat
a nechci se v smutku utopit.
Proto hledám dobrovolníka,
který mě naučí
Volání za deštěm
Poutníku deště,
kam jsi odešel.
Chybí mi tvoje mokrá košile,
tvůj potrhaný krásný plášť
Osobnosti světa
JÁmou do propasti dnů se propadám
TY hroudy hlíny úlevu mi přinesou
O Nejchudších národech v uších se rozezní
O NA mořích zašlých pokladech
PARADOX
V podvědomí
vědomí snů se ukrývá,
odpočítává dílky reality
a ze své skrýše
Ukolébání hnědou jehnědou
Lístečku březový, prosím, pověz mi,
copak ti vítr z dálek vyprávěl,
čím kolébal tě před spaním.
Odkud ti barvu síly přinesl
Touha žít
Vrátila se.
Vrátila se. Tak Ona se vrátila.
Nejhezčí dárek od jara,
který už ani nevím,
Nedočkavost
V třásnění nevinného vzduchu
se krůpěj jara narodila.
Svou vláhou žízeň napojila
všech krků dlouho hladových,
Tíha smrti
Jdu světem věkem smrti vstříct,
mám strach, že už je blíž než tuším.
Kolik mě stojí ty celodenní boje sil,
usínám slabostí,steskem, strachem a únavou,
Znovuskládanka
Když zavřu oči,
do polorozpadlého dne se probudím.
Ve stínech stromů mohutných
najdu svému tělu přístřeší,
Když plameňák pláče...
Když plameňák pláče…
Plamen jak teplem žáří
- v jeho očích svou zimu zahřeješ.
Pestrobarevné peří
Beznadějná...
Beznadějná…
Dalekohledem mozaikového vidění
prohlížím cesty bez zábran
a rozhoduji se, kterou znich se dám.
Dospělost
Dýcháme pěnu zvodní hladiny,
rozhlížíme se kolem po kraji,
hledáme písky sítem prosáté
a litujeme slitování,
Žádné slitování! -tak pravil dav
Zkoušené svědomí
útrpným krokem dál kupředu kráčí,
snaží se hrdé být.
Vslzách svých nejbližších své roucho smáčí,
Poslední soud
Poslední soud
Stanuli před soudem soudcové z lidu
-veřejnost usedla na hlavní tribuně,
tak jako vantice vhledišti kolosea.
...dopisy Slunci...
Na křídlech ptáků zpěvavých
přiletí stupeň po stupínku
kousíček tepla (pramálo hřejícího)
-na listy právě vzbuzené
Podobná slepci
Se slepeckou holí
vydám se dosvěta na zkušenou,
nebudu muset na nic se dívat,
jen nechám se cestami srdce vést
Já
Jak naučit se mámradovat, život prožívat
I milovat a o sny své se podělit.
Třeba někdy potkám někoho, kdo radu mi dá
Řekne mi, co už stejně dávno vím
Vítr
Vítr
-běžící síla myšlenek
kroužící ruka vzduchu
svou vahou
Kdo má právo soudit nás?
Kdo má právo soudit nás.
Když přišli zběhové a přidali se knám
(nevím však, zda dá se mluvit o posile)
- hned bylo nás zas o pár víc.
Schoulená v duši své
V šedém kožíšku jakoby myším,
v proutěném křesle ve svém pokoji,
jasný zpěv naproti z lokálu slyším.
Ač je mi zasněně, hřejivě na duši,
Pád hvězdy
Když pod obloukem nebeským,
pod tisícem jasných hvězd,
tam někde dole, hluboko pod obzorem,
pod stromem (na měkké podušce) sedí.
Pastýřka oveček
Hned časně z rána za svítání
své stádo do pastvin vyženu
tam mezi skály na louky zelené
kde stovky oveček najdou svá štěstí
Zraněná životem
Zraněná životem strništěm obilí kráčím
nohy zbarvené krví duše už chtějí najít soulad a jas
v slzách svých prokletých šaty své máčím
slyším jen z lesů znít vábivý větru hlas
Sněženky
. A po zimě přijde zasve sněhu předjaří,
když zima ještě vlezlá pod kabát
studí tělo zesláblé i myšlenky zebe,
jen nám se stále věřit nedaří.
Hádka
Už ani pláč nespraví
ten film, co právě v duši mé běží,
smutek a neštěstí
uvnitř se prolíná,
Tak přece možné to je...
Oni pak po křídlech andělů k nám dolů sestoupí,
ze studny (napůl v troskách stojící)
vytáhnou plné vědrovody jiskřící.
Hltavě doušky lačnými svá hrdla vodou svlaží,
Ty cesty trnité
Od nepaměti již poutnice životem jsem,
procházím cestami trnitými
a za štěstí své bojuji.
Vždy tomu tak ale nebylo
Vysvobození
Když cítíš vinu za to, že vůbec dýcháš,
pak polož hlavu na pařez dubový
(uprostřed lesa jarně provoněného),
pozvi soudce duše své
Když život se hroutí...
Proč jenom se celý život sesypal
a padá na zem jako hroutící se dům.
Co se to jenom stalo,
že barvy se někam vytratily.
S časem tak jít...
Jemnosnění, jemnostavy a jemnočtení
tenkými vlákénky oplétá duši mou.
Jak časy plynou,
všechno se jiné zdá,
Kominík
Sedím u stolu v mém pokoji
a skrze květiny, co na něm pěstuji,
se dívám bezmyšlenkovitě oknem ven.
Na protější straně ulice
Večerní divnostav
18. 2. 2004
Divno-
- jsem strašně unavená, ležím vposteli
a koukám před sebe na obrázek okna
(NE)ZVANÝ HOST
Slyším
. dešťové kapky
klepat na okenní tabulky mého pokoje.
Klepou z obou stran
Proč musí stromy umírat
Proč musí stromy umírat
Pařezy
- zemřely stromy na řezy
ostrých pil a silných rukou dřevorubce
SAHARA
Samý písek
Hrozná žízeň
A nic víc než sucho a žár
Rok co rok
Trest nejvyšší
Proč vždycky zrovna já
těm které nejvíc ráda mám tolik ublížím.
(a zpátky už to nejde vzít)
Oni to nikdy nepochopí jak je mi to líto.
Takoví jsou lidé - my
Takoví jsme my
Často je mi líto, jak se všichni kolem chováme.
Je smutné vidět kolik je lidí,
kterým ani za mák nezáleží,
Smutná labuť
Smutné labuti uprostřed chladného jezera
chtěla bych vyprávět o všech divech světa.
Ona je asi stejně všechny viděla,
a zná toho mnohem víc než já.
Sestoupím dolů
Po žebříku z nejjemnější pavučiny
(protkané perlami rosy)
příčku po příčce pomalu, po špičkách ,sestoupím na zem,
sledována tvory nejbližšími ve víře,
Hledání radosti
Podle toho, co mě v dětství rodiče naučili,
dnes nemůžu tu správnou cestu životem najít,
a nevím, kde je to místo, kam chci jít - kde je můj cíl
(vlastně cíl ani hledat nemusím,
Havran
Jako předzvěst zimy a sněhu
černí ptáci přiletěli k nám
s posledním listem zlatavým
držícím (třesouc se) větev dubu za oknem
Lhostejnost? - Ne, oni za to nemůžou...
Pod okny polorozpadlého kostelíku
sedí děvčátko s koleny na bradě,
neslyšně do svého světa schoulené ,
po tvářích slzy mu stékají,
stromo - řadí, stromo - háje, stromo - lesy
Lipovou alejí potmě se rozběhnu,
vítr mě povede mezi stromy,
na cestu on mi nejlepší průvodce přidělí,
- nemůžu zabloudit tam mezi nimi,
Jen slaná kapka na tváři
Je vůbec možné, aby to život dovolil.
Dopustit takový smutek a žal,
takové trápení a prázdnotu duše.
Proč tedy hlasy jeho radí mu, aby žil.
Setkání s černým kocourem
Dnes štěstí mi přinesl černý kocour,
který mi ráno přeběhl
mou každodenní šedou cestou.
Mám podobná setkání ráda
Rozhovor s panem Darwinem
Na křídlech labutí oceán přeletím
s mezipřistáním na kouzelném ostrově,
ještě dnes plném zvláštních jmen,
já vystoupím a s Darwinem několik slov prohodím,
Jako nejvyšší hory světa
Tak tajemnou jako jsou nejvyšší hory světa,
někdy já sama sebe vidím,
(jindy bych takovou chtěla být)
-s tažnými ptáky o divechplanety rozmlouvat
Tam, kde se jaro ukrývá...
Pod tíhou nevinného sněhu
i větve stromů dnes pokleknou.
Pod jeho bílou hmotností
jemu své dlaně nabídnou
Déšť
Třeba už jaro přinese nám smích
jako dárek z deštných pralesů.
Přiletí se zpěvnými ptáky
z těch velkých dálek teplých krajin.
Putování pouští
Tři poutníci šli pustou krajinou
- všude jen pláně bez stromů,
keřů a bez života dalšího.
Tři poutníci šli mrtvou krajinou
Melancholie
Bez síly, bez víry a bez útěchy
dnes sama sebe se ptám -
( to když pod víčka, jež neunesou tíhu světa,
se tiše vkrádá tichý pláč,
...prý RÁJ...
Nebeskou bránou společně s anděly
v dnešní noc
bolestně vystoupám.
A pak už nic.
Ohlédnutí za životem
Jsme příliš unaveni na život,
na spánek však až příliš svěží,
proto vydáváme se osudu,
jím necháváme se volně vléct.
...je pozdě již...
Já nesu bílý prapor
(av druhé ruce pevnou hůl )
- na horu nejvyšší
s ním já se vyšplhám
My Tě nenecháme...( jedna ekologická...)
. to přece stojí za záchranu.
. všichni se udusíme pískem z pouště.
Marná snaha
Po chvilce snažení
učením usínám
V posteli nad knihou
ležím a trápím se
...podzimnímu listí...
Lipový lístečku
ty v trávě za domem
jen se tak díváš a nevidíš
(a nebo vidíš a přesto mlčíš. )
Jen povzdech...
Já chtěla bych být malým děckem,
tou malou, hezkou holčičkou.
Na křídlech vážky do světa snů se vznést.
Nepoznat starosti ,v duši nechat louky kvést.
...když slyšet je anděly...
Na křídlech bez křídel
do světa branku si otevřít chci.
( - pomalu, nespadni-
- zní hlásek slaboučký )
Sedmikráska
Sedmikrásko, ty má krásko,
já natrhám vás na tucty
a upletu z vás věneček,
věneček pro mého milého.
Pomněnka
Pomněnko,zapomněnko,
vzpomeň si, jak včera
na břehu potůčku,
děťátko broučkům se narodilo.
Bolest
Ach,bolí, to bolí
-tlučou mě bílou holí
ti slepci ospalí.
Vždyť oni nevidí
O kráse...
Krásný je ten kdo sám sebe krásným vidí
kdo jiným štěstí nezávidí
a místo srdce lásku má
když smutek plní duši bolestí
Neumím...
Neumím: lhát ( je to na mě znát )
lásku dát ( ani přijímat )
na kytaru hrát
pochvaly přijímat
Ztracená víra
. A jednou jakoby někdo ve mě řekl:
"tak už dost-
co je to za život.
To přece nejde už dál vydržet. "
Pádovými otázkami o...
1. pád. Je ticho, tma a bezvětří
- já v duši cítím chlad
- nikdo mi ale nevěří
2. pád.
KDO JSEM???
Kdo vlastně jsem.
Jsem pesimista
zároveň optimistou jsem
Jsem snílek
Čaroděj ze Země snů
. když v jeden den zrodil se
maličké víle z ranní rosy
to nikdo netušil že z něho stane se.
tam v lese, na louce chlapeček bosý.
V ulitě ulitá...
UZDRAVOVÁNÍ
. to kdysi bylo a nebylo
chvíli plakalo
a chvíli se smálo
. prostě jen bylo a nebylo.
Myšlenky
. A jedna po druhé
myšlenky bolavé
samotu zračí
bez tebe osude
Ve víru vzpomínek...
Do peřin schoulená
ve víru vzpomínek
před světem poklekám
v očích zbyl plamínek.
Sněhové vločky
Jako zástup bílých zmrzlých hvězd,
jako bílá posila,
sám anděl nám jako dárek z nebe
duši lásky posílá.
Podzim
Podzimem už tančí celý les
- stromy svlékají už jarní šat
- i listy zvou tě na svůj ples.
Vyzvou k tanci něžný vánek,
Mamince
Lituji všeho co jsem ti
kdy způsobila
všech prolitých slz dnes
já lituji
Moje malá modlitba
Můj pane, prosím, do dalších dnů sílu mi dej
V tom, co já nezvládám, mi, prosím, pomáhej
Do myšlení mého barvy života, prosím, skryj
Můj věčný hřích už ze mne , prosím, smyj
Opuštěná....
Já nevím, co jsi zač,
ač miluji tě dlouze,
mé srdce buší jen,
duše podléhá touze.
Anděl
Anděl jak strážce mého vědomí,
samotný, na kraji města stál.
Mám pocit podivný - nikdo se totiž nedozví,
proč osud můj života se bál.
Drobné zamyšlení...
Já nevím-co je v nás. Snad kousek vesmíru.
A taky naše duše jsou asi šity nám na míru.
Snad, ale proč všechno jelehké jak lístek papíru.
nenápadný MYŠLENKOVÝ pochod
Mám ráda tvoji vůni
tak jako křídla motýla.
Jak moje láska sílí,
tvoje pomalu zhasíná.
Ráno v ulici
Jedno ráno povídalo,
že nedávno uvidělo
na ulici v dešti stát
malou holku
NA TRH SE SRDCEM
Lesy ze stromů
stromy z lesů
ač nedívám se (a všichni do mě naráží)
co nejrychleji běžím
Neveselá pohádka
Znám jeden malý domeček
v něm spousta malých oken je
a uvnitř spouta lidí žije
Jednou se v něm tančí, zpívá, hraje hudba celou noc
Nemožný sen
Vidím ho, slyším ho, cítím ho, mluvím s ním
a přesto je tak vzdálený
chtěla bych se mu přiblížit
jen dotknout se ho maličko
Dnes...
Dnes je mi zvláštně na duši
- snad všechny možné pocity já dneska prožívám.
Dnes také nikdo netuší,
že trpím touhami svými a zároveň krutou samotou,
S. A. M. O. T. A.
SledujiA Miluji Obrazy Tvých Andělů
a je mi smutno při tom pohledu
- všichni jsou krásní, šťastní a bezstarostní
ale nedokáží tu lásku vracet zpět
DEN PRO MOU LA´SKU
Já ani nevím jestli bych chtěla zažít den
den pro mou lásku stvořen jen
Já bála bych se toho že můj sen
se rázem rozplyne a zbyde jen